Když máte berličku nejen jako… (2. díl)

Říká se: „Mám to jako berličku!“

• A za TO se schová NĚCO, co má člověk jako fyzickou nebo mentální podporu, co má v záloze, pro každý případ, co kdyby se to hodilo…
• Tak třeba takováto berlička: tahák na písemku pro nejistého studenta, mentální kouč pro vrcholového sportovce, maminka pro batole objevující svět na pískovišti, kamarádka v hledišti pro začínajícího herce při prvním představení… 

Však vy víte sami nejlíp, kdy něco takového taky potřebujete – a co ta vaše berlička je, že?

A co když berlička není jen JAKO, ale skutečná?

Ne každý má v životě to „štěstí“, že někdy potřebuje opravdové berle. Ale když máte úraz dolních končetin a najednou vám k opoře načas chybí jedna nebo obě nohy, už jste do téhle náhradní opory chyceni:)

A tu berličku (nebo spíš DVĚ berličky) vážně využijete, protože bez nich se prostě nepostavíte ani nepřemístíte. Najednou jsou berle nepostradatelné pro každou minutu vašeho života.

A tak se musíte naučit nejen s nimi žít, ale hlavně se s nimi sžít. Jako teď i já.

Čekají mě totiž vysněné DVA měsíce prázdnin!

Mám volno, pohodičku, už od února prázdniny jako v dětství! Tedy žádné postávání u plotny, žádné mytí nádobí, žádné nákupy potravin, převážení věcí autem, vyřizování pochůzek, koupě oblečení či vybírání bot, ani hození dopisu či vyzvednutí balíčku… Ale ani vedení pravidelných lekcí s mými cvičícími přáteli či vyzvedávání vnučky (tohle mě ale vážně mrzí:)

Má to jen drobný zádrhel – tyhle „prázdniny“ budou výhradně na berlích!

Jaké berle mít a jak je nastavit?

Pro zpestření „prázdninového“ času jsou v zásadě tři možnosti: pro lehkou nestabilitu stačí vycházkové hole s nastavitelnou výškou a s protiskluzným gumovým ukončením. Ty dražší mohou být třeba i skládací, při přejezdu na výlet se schovají do batůžku a když je potřeba, jen se vytáhnou – jedna nebo obě.

Pro větší oporu jsou to francouzské berle se zdrsnělou protiskluzovou úpravou rukojeti, opět výškově nastavitelné a zakončené gumovým protiskluzem. Ty se už obvykle používají obě, samotnou vám ani neprodají. Právě ty mi hned po úrazu přišly vhod, čekaly ve sklepě ještě z dob dávného zranění kolene v mládí.

A pro ty úplně nestabilní pacienty s těžkými zlomeninami jsou to berle podpažní, s držadlem pro ruce a vyměkčenou opěrkou do podpaží, výškově nastavitelné a zase dole s gumovým protiskluzovým zakončením. Přesně o ty jsem si také na závěr pobytu v nemocnici řekla – s vidinou, že je doma budu střídat.

A to jsem ani nevěděla, že na nové berle mám nárok od pojišťovny každé DVA roky. Ale využívat v praxi zrovna tenhle nárok vážně ani nechcete!

Praktický tip: je možné si na berle přikoupit stabilizační nástavec ve tvaru trojnožky nebo čtyřnožky, který z padajících berlí utvoří berle stojící! A pro dlouhodobé uživatele berlí se hodí i „držák“ na berle, který je možno přidělat na místo, kde se berle odkládají nejčastěji (třeba v nemocnici je uchycen rovnou na posteli:)

A pro úplnost dodávám, že existuje ještě verze tzv. bariatrických berlí, které mají opravdu velkou nosnost (až 225 kg) a unesou tedy i „prostorově významného“ až otylého pacienta.

Nastavení berlí je důležité!

Úplně stejně jako třeba nastavení židle nebo monitoru při práci u počítače – přesně tady totiž vznikají zárodky velkých problémů až bolestí nejen krční páteře, ale celých zad.

Když jsem viděla, jak se po oddělení ve Střešovicích s berlemi šourají někteří pacienti, hned jsem si představovala, co všechno je za pár týdnů bude bolet, a už předem jsem za ně trpěla. Hlava s bradou daleko v předsunu, ramena až u uší, ohnutá záda mezi lopatkami a skrčené lokty, tohle všechno svědčí na první pohled buď o špatném nastavení výšky berlí od země, nebo o jejich špatném používání.

