Rozhovor s terapeutem Tradiční čínské medicíny (TČM)

Při hledání dalších námětů k vylepšení online videokurzu Cviky pro nohy mne napadlo prozkoumat i jiné, „východní“ úhly pohledu na tuto oblast. Třeba čím a jak by problematiku nohou, chození a cvičení obohatila tradiční čínská medicína. Obrátila jsem se tedy na odborníka, Mgr. Erika Palka.

Erik je profesí fyzioterapeut a také terapeut Tradiční čínské medicíny (TČM).

Umožnila jsem mu prozkoumat kurz do hloubky, obrazně rozpárat, vyzkoušet, co se dá, a zkritizovat. Po půlroce jsme se sešli při zajímavém rozhovoru. A zaběhli jsme do mnoha dalších témat. A tak vznikl tento inspirativní text (nejen) o tom, jak a v čem nám může tradiční čínská medicína pomoci.

Erik se od svých patnácti, tedy už 23 let, věnuje také cvičení Qi gongu – tradičním čínským zdravotním cvičením. Tai ji se věnuje necelou polovinu tohoto času. Věří, že neexistuje pevná hranice mezi tělesným a duševním, proto absolvoval třiapůlletý psychoterapeutický výcvik v Satiterapii.

Terapii chápe jako týmovou práci pacienta a terapeuta. Proto se snaží být partnerem a průvodcem a vést své klienty tak, aby sami přebrali odpovědnost za své zdraví.

Sám o sobě říká: „Ve své praxi spojuji prastaré učení čínské medicíny s poznatky medicíny moderní. Přes vědomý pohyb a dotek učím své klienty, jak mohou žít zdravější a radostnější život tím, že procítí a poznají své tělo. Znovu v něm být doma.“

Eriku, v čem obecně nám může tradiční čínská medicína pomoci? 

Tradiční čínská medicína (TČM) vychází z přírodních zákonů a lidské tělo chápe jako mikrokosmos, odraz makrokosmu. Snaží se o nastolení rovnováhy. A to potřebujeme všichni, ať jsme z jakékoli části světa. Na akutní obtíže je totiž „západní“ medicína skvělá a umí to moc dobře. V našich podmínkách jde ale často spíše o chronické potíže. A tam západní medicína často pokulhává. To, co dělá, vlastně ani není léčbou.

Z pohledu čínské medicíny totiž léčí jen takzvaný vrcholek, zatímco kořen nemoci neovlivňuje.

Takže pokud se ekzém jenom maže kortikoidní mastičkou nebo menstruace upravuje hormonální antikoncepcí, je ovlivněn právě jenom vrcholek. Projev na chvilku zmizí, ale když se přestane s aplikací těchto prostředků, potíže se často vrátí. Čínská medicína jde do hloubky.

U ekzému by třeba pročišťovala vlhké horko nebo vítr. U bolestivé menstruace by zahřívala dráhy a zprůchodňovala Čchi nebo krev. Vím, že to zní exoticky, ale to je právě ten mikrokosmos. I v našem těle můžeme mít moc chladu nebo horka, moc sucha nebo vlhka a podobně. A jak by na to tedy šla? Úpravou stravy, pomocí bylin, cvičení, akupunktury nebo čínských masáží Tui-na.

Jaké máš s léčbou podle čínské medicíny osobní zkušenosti ty sám?

Asi úplně první zkušenost, i když to nebyla čistě čínská medicína, byla léčení mých kolen. Západní léčba dlouhodobě nezabírala, spíše mi léky přivodily ještě i bolesti žaludku.

Prognóza mého ortopeda nebyla nijak příznivá. Řekl jsem si, že bych měl pro uzdravení něco udělat sám. Nechtěl jsem se totiž smířit s tím, že problémy budu mít už navždy.

Tehdy jsem se poprvé dočetl, že z pohledu čínské medicíny kolena a ledviny spolu souvisejí právě přes dráhu ledvin. Nasadil jsem si tedy doporučený čaj na ledviny (i když tehdy z našich a ne čínských bylin). A problémy, které se ani s medikací nedařilo odstranit tři čtvrtě roku, byly za týden pryč.

Měl bys nějaký zajímavý příklad vyléčení ze své praxe?

 Vzpomínám si na jednoho klienta, který přišel s nejasnou diagnózou. Byl to mladý asi dvacetiletý hoch a trpěl bolestmi rukou a nohou. Vyšetřovaly ho snad všechny neurologické kapacity na Slovensku. Lékaři však nedokázali určit přesnou diagnózu. Musel přestat sportovat a postupně na tom byl dost zle i psychicky. Když ke mně poprvé přišel, trvaly jeho potíže už přes rok a nic nezabíralo.

Z pohledu čínské medicíny měl prázdnotu qi sleziny, tzv. prázdnotu krve a z toho vyplynula stagnace krve. Vím, že to zní zvláštně, ale čínská medicína pracuje s odlišnými termíny.

Přiznám se, že jsem také chvilku hledal, jak problém uchopit. Nasadil jsem čínské byliny na zmíněný obraz nemoci. Postupně jsem ho učil Qi gongová cvičení a on je poctivě cvičil. Zkusili jsme Tui-nu, tedy čínskou masáž, ale ta u něj zabírala jen na kratší dobu. Ale i to byl konečně posun vpřed.

Potom jsem Tui-nu nahradil reflexní terapií na chodidlech podle Hanne Marquardtové. A intervaly zlepšení se začaly prodlužovat. Trvalo nám to něco přes rok, než byl úplně bez potíží. Když jsem ho pak viděl opět po delší době, užasl jsem, jak se ze stále smutného depresivního kluka proměnil v úplně jinou osobu. Zhubnul, začal znovu sportovat a vrátil se ke studiu na vysoké škole, které kvůli nemoci předtím vzdal. Doufám, že se mu stále daří dobře.

Kde se podle se tebe nejvíc liší TČM od tradiční lékařsky pojaté evropské medicíny a fyzioterapie? 

Čínská medicína se nespokojí s odstraněním příznaku. Snaží se léčit kořen onemocnění, tedy příčinu – ne pouze následek. Na člověka se opravdu dívá jako na celek, a to jak na jeho fyzickou a psychickou složku, tak i na různá propojení v rámci těla.
Třeba právě jako to propojení ledviny a kolena, nebo třeba horkost v srdci a opakované záněty močových cest. To jsou souvislosti, které západní medicína nezná a nerespektuje.

Západní medicína má často na tělo mechanický pohled, jako by to byl nějaký stroj a různé části těla a orgány jen jeho součástky.

A tak máme lékaře na klouby a kosti, na nervy, na srdce a cévy, na trávení… Co se týče propojení těla s „duchem“, čínská medicína nikdy netrpěla tímto karteziánským rozdělením. Rozdělit člověka na tělo a mysl je iluze.

Sice se v poslední době rozmáhá obor zvaný psychosomatika, což je velmi dobře, ale ortodoxně tělesně zaměřenými lékaři často není přijímána.

Teď to možná vypadá, jako bych si myslel, že západní medicína je k ničemu. Kdepak, dokáže úžasné věci. Ať už na poli akutní medicíny, operací nebo i v případě některých závažných chronických nemocí.

Myslím si, že by tyto dva přístupy neměly stát proti sobě, jak se to bohužel u nás děje, ale měly by se doplňovat. Tam, kde je jedna krátká, pomůže druhá nebo aspoň vyváží nežádoucí účinky té první. Tedy pokud nám opravdu jde o nejvyšší dobro pacienta, a ne o živení vlastní ješitnosti (a to ať už na straně lékařů západních nebo TČM). Anebo když jde jen o byznys, kde se na úkor pacienta dostávají na první místo peníze.

Jak sis vlastně ty jako fyzioterapeut přivodil trápení s nohama?

Mám osobní důvod, proč mě téma nohou hodně zajímá: nesprávné postavení nohou. To se naštěstí díky velké péči mojí maminky zdárně srovnalo. Později jsem však opět začal mít problémy.

Právě jsem končil studium fyzioterapie a měl jsem těsně po státnicích. Když jsem předtím seděl nad knížkami, moc jsem se nehýbal, za leccos mohl i stres. Nějaký čas předtím jsem jako dárek dostal značkové a opravdu velice drahé boty (tím chci naznačit, že i hodně drahé boty mohou být úplně „blbé“ a vysloveně zdraví škodlivé).

V botách se mi chodilo opravdu špatně, ale říkal jsem si, že přece když jsou tak špičkové, tak v botách chyba nebude a stačí je jen rozchodit. Tyto dvě věci se sešly a jedno asi dopomohlo k druhému. Nejdřív mě začala pobolívat chodidla, pak se mi vbočily kotníky a noha přestala držet tak, jak by měla. Obtěžovalo mě i dlouhé stání a chození.

Co jsi pak začal pro své nohy dělat? Pomohly ti při výběru cvičení nohou a vhodného způsobu pečování o nohy třeba tvé zkušenosti ze studia? Nebo z praxe s pacienty? 

Nejdřív jsem ještě neměl takový přehled, ty správné informace jsem získal až později. A tak jsem si myslel, že nejspíš potřebuji ortopedické vložky. Když jsem je nosil, chvíli se zdálo, že mi to ulevuje, ale dlouhodobé řešení to nebylo.

A pak jsem narazil na úžasnou dámu Claru Lewitovou. A to změnilo úplně můj pohled nejen na to, jak pracovat s nohama, ale celkově na moje pojetí fyzioterapie. Ve své praxi při práci s nohama teď používám hlavně její způsob, zaměřený na obnovení přirozeného fungování nohy.

