Někteří z vás jste to jistě zažili, ať už osobně nebo zprostředkovaně ve své nejužší rodině: po třeba i banálním pádu se na některé končetině rozbijí klouby či pohmoždí měkké tkáně – potrhají vazy, chrupavky, kloubní pouzdra… Anebo se nalomí, zlomí, vytrhnou či odštípnou kosti… A pak, v tom jednodušším případě bez komplikací, skončí poraněná část těla na několik týdnů v sádře...
A za TO se schová NĚCO, co má člověk jako fyzickou nebo mentální podporu, co má v záloze, pro každý případ, co kdyby se to hodilo… Tak třeba takováto berlička: tahák na písemku pro nejistého studenta, mentální kouč pro vrcholového sportovce, maminka pro batole objevující svět na pískovišti, kamarádka v hledišti pro začínajícího herce při prvním představení… Však vy víte...
Někdy stačí jen vteřinka… a z lektorky je pacientka! A celý život je naruby. Jako letos koncem února. Je krásné prosluněné sobotní odpoledne a začínáme s mužem zlehka trénovat do kopců nad Vltavou na letní Alpy. Druhý cyklovýlet je už skoro u konce a já si zajedu ještě o pár kilometrů navíc. Vyjíždím z lesa a vracím se po známé travnaté, dneska trochu blátivé, lehce se svažující...
Vladana Botlíková