Správné nastavení berlí

Takže jak na to? Když se postavíte zdravou nohou na zem a o berle se lehce vzepřete (o rukojeť u vysokých podpažních berlí – a ještě by pak měl zbýt cca 4-5 cm prostor mezi opěrkou v podpaží a vlastním podpažím (!), anebo o rukojeť u nižších francouzských berlí), vždy byste měli při plném opření o berle mít:

• ramena VEDLE trupu a rozložená do stran,
• lopatky rozložené do stran a lehce stažené dolů,
• hrudník rozklenutý do prostoru,
• lokty jen lehce pokrčené,
• celé tělo lehce napřímené,
• pohled očí směřuje vpřed, ne dolů,
• pánev v mírném podsunutí a hýždě lehce zpevněné,
• váha na zdravém chodidle rozložená na celou jeho plochu.

Pokud to je jinak, výšku berlí upravte: uberte ji nebo o malinko zvyšte – a poté znovu vyzkoušejte, a klidně několikrát!

Správně nastavené berlí vám umožní, abyste se mohli od rukojeti berlí dlaněmi aktivně ODTLAČIT vzhůru! Tím se vám tělo krásně protáhne až do krční páteře a šíje. Celé tělo je aktivní a na berlích nevisí, ale vznosně se napřímí a hlava se automaticky povytáhne ke stropu / vzhůru.

Jsou-li francouzské berle i jen o malý kousek vyšší, tak se obvykle odtlačení ani nepodaří, a pacient si nechá rukojeti berlí pasivně vtlačit do dlaně – tlak rukojetí se pak přenese i do víc a víc pokrčených loktů a taky do ramen. Ta se postupně zdvihají až k uším a taky se stáčejí dopředu, a celý hrudník se jakoby schovává mezi ramena. A rozjede se i vyhrbení páteře v místech lopatek, předsunutí hlavy a horní části těla vpřed, zlomení v pase (a někdy i vystrčení hýždí). A následně se pak dotyčný/á namísto vzepření o berle do nich jen pasivně zavěsí.

A co když jsou vysoké podpažní berle nastaveny o kousek výše a člověk chodí do těchto berlí neustále zavěšený, nezbývá už vůbec prostor v podpaží a dochází k útlaku nervů a cév v podpaží. To může způsobit poškození podpažního nervově-cévního pletence a projevit se brněním, poté i ochrnutím celé ruky, která pak visí dolů. Je třeba dlouhodobě se nezavěšovat, ale stále lehce se od vysokých berlí odtlačovat.

A co když jsou obojí berle o trochu kratší, než by měly být? Celá záda nemocného pak zůstanou ohnutá – ani při velkém odtlačení vzhůru se nenarovnají, protože jim k tomu chybí potřebný kousek délky. A být „zborcené harfy tón“ a vypadat jako na umření, to vážně nechcete! Vždyť je to „jen“ úraz, a z toho se za nějakou chvíli zase vzpamatujete!

I v dobře nastavených berlích se však můžete pohybovat zhrouceně, když zapomenete na odtlačení od dlaní vzhůru, tak jako je to vidět na obrázcích výše. A pak ani vás nemine to, co zažijí pacienti, kteří mají moc krátké nebo moc dlouhé berle: bude vás velmi brzy bolet šíje, trapézy a pak i celá záda.

Další důležitá věc je obouvání. Už při nastavování berlí počítejte s tím, jakou obuv budete doma / venku nosit (hlavně na té zdravé noze, pokud ještě nesmíte na nemocnou došlapovat).

Obuv by měla mít pevnou patu, dost prostoru pro prsty, aby se mohly roztáhnout  a pomoci v opoře, a pokud možno úplně bez podpatku. Když se nemocný (vsedě) obouvá, je pro snadnější nazutí boty je dobré použít dlouhou lžíci. 

Až to ale všechno vychytáte, budete se cítit i mnohem bezpečněji a chození o berlích vám půjde rychleji a hladce. Věříte, že i při chůzi o berlích pak můžete vypadat elegantně?

Bezpečnostní okénko: Pokud budete na berle odkázáni delší dobu, občas zespodu zkontrolujte, v jakém stavu je gumový nástavec. Prodřená guma pak dobře nefunguje jako bezpečná opora a berle může podklouznout, a to byste vážně nechtěli!

Jak se dvojí berle osvědčují v praxi

Francouzské berle jsou lehčí, rychleji se do nich „nastoupí“ a pro rychlé domácí přesuny jsou moc fajn. A někdy stačí i jen jedna berle – třeba pro krátké přesuny od ledničky ke stolu, pokud se pohybujete poblíž kuchyňské linky, o kterou se můžete jednou rukou opřít. Nebo pokud máte poblíž židli, jejíž opěradlo vám také poslouží k druhé opoře.

Ale když je chcete někde odložit, tak kvůli trčícím rukojetím drží hůře bezpečně opřené a často se skácejí na zem (tedy pokud u opěrek loktů nemáte berle trvale přivázané k pažím).