Je to spíše přístup „méně je více“. Takže především je to častá chůze naboso a minimalistické boty, které noze dovolí svobodně se hýbat. A pak cvičení, které učí, jak má noha fungovat správně. A přirozeně ji posílí (což je něco jiného, než jen pasivně podepírat nohu vložkami). Dále ještě zařazuji některé prvky systému „Spiraldynamik“.

Co konkrétně nabízí čínská medicína pro nohy, tedy jaká fyzická či psychofyzická cvičení?

Součástí čínské medicíny je cvičení zvané Qi gong (čti čchi kung). Spolu s bojovými uměními jako je třeba Tai-ji učí pracovat s nohou tak, aby byla pohyblivá, ale přitom stabilní.

Existuje praxe zakořenění, po jejímž zvládnutí je postoj tak silný, že je velmi těžké takového člověka nadzvednout od země, i když je třeba o dost lehčí než jeho protivník.

To je ale možné jen tehdy, když noha výborně funguje. Dále jsou to různé samomasáže, z nichž některé sestavy se dost podobají tvé „vitalizační masáži“ nohy.

Protože nejde oddělit psychiku a fyzično, tak také mnoho fyzických cvičení je účinných jen tehdy, když zaměříme pozornost na to, co děláme. V čínské medicíně platí poučka: „Kde je mysl, tam je i Qi (energie). A Qi je generálem krve“.

Proto pokud cvičíme jen mechanicky, nemá to nikdy takový efekt. Já jsem například shledal jako velmi užitečné naučit se zaměřovat během chůze pozornost do bodu Yongquan (Ki1). Pokud se na tento bod při chůzi soustředím a při odvíjení nohy do něj jakoby zatlačím, tak se při odrazové fázi zapojí taky palce na nohách. Je to účinný způsob, jak naučit lidi používat palce, a ne se jen převalit přes hlavičky nártních kostí. Pomáhá mi to zapojit do chůze správně prstce na nohou.

Jaké doplňkové procedury pro nohy v TČM ještě existují? Jsou to třeba byliny, čaje? Co jiného bys nabídl pacientovi?

Dá se samozřejmě velmi účinně použít akupunktura, čínská masáž a čínská reflexologie. Používají se i byliny, jednak vnitřně, jednak i na koupele nohou. Používají se i poklepávací masáže a také třeba masírování plosek nohou různými předměty, například válením nohou po ratanové či bambusové tyči.

Vím, že na svých seminářích k nohám používáš mnoho různých pomůcek, tak tě to třeba inspiruje:)

A vidíš, Eriku, právě třeba „tyršovskou“ cvičební tyč používáme na seminářích k masáži chodidel už docela dlouho. … a taky třeba i obyčejnou větev ze stromu u naší chaty.

Nějakou dobu již cvičíš podle online kurzu „Cviky pro nohy“. To mě přivádí k poslední otázce: Našel jsi v kurzu pro sebe něco užitečného, co ti pomohlo?

Překvapilo mě, jak „vymazlený“ kurz to je. Má svoji koncepci a logiku. Videa jsou natočená profesionálně a komentovaná tak, že člověka nenechají na pochybách, jak cvik správně provést. A kdyby to snad nestačilo, tak jsou cviky i hezky rozepsané a nafocené. Včetně uvedení častých chyb, na které je třeba dát pozor.

Co je ale ještě důležitější než forma zpracování, je obsah. Tvoří jej velmi účinné a jednoduché cviky. Někdy ale jen zdánlivě: pro mnoho lidí je třeba úkol pohnout malíčkem nebo palcem do strany těžkou výzvou.

Ty jsi ale přišla na spoustu jednoduchých zlepšováků, které je přes tato úskalí převedou téměř s lehkostí a rehabilitace základních funkcí je o dost rychlejší. Vím to, protože jsem tím sám prošel a zkoušel to jinak.

V kurzu se postupuje od základních cvičení, která jsou potřebná pro každého, až ke cvikům specializovaným na různé potíže, jako je plochá noha, vbočený palec či patní ostruha.

Vyzkoušel jsem vše a pak se zaměřil na to, co potřebuji i pro sebe. Ke cvikům, které znám a používám, jsem tak doplnil ty, co učíš ve svém kurzu a které mě předtím nenapadly.

Vitalizační masáž mi rozpohybovala nohy jinak, než to dělám, a bylo to hodně osvěžující.

Další tvůj trik, skoro až geniální, jsem našel u cvičení na roztahování prstů. Mou volnou patu zase „umravnil“ cvik rovnoběžky: pomohl mi zlepšit postavení nohy a tím výrazně ulevit i kolenům.

I když také pracuji s míčkem, ve tvém podání a s tipy, co uvádíš ve videu, jsem si cvik s tenisákem moc oblíbil, opravdu nádherně propracuje celé chodidlo.

A tak bych mohl pokračovat: jiný postup protažení nártu mi pomohl o několik stupňů vylepšit pohyblivost prstů, cvik tykadla mi dal zabrat, ale opravdu pomohl zlepšit stabilitu.

Co mi tedy celkově dal online kurz Cviky pro nohy?  Mnoho! Rozpohyboval mi prsty i stabilizoval chodidla, lépe se mi teď stojí i chodí.

I když nejsem ve cvičení nohou žádný začátečník, stejně cítím, že nohy jsou teď více moje. Jsou živější, jakoby mladší a víc se na ně můžu spolehnout.

Prostě na otázku „Jak si stojíš?“ říkám: „Dobře, na vlastních nohou“. A když máte problémy s nohama, tak to je opravdu, ale opravdu hodně.

Děkuji, že jsi takový kurz udělala.

Tak Ti prozradím novinku: letos budu pokračovat v projektu také pro děti. Eriku, děkuji ti za rozhovor a budu se těšit brzy na viděnou i „na čtenou„. Na tvůj nový projekt se už teď moc těším!

A už trochu prozradím, o čem připravovaný Erikův e-book bude: „Umění pěstování zdravého a šťastného života“ se bude věnovat třem pokladům čínské medicíny důležitým pro pevné zdraví, bude obsahovat také videa cvičení.

Podívejte se zatím na Erikovy stránky a jeho e-book „Dejte sbohem únavě„, který je volně ke stažení už nyní.

Rozhovor s podiatrem MUDr. Miroslavem Havrdou

Pan doktor Havrda, neurolog a podiatr, je uznávaným odborníkem na problematiku nohou.

Je zakladatelem české podiatrie, spoluzaložil Českou podiatrickou společnost, v níž působí jako první viceprezident. Vlastní společnost Medsport poskytující komplexní medicínsko-sportovní služby. Mezi jeho koníčky patří stolní tenis a fotbal, také jeho tři synové jsou aktivní fotbalisté. S rodinou rád cestuje.

Pane doktore, název podiatrie si běžný člověk může dost klidně splést s pediatrií, tedy lékařským oborem zaměřeným na léčbu dětí. A jiný používaný název – podologie – zase připomíná pedologii, tedy nauku o půdě…

Mnoho lidí proto nejspíš vlastně ani neví, čím přesně se podiatrie, resp. podologie zabývá, ani zda je to jedno a totéž. Mohl byste to prosím čtenářům osvětlit?

Podiatrie a podologie jsou synonyma pro vědu o noze. Obor se zabývá diagnostikou a léčbou nohou v komplexním rozsahu.

Zatímco například v USA podiatr s chirurgickou erudicí operuje nohu, u nás je operativa vyhrazena pro traumatology (ortopedi a chirurgové).

Ve světě existuje již 70 let Světová podiatrická federace (FIP). Česká republika se stala v roce 2011 prostřednictvím České podiatrické společnosti jejím členem, jako první země tzv. východního bloku.

Za mých studentských let se ještě o nohou samostatně vůbec nepřednášelo, učili jsme se o těle, o páteři, o správném stoji, hodnotila se křivka páteře, držení hlavy, zad, pánve, možná ještě také osy nohou. O tom, „jak si stojím“, ale nebyla skoro řeč! Kdy se to začalo měnit? Kdy se v Česku začal tento obor rozvíjet?

Zatímco ve světě se problematikou nohou zabývají již desítky let (například ve Velké Británii či v USA mají více než stoletou tradici), v Česku jsme v tomto ohledu poněkud zaspali.  V devadesátých letech se v ČR tato péče postupně rozvíjela a první pracoviště v naší republice specializované na komplexní péči o nohu vzniklo v Hradci Králové. Postupně vznikla další podobná pracoviště v Praze, Brně a ve Zlíně. Od roku 2015 se doškolují další lékaři, aby se tato péče mohla postupně rozšířit a být dostupná ve všech regionech v ČR.

V roce 2001 pak byla založena Česká podiatrická společnost, která sdružuje celou řadu odborníků nohou – lékaře, fyzioterapeuty, pedikéry, protetiky, obuvníky atd. O deset let později byla Česká podiatrická společnost přijata do Světové podiatrické federace (FIP). Mapa poskytovatelů jednotlivých podiatrických služeb je na www.podiatrie.cz.

A od kdy jste se vy osobně začal věnovat podiatrii?

Naše hradecké pracoviště Medsport vzniklo v roce 1994, nejprve jako nestátní neurologické a neuro-rehabilitační zdravotnické zařízení.  V roce 1998 jsme zde otevřeli Centrum komplexní péče o nohu „Zdravá noha“. Díky postupnému vybavení nejnovějšími přístroji na komplexní vyšetření nohou i průběžnému vzdělávání a školení v cizině (USA, Nový Zéland i mnoho zemí západní Evropy) se stalo špičkou v tomto oboru v ČR.

