Jak se obout na výlet a do hor

 Nemám co na sebe, nemám co obout!

Asi to dobře znáte, zvlášť dívky a dámy: je běžný pracovní den, stojíte před skříní, nevíte, co si vzít a mudrujete: “Mám dnes chuť na sukni s halenkou? Nebo raději na šaty? Anebo úplně jednoduše: kalhoty a triko?“

Boty obvykle nejsou až takový problém: u běžné populace lodičky nebo sandály podle barvy sukně a nebo nějaký typ mokasínů ke kalhotám. A kdo má raději „bosoboty“, volí balerínky k sukni nebo zavřené či šněrovací barefoot botky ke kalhotům. A bosonožci, ti jdou prostě bez bot…

A jak vybavit nohy na prázdninové výlety?

Jak to však vyřešit o dovolených, kdy ujedete rádi z města a vyrážíte na delší výlety do lesa, nebo na túry do kopců či na horské vrcholy? Obvykle se lidé už předem jaksi zaleknou různorodého terénu a raději zvolí na nohy něco bytelného, nejlépe pohorky nebo aspoň polokecky.

Na možná přírodní „nebezpečí“ podvědomě myslí už při nákupu bot ještě v prodejně, pevnější boty pak vyberou i doma při balení na dovolenou, a tuhle volbu opakují také každé ráno při výběru bot na nadcházející prázdninový den.

Představa nepohodlí pro nohy – tedy skalnatý hřeben, ostré kamení, špičaté polámané větve, pichlavé jehličí a šišky, prudké stráně, vlhko, chlad a možný déšť spustí obranné reflexy a většina lidí instinktivně volí něco odolného, pevného, teplého, prostě dobrou ochranu nohou. Tedy nejraději pohorky. A je to automatické, podvědomé rozhodnutí, dokonce i když se čeká teplý den.

Pojďme si zopakovat, jaká je vlastně funkce bot?

U někoho vyhrává na prvním místě hledisko estetické: boty se musí líbit, být „trendy“ a vyhovovat módnímu proudu.

Další berou v potaz hlavně hledisko zdravotní: boty pro ně jsou spíše ortopedickou pomůckou a slouží hlavně k úlevě od bolestí.

Ale asi nejdůležitější je pro mnohé z vás u bot jejich funkce ochranná. Tedy že boty mají chránit: a to jak před přílišným chladem (sníh, led či sychravé ranní mrholení…), tak před velkým horkem (třeba před rozpáleným asfaltem nebo žhavým pískem na pláži).

Ale také před nebezpečným povrchem (rozbité sklo, ostrý plech…) nebo před různými živočichy (včely a vosy, hadi, brouci).

Zastavme se na chvíli u této ochranné funkce. Tak jak může uškodit velmi malá ochrana například zcela bosých nohou, nezvyklých na drsnější terén, stejně tak je škodlivá i příliš velká ochrana nohou, uvězněných po celé dny v pevných botách či pohorkách. A navíc i během dovolené, kdy by měla nejen mysl, ale i celé tělo regenerovat!

Jak nohy při pobytu v přírodě chránit a přitom jim neškodit?

Nikdo přece nechceme, aby se pak z té nadměrné ochrany musely léčit, že? Sama jsem prošla všemi fázemi běžného uživatele bot do přírody i do hor a jako odpovědný pedagog jsem pak studentům na kurzech horské turistiky seriózně doporučovala bytelné pohorky. Kdo měl lehké polokecky nebo sandály, už byl mimo doporučený rámec.

Dokonce jsme s mým kolegou nutili takové studenty k přezutí do pohorek, abychom měli jistotu, že se „nám“ (!) v horách nezraní. Nevěděli jsme ještě, že volné nohy a nízká ochrana jsou u trénovaných „horalů“ v pořádku, nic z toho nás tehdy na vysoké škole neučili. Obecné povědomí i lékařské doporučení za mého studijního mládí bylo jasné: obuví je třeba hlavně zpevnit kotníky, a to je možné pouze ve vysokých botách „pohorkového“ typu.

No nevěřte tomu, když vám to říkal erudovaný odborník a lékař – a někdy se to dozvíte ještě i nyní.

 

Dnes se na ochranu nohou dívám o mnoho smířlivěji: nevadí mi už extrémy „malé“ ochrany. Při mých pobytech v horách potkávám mnoho turistů s různým obutím: od všemožných i podomácku vyrobených „kristusek“ a páskových bot přes nejrůznější druhy polokecek až po lehčí až těžké pohory. A lidé si obvykle vezmou „odlehčenou“ formu obutí jen tehdy, když na to jejich nohy už „mají“.