Praktický tip: nejlíp tyhle berle drží v jakémkoliv, i v úplně malém rohu:)

Druhá potíž bývá v zápěstí, pokud je už předtím slabší. Když se několik týdnů palcové a malíkové valy v dlani opírají o rukojeť berle, tak se zápěstí, neustále zalomené téměř do pravého úhlu, velmi přetíží a začne trvale bolet. Pak pomůže buď vědomé a neustálé drobné vyrovnávání tohoto zalomení a pokud to nejde, tak už jen delší klid… Anebo na chvíli přechod na vysoké berle. 

Vysoké podpažní berle jsou lehce nemotorné pro „nástup“ – než si je správně uvelebíte pod ramena, chvilku to trvá.

Výhodou u nich je zase to, že při opírání o rukojeti jsou zápěstí v prodloužení předloktí a bez zalomení, tedy ve fyziologicky výhodnější pozici a tak tolik nebolí. Také se do nich můžete v případě nutného krátkého odpočinku trochu zavěsit, využít více oporu o podpaží a nechat na chvilku odpočinout přespříliš namáhaná zápěstí.

Také pokud si potřebujete něco podat nebo přemístit na ploše o kus dál, můžete tyhle drobné úkony dělat i v opření o berle. Jste tak o něco stabilnější než jen vstoje na jedné noze a berle nemusíte odkládat. A když už, tak se tak často nekácejí.

Každé spadnutí těch či oněch berlí totiž znamená ohnout se pro ně až k zemi a při jejich sbírání balancovat na jedné noze – a to málokdo po úrazu či operaci považuje za bezpečnou pozici.

Když máte před sebou akci, kdy budete často zastavovat, sedat si a vstávat, postávat jen krátce a popocházet také jen na kratší vzdálenosti (třeba návštěva lékaře s nasedáním a vysedáním z auta), jsou asi šikovnější berle francouzské, které se kvůli kratší délce lépe podávají i transportují.

Pokud ale víte, že budete potřebovat ujít delší vzdálenost a nebude třeba tolikrát vstávat a sedat, bývají zase pohodlnější berle vysoké. Ale pokud máte tu čest být v tomto výlučném „berlo-klubu“, jistě si sami vyzkoušíte, co je pro vás lepší.

Důležitý ZDRAVOTNÍ TIP:

Po čase užívání berlí se začnou na palcových valech v dlani dělat otlaky až později i mozoly, a je třeba o dlaně pečovat a promazávat je. Ale nestačí to! Rukojeti francouzských berlí jsou po čase pro dlaň VELMI tvrdé! A tak je třeba je nějakým způsobem vyměkčit.

Jinak hrozí, že otlaky přejdou postupně do další fáze, kdy se začnou v dlani tvořit tuhé vazivové uzly a pruhy. Ty se postupně zvětšují a mohou se stát základem pro onemocnění ruky – jde o tzv. Dupuytrenovu kontrakturu. Při ní tyto vazivové pruhy postupně omezí hybnost dlaně a prstů ruky, ty se už pak plně nenatáhnou a i dlaň zůstane trvale sevřená. K uvolnění je pak nutná operace.

A pozor, nehrozí to jen pacientům s berlemi, ale k téhle zapeklité staženině mají náběh i třeba profi-řidiči nebo pracující se sbíječkami…, zkrátka všichni ti, kdo v práci zažívají dlouhodobě vibrace: třeba malé, ale stálé. Neustálé drobné chvění zapojuje obranné mechanismy – ruce se tomu brání nejprve zvýšeným stažením a postupně se přidá i „vyztužení“ vazivovými pruhy či uzly.

Pokud víte, že budete na berle odkázáni déle než dva-tři týdny, určitě to řešte!

Vyměkčený návlek na rukojeť berle se dá buď koupit (1 kus cca 100-250 Kč, a potřebujete dva:), nebo si můžete pomoci jakkoliv i sami s tím, co doma najdete. Já jsem zvolila obyčejnou žínku na mytí nádobí z Kauflandu a dvě gumičky, a funguje to taky skvěle. Anebo můžete vždycky, když jdete delší dobu s berlemi, nosit vyměkčené gelové rukavice na kolo. Ovšem pro popocházení v rámci domova to je značně nepraktické. Otlaky hrozí i z podpažních opěrek u vysokých berlí: i ty se dají vyměkčit, třeba ovinutým pruhem molitanu.

Bezpečnostní okénko: Naučte se umísťovat při chůzi berle tak 10-20 cm od nohou, hlavně je nepřikládat těsně ke stojné noze. Když byste nedopatřením zavadili berlí o nohu, tak ani malé „brknutí“ by  pro vás neskončilo dobře!  

Jak si berlemi sedat a vstávat

Ne každý má tak skvělou kondici, že zvládne se samozřejmou lehkostí vstát na jedné noze. Spíše je to tak, že každé vstávání je pro zraněného docela námaha. A tak je dobré si vstávání trochu zpříjemnit.