Provádíme např. podobarometrii, tedy měření tlaku z chodidel na speciální desce. Tato tenzometrická deska obsahuje piezoelektrické krystaly, které se při stoji a chůzi po nich při došlapu nohou deformují.

Převodem tlaků na číselné údaje a do grafů je pak ihned vidět, jak jsou nohy zatěžovány.

Spolupracujeme také s novozélandskou společností Foot science International Ltd., zabývající se výrobou termoplastických vložek Formthotics. Ihned po vyšetření tedy můžeme nabídnout našim klientům a pacientům komplexní řešení jejich problémů včetně výroby vložek do bot na míru.

O důležitosti nohou a chodidel se už víc mluví i mezi laickou veřejností. Lidé se začínají opravdu aktivně zajímat o to, co nohám prospívá, jak mohou odstranit bolesti a předejít problémům.
Proč je vlastně pro celkové zdraví člověka tak důležité, aby měl v dobré formě i chodidla a nohy? 

Člověk je uzpůsoben ke stoji, chůzi a běhu. K tomu má vyvinuty dolní končetiny a chodidla. Pokud je zde „dole“ nějaký problém, nemůže v prostoru dobře fungovat ani pohybový aparát nad nohama.

A naopak: jakákoliv vada či asymetrie těla se projeví zákonitě i na nohou.

Péče o nohy by měla být samozřejmostí hned po narození. Mnoho mladých maminek chce dnes vědět, jak správně pečovat o nožky svého dítěte. Co může maminky upozornit na jejich nesprávný vývoj? Čeho by si měly všímat? A v kolika letech dítěte má smysl, aby se rodiče obrátili se svým „podezřením“ na vás, odborníky?

Mnoho dětí se rodí s různými defekty, jsou např. hypotonické (mají snížené svalové napětí) a následně mají potíže s koordinací pohybu, špatně stojí či chodí apod.

Pokud je vada asymetrická, dochází k nepřirozenému vývoji páteře a všech dalších pohybových struktur. V naší dětské podiatrické ordinaci začínáme vyšetřovat děti od 3 let věku a to pouze ty, které jsou schopné spolupracovat.

Jaké vady nožek malých dětí se objevují u vás v ordinaci podle četnosti výskytu? Co je úplně nejčastější u malých dětí? A s jakými problémy k vám přicházejí mladí v dorosteneckém věku?

Děti, které k nám přicházejí, mívají nejčastěji asymetrické postavení nohou, vtáčejí při chůzi špičky nohou dovnitř či mají vadné držení trupu.

V dorosteneckém věku jde o bolestivé stavy u sportovců při špatné funkci pohybového aparátu, plochonoží, otlaky či zarostlé nehty.

Hodně maminek řeší rozporuplné odpovědi od lékařů a fyzioterapeutů.

Například když dítko nakřivo našlapuje na patičku a „šmajdá“ (při vbočování kotníků dovnitř), dozví se maminka:

Rozhodně pořiďte kotníkové botky s pevnými opatky a šněrováním a vložkami uvnitř. Už žádné volné tenisky…

Anebo taky: žádné boty, nechte dítě chodit co nejvíce naboso, doma i venku. A na ven pak barefoot botky, ať má nožka vůli se hýbat.

Případně ještě: vložky do běžných bot ano, ale neupínejte děti do vysokých bot, nechte jim vůli.

Co byste těmto maminkám poradil vy, boty, nebo bez nich? Vložky ano, či ne? Anebo je řešení i v tomto případě individuální?

Pokaždé jde o jiného jedince a nikdy nelze paušalizovat. Po hodinovém vyšetření jsme schopni fundovaně říci, co je pro konkrétní dítě nejvhodnější a čeho je se naopak třeba vyvarovat.

Děti, které k nám přicházejí, komplexně vyšetří a prohlédne fyzioterapeutka. Poté s dětským pacientem nacvičí správné zapojení svalů nohou pro stabilní stoj a zaučí jej několik cviků, korigujících případný nedostatek v dobrém fungování nohou. Dítě také dostává vložky na míru (pokud se ukáže jejich potřeba). Domů pak dítě odchází s konkrétním cvičením a termínem na další kontrolu. 

Další téma je ženy a podpatky. 

Jedné mojí klientce se zbortila příčná klenba poté, co jí bylo někým doporučeno odložit podpatky a nosit barefoot boty. Pro ni nakonec byly nižší podpatky „léčivé“. Ale spoustě žen podpatky prokazatelně deformují nohu, tvoří se jim vysoký nárt a vbočené palce, z přetížení je pak bolí celé přednoží.

Jaký je Váš názor na podpatky: ano, či ne? Jak byste léčil takové poškozené nohy: jít do „barefoot“ bot ihned po opuštění ordinace je jistě nesmysl, ale jakou pomoc jim nabízíte u vás?

Podpatky musí být přiměné typu nohy jejich nositelky. Vysoké jehly určitě nejsou ideální, pokud už podpatek, tak by neměl být příliš vysoký. V mnoha případech jsou však „jedovaté“ i placaté baleríny.

Každý živý organismus má možnost adaptace, podobně je to i při nošení obuvi.

Pokud se žena vzdát podpatků nechce anebo ani nemůže (někdy je dokonce má i nařízeny jako součást tzv. dresscodu neboli přikázaného firemního stylu oblékání), existuje i zde řešení. Aby ženy v podpatcích netrpěly, je možné boty uzpůsobit „na míru“ nositelce. A to pomocí speciálních vložek do bot, které pomohou ulevit přetíženým nohám.

 S jakými problémy k vám nejčastěji přicházejí muži? Liší se zásadně od diagnóz, se kterými Vás navštěvují ženy?

Muži chodí zejména při přetížení nohou v pracovní obuvi nebo po sportovních úrazech.

Léčíte jistě i starší a staré lidi, kteří si své problémy s nohama často „pěstovali“ celý život a přijdou teprve tehdy, až je obtěžuje i chůze. Na co si nejčastěji stýskají? Jakou mají naději na zlepšení? Pomůže jim spíše pasivní podpora?

Pomoci nohám není nikdy pozdě. U starých lidí se kromě problémů s nohama a chodidly přidružují další nemoci – diabetes, artrózy, revmatismus, otoky nohou, varixy neboli křečové žíly, mykózy (plísňová onemocnění) a podobně.

Podiatrie například neléčí revmatismus, ale podstatným způsobem zlepší komfort života pacienta.

Každý pochopí, že rostoucím nožkám malých dětí může velmi pomoci v nápravě vadného postavení každodenní trénink, tedy cvičení. Jak nahlížíte na možnosti nápravy cvičením u dospělých, kdy je vývin nohou dávno ukončen a vady jsou často léta fixovány?

Moje zkušenost s dospělými, kteří déledobě cvičí podle online kurzu Cviky pro nohy, je veskrze pozitivní. Daří se vašim klientům zlepšit stav nohou i pomocí cvičení?

Ano, i nám se to daří.

Kdo se k vám může objednat a jak probíhá vyšetření u vás na pracovišti?

Mnoho lidí neřeší své zdravotní problémy včas. Se základní péčí o bolavá kolena, chodidla či kyčle jistě pomůže především ortoped v místě bydliště. Teprve pokud je odborník na vážkách, může svého pacienta odeslat k nám.

Vyšetření u nás trvá hodinu. Nejprve podrobně zjišťujeme celkový zdravotní stav klienta, především všechny informace týkající se nohou. Při vlastním vyšetření nejprve prohlédneme podrobně klienta vstoje a vleže na lůžku.

Poté je klient vyšetřen na podoskopu (diagnostickém přístroji pro vyšetření plochonoží) vybaveném také kamerovým systémem s možností přenosu obrazu do počítače.

Tím získáme přesný obraz nohy ve stabilním i balančním stoji, který si můžeme uložit pro pozdější srovnání.

Dále vyšetřujeme nohy v pohybu během chůze na pohyblivém pásu.

I toto vyšetření je kompletně přeneseno do počítače, kde získáme množství údajů o dynamice chůze, rozložení zatížení mezi pravou a levou nohu i o způsobu zatížení každé nohy jednotlivě.

Všechny zjištěné údaje pak s klientem probereme a navrhneme další možnosti léčby: speciální vložky do bot, je-li třeba, vyšetření a lekce u fyzioterapeuta, který pak zacvičí klienta i na domácí cvičení, aby se zmírnily obtíže a zjištěné vady postupně upravily.

Vložky do bot jsme schopni během návštěvy klienta rovnou upravit na míru.

Pacient tedy od nás odchází již kompletně instruován a případně i vybaven ortopedickou pomůckou, může si dokonce u nás pořídit i nové zdravotně vhodné boty.

Pane doktore, vyšetření u vás na pracovišti jsem zažila osobně „na vlastní nohy“, takže vím, že je to opravdu komplexní.

A co dál po vykročení z vaší ordinace? Zmínil jste, že rád pobýváte v přírodě. Doporučil byste chození bez bot i svým klientům?

Ano, jsem propagátorem chození naboso v přírodě, mám na chalupě i vlastní chodník pro ozdravení nohou a tekoucí potůček se studenou vodou pro masáž chodidel (tzv. Kneippův chodník).

Pro nohy je chození naboso po přírodních materiálech velmi prospěšné.

Děkuji vám, pane doktore, za rozhovor a přeji vám i vašim kolegům mnoho zdaru při vaší záslužné a velmi prospěšné práci.

