Mám velké štěstí. Moje práce mě živí i baví. Poděkování od těch, jimž pomáhá, mě navíc ohromně motivuje. Snažím se ji dělat stále lépe.

Učím správně pečovat o vlastní tělo samé vstřícně naladěné a milé lidi. Ti mladí, tedy budoucí ajťáci a fyzio­terapeuti na ČVUT v Praze, jsou ohromně vnímaví a zdravý pohyb je hodně zajímá, moc mě to s nimi baví. Generačně blíže jsou mi pak milí „Masters“ z Univerzity třetího věku, případně učitelé mých řádných studentů. Věnuji se ale i lidem, kteří si mě najdou třeba na webu.

Ty starší může motivovat, že ve svých letech nadále sportuji a jsem v dobré formě. Těm mladým zase v pohodě stačím i na náročných vysokohorských túrách nebo při lyžování ve francouzských Alpách. Učím je také aktivně regenerovat unavené svaly – i na konci pobytu jsem fit, zatímco mnozí z nich už druhý den kulhají a dělá jim potíže třeba sejít se schodů.

Na přednáškách, seminářích a ve cvičebních hodinách předávám jen to, co jsem od­zkoušela na sobě a dobře zažila: cílený, léčivý a přitom zábavný pohyb.

Lidé odcházejí z lekcí spokojení a nabití endorfiny. S radostí pak sleduji, jak postupně mění své běžné denní návyky: jak sedí, jak odpočívají, jak se staví k domácí práci, jak chodí. Jejich tělo se přepne do nového, „léčebného“ programu. A pak si už pomůže samo.

Na počátku mé kariéry to ale tak růžové nebylo

Po studiích přišla praxe. Mí studenti trávili desítky hodin týdně u počíta­če, bolela je záda a k řešení svých problémů potřebovali něco úplně jiného než atletickou rozcvičku nebo rytmiku, které se na vysoké škole naučí budoucí tělocvikáři.

Vlastně ani já jsem tehdy ještě nebrala vážně to nejdůležitější. Totiž, že je o sebe třeba aktivně a průběžně pečovat. Dnes už všem trochu potutelně říkám:

Starejte se jen o ty části svého těla, které chcete mít zdravé.

Souběžně s prací také celý život sportuji. Po skončení závodní kariéry jsem v létě nejraději na výletech v horách nebo na kole, v zimě na milovaných sjezdovkách. Závodní sport si ale vybral i svou daň. Potkalo mě několik úrazů, jejichž léčení vyžadovalo také rehabilitaci – zlobilo mě koleno s přetrženým křížovým vazem, měla jsem příčně plochou nohu, trápila mě patní ostruha.

„Zlom“ a zlom

Poslední kapkou byl před lety úraz na horách: zlomila jsem si pravou ruku a přivodila těžký výron pravé nohy. Se zasádrovanou půlkou těla se opravdu nedá dělat skoro nic! Tohle totální znehybnění ale přineslo zlom v mém uvažování.

Všechny ty skvělé a účinné cvičební a léčebné systémy, jako je čchi-kung dechová terapie,  jóga či tai-čchi, spirální dynamika, Feldenkreisova či Dornova metoda, SM systém a mnoho dalších, které jsem během let poznávala na několika desítkách odborných školení a workshopů, se mi propojily s tím, co jsem na vlastním těle vyzkoušela při různých rehabilitacích. Pečovali o mě různě kvalitní terapeuti, v Čechách i v cizi­ně, někteří opravdu špičkoví.

A tak jsem postupně upravovala doporučení svých terapeutů tak, aby léčba postupovala efektivně a rychleji. Vyzkoušela jsem si na sobě, že to jde. A úrazy se mi už nedějí, jsem poučená a pohybuju se nejspíš už taky jinak, líp si pohyb plánuju i užívám.

Mám chuť vše, co bylo dobré a užitečné pro mne, naučit také další lidi. Jak to vše tedy dál předat svým studentům – budoucím fyzioterapeutům i inženýrům? A svým klientům?

Jak má vypadat stálá péče o tělo, když člověk chce, aby zůstalo zdravé? Odkud začít? Jak vybrat pro každého to správné cvičení? Jak pomoci těm, kteří už nějaké problémy mají? Jak je nezahltit? A jak vést cvičení tak, aby lidi opravdu bavilo a oni neodcházeli znudění?

Krása je v jednoduchosti

Nakonec jsem se rozhodla vybrat a vyučovat „návod“ na ideální pohyb pro tělo u těch nejběžnějších činností. Učím lidi pohybovat se tak, aby to nevedlo k úrazu, výronu, ale ani třeba k ústřelu zad či krku, zánětům ruky nebo bolestem chodidel.

Takový běžný pohyb nezdrží od jiné práce, neztrácí se čas dojížděním na trénink. „Cvičit“ se může kdykoli, když si člověk uvědomí své tělo. Třeba při chůzi, běhu, při zdvihání věcí, sklánění se k zemi, otáčení a mnoha dalších činnostech.

Orientovala jsem se na lidi, kteří hodně sedí, tak jako převážná většina mých technicky zaměřených studentů. Jsou pak bolaví, ztuhlí a bez energie. Chtějí rychlou nápravu, nemají ale čas na složitá cvičení.

Protože častou skrytou příčinou bolestí šíje, zad, beder či kříže jsou podélně i příčně ploché nohy, vbočené palce a další deformity prstů či bolesti pat, vytvořila jsem také vlastní systém cvičení Cviky pro nohy.

Nejsou to žádná magická cvičení, ale velmi pečlivě sestavený výběr nejlepších odzkoušených cviků. O „zázrak“ a současně klíč ke zlepšení problémů s nohama (a tedy například i zády) se musí každý postarat sám: je třeba denně cvičit několik kvalitních cviků. A trochu se projít. Nic moc dalšího už není potřeba. Na víc si obvykle lidé ani nechtějí vyčlenit čas.