Ti, kdo jsou zvyklí i po prudkých svazích chodit či běhat v lehkých botách nebo dokonce i naboso, mají totiž kotníky vytrénované, s pevným vazivem a silným svalstvem a tak obava ze zvrtnutí a výronu je u nich zcela lichá.

Nakonec i já sama to mám v horách mnohokrát vyzkoušené: když se při sestupu z některého alpského hřebínku naskytne svah plný borůvčí, měkkých kopečků trávy a téměř neznatelných cestiček od zvěře, které tvoří malé schůdky v prudkých stráních, tak tam velmi ráda sestupuji naboso.

A pokud jsem předtím v horším terénu byla do něčeho obutá, zouvám se. Navíc směrem dolů na stráních obvykle přibývají drobné strouhy a potůčky – dokonalé osvěžovny unavených nohou a chodidel.

A pokud jsou kotníky trénované, tak i tuto zátěž dobře udrží. Pro korektnost dodávám: nejen kotníky, taky trekové hole! Bez nich by takové prudké sestupy neznámým mikro-terénem, plným nečekaných propadů, děr, kamínků a větviček v napohled lákavých polštářích brusinčí a borůvek, byly pro bosochodce-začátečníky (anebo pro starší turisty jako já:) přece jen hazardem.

Jaká ochrana nohou je tedy ta správná?

Zatímco dřív jsem nosila pohory (a někdy trpěla po výronu), dnes se spíše podivuji nad ochranou přílišnou. Doporučují to i fyzioterapeuti: když nohám znemožníme trénink zašňěrováním ve zvýšené botě, přestává se hýbat kotník a chodidlo, a nohy vůbec nepracují tak, jak byly „navrženy“. 

Platí tu základní fyzioterapeutické pravidlo: Fungováním se tvoří i posiluje orgán! Kde není dost aktivity, tedy toho správně prováděného pohybu, tam chátrá celý orgán, v našem případě nohy! Kotníky přestávají využívat celý rozsah pohybu, nohy slábnou, klenby se bortí a …bolí!  A ruce lomí i podiatři a kožní lékaři: zapařená kůže velmi trpí a mohou se rozvinout i nejrůznější mykózy. Tak jak z toho ven?

Řešení je nasnadě: vzpomeňte si, jak si připravujete do batohu věci „na tělo“. Určitě si nezapomenete vzít něco proti dešti a zimě, ale obvykle si přibalíte i tílko nebo i triko s krátkým rukávem, kšiltovku proti slunci a kraťasy, nebo rovnou oblečete kalhoty s odepínacími nohavicemi. Zkrátka jste „pro tělo“ variabilně vybaveni: na teplo i chlad.

Ale nohy, ty u těch úzkostlivějších turistů zůstávají po celý, třeba i velmi horký a slunečný den, zavřené a „udušené“ v pevné temnotě –  jsou chráněné až přespříliš!

Tak co kdybyste část prostoru v batohu rezervovali také pro náhradní obutí? Ti, kdo vyjdou v pohorách, si přibalí i lehčí polokecky. A polokecky nebo lehčí pohorky si zabalí i ti, kdo s odlehčováním nohou právě začínají: třeba si pořídili páskové horské sandály nebo bosoboty do přírody, ale ještě se necítí na celodenní chození v nich (více k tomu najdete v seriálu Přezouváme se do bosobot – 1. a 2. díl).

I když pak vyjdete v sandálech a necháte své nohy potrénovat, touhle případnou možností přezutí ukolébáte svou ostražitou mysl! Ta získá pocit jistoty a nebude se bouřit proti experimentům.

Já takhle už léta nosím v batohu záložní pětiprsťáky nebo ručně vyrobené „kristusky“, pokud vyjdu naboso. Anebo lehčí polokecky, když má být víc nevlídno. Vyzkoušejte to: vždyť na tu dovolenou se vám ke všem těm oblečkům jedny či dvoje tenké botky do kufru určitě ještě vejdou!

A co vás „za odměnu“ čeká? Revoluce v přemýšlení!

Můžete si totiž dopřát luxus jiného náhledu na celou situaci. Když se ráno rozhodnete, že dneska je ten den, kdy konečně vyzkoušíte ty otevřené páskové botky i v kopcovitém nebo horském terénu (tak jak to běžně dělá váš potomek, vaše přítelkyně turistka a pochvalují si to i mnozí další), tak si je opravdu i obujte!