Některé fotografie byly převzaty s laskavým svolením MUDr. Havrdy ze stránek http://www.medsport.cz

Lukáš Findeis (32 let) žije v Praze a pracuje v obchodě naBOSo. Sportovec, skoro vegetarián, Pirát a komunální zastupitel na Praze 12. Celoročně chodí nalehko v tričku a kraťasech.

V roce 2013 začal chodit v barefoot botách, od roku 2014 chodí a běhá bos. Hned první rok si zaběhl pár maratonů a pak našel zálibu v ultramaratonech. Na podporu charity (projekt Terribear) loni během sedmi dní uběhl více než 330 km a letos za pět dní 275 km.

Loni se účastnil zimního závodu  Lipno Ice Marathon v extrémním terénu v okolí Lipenské přehrady, a to mimo cesty ve sněhu a blátě. Také zcela bos. Vyznává lehce alternativní zdravý způsob života.

Lukáši, jak působil přechod na bosou chůzi na tvé zdraví?  Pomohlo ti to ke zlepšení imunity natolik, že nenastydneš ani ve velké zimě? Kdy jsi třeba byl naposledy nemocný?

A mělo odložení bot ještě nějaké další  zdravotní plusy či mínusy?

Rok jsem chodil do práce v bosých botách a nebylo moc možností se zout. Nejen nohy se během té doby na barefooty adaptovaly.

Na podzim jsem si vzal na měsíc volno a během kampaně do komunálních voleb jsem boty neobul. Zvláštní, i přesto jsem se na radnici dostal…

Barefoot boty jsem opustil koncem ledna 2014, zrovna k datu podané výpovědi v práci. V Praze bylo kolem -5 °C a přežil jsem to ve zdraví.

Pamatuji si, že první den jsem vydržel venku pět minut, druhý den deset minut a třetí den čtvrt hodiny, a to včetně pěti minut, kdy jsem jen stál na místě a čekal na autobus. Chodidla se adaptovala velmi rychle. Imunitu jsem ale měl dobrou i předtím. V krátkém tričku jsem i v mrazu chodil už dlouhá léta.

Naposled jsem byl nemocný loni po františkolázeňské charitativní dvacetičtyřhodinovce (běh k oslavě 17. listopadu a na podporu mobilního hospicu). Konala se za teplot kolem nuly, tělo bylo po takovém výkonu oslabené a dostavila se rýma s kašlem.

Další zdravotní plus: bez zvýšených pat se mi narovnalo držení těla. Díky tomu se mi jen chůzí a stáním znatelně zpevnil také střed těla. Posílil jsem si hlubší břišní svalstvo, drobné svaly držící páteřní obratle ve správném tvaru i celé nohy, od hýždí až po lýtka.

Kapitola sama pro sebe je pak část nohou od kotníků dolů. Kotníky se mi velmi rychle zpevnily a už si je nejspíš nikdy nezvrtnu. Protáhly se achillovky, chodidla se osvalila a zmohutněla, zpevnily a zvedly se mi obě klenby nohou.

Zlepšení držení těla a posílení středu těla pomáhá obzvlášť proti bolestem zad. A chodidla jsou tvárná v jakémkoliv věku, takže na zdraví a funkčnosti svých nohou může stejně úspěšně pracovat mladík i důchodce.

Takže vlastně samé plusy… Vím, že jsi hodně otužilý, kromě chození bez bot taky celoročně nosíš jen krátký rukáv a krátké nohavice. Kdy jsi k zutí bot ubral i vrstvy oblečení? Nebo to bylo opačně? Nejspíš se i v zimě koupeš?

Mnohem dřív, než jsem zul boty, jsem začal chodit nalehko oblečený. Začalo to leností už kdysi dávno na střední. Nechtělo se mi ráno chodit do školy v mikině, když jsem věděl, že cestou domů bude vedro a budu ji s sebou muset tahat.

Od té doby jsem se tepleji oblékal, až když jsem to opravdu potřeboval. A po pár letech jsem zjistil, že mi není zima, ani když venku mrzne.

Nikdy jsem se cíleně neotužoval ani jsem neměl rád studenou vodu.

Krásu koupání v zimní Vltavě jsem objevil až vloni po absolvování kurzu Wim Hofovy metody.

Byl jsi vyšetřen ortopedem a shledal tvé nohy zcela zdravými. Chválil tě, že jsi zvolil postupný přechod z bot přes barefooty na naboso. Co by podle tebe udělalo s nohama vyskočení z „běžných“ bot rovnou do stavu naboso? V čem je tedy podle tebe výhoda bosobot při tomto přechodu?

To je naprosto individuální. Někdo se zuje z klasických bot, hned bez problémů chodí bos i na tvrdých městských površích, zatímco jiný má problém i s přechodem na barefooty s vložkami. Hlavní je řídit se pocitem, nepřehnat to a nejít přes bolest.

Já jsem zpočátku chodil v barefootech proto, že to kvůli práci jinak nešlo. A hlavně proto, že mě tenkrát vůbec nenapadlo, že bych mohl venku chodit bos. Tenkrát ještě člověk na ulici podobné blázny nepotkával. Ani v Praze.

Když jsem pak zul boty, tak mám zkušenost s tím, že po celodenním intenzivním chození po Praze jsem měl první týden otlačená chodidla. To ale přestalo, když na chodidlech zesílila kůže a zvětšila se vrstva svalů, která má i tlumící funkci. Při chůzi po studených či rozpálených površích navíc pomůže i vzniklá tuková vrstva, která má izolační a tlumivý efekt.

Jak řešíš příchod domů ze špinavých pražských ulic, kdy ostatní se zouvají, aby nenanesli domů nečistoty?

Vydrhnu si nohy kartáčem pod tekoucí vodou.

Jak pečuješ o nohy při běhu, zvláště dlouhém (třeba po maratonu)? Čím je mažeš před výkonem a jak o ně pečuješ po skončení doma? Jaký krém se ti osvědčil? Někteří používají k čištění „černých“ chodidel pemzu na chodidla, slyšela jsem i o takových, co berou na chodidla „šmirglpapír“…  

Před závodem a po něm nemám potřebu pečovat o chodidla. Nezdá se to, ale jsou odolná a vydrží neuvěřitelné věci. Jednou za čas si je namažu Renapurem (impregnační a ochranný balzám na kůži, obsahující směs včelího vosku, karnaubského vosku a jojobového oleje).

Bosého běžce by nikdy nenapadlo brousit si kůži, díky které zvládne přeběhnout i po štěrku. Když člověk nenosí boty, tak nemá na chodidlech silnou ztvrdlou kůži, jak ji někteří znají. Kůže je sice silná, ale zůstává ohebná a funkční.

Když silničáři začnou v Praze solit, tak si chodidla ráno mažu Renapurem každý den, kvůli ochraně. Sůl kůži rozežírá, a pak to u prstů i pár dnů dost nepříjemně štípe až pálí. To se ti každou zimu stane maximálně jednou :)

V čem je jiná péče o nohy po extrémní akci na sněhu? Jak moc dostaly nohy zabrat během Lipno Ice Marathonu? Jak jsi na to trénoval, abys vydržel běžet zcela bez bot po ledu a sněhu? A jak konkrétně se staráš o nohy po takhle náročné akci?

Po každém běhu si oproti jiným běžcům musím protáhnout i malé svaly na chodidlech, aby se nezkrátily. Po dlouhých bězích v mrazech je potřeba nechat nohy velmi pomalu rozmrzat. Asi znáš ten pocit, když si dáš promrzlé ruce pod kohoutek s horkou vodou: hodně to štípe.

Na běh okolo Lipna jsem nijak netrénoval, pokud nepočítám každodenní zimní chození venku bez bot. Před během jsem nohy namazal Renapurem, aby se kůže nerozmočila a nezměkla. Vydrželo to asi do ¾ trasy. Pak jsem na pár místech o kůži na chodidlech přišel kvůli ostrým stéblům trávy.

Při prvním ročníku totiž po dlouhé době Lipno nezamrzlo a běželo se za teplot kolem nuly spíš blátem a vodou než sněhem.

A běželo se podél vody náročným terénem mimo cesty. Původně se mělo běžet po zamrzlé hladině.

Dva týdny jsem nosil boty, než se kůže obnovila na přijatelnou úroveň. Nebylo to moc příjemné. Každopádně to byla zajímavá zkušenost a mám díky tomu velmi dobrou představu o tom, co mé nohy vydrží ve vlhku. Příště už bych tuto trať za stejných blátivých podmínek bos neběžel.

Jsi téměř vegetarián, bosochodec a bosoběžec, Pirát, to vše zapadá do konceptu lehce alternativního způsobu života… Co ještě ti do toho „zapadá“?

Už pár let nepoužívám mýdlo a šampon, třídím šest druhů odpadu, jsem členem KPZ Modřany (komunitou podporované zemědělství –  odebíráme předplacený roční podíl bio zeleniny přímo od zemědělce).

Trvanlivé potraviny nakupuji v bezobalu, snažím se produkovat co nejméně odpadu, hodně oblečení a spoustu věcí v domácnosti mám z druhé ruky…

Je mi blízká filosofie zenu. Byl jsem na jedné zazenové meditaci a až budu mít více času, tak možná začnu zazen praktikovat. Mám za sebou pár očistných půstů a jednou jsem byl tři týdny jen o vodě.

