Vladana BotlíkováJak to přijde, že se vydáte do evropských velehor naboso?
Určitě ne najednou, z ničeho nic. Celé léto tedy poctivě trénuju: žebříky,, brody a „pískoviště“ Českého Švýcarska a taky pískovce v Adršpachu, ruly a svory jesenického hřebene, lesní pěšiny a buližníkové skalky v okolí Prahy i pestrý, a to nejen kamenitý, podklad kdekoli jinde v přírodě v Čechách.
Pohyb naboso jsem si přes léto zamilovala.
Když se blížil náš pravidelný podzimní týden v rakouských Alpách, přemýšlela jsem o botách na výlety jen velmi krátce. A do batohu zabalila kromě pohor i pětiprsťáky a olej.
Výlety v Tauernských Alpách nepatří k těm nejdramatičtějším, hřebeny trochu připomínají Vysoké či nízké Tatry, jen trochu vyšší, tak nějak mezi 2000 až 2800 metrů.
Hned první výlet míří na nepojmenovaný hřeben, který velmi připomíná okrajové, méně skalnaté části Roháčů.
Cesta je posetá drobnými kamínky a místy vystrkuje skalnaté podloží svůj hřbet až na povrch hrubou cestou po skále, ale velmi často přechází cesta v pěšinku po příjemně oblém a většinou travnatém hřebeni.
Ale skalky jsou tu skryté a „číhají“ všude, skryté pod vřesem, borůvčím či mechem.
A pak je tu dlouhý sestup z hřebene v nepřehledném terénu, mezi pichlavým podkladem zakrslých keříků vřesu.
Takové skvělé posilování na zpevnění kotníků, to by nevymyslel ani nejlepší osobní trenér!
Totiž, on by zcela jistě nenabídl tak originální masážní podložky pro nohy, zahrnující měkké i tvrdé masážní ježky a míčky, kuličky, sujok válečky, ba dokonce pichlavé iplikátory od mistra Kuzněcova, balanční desky vestimed, umělohmotné i dřevěné torzní destičky i měkké houpavé bosu, tvrdé Pilates válce, a další a další pomůcky pro nohy #naboso…
Totiž tohle všechno, co obvykle používám na svých seminářích pro zdravé nohy, se tu povaluje rovnou na zemi, nachystané pro náhodného chodce.
A navíc na ploše mnoha a mnoha kilometrů čtverečních, v místech bez turistických značek a tedy zcela bez lidí a obvyklého ruchu na cestách.
Tak co tu máme?
Drobné i větší kamínky, rozeseté po pěšince, tvrdé větvičky miniaturních keříčků brusinek, na troud vyschlé mechy a lišejníky, tak pevné, až pod nohama praskají, ostré kameny, vyčnívající z borůvčí, ohlazené obří balvany i nepředvídatelně viklavé placáky, měkké mechoví skrytých tůněk a vrcholových močálků…
A jak tedy sestoupit bez úrazu v terénu se spoustou napohled neviditelných prohlubní, jamek a drobných propadů?
V pevné botě obvykle neřešíte skoro nic, prostě dupnete patou dolů, spoléháte na pevnou podrážku… a pak se může lehce stát, že se najednou válíte na zemi, kotník zkroucený a celý výlet se změní v záchrannou akci. (Naštěstí se našim obutým kamarádům nic podobného nestalo.)
Naboso však každý krok je už poměrně dost náročné cvičení samo o sobě: musíte si rozmyslet, kam přesně šlápnout, jak přitom naklopit kotník, jak moc musíte napnout špičku i jak hluboko je třeba osahat terén pod vašimi prsty.
Další dny střídáme kolo-výlety s pěšími túrami a výzvy jsou stále pěknější. Vrcholy něco nad dva tisíce metrů, pestrý terén nedá čas se ani na vteřinku nudit.
Přibývá možností pro vodní masáž: brouzdání v ledových potocích a říčkách a to nejlepší je vždycky až nahoře, nakonec: koupele v horských plesech.
Dno je málokdy bahnité, obvykle je vidět hluboko dolů. Mnoho času na osahávání kluzkých kamenů nám teplota vody nedává: buď rovnou plav anebo tam ani nelez, to je heslo dní.
Sbíhání po lesních cestách v jehličí je pak vyloženě příjemné, naštěstí drobné kamínky zpomalují a udržují při sbíhání stále bdělou pozornost chodidel.
A večer? Naprosto nutná je každodenní péče o chodidla, jinak by to další den nešlapalo tak dobře, možná vůbec. Každodenní pochodování po skále sice zpevňuje a otužuje kůži proti otlakům o kamení, větvičky, šišky či kompaktní skálu, ale současně kůži chodidel taky odírá a rozrušuje. Tvoří se puklinky, rýhy, oděrky a jiná mikrotraumata. Přes den osvěžuje koupel v ledové vodě potoků, prokrvuje a otužuje nejen nohy, ale celého turistu.
Večer pak pomáhá teplá koupel nohou s vydrhnutím, a pak určitě nezapomínáme ani na protažení nohou i zad. A především pořádná porce oleje nebo výživného krému na nohy, do pat a do všech záhybů a škvírek na kůži, aby stihly zvláčnět a do druhého dne se opět lehce zatáhnout a vyhladit. Když se to spojí s masáží chodidel, jste pak zase jako znovuzrození.
Jenže je pochopitelné, že většině lidí bude chození po horách naboso připadat jako hazardování a netroufnou si na to.
I tak se dá dělat pro své nohy mnoho dobrého, třeba v bezpečném prostředí v okolí bydliště. Návod, jak na to, i veškerou metodickou podporu mohou budoucí bosonožci získat na seminářích Zdravé nohy I. a Zdravé nohy II. A pokud nemáte čas dojet si nohy namasírovat na speciálních mechových „podložkách“ Alp či třeba Jeseníků, pak se můžete na seminářích naučit aspoň drobné denní cvičení.
Nohy, bolavé často z nečinnosti, můžete začít ozdravovat i přímo doma: a to v online kurzu Cviky pro nohy. A kdybyste neměli čas na nic jiného, vyzkoušejte alespoň Vitalizační masáž nohou. Nohy budou zase jako nové, plné života, skoro tak, jako když seběhnete z horského vrcholu Alp.
Zkušenosti z několikaměsíčního chození pouze naboso jsem po celé sezóně shrnula v nejnovějším článku „Co jsem se naučila, když boty zůstaly na dlouho doma?„