Vždyť v batohu máte v igelitové tašce ty pohorky připravené! Zabalili jste si účelně, i ostatních věcí máte jen tolik, aby tam na pevné botky zbylo dost místa, a tak jste volní pro experimenty!

A nezapomeňte si přichystat i trekové hůlky – jsou tedy především pro ochranu kolen při sestupech, ale pohyb v prudkém terénu je s nimi bezpečnější a jsou fajn i pro lepší rovnováhu. (Jak se s nimi pohybovat a proč jsou trekové hole dobré, najdete tady.)

Mysl, která by vám jinak našeptávala, že ale se jde přece na hory, že tam určitě budou píchavé keříky seschlého borůvčí, drsné skály a zkrátka nebezpečný terén, ukonejší ta možnost návratu do vyzkoušených bot!

Úzkostlivá mysl totiž vždy raději trošku přehání, aby byl důvod ke stejné, už vyzkoušené volbě a křičí: jen prosím hlavně žádná změna! Takhle vybavení nakonec můžete revoluci i dokonat: na pěkném, travnatém hřebínku, na mechové stráni nebo měkké lesní stezce shodit i ty páskové botky a jít dočista naboso. Má to i mnohé další výhody: tak třeba zatímco kamarádi se při přechodu potoků a horských bystřin musejí pracně zouvat a znovu obouvat, nebo balancovat na kluzkých kamenech, vy projdete s hůlkami potokem jako nic, a pak jdete hned dál.

Páskové boty za chvilku uschnou, a pokud jste úplně naboso, ještě si průběžně osvěžujete nohy. Stačí to jedinkrát vyzkoušet… a už se nebudete chtít vracet do těžkých bot.

Navíc začnete zcela nenásilně posilovat své kotníky, lýtka a celé nohy, bude stále přibývat situací, kdy ustojíte i dřívější jasný pád nebo zvrtnutí nohy. Tohle všechno se může začít měnit, a to jen díky změně obutí!

A když budou nohy po celodenním chození při návratu už notně unavené, na závěrečné kamenité cestě se ty polokecky z batohu přece jen chvíli hodí!

Nakonec nemusíte chodit rovnou ve velehorách, i malý kopec za chatou je fajn, a dokonce i trávník před domkem u moře, písčitá pláž a pak třeba i kamení… Trénovat odolnost nohou je fajn kdekoliv a kdykoliv (jedno omezení tu ale je: „stopku“ mají diabetici s neuropatií). A pozor, ani výmluva na to, že už jste starší, tu neplatí: již brzy představím, že to jde v jakémkoli věku!

Pokud si myslíte, že se na své nohy ještě nemůžete spolehnout,potrénujte je trochu, buď sami, anebo je připravte do formy třeba i s mou pomocí. A pak už bez obav vyražte naostro! Postupně se rozchodíte třeba až na výlety v krkonoších či Alpách a budete si je užívat. A nejspíš brzy zjistíte, že to je lepší než droga…

A kdyby snad náhodou mysl přece jen trošku protestovala, umlčíte ji polokeckami v batohu! Takhle „úlitba“ je místo jednoho tlustého svetru, protože ten už prokrvené a živé nohy nebudou potřebovat – zvýšenou aktivitou se totiž zahřejí samy! Léto je před námi, tak vám všem přeji originální a krásné zážitky.

Líbil se vám tento článek?

Sdílejte jej nebo členům rodiny a známým na něj pošlete odkaz.

Zajímá vás toto téma, líbil se vám článek a chcete vědět až napíšu další?

Zanechte mi svůj e-mail a kdykoliv vyjde nový článek, dám vám vědět. 

Mám ráda pohyb. Baví mne jej studovat, zlepšovat, vyučovat a pohybem také inspirovat druhé ke změnám svého těla, mysli i života. Přes 20 let učím lidi zdravě sedět, stát, chodit a cvičit. Naučím vás, jak se zbavit bolestí nohou a opět si užívat lehký krok. Na můj příběh se podívejte zde >> Jsem autorkou terapeutického cvičebního online programu Cviky pro nohy.>> Napravuje rychle, zábavně a jednoduše vady a deformity nohou i chodidel. Učím vše taky naživo na jednodenních seminářích Zdravé nohy I. a také Zdravé nohy II. >> Věnuji se i klientům ve firmách nebo na individuálních lekcích a především na skupinovém cvičení Zdravá záda pro dospělou i starší generaci.>>
Komentáře

Přidat komentář