Tři údolí jako rehabilitace těla i ducha

Jak to bylo letos na horách

I když ten poslední lednový týden nebylo ve francouzských Alpách „sedm sluncí ze sedmi dní“ jako loni, byl to i tak nádherný čas ve Třech údolích, vlastně ve čtyřech…

Dny bez mráčku střídalo sněžení, pak modré nebe, a mlhy a rozptýlené světlo… Kopec dolů se najednou měnil v kopec nahoru, a mnoha lyžařům se v difuzním světle úplně pobláznil mozek i žaludek. Aby se nezranili, museli honem domů! Některým jiným „lyžařským fanfarónům“ to naopak dodalo odvahu a i v difuzní mlze se téměř neřízeně řítili dolů.

Drsňáci jezdili za každého počasí, pro jiné byl při hustém sněžení skvělou volbou teplý pokoj s krbem.

Fotografové i amatéři jásali nad dramatickou krajinou, ornamentálními mraky i úchvatnými výhledy na Mt. Blanc.

Tři údolí jsou skvělou rehabilitaci těla i ducha! Dechberoucí obzory s nekonečnými řadami hor dají úplně zapomenout na „malé“ denní problémy z domoviny, a nabídnou od všeho odstup a osvobozující nadhled.

Příprava na lyžařský den

Oprava mého kolene i kotníku stále pokračuje, a protahování zůstává každodenní součástí dne. Jen ráno místo v obýváku cvičím venku – s výhledem a svěžím povětřím.

Posilování nohou je taky povinně na programu, a zatímco doma 50 až 100 podřepů vyšlo okolo pěti minut, tady se málokdy s podřepováním během jízdy na sjezdovkách dostaneme pod pět hodin.

A ne – není to o tom „cvičit místo lyžování“, kdepak! Užíváme si ladný skluz po upraveném povrchu z čerstvě napadaného sněhu, k ránu krásně urolbovaného do vzorových vroubků. Tedy pokud včas vstaneme!

Jinak čekají sice krásné svahy, ale již plné nerovností, a taky lidí. Trénink byl pak jen trochu náročnější. Naštěstí se vždy našly i úplně prázdné sjezdovky, kde se bez diváků i bez ohrožení dalo krásně povozit. A tak jen ty podvečerní návraty po sice mírných, ale celkem úzkých a přeplněných cestách byly dosti pospolité.

Co vše se při lyžování učí naše chodidla

Lyžování je zcela přirozeně také velmi cenná lekce pro nohy: učí je stabilitě, přenosu váhy a citlivosti palců, prstů i celých chodidel.

Už malé děti vnímají sjezd každého kopečku jako dost nestabilní zážitek. Aby si jej ulehčili, a při vytržení z rovnováhy padali alespoň do měkkého, mají vylepšený „želví polštář“ rovnou na zadečku:)

Co všechno se během každé jízdy trénuje?

• Rovnováha: na sněhu není nic pevné, nohy se v každém oblouku přizpůsobují sklonu terénu, nerovnému povrchu i náhlým změnám rychlosti, třeba i kvůli ostatním lyžařům, nečekaně vjíždějícím do naší dráhy.
• Práce s osou těla: špatné návyky se ukážou okamžitě: přehnané předklony či náhlé záklony, přílišná rotace ramen nebo boků – to vše naruší lehkost zatáčení i eleganci pohybu. Ale zároveň to jde hned v dalším oblouku vědomě napravovat.
• Chodidla jako spojení se zemí: i když jsou lyžařské boty pevné a vysoké, nohy v nich musí být „živé“, protože i skrze boty naše palce, prsty, chodidla i kotníky komunikují s celým tělem. Když jsou chodidla ztuhlá, přebírají práci kolena nebo záda – a při rychlosti sjíždění pak každé vybočení z rovnováhy a náhlé „cuknutí“ může být posledním kamínkem k úrazu – nejčastěji kolen, ale i ramen nebo zad.

Když se ale vše vyladí do krásně harmonického pohybu, pak každý oblouk není vydřeným vítězstvím, ale dokonalým souzněním lyžaře a zimní přírody.

Nezbytná večerní rutina pro lyžaře

Často se však zapomíná na večerní zakončení a zároveň přípravu na další den! Po celodenním zápřahu v podřepu jsou nejen stehna, lýtka, ale celé tělo leckdy velmi ztuhlé. Je dobré svaly a fascie uvolnit, povolit a protáhnout, aby získaly zase zpět pružnost a elasticitu. Stačí teplá sprcha, a pak pár protahovacích cviků vsedě na židli, doplněných řízeným dýcháním.

Letos do večerní čtvrthodinky navíc ještě přidávám chvíli s elektrickým masážním válečkem, novým nezbytným pomocníkem. Pocituji to jako obrovské zvýšení efektu, navíc velice příjemné.

Regenerace se tím velmi zrychlí, a vlastně bez práce – vibrace udělají svalům skvělou službu a dopřejí jim potřebné prokrvení, zahřátí a úlevu. Nevěřila bych, co všechno se i později vyřeší jeho každodenním používáním při vylepšení bolavého kolene. Mohu jej po vlastní zkušenosti s klidným svědomím jen doporučit.

A další krok již doma

Návrat domů bývá radostný (pokud se tedy nezraníme), ale euforie obvykle brzy vyprchá. Semele nás denní nálož povinností a starostí. Jak tedy přetavit ten radostný a svobodný pocit z hor v každodenní radost?

Venku jsme měli na sebe víc času, a naše tělo i mysl si odpočinula a odměnila se nám: kvalitním spánkem, absencí bolesti v těle a volnou, lehkou hlavou. Avšak nemusíme být pořád v horách, abychom tělu dopřáli aspoň malou péči.

Pár jednoduchých tipů ke zlepšení každého rána a celého dne je v těchto dvou loňských článcích:

Sedm rychlých tipů pro svěží ráno

Pět kroků k proměně běžného rána v krásný den

A nové zážitky promítnu i do obsahu jarních seminářů Zdravé nohy.

Na semináři si vyzkoušíte, jak protahovat, posilovat a rozhýbat prsty nohou, chodidla, kotníky i celé nohy, aby se tělo cítilo lehce, stabilně a radostně při každém kroku – nejen na sněhu, ale i doma. A budete odcházet s jasným plánem, jak je udržet zdravé a silné.

Hory zůstávají naší inspirací

Klid v duši a radost z každého dne si můžeme přenést i domů.

Někdy stačí se na chvíli zasnít…a jsme zpátky v odlehlém údolí či na opuštěné stráni, kde klid a ticho naruší jen zaševelení ptačích křídel nebo jemný svist lyží náhodného jezdce. Tahle radost může v duši ještě dlouho doznívat.