Jednak si připravte na ty židle, kam si budete často sedat, vyměkčení v podobě polštářku, sedacího klínu a podobně. Aby vám polštář nespadl a dosed nakonec nebyl natvrdo, můžete si polštář nebo klín opatřit třeba páskem, upnutým pod židlí na suchý zip.

Pokud budete vstávat z kancelářské židle s kolečky, zaaretujte si ji předtím, než vstanete, aby vám neujela. Tuto kolečkovou židli také můžete využít i jinak: pokud jste na chůzi už moc unavení, tak se na ní můžete přiblížit k potřebnému místu /věci v místnosti.

A pak si určitě nacvičte, jak sedat a vstávat pohodlněji: tedy s oporou jednak o berli, jednak o stůl, topení, noční stolek nebo jiný kus nábytku, který je pevný a šikovně po ruce. Před vstáváním si sedněte na přední kraj židle, berli se dejte co nejblíž židle a pokud možno kolmo, na druhé straně se opřete dlaní o nábytek nebo jinou oporu (třeba i o druhou berli) a zraněnou nohu dejte dopředu. Pak se nakloňte tělem vpřed a současně se vzepřením rukama o berli /nábytek vstanete.

Bezpečnostní okénko: 

Při sedání na židli se ujistěte, že jste dostatečně blízko, a sedejte si opět nejlépe s oporou o nábytek. Neriskujete tak velmi nepříjemné zranění kříže či kostrče. Padnout do měkkého polštáře je fajn, ale dopadnout místo toho na zadek až na zem, to vážně nechcete!

A pokud jde o sedání na WC, můžete to vylepšit o nástavec na WC, bude se vám pak velmi pohodlně vstávat i sedat!

Jak s berlemi přenášet věci z jedné do jiné místnosti?

Zdravý člověk si neuvědomí, že běžné „přátelské“ věci se pro člověka s berlemi stanou nepříjemným oříškem. Třeba jak s podpažními berlemi přenést talíř s lákavě naaranžovaným jídlem z kuchyně do jídelny, když i jeho přemístění z kuchyňské linky na stůl je detektivní problém! Nebo jak si s francouzskými berlemi podat k televizi či k počítači plný hrnek s právě zalitým vařícím čajem nebo libě vonící, ale horkou kávou, když obě ty ruce potřebujete k opoře?

Praktické tipy:

Ale zraněný člověk se ve snaze být nezávislý stane velmi tvořivým a vynalézavým! Vyhrabe všechny možné tašky s uchy přes rameno a rozeseje je po bytě. Ba i košíky jsou vítané. Kdykoliv je třeba něco přenést, taška je po ruce.

Umělecké aranžmá na talíři nemocný rád vypustí a raději si jídlo naservíruje do praktické hluboké misky, ze které se obsah při přenášení jen tak nevysype. Málo používaná, dávno odložená termoska je nyní výhrou! Čaj nebo kávu si do ní vestoje na jedné uvaří levou zadní – a ještě mu pití vystačí na delší dobu.

Hrneček (zabalený preventivně raději v utěrce) nosí jen prázdný, a v tašce přes rameno nebo přes rukojeť berle pak všechno lehce přenese. A s úsměvem, jak to skvěle vymyslel. Je-li v bytě hladká podlaha, tak se pro přepravu někdy hodí i koš/košík na prádlo – ten po ní krásně klouže a dá se posunovat i sádrovou nohou nebo berlí:)

A tu úplně největší vychytávku vymyslel kamarád po operaci kolene: z kanceláře si nechal domů zavézt pojízdný stolek na šanony… a byl převážecí král!

Nemocný se také rychle naučí své „výlety“ z pokoje do pokoje mnohem víc promýšlet – a naplánuje si, co všechno bude cestou potřebovat, co vyzvednout, odložit, nabrat nebo vykonat, aby nemusel jít znovu. Vždyť i zraněný člověk je tvor lenivý… A když náhodou zapomene přenášecí tašku jinde, i tak si poradí.

Další tipy:

Hodí se i bunda „klokanka“ s velkou kapsou na břiše, přetažená přes triko – tam se leccos taky vejde. I sukni nebo šaty pod klokanku je lepší volit s kapsami. Nebo si okolo pasu připnout „ledvinku“ – ta na drobnější věci úplně stačí.

I samotnou berlí se zvládne mnoho věcí: přisunout si spadlou věc, rozsvítit či zhasnout, naládovat prádlo do pračky, nabrat zapomenutý svetr z druhé židle… a mnoho dalšího. Když jsou už padající berle hodně otravné, po známých prostorách se lze posunovat s oporou o nábytek a židle.

Když je zdravá noha už moc unavená, stačí se na minutku opřít zády o stěnu a odpočinout si. Nebo místo dokulhání si k potřebnému místu dojet na židli s kolečky.