Je tvůj způsob života přijímám ve tvé rodině s pochopením? Neměli námitky? „Nekecali“ ti  do života nalehko a naboso? Je i tvá partnerka podobně laděná, respektuje to, nebo se dokonce přidá?  

Dříve se moje máma snažila, abych nevyčníval a moc na sebe neupozorňoval. Čímkoliv. Pak pochopila, že to nemá smysl, chvíli s tím bojovala a teď už pro mé zvláštní záliby má pochopení. Táta se toho bohužel nedožil.

S partnerkou jsme na stejné vlně, i když každý tak nějak po svém. Barefooty nosí o pár let déle než já a občas se i zuje, když je venku teplo. Dokonce i mýdlo zavrhla dávno přede mnou. Osvícená to žena!

Co společenské konvence, jak řešíš třeba oblečení na společenské události – typu svatba přátel, promoce, návštěva divadla, klasického koncertu, na úřadě? I tam chodíš nalehko a naboso? Nebo tam raději nejdeš vůbec? Anebo se přece jen oblečeš do „společenského“?

Přátelům na svatby chodím bos. Oni by to jinak ani nechtěli :)

V malých divadlech nemají problém s bosým a slušně oblečeným návštěvníkem a v Národním jsem ještě nebyl. Úředníkům je jedno, v čem občan přijde. A když budu mít pocit, že si to situace žádá, tak se obuji.

Mám už pár let jedny společenské barefootové boty, ale ještě jsem je nepoužil. I na zasedání zastupitelstva chodím bos. Zvykli si.

S bývalým předsedou Pirátů, Lukášem Černohorským.

A jak je to s dopravou a sporty: co třeba auto, řídíš naboso? A kolo, jezdíš naboso i na kole? A co sporty, kde jsou boty nutné: provozuješ je? Třeba jízdu na koni, běžky, sjezdovky, snowboard a jiné?

Nejlepší je řídit bez bot. Člověk má v bosých nohou mnohem větší cit než v pevných botách.

V některých státech to je bůhví proč zakázané, ale Česká republika mezi ně naštěstí nepatří.

Na kole už moc nejezdím, ale bez bot to jde, když na nich jsou „barefoot friendly“ šlapky. Zato si rád zajezdím na koních mé sestry, když se za ní občas zastavím. Boty k tomu nepotřebuju.

Chtěl bych se drápat na lezecké stěny.

Párkrát jsem to zkusil a baví mě to. Je to i dobré kompenzační cvičení pro běžce, ale bez bot tenhle sport klade obrovské nároky na sílu prstů na nohou.

Na běžky bych se zas rád někdy vydal, ale naposled jsem na nich byl dávno před oproštěním se od bot.

Hlavně nechápu kolečkové brusle. Do těch úzkých dlah bych vlézt nemohl. Jen profíci si mohou dovolit výrobu bruslí na míru.

Jaké jsou tvé největší „kousky“, týkající se života nalehko a naboso? Kde jsi překonal svou bariéru, cos vydržel a jakou bláznivinu jsi vymyslel…? Třeba při jaké nejnižší teplotě jsi strávil v zimě naboso nějaký čas venku? A jak dlouho jsi to vydržel?

Jednou jsem se byl v mrazu (bylo alespoň -5 °C) proběhnout v lese. Byli jsme u jednoho pražského Piráta (momentálně poslance) na chatě. Napadl čerstvý sníh a já běžel 45 minut hlubokým čerstvým prašanem, jen v tričku a kraťasech. To byl docela odvaz. Ve vyhřáté chalupě u krbu mě pak pořádně štípaly prsty :)

Jindy jsem byl v Praze otestovat své možnosti v asi desetistupňových mrazech. Vyšel jsem teple oblečený a hodinu jsem venku běhal jen ve švýcarských outdoorových ponožkách.

Skončilo to něčím mezi 1. a 2. stupněm omrzlin. Neklasifikoval bych to jako puchýře, ale kůže na prstech prostě ztvrdla a po pár týdnech odpadla. Nahradila ji čerstvá funkční kůže, které trvalo asi týden, než ztvrdla dost na to, aby zvládala větší zátěž při běhu po hrubém povrchu.

Jak poznamenal jeden tvůj kamarád: „Lukáši, ty už se neotužuj, už jsi otužilý dost! Pro tebe by byla největší výzva zalézt někam do tepla, to by byl hrdinný čin!“ Co ty na to?

To mi nedělá problém. Ta největší letní vedra v rozpálené Praze jsem snášel mnohem líp než ostatní, a když už se nedalo po rozžhaveném chodníku jít, tak jsem po něm běžel. I sauna je fajn. Co ale nesnáším, jsou přetopené místnosti a autobusy. Tam trpím.

Jaké jsou tvé další koníčky: cestuješ rád?

Rád plavu (i když to moc neumím) a chodím na výlety do přírody.

S kamarádem a s mou přítelkyní letos v létě plánujeme poznat přírodní krásy Kosova a Makedonie. Vykoupat se v krásných jezerech, vyběhnout si pár kopců… Jeden je asi o 1 000 metrů vyšší než Sněžka.

Rád pracuju se dřevem, mám velkou sbírku sci-fi a autorských komiksů, rád jím (mám pořád hlad) a velkým koníčkem mi je studium věcí kolem běhu a práce s tělem. I proto jsem si na podzim udělal trenérské zkoušky na rekreační a kondiční běh, kterým bych se chtěl na živnost od jara věnovat.

Porovnávání „běžeckých bot“ s Tomášem Zahálkou

Pracuješ v obchodě naBOSo. Na co se zákazníci nejčastěji ptají? V čem ti život naboso pomáhá, abys lidem mohl třeba lépe poradit?

Sice pracuju ve skladu a hlavně expeduju objednávky a spravuju e-shop, ale často se dostanu i na prodejnu, když kolegyně potřebuje vypomoct.

Obecně bych rozdělil zákazníky na ty, co si jdou pro první bosé boty, a na ty ostatní. Ti s předchozími zkušenostmi se ptají na všechno možné a začátečníci hlavně na obecné věci týkající se základní filosofie bosých bot.

Tedy co to je „barefoot obuv“ a proč by to měli nosit, pak se ptají na vliv těchto bot na zdraví a na své zdravotní problémy – často padají dotazy na zdravotní obuv a ortopedické vložky. Zajímá je i to, jak je to s chůzí po tvrdém městském povrchu, s běháním a nošením v zimě.

V naBOSo jsem od jeho otevření v roce 2015 prošel spoustou odborných školení, hodně času jsem věnoval samostudiu a absolvoval jsem soukromě i pár kurzů, takže zákazníkům dokážu snadno a srozumitelně vysvětlit i poměrně komplikovanou problematiku.

Barefootovým začátečníkům bych doporučil, aby si jako první boty pořídili takové, ve kterých tráví nejvíc času. Běžcům pak radím, že by si u nás neměli kupovat běžecké boty, dokud aspoň půl roku nebudou chodit v barefootech, aby se nohy zpevnily a zesílily.

Jak ti zapadá do barefoot konceptu a bosého chození cvičení nohou? Potřebují „nebosé konvenční“ až někdy i deformované nohy oproti bosým nohám cvičit?

Nositelé běžných bot mají slabé a často více či méně zdeformované nohy. Ti potřebují cvičit hlavně proto, aby nohy dostali do původního zdravého stavu. Samy od sebe se nohy opravují i po přechodu na barefooty a bosochodectví velmi pomalu a v omezeném rozsahu, a proto je potřeba jim pomoct.

Právě třeba i pomocí cvičení pro nohy podle tvého on-line kurzu.

Cvičit s nohama by pak měli i sportovci, kteří je hodně zatěžují. Ti mají cvičit hlavně proto, aby jim nohy zdravé zůstaly.

Co bys vzkázal lidem, kteří chtějí začít naboso a nalehko?

Nebojte se dělat to, co chcete, ať už jde o cokoliv.

Nebývá lehké vystoupit ze své komfortní zóny a čelit kritice a nepochopení okolí, ale čím častěji to budete dělat, tím snazší a přirozenější to bude.

A když přestanete dělat to, co chtějí ostatní, tak budete i šťastnější a spokojenější sami se sebou.

Lukáši, děkuji ti za rozhovor a přeji ti mnoho pěkných bosých zážitků!

Milan Jirků byl v roce 2018 studentem fyzioterapie ČVUT Praha a navštěvoval také mé hodiny – učila jsem jej povinný předmět zdravotní tělesná výchova pro budoucí fyzioterapeuty, tedy jak sestavit cvičební hodinu a naplnit ji kvalitním, smysluplným a účinným  obsahem.

Na hodinách jsem si brzy všimla jeho fundovaných a trefných komentářů – do představy běžného „prváka“ na vysoké škole rozhodně nezapadal. Později mi řekl, že má za sebou už celkem pestrou kariéru, a jeho zkušenosti z fyzioterapeutické praxe v Německu mě hodně zaujaly. A tak jsem ho vyzpovídala.

To, co jsem se dozvěděla, je kvůli srovnání s poměry u nás pro českého pacienta velmi poučné.

Milan Jirků

(35 let) žije v Brně a v Plzni. V letech 2011–14 studoval fyzioterapii na ZČU v Plzni, v roce 2013 pobýval na pracovní stáži u Deutsche Rentenversicherung Bund, Klinik Franken, Bad Steben. V roce 2018 byl studentem fyzioterapie na ČVUT v Praze. Současně jako živnostník nabízí masérské, rekondiční a regenerační služby, pracuje také jako instruktor pohybové terapie v domově se zvláštním režimem. Angažuje se i v politice (člen Svobodných).

Milane, jak jste se dostal do Německa na praxi a kam?

V roce 2012 jsem se přihlásil při studiu na ZČU na zahraniční stáž v rámci programu ERASMUS a koncem čtvrtého semestru vyrazil do města Bad Steben na kliniku Franken, patřící privátní pojišťovně Deutsche Rentenversicherung Bund.

Jak funguje systém zdravotního pojištění u běžného německého občana?

Stejně jako u nás i v Německu si každý občan povinně sjedná zdravotní pojištění. Jak víme, u nás je povinné zdravotní pojištění pro všechny bez možnosti výběru – neplatí jen ti, kdo jsou osvobozeni od této platby ze zákona, tedy děti, studenti do 26 let, ženy na mateřské, osoby na rodičovské dovolené a nepracující důchodci. Všechny ostatní při neplacení povinného pojistného čekají sankce.

Na rozdíl od nás však němečtí občané mají na výběr. Mohou se buď pojistit u státu, nebo si sjednat pojištění u soukromé pojišťovny – pak mají možnost čerpat výhody soukromého pojištění. Existuje i možnost být pojištěn u státu a zároveň se připojistit u soukromé pojišťovny (je to pro lidi s nižšími příjmy, kteří nedosáhnou na možnost pojistit se u soukromé pojišťovny kompletně).

Jsou mezi pojišťovnami velké rozdíly v tom, co hradí, co nabízejí a kolik stojí běžné pojištění občana? Je pojišťovna, pro kterou jste pracoval, „běžná“, nebo spíše výlučná? A jak funguje?

Obrovský rozdíl je mezi pojištěním od státu (má podobný rozsah jako zdravotní pojištění u nás, jen o něco kvalitnější) a privátním zdravotním pojištěním. To nabízí nesrovnatelné výhody, začínající již komplexností zdravotní péče a končící třeba výběrem mezi velmi kvalitními kloubními náhradami.

Mezi jednotlivými privátními pojišťovnami jsou rozdíly spíše v nabídce produktů, tedy nabízejí-li například ještě lepší náhradu kyčelního kloubu, nebo raději na pokoji plazmovou televizi.

Privátní pojištění je sice o něco dražší než státní, je zde ale velké množství slev za dobrou péči o sebe a pak je rozdíl mezi pojistným státním či soukromým už velmi malý až minimální. Velkým omezením německé vlády je limit, kterého vaše hrubá mzda musí dosahovat, abyste směli pojištění u soukromé pojišťovny uzavřít. Jinak se u ní smíte pouze připojistit.

Ovšem například u pojišťovny, na jejíž klinice jsem pracoval (Deutsche Rentenversicherung Bund), je cca přes 21 milionu klientů. To je v podstatě čtvrtina počtu obyvatel Německa – rozhodně se tedy nejedná o výlučnou péči pouze pro bohaté.

Je to největší privátní pojišťovna v Německu a má nejvíce nemocnic a klinik. Není ovšem jediná, celkem je soukromých pojišťoven 46. U soukromých pojišťoven je možné si též připlatit nadstandardní péči, ale v rámci plnění je poskytován tak vysoký standard, že to většinou není třeba.

U této velké pojišťovny je i cca 10 mil. důchodců – pojišťovna totiž nabízí i důchodové pojištění. Při některém druhu pojištění můžete např. hradit pouze důchodové pojištění a to zdravotní máte k tomu automaticky v ceně – záleží na druhu smlouvy sjednané na míru klientovi.

Musejí se klienti o sebe nějak zvlášť starat, aby jim byla poskytnuta sleva na pojistném? A co konkrétně pro to musejí dělat – třeba absolvovat některý preventivní program?

Pojišťovna dělá vše pro to, aby její klienti byli zdraví a také zůstali zdraví po maximální dobu. Pokud již onemocní nebo se zraní, tak se především hledí na to, aby nemoc byla co nejkratší a léčba probíhala co nejefektivněji. Pro pojišťovnu je pochopitelně mnohem levnější a tedy výhodnější udržet klienta zdravého než platit léčbu následků nemoci.

Klienti jsou motivováni k prevenci svého zdraví sníženou až nízkou cenou pojistného. Slevu získají, pokud například absolvují některý z programů (např. programy Škola zad, Nordic Walking, prevence kouření, Ergonomie pracoviště, Zdravý životní styl apod.) nabízených pojišťovnou. Nebo za absolvování preventivních prohlídek, za návštěvu protikuřácké poradny či absolvování očkování.

Pokud se o sebe nestarají, pojistný poplatek jim zůstává v plné výši.

A že to funguje, jsem se přesvědčil i v praxi – německý pacient je opravdu odpovědný za své zdraví, k terapii přistupuje aktivně a chce se opravdu uzdravit, nejen se nechat léčit! A to vůbec není běžný přístup u českých pacientů. Prevence u nás je stále popelkou a lidé na ni zatím moc „neslyší“.

Pracoval jste na klinice jako fyzioterapeut – jak v praxi na vašem pracovišti probíhala péče o jednotlivé pacienty?
Pracoval jsem na rehabilitační klinice, která se specializuje na následnou péči. Když je klient – například po náhradě kyčelního kloubu – propuštěn z nemocnice, rána mu již nekrvácí a nemá žádné komplikace, ihned odchází k nám do této následné péče. Tedy žádné čekání týdny až měsíce bez rehabilitace, a poté docházení ambulantně dvakrát týdně na terapie, ale je mu ihned poskytnuta velmi komplexní péče.

Co to znamená v praxi? Po vstupním vyšetření klienta lékař stanoví postup terapie. Na pravidelném pondělním konziliu se pak u každého jednotlivého pacienta podrobně probírá průběh jeho léčby, případně se terapie podle situace doplní o další možnosti. Tohoto konzilia se účastní veškerý odborný personál, který s pacienty přichází do styku. Kromě lékařů jsou v týmu k dispozici také fyzioterapeuti, ergoterapeuti, maséři, psychologové a sociální pracovníci a všichni se podílejí na efektivní léčbě ve vzájemné součinnosti.

Jak dlouho čeká klient na termín operace při zmíněné náhradě kyčelního kloubu? A v čem konkrétně následná péče spočívá?

Termín operace je určován víceméně rychlostí, jakou pacient je schopen absolvovat předoperační vyšetření, a také termínem, který mu bude vyhovovat. Chci tím říct, že nečekáte mnoho měsíců až několik let jako u nás, ale pohybuje se to spíše v rozmezí týdnů.

Kloubní náhrady se nepřiplácejí, protože již v pojistném je počítáno s takovou náhradou, která bude pro pacienta ta nejvhodnější – a ne ta nejlevnější.

Týden až dva po operaci je pacient převezen na rehabilitační kliniku (třeba na tu naši), kde probíhá následná péče s cílem co nejrychleji obnovit původní funkci a začlenit vše do běžných denních činností.

Klienti tu pobývají zhruba šest týdnů až dva měsíce v režimu trochu podobném našim lázním a již před koncem pobytu jsou většinou schopni chůze bez berlí.

Ke každému pacientovi se přistupuje individuálně, cílem je co nejrychlejší a plné uzdravení. Tým odborníků kliniky mu terapii takříkajíc „šije na míru“.  Klient denně absolvuje velké množství procedur, a to od osmi do čtyř hodin, stejně jako v práci, ovšem zde má „na práci“ jedinou věc: své uzdravení! Jednotlivé terapie na sebe logicky navazují, aby celková péče měla co nejlepší efekt.

Střídá se tedy cvičení individuální se skupinovým, cvičí se někdy s pomůckami, jindy na přístrojích nebo i zcela bez nich, cvičí se v bazénu vstoje ve vodě, nebo je lekce plavání, probíhá ergoterapie (nácvik účelně prováděných denních běžných pohybů), masáže, sauna (foto), posilování na posilovacích strojích, cvičení na chodníčkách (pro bosé nohy), cvičení nebo chůze venku v přírodě a různé další terapie.

Jak probíhalo vaše vlastní začlenění do týmu, věnovali se vám kolegové? Co jste se během pobytu naučil?

Zpočátku jsem „stínoval“ své kolegy – každý den jsem měl určeného kolegu, kterého jsem pozoroval a poslouchal při vyšetření, ošetření a cvičení s pacienty a psal si poznámky. Postupně jsem se zapojoval nejdříve do průběhu cvičení a zkoušel části hodin vést pod dozorem kolegy. Nakonec jsem hodiny vedl sám a kolega kontroloval. S tím, jak se zlepšovala moje komunikace v němčině, mi postupně přidělovali jednotlivé případy k samostatnému vyšetření a poté i k ošetření.

Hned od počátku se mnou ostatní jednali jako s kolegou a členem týmu. Ochotně mi předvedli své techniky a pak mě je i naučili, podělili se o své zkušenosti. Zároveň měli kolegové také zájem o techniky české fyzioterapie.

Z odborného hlediska bylo ohromně přínosné až neocenitelné, že jsem mohl absolvovat jakékoli školení či doškolení v jakékoli oblasti, kterou bych pak dále mohl použít v léčbě svých pacientů. Musím říci, že jsem se tam za celkem krátkou dobu svého pobytu (čtyři měsíce) naučil mnohem více než předtím za několik let na škole. Jen pro zajímavost – stihnul jsem se např. proškolit v  Dornově metodě, v mobilizačních měkkých technikách a v kraniomandibulární terapii (náprava „křívě“ posazeného čelistního kloubu).