A když už jinde nezbývá prostor, leccos se dá přepravit ještě jinak – jen si vzpomeňte na pořekadlo: „Mám toho plné zuby!“

Bezpečnostní okénko: Odstraňte z místností, kde se budete pohybovat s berlemi, všechny koberečky, dečky a jiné drobné věci z podlahy, po kterých byste mohli uklouznout! Stejně tak odstraňte nahromaděné boty a botičky okolo botníku. Berle v dětské botičce nebo pád po smejknutí berle po koberečku, o tom jistě nesníte!  

Jak na hygienu s nohou v sádře

Poprvé to nemocného obvykle napadne tak během druhého týdnu fixace, a když je ve třetím, tak už určitě! To si tak sedí u počítače, vyřizuje maily… a vtom přijde impuls: „Tady se musí vyvětrat, něco tu sakra smrdí!“ Pak chvíli hledá… až mu to dojde: to ta jeho noha!

Už týdny je nevětraná, v noci přikrytá, ve dne odkrytá, mnohokrát zpocená a zase vysušená, má za sebou už pár stovek hodin v těsném obalu, zapařená, i trochu rozpíchaná od pletací jehlice – provizorního „drbátka“ – tak není divu! A začne řešit, jak to změnit. 

První kontrola obvykle bývá po 1-2 týdnech od zasádrování či od operace. Leckdy je možné se lékaře zeptat už tehdy: sádra či ortéza? Můj lékař se naopak zeptal mne: a já si ihned vybrala možnost sundavací ortézy (samozřejmě ale ani v ní nesmím ještě mnoho týdnů nohu zatěžovat).

První výhoda: příjemnější hygiena s možností se konečně pohodlněji vysprchovat. Jak na to? Máte-li sprchový kout se sedátkem, jste úplně za vodou. I bez sedátka si poradíte, třeba postačí vyšší umělohmotná stolička z Ikey.

Když máte vanu, je to větší oříšek. Připravujete-li se na dlouho plánovanou operaci (a/nebo i na období staršího věku), je možné pro snadnější vstup dodatečně nainstalovat do vaší „klasické“ vany dobře těsnící otvírací dvířka – specializovaná firma to zvládne za jeden den.

Pokud to tak nechcete, jde to vyřešit i jinak: existují lavice, které si jedním koncem postavíte do vany, druhým mimo ni, a po lavici se pohodlně přesunete tam i zpět. Anebo jako já: stolička z Ikey do vany, židle vedle vany – a je to!

Druhá výhoda: můžete ihned (a ne až po třeba šesti a více týdnech od zranění) začít pečovat o kůži na původně zasádrované noze! Pod sádrovým obvazem kůže trpí a vysychá – je třeba ji velmi promazávat a krém do kůže lehce vmasírovávat, a to opakovaně po mnoho dní, než se kůže zase vrátí „do normálu“.

Třetí výhoda: péče o případnou jizvu, pokud jste po operaci, je neskutečně efektivnější a rána se mnohem dříve zahojí. Jen si to představte, o kolik napřed budete, a kolik si ušetříte času, to případný doplatek za ortézu bohatě vyváží.

Je dobré předem počítat s tím, že tento doplatek obvykle nebývá v korunách, ale spíše ve stovkách až tisících korun (záleží samozřejmě na druhu, ta má mě stála dost přes dva tisíce). Vaše uzdravení včetně všech dalších výhod za to ale určitě stojí!

Bezpečnostní okénko: POZOR na mokrou podlahu! Bývají z toho opravdu ošklivé pády a to tedy jistě nechcete. Mějte hadr po ruce na vytření loužiček či kapek po sprchování (klidně i berlí:)

Jak s berlemi chodit po rovině, do schodů a ze schodů

Celkem velmi brzy narazíte na problém: k lékaři na kontrolu či k vám do bytu vedou schody! Stačí jich pár, nebo i víc, a pokud se navíc rozbije třeba výtah, nic jiného, než potrénovat chůzi po schodech, vám ani nezbyde.

Není to ale zase tak složité, vlastně platí jednoduché pravidlo:

Dolů ZE schodů: jdou NEJDŘÍV BERLE !, potom noha – nejprve nemocná, pak zdravá

Nahoru DO schodů: jde NEJDŘÍV NOHA – nejprve zdravá, až pak nemocná noha a nakonec berle!

Bezpečnostní okénko: Chůze s berlemi velmi hodnotně posiluje paže, ramena i záda. A navíc tato dovednost nutí i k přemýšlení, před sestupem nebo výstupem buďte tedy vždy velmi soustředění!

Když posloupnost chození po schodech spletete, tak si nejen vmžiku letíte pro další sádru, ale taky se nedoplatíte u zubaře za nový chrup. Tak hlavně nezapomeňte, že to není stejné a klidně si to říkejte nahlas jako básničku:  Jako jedna moje kamarádka během velmi dlouhé fixace kolene: dolů berle-noha hnedle, vzhůru noha-až pak berla!

Během několika prvních pokusů na schodech také požádejte někoho, ať jde ZE schodů PŘED vámi, a při chůzi DO schodů zase ať jde ZA vámi – bude sloužit jako pojistka proti pádu. A schody mějte vždy dobře OSVĚTLENÉ!

Když půjdete s berlemi někde venku, můžete si přes berli nebo na nadloktí obtočit reflexní pásku – hodí se při přecházení ulice i jinak, abyste byli lépe vidět!

I chůze po rovině je malé umění. Buď se můžete plahočit jako hlemýžď nebo válečný jednonohý invalida, zavěšeni v berlích s hlavou vraženou mezi rameny, nebo to můžete využít k odrazu od pomyslného dna: vypadá to trochu jako nácvik „skoku o tyči“.

Pošlete dopředu obě berle a nemocnou nohu, od berlí se odtlačíte až odrazíte… a dopředu jde pak zdravá noha.

https://youtu.be/pfbIfYymC-0

Pokud ještě na nemocnou nohu nesmíte došlapovat vůbec, tak noha v prostoru mezi berlemi se země dotkne jen lehounce, nebo vůbec – ale už ta nápodoba kroku a mírné střídání nohou vyrovná pánev a uleví celému tělu, a chůzi tak velmi zpříjemní. Vždyť vy už málem normálně jdete:)

Na převaz či kontrolu můžete „obléci“ sádrovou nohu do sukně – je to jednodušší, než se složitě soukat do kalhot. A je to i řešení docela elegantní… Jen pokud volíte dlouhou sukni jako já, tak si ji prosím při chůzi do schodů pořádně vyhrňte!

Jak se o sebe postarat: vaření, praní, žehlení a jiné

Přejde pár týdnů doma, vám otrne a začnete mít „roupy“: nejen tu a tam něco přenést, ale i uvařit byste si chtěli, třeba i zamést nebo vyprat, protože celá domácnost tak trochu „stojí“.

Ano, vše je možné, ale pokud nemáte nohu zatěžovat, neriskujte to!

Raději si ke všemu prostě sedněte! Mnoho činností se dá před-připravit vsedě: pomocné kuchařské práce jako je příprava těsta, zeleniny, příloh, vykostění masa, příprava pizzy – však vy víte, co mají vaši rádi a poradíte si. A když pak potřebujete být i „u plotny“, i tam si poradíte: nohou, kterou ještě nesmíte dole v kotníku zatěžovat, si na židli prostě klekněte:)

Tohle je taky ideální čas pro likvidaci hromad nevyžehleného prádla, pro zašití a opravy oblečení, pro upletení těch léta odkládaných svetrů, šál či naslibovaných ponožek i pro vytřídění přehlcených šuplíků u pracovního stolu, a to vše opět pohodlně vsedě.

Hned si budete připadat velmi užiteční až nepostradatelní, a vaše rodina z vás bude mít velkou radost:) Jen to zas příliš nepřehánějte – pamatujte, že na prvním místě jste nyní hlavně vy!

Namáhaná místa na těle potřebují vaši zvýšenou péči

Po pár týdnech zjistíte, že původně docela vyvážené držení těla se bortí, nemocná zasádrovaná noha už vůbec nebolí, zato ta zdravá začíná silně haprovat, a že největší problém teď není s nohama, ale s rukama – ty stále víc vypadají jako u kopáče kanálů.

A navíc se objevují bolesti v částech těla, o kterých jste dřív vůbec nevěděli, protože předtím bezchybně fungovaly.

Ano, nemocenská dovolená – stejně jako mateřská dovolená – není žádná dovolená, ale těžká každodenní „dřina“:) Pokud nechcete viset zdravotníkům a příbuzným na krku a prožívat malomyslné pocity z nemohoucnosti, bolavého těla i duše, je třeba začít o sebe denně pečovat. A toto je především váš úkol, nikdo jiný to za vás neudělá! Čím lépe a pečlivěji se o sebe postaráte během této vynucené pauzy, tím dříve se vrátíte k plnému zdraví.

Která tři místa nejvíce trpí?

U lidí s úrazem nohy jednoznačně ruce!

Každý den si ruce promažte výživným krémem a pečlivě si promasírujte celou dlaň (já třeba na dlaně i na nové jizvy používám krém, který obsahuje hooodně aloe vera a propolisu). Především v dlaních pečujte o bříška pod každým prstem a oba dva masité valy pod palcem i pod malíkem, které jsou na přechodu dlaně v zápěstí – a přesně tam se tvoří otlaky, puchýře a mozoly.

V těchto „kořenech“ dlaně se totiž nejvíc opíráte a odtlačujete od madel a rukojetí berlí. Pokud víte předem (čeká vás dlouho plánovaná operace), že s berlemi budete muset nějakou dobu chodit, je dobré také zhodnotit svou tělesnou váhu.

Pokud máte nadváhu, počítejte s tím, že vaše ruce budou trpět ještě víc, než by musely. Je to bolestivá zkušenost mnoha pacientů, kteří měli poprvé berle při „normální“ váze a podruhé již s nadváhou – všichni svorně uváděli, že kdyby to tušili, určitě by již předem raději upravili svůj jídelníček a tím i svou hmotnost.

Druhá problémová oblast je dosud „zdravá“ noha!

Ta chudák musí odnosit zátěž za obě nohy, a ještě ji nutíte občas balancovat, poskakovat a různě se vykrucovat… a tak ji už prosím nezatěžujte – určitě si přes ni nepřehazujte zraněnou nohu. Raději ji opečujte: polohujte si ji nahoru (o čelo postele, o stěnu, židli), ať si odpočine, promasírujte její koleno i kotník, ať se prokrví a vzpamatuje.

Třetí místo je v nadloktí nebo v podpaží.

Podle toho, jaké berle máte, se ozve místo velkého otlaku, a tím je u vysokých berlí omačkané podpaží a u francouzských berlí je to kromě dlaní také místo zezadu těsně nad ohybem loktu, kde se nadpaží opírá o hranu horní opěrky. Ošetřete si obě místa promazáním a jemným namasírováním. A pokud máte, střídejte obojí berle, ať si stihnou bolavá a přetěžovaná místa trochu odpočinout.

Samozřejmě je nejlepší nechodit na dlouhé trasy, pohybovat se s rozmyslem a úsporně, a hodně od berlí odpočívat, aby se namáhané tkáně stihly zregenerovat.

Kde ještě bývá oslabení?

Páteř taky trpí

Při nesprávném opírání o berle se přetěžuje páteř krční včetně šíjových i trapézových svalů. A při neustálém nadzdvihávání zraněné nohy se také křiví pánev a kroutí se hrudní i bederní páteř.

Tady je první pomoc docela jednoduchá: vsedě si kratičce zacvičte dva tři cviky – nic složitého.

Párkrát si zakružte rameny: s nádechem zdvihněte ramena zepředu vzhůru a s výdechem je stáhněte vzad a dolů, a užijte si hlavně ten pohyb vzadu a dolů! Krásně uvolníte napětí v šíji a ulevíte napnutým trapézům.

K rozhýbání a zahřátí celé páteře se vsedě několikrát otočte vpravo a vlevo. Pak se v otočení na chvíli zastavte, chyťte se opěradla a poté i opěrky židle, a párkrát se prodýchněte – protáhnete si tak hrudník i bedra a uvolníte z nich přebytečné napětí.

Když to znehybnění trvá hodně dlouho, můžete se dostat do stavu, že vám polehávání po posteli „leze na mozek“, ani číst už vás nebaví, ale chcete se hýbat trochu víc! Jenže jednak víte, že teď to jde vážně jen vsedě, jednak vás nenapadá, co a jak cvičit, abyste si neuškodili.

Přesně v této situaci jsem si teď i já – chůze i pestrý pohyb mi jako lektorce pohybu tak chybí, že jsem celá nesvá, mám abstinenční příznaky:) Vzpomněla jsem si naštěstí na svůj online kurz Záda v pohodě. Přesně to vlastně nyní potřebuju: velká část cviků je totiž na židli, a u těch cvičení, při kterých se stojí, je většinu z nich možné dělat i vsedě – BINGO!

Je tam opravdu pestrá směsice cvičení pro celé tělo: dýchání, uvolnění na klouby, protažení i zpevňování svalů… to vše se nemocnému při znehybnění dolní končetiny velmi hodí jako prevence bolestí jinde než v noze.

Ve dvanácti lekcích se navíc cvičení pořád lehce obměňuje, aby se člověk nenudil, jednak se postupně také mírně zvyšuje obtížnost. A každý si může vybrat jen malý kousíček lekce – třeba jen protahovací cvičení, na které právě má chuť, protože tu najde i přesný čas, kdy to v lekci začíná.

A jako bonus je tu i Vitalizační masáž rukou – tu teď vlastně automaticky dělám každý den, abych neměla z berlí mozoly. Pokud to máte stejně jako já, jděte do toho!

Nemocná noha ztrácí sílu a celý člověk i rovnováhu

Pokud máte nohu po operaci (například výměna některého kloubu, zpevnění polámané kosti či operace halluxů, menisků a vazů), jistě už v nemocnici dostanete vhodná cvičení od fyzioterapeutů – přímo na svůj zraněný kloub nebo část nohy. Fixace na nějakou dobu vás ale taky nemine. Pokud máte štěstí v neštěstí a jde „jen“ o prostou distorzi či jednoduchou zlomeninu bez nutnosti operace, i tak vám naordinují sádrovou dlahu nebo fixaci ortézou.

A tak přidávám ještě tip na drobný pohyb hlavně pro zdravou, ale i bolavou nohu.

Málokdo vědomě trénuje rovnováhu, pokud je zdravý. Jakmile jste ale odkázáni jen na jednu nohu, je dobré si rovnováhu trochu nacvičit (klidně nejprve vsedě na židli, a až pak vestoje, bezpečně opřeni o berle): s berlemi zatěžujte nejdříve víc špičku, poté zase patu zdravé nohy, střídejte i zatížení víc na vnější a pak na vnitřní části chodidla, aby pak fungovala jako opora CELÁ plocha zdravého chodidla a aby to uměla v případě zakolísání i vybalancovat. 

Jakékoliv znehybnění a nemožnost došlapu však velmi rychle postihne stehenní a lýtkové svaly na nemocné noze – začnou slábnout a svalový objem mizí téměř před očima. Zlomené kosti či poraněné vazy a svaly potřebují pro hojení čas, a to bez zatěžování a bez pohybování. Ale velmi jemná tonizace (zpevňování) pomůže zmenšit rychlost klesání svalové síly nebo oslabování i zastavit.

A na to se zaměříme ve třetím, posledním pokračování tohoto seriálu, trochu nedobrovolně okolnostmi vynuceného.

Víte, že chození o berlích má i jednoznačný bonus?

Když si mé cvičenky staršího věku stěžují, že jim na spodní straně paží nepěkně visí ochablé svaly, doporučuju jim posilovat trojhlavé pažní svaly třeba s lahvemi s vodou nebo s malými činkami. Teď budu mít třetí tip: berle:) Tricepsy se při chůzi o berlích zapínají tak, že takto pevné paže jsem už dlouho neměla!

Zásadní doporučení na závěr

Srůstání zlomených nebo naprasklých kostí a hojení potrhaných měkkých tkání (vazy, šlachy, fascie, svaly) trvá, trvá, prostě nějakou dobu trvá! Váš lékař přesně ví, proč vám ordinuje fixaci na určitý počet týdnů, a na rentgenu či na CT si to navíc zkontroluje. I když si myslíte, že právě u vás probíhá hojení pomaleji, nebo naopak rychleji, buďte trpěliví a důvěřujte lékaři a procesu léčby.

Po sundání fixace vás čeká rekonvalescence, podle druhu zranění různě dlouhá. Připravte se na to, že zatímco zasádrovaná noha v zásadě nebolí, po sundání vše zpočátku vypadá dost děsivě: noha je slaboučká, kůže vypadá šeredně, všechno najednou velmi bolí a s nohou nejde vůbec hnout… A tak ještě nějakou dobu i po sundání se vám ty berle budou náramně hodit – a v tu dobu už s nimi budete zacházet mistrovsky!

Tu nejdůležitější radu dávám na závěr:

Neděste se, zůstaňte optimističtí a důvěřujte lékařům, fyzioterapeutům, sobě i celému procesu!

Nebojte se, že se to nezlepší – vždycky se to zlepší!! Jen to bude nějakou chvíli trvat, regenerace je zkrátka proces, ne okamžik. A také se určitě připravte na to, že bez vaší aktivity a snahy to nepůjde!!

Nikdo jiný nemá tak obrovský zájem na tom, abyste byli brzy fit, jako vy sami:) A tak tomu musíte podřídit vše ostatní – teď jste to vy a vaše noha či chodidlo, koho musíte klást na první místo!

Určitě dostanete doporučení na rehabilitaci – a je dobré se objednat co nejdříve, čekací lhůty bývají dlouhé. Fyzioterapie je skvělá pro ty první týdny, kdy obvykle ještě nemáte cit pro to, co si můžete s oslabenou nohou dovolit, a jistě dostanete také cvičební „domácí úkoly“. Ale ani sebelepší fyzioterapeutka ani sebevíc milující člen rodiny za vás tu „práci“ na sobě neudělá. Pokud si nevěnujete čas, nemůžete čekat ani výsledky. Když do své léčby vložíte vlastní energii, vždycky se přetaví ve zlepšení, a vaše zdraví se obnoví. To je „zákon“, takhle to funguje!

Pokud nevíte, proč tuhle berličkovou anabázi podstupuji, tak nebylo to úplně dobrovolně, jen abych měla pro vás o čem psát:) Více o mém únorovém zranění i o „velké zábavě“ v nemocnici  je v článku TADY.

Tak držím palce nejen vám všem, kdo to právě potřebujete, ale i sobě:).

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!