A teď i k hlavnímu tématu našeho webu: jak se řeší podiatrické problémy, tedy obecně problémy s nohama a chodidly – například ploché nohy, halluxy, a jiné vady nohou v důsledku nesprávných pohybových stereotypů? Učí někdo pacienty, co a jak?

Celkový výchozí stav, tedy i stav nohou, se zjišťuje již při podrobném vstupním vyšetření. Na základě výsledků se pak individuálně určí další terapie, zaměřená na úpravu pohybových stereotypů a poté i na prevenci. Opravdu velký důraz je kladen také na nácvik rovnováhy, správného postoje a kvalitních funkčních pohybů. V tomto pohledu je stav nohou a chodidel naprosto klíčový.

Měli jsme k dispozici  velké množství pomůcek a také pestré prostředí pro nácvik, venku i uvnitř. Součástí rehabilitačního cvičení jsou například speciální chodníčky, bosá chůze, bedničky s kamínky a velké množství různých nestabilních ploch. Důraz se kladl na cvičení chodidel (malá noha atd.) a správnou funkci hlubokého stabilizačního systému. Používala se také Dornova terapie. Na klinice probíhal pro klienty také kurz školy chůze.

Všichni fyzioterapeuti a další pracovníci jsou vedeni k tomu, aby byli pacientům sami příkladem.

Začíná to třeba tím, že všechny cvičební prostory i vlastní procedury byly přístupny v určeném čase i pro zaměstnance a vedení kliniky velmi podporovalo, abychom toho využívali pro práci na sobě: bazén pro plavání, zdravotní posilovnu, volejbal, Nordic Walking, vodní vibrační postel, saunu, infračervené světlo atd. Vedoucí kliniky Dr. Geigner dokonce vyučoval zaměstnance vlastní bojový sport (KiBoDo).

A končí to třeba tím, že moji kolegové mi zpočátku často opravovali držení těla při masáži nebo při terapii. Pomáhali mi tak vyvarovat se přetížení některé části těla, abych mohl pracovat nejen kvalitně, ale i v pohodě.

Jaké zkušenosti máte vy sám s problémy s nohama a chodidly – měl jste hodně takových pacientů?

Až zde na klinice jsem si sám pro sebe objevil důležitost svých chodidel a nohou a začal se tím mnohem více zabývat, změnil jsem i některé své denní návyky a přidal i pár osvědčených cvičení.

Klinika se zaměřuje na rehabilitaci pohybového ústrojí. Po kyčlích a kolenou byly nejčastějším problémem právě nožní klenby a vbočené palce, často doprovázené bolestmi zad i hlavy.

Jste spíše zastáncem aktivně-pasivní opory pomocí chytrých vložek (Formthotics atd.), nebo aktivního cvičení? Tedy doporučil byste raději vložky, nebo cvičení? A jak k tomu přistupovali vaši kolegové v Německu?

Jsem rozhodně zastáncem aktivního cvičení chodidel a chůze bosých nohou a to také doporučuji. Nezaměřoval jsem se jen na nohy, ale hledal jsem i širší souvislosti v celkovém držení těla a svalovém napětí.

Ovšem nohy tvoří základnu toho, jak stojí a pohybuje se celé tělo, proto je nesmírně důležitá jejich celková kondice. I mí kolegové k tomu přistupovali stejně.

Co vy sám děláte pro své nohy, co byste mohl doporučit i ostatním?

Chodím naboso nebo v barefoot obuvi, a to co nejčastěji to jde. Mám speciální obuv do práce, tedy ne ty tzv. zdravotní pantofle, které spíše nohy deformují a učí je nezdravé pohybové návyky (zdvihat a krčit prsty, aby boty z nohou nesklouzly atd.).

Doma zouvám boty, venku jsem přes léto naboso v lese, na trávě či v podstatě kdekoli v přírodě. A především denně doma cvičím svou sestavu, ve které má důležité místo i pár cvičení přímo na plosky nohou.

Vím, že máte on-line kurz Cviky pro nohy, zaměřený na nohy a chodidla, který jde svým zaměřením právě v duchu přístupu na německé klinice, kde jsem působil. Jednak výběrem cvičení, jednak využíváním pestrých pomůcek i zkoušením různých možností, jak dopřát nohám svobodu pohybu, i naboso.

A především drobnou, ale vytrvalou denní prací na sobě. Ta přináší nejen změnu pohybového i životního stereotypu, ale i úlevu od bolesti a zlepšení zdravotního stavu nohou a celého těla.

Poslední otázka: Co byste nejraději změnil na českém zdravotním systému, když jste měl možnost náhledu do toho německého?

Dal bych pacientům možnost volby mezi státním a privátním zdravotním pojištěním. A přál bych jim, aby nevkládali osud svého zdraví jen na bedra jiných a nespoléhali se, že jim zdraví navrátí pouze operace či zázračné pilulky.

Mí němečtí pacienti měli jiný přístup: za své zdravotní problémy nečinili primárně zodpovědného někoho nebo něco zvenčí, ale „vzali zdraví do svých rukou“ a postarali se o sebe především oni sami: (dobrou pojistkou) a aktivním přístupem.

Ano, opravdu to tak je – teď si vzpomínám, jak i naši němečtí přátelé se vždy zajímají o prevenci mnohem dřív, než je něco bolí. A pokud si někdy přivodili úraz, tak pilně a kvalitně rehabilitují až do úplného vyléčení a i poté se snaží si udržet kondici pravidelným pohybem.

Nikdo vás totiž nezná líp než vy sami. Fyzioterapeut může pomoci, ale tu drobnou denní „práci“ za vás nikdo jiný tak dobře udělat nemůže!

Přesně tak! Kdo do sebe investuje čas a energii, naplno se mu to vrátí v lepší kvalitě života. I ten nejempatičtější  fyzioterapeut se vám nemůže věnovat s takovou láskou, péčí a intenzitou, jako vy sami. Milane, děkuji vám za rozhovor a vaše odpovědi. I já vám děkuji za zajímavé otázky.

Tak, milí přátelé,

kdo se poslední radou ve svém životě řídí, může si život opravdu užívat a nejen přežívat.

Podle nejnovějších statistických údajů se totiž za posledních 50 let prodloužila doba dožití o osm let (na průměrných 76 let u mužů a 81 let u žen). Ovšem těchto osm let „navíc“ lidé obvykle promarodí.

Vy však chcete jet na plný plyn, že? Třeba vás to inspiruje a podíváte se, jaké preventivní programy zdarma nabízí třeba ta vaše pojišťovna, ať už je to VZP nebo jiná.

A jednu nabídku už pro vás chystám i já – dobrý tip pro ty z vás, kdo jste zaměstnanci ve státním sektoru (buď ve státních příspěvkových organizacích nebo v organizačních složkách státu). Dostanete jej ode mne hned v příštím mailu!

Ještě vám maily ode mne nechodí a chcete být „v obraze“? Stačí si stáhnout  jakýkoli můj e-book. Tak třeba e-book Probuďte své nohy: naučím vás v něm rychlou a velmi účinnou Vitalizační masáž chodidel a navíc pak nepřijdete o ten dobrý tip. Své příznivce však nezahlcuji, píšu jen když mám co říct.

P.S. Některé fotografie v článku jsou převzaty z oficiálních stránek kliniky v Bad Steben: https://franken.deutsche-rentenversicherung-reha-zentren.de

Častá otázka, kterou vy čtenáři řešíte:  jsou boso-boty vhodné právě po mě?

Dnes je už dost běžné potkat lidi v botách s rovnou podrážkou a bez podpatků a taky se zvýšilo obecné povědomí o tom, co jsou ty boso-boty vlastně zač. Když jsem přemýšlela nad tím, které  téma vás zajímá, bylo to právě tohle: „Jsou i pro mě? „A vzpomněla jsem si na to, co mi kdysi řekla zakladatelka obchodu naBOSo Andrea Kůstková:

„Když jsem byla v roce 2014 na stáži v laboratoři na universitě v kanadském Edmontonu,  začala jsem tam hodně sportovat. A velmi často mě po delším běhu rozbolela kolena. Nechápala jsem proč, vždyť mi bylo v tu dobu teprve pětadvacet let! Po návratu jsem  namísto návštěvy lékaře-ortopeda vyzkoušela své první bosé boty. A problémy přestaly. Od té doby nechodím ani neběhám v ničem jiném.“

A tak jsem ji šla vyzpovídat, jak to celé bylo dál, jak a proč jí osobně tyto boty pomohly. A když vás bude zajímat,  co je dobré brát v úvahu, když koupi sami zvažujete, v některém dalším článku to probereme. Třeba vás to inspiruje ke komentáři.

Andrea Kůstková

Narodila se ve Zlíně, takže k botám má opravdu blízko. Její babička pracovala v mrakodrapu u Bati jako konstruktérka. Vystudovala Vysokou školu Chemicko-technologickou v Praze, obor Technologie potravin se zaměřením na mikrobiologii potravin. Nyní studuje postgraduální obor se zaměřením na prospěšné bakterie probiotika.

Po studiu v Kanadě přišla během cest po Asii (ve Vietnamu i Kambodži) na myšlenku obchodu s boso-botami v Česku.  Otevřen byl 5. 5. 2015, letos začátkem května tedy oslaví obchod naBOSo čtyři roky existence.

1. Jak a kdy Tě Andreo napadlo otevřít si obchod s boso-botami?

Nápad přišel doslova z nebe, když ego bylo na dovolené. Bylo to během cestování po jihovýchodní Asii s mým tehdejším partnerem Petrem Mühlhansem, navíc po padesátikilometrovém běhu téměř naboso nebo v bosých sandálech. Stalo se to v největším chrámovém komplexu na světě v Ankhor Wat, kde ke mně přišla myšlenka, že bychom si mohli otevřít obchod se všemi „bosými“ značkami.

Hned poté jsme hned začali hledat nové značky, které přivezeme do Česka. Už o pět měsíců později, dne 5. 5. 2015 jsme otvírali naBOSo, první multibrandový obchod v Praze 6 – Dejvicích.

Počátky nebyly jednoduché, dali jsme do podnikaní všechny prostředky, které jsme měli a na začátku jsme dokonce přespávali v zadní místnost obchodu. Nechali jsme tam doslova své srdce a zasvětili tomu celý tehdejší život. Často se stávalo, že jsme pracovali až do dvou do rána. Ale stálo to za to. Kromě „kamenné“ prodejny v Dejvicích také vedeme e-shop a máme i velkoobchod.

Barefoot boty pomohly mně a věřím, že pomohou i ostatním. Tahle osobní zkušenost mi dává energii, která mě vždy žene dopředu. NaBOSo není jen obchod, ale je to naše poslání.

2. Název obchodu máš naBOSo, chodíš i Ty sama bosa? A ve kterou roční dobu? V jakém terénu – město, les, moře, hory?

Samozřejmě ano – chození naboso mě „nabíjí“. Miluju chodit po čerstvé trávě, u moře, vlastně kdekoli v přírodě. Jsou k tomu i vědecké poznatky (jde o tzv. earthing), že chození naboso opravdu nabíjí naše tělo pozitivně přes volné elektrony a uzemňuje nás. Nejsem ovšem až taková extrémistka a pro chůzi ve městě obouvám boso-boty.

3. Chodíš nyní pouze a výhradně v boso-botách?

Ano, jsou to pro mne nejpohodlnější boty. Pouze na ples či významné společenské akce (tak jednou za tři měsíce) obouvám podpatky, ale vždycky tak po 30 minutách to vzdávám a zouvám se. Většinou jsou pro mě tyhle boty už všechny úzké, je to opravdu velký rozdíl proti pohodlným barefootům.

Musela jsem ale poněkud změnit způsob chůze proti navyklému stereotypu z běžných bot. A taky k tomu nohy  trochu vycvičit.

4. Taky v boso-botách běháš?

Ano, dělá mi to dobře. Vlastně se nás lidé na to často i ptají: Je dobré i běhat v bosé obuvi? Já říkám ano, ale je třeba tomu přizpůsobit i techniku běhu, někdy ji i zásadně změnit.

V bosých botách by měla být mnohem vyšší kadence, tedy je nutné dělat kratší a rychlejší krůčky. Došlap musí být důsledně přes špičku na celou nohu, rozhodně se nesmí běhat přes patu. Mé oblíbené značky na běhání jsou teď New Ballance a Merrell.

Vidíš, Andreo, to já „merelky“ mám taky ráda, jsou moc fajn, lehké a pohodlné.  Ovšem já v nich neběhám, ale už jsou prověřené při chození v přírodě, používám je místo lehkých pohorek, a vlastně je beru i na kolo.

5. Změnil se Tvůj zdravotní stav (ať už se týká čehokoliv) od doby, kdy máš na nohou pouze boso-boty? A má to spojitost se změnou obuvi?

 Lidské tělo je dokonalé dílo, jen my jej svým nevhodným používáním „kazíme“. Třeba chodidlo obsahuje až 200 tisíc nervových zakončení, 33 svalů, 28 kostí a 19 šlach. Narodili jsme se bosí, proto nepotřebujeme ke správné chůzi tlustou podrážku a zavírat nohy do neohebných bot. Až 70 % informací, které dostává mozek o pohybu, pochází z nervových zakončení, která jsou na chodidle. Naše tělo se tak dokáže přirozeně přizpůsobit a nastavit terénu, to v botách tak nejde!

Takže odpověď je: ano, určitě! Totiž dřív jsem měla plochou nohu a také náběh na vbočený palec (hallux valgus). Nyní ani jedno z toho už nemám. Myslím, že mám i větší svaly na lýtkách a také jiný celkový postoj. Nohy jsou totiž úžasně přizpůsobivé a tak pokud je člověk posiluje, změní se, stejně jako celé tělo.

6. Co ještě se u Tebe změnilo od dob, kdy jsi chodila v běžné obuvi? Vedeš teď jiný způsob/styl života?

Ano, díky boso-botám si myslím, že i jinak přemýšlím, třeba se snažím jíst zdravě. Chvilku jsem byla dokonce vegankou (asi půl roku), ale mému tělu to nesedělo. Domů si ale moc maso nekupuji, a pokud mám na výběr, tak sáhnu po organické verzi. Naše paní profesorka vždy říkala, že zlatá střední cesta je nejlepší, takže všeho s mírou, žádný extrém není dobrý. Samozřejmě ráda podporuji zlaté české ručičky a tak si vybírám české potraviny. Taky třídíme odpad a podobně. Vše souvisí se vším a já mám ráda zdravý životní styl.

7. Jak prosperuje obchod naboso? Jací zákazníci v něm převažují – děti, mladí nebo spíše starší?

Snažíme se to dělat, jak nejlépe umíme. Chodí k nám jednak děti, pro které je obouvání pro zdravý vývoj nožiček opravdu důležité. Pro zajímavost: při nedávném výzkumu bylo zjištěno měřením ve školkách, že až 70 % dětí má malé boty!

Také chodí střední generace, sportovci i starší lidé, ale ti už většinou s nějakým problémem. Buď trpí bolestmi zad, nebo kolen, mají vbočené palce, ploché nohy apod. Mrzí mě ale, že často přijdou rodiče s dětmi, těm koupí botičky, ale sobě už ne – snad jako by oni sami nebyli tak důležití? Také je docela škoda, že někteří dospělí, často právě ti s problémy nohou, podléhají pořád módě a nehledí na své zdraví.

8. Jaké nejčastější otázky kladou a jaké problémy obvykle s vašimi asistenty řeší?

Začínáme vždy otázkou, kde budou v botách chodit, zda je chtějí využívat do města nebo do přírody. Podle toho nabízíme vhodný typ bot. Lidé se hodně ptají na materiály, na jejich nepromokavost, praní v pračce apod.

Potom řešíme velikost. Boso-boty by totiž měly být o jedno číslo větší, a uvnitř boty by měl být nadměrek cca 1 cm, u dětí až 1,2 cm. Tak má noha místo, aby mohla pracovat, sílit a rozpínat se. Často přijde řeč i na vbočené palce, malíčky, bolesti kolen, zad, ploché nohy, patní ostruhy apod.

9. Vím, že u vás nejen prodáváte boso-boty, ale pořádáte i různé další akce. Sama jsem párkrát u vás měla přednášku o anatomii a funkci nohou. Co dalšího nabízíte nebo plánujete pro veřejnost – přednášky, výukové lekce, workshopy či jiný typ osvěty?

Naším krásným posláním je hlavně vzdělávat společnost. Pořádáme přednášky s Lukášem Klimperou, fyzioterapeutem, tvůrcem bot i majitelem značky Ahinsa. Dále s fyzioterapeutkou Lucií Alblovou, která se zaměřuje především na péči o děti a jejich nožky.

O nohách, botách a chození nejen povídáme, ale vše také rovnou nacvičujeme a děláme. Jednak máme kliniku: masáží, běhu a chůze, kde na lekcích učíme zájemce správným návykům, jednak míváme přes léto workshopy na výrobu tradičních sandálů tzv. huarache, inspirovaných Indiány. A začínáme již nyní na jaře.

Bouráme předsudky a podporujeme změnu návyků i přímo v terénu – každý si může nyní vyzkoušet, jak může i ve městě chodit bez bot po různém přírodním povrchu.

Za podpory Prahy 6 jsme totiž pro veřejnost společně postavili bosou stezku v parku Maxe van der Stoela.

Podporujeme i sportování s charitativním účelem – pořádáme běžecké závody v bosých botách: např. letošní ročník společně s distributory bot Leguano, manželi Exnarovými. Start je 2. června ve 14 hodin. Letos to bude štafetový běh a potrvá 24 hodin, místo štafetového kolíku se bude předávat boso-bota.

Běh bude na podporu dobré věci: za každé oběhnuté kolo (délka kola je 300 metrů) obdrží Nadační fond Šestý smysl sedm korun. Závod bude probíhat i v nočních hodinách a končí se v momentě, kdy na trati nebude běžec schopný uběhnout kolo za méně než 3 minuty. Přijďte to vyzkoušet!

I my sami se rozvíjíme a „otužujeme“, třeba  akcemi typu glasswalking nebo firewalking. Zatímco chůzi po skleněných střepech pořádáme na různých akcích i sami, chození v ohni či na řežavých uhlíkách (firewalking) většinou necháváme na specialistovi Davidu Mrhačovi z Bosé turistiky. Často také vyjíždíme na různé akce jako například Design Market, Vegefest a další festivaly spojené se zdravým životním stylem. Naším cílem je, aby se o bosých botách dozvědělo co nejvíce lidí.

10. Když jsi zmínila ty různé cvičební lekce, jaký je Tvůj názor na cvičení nohou a chodidel, doporučila bys je – pomohlo třeba Tobě? Jaké skupině vašich zákazníků by to mohlo pomoci?

Bez cvičení si to vůbec neumím představit. Obecně pohyb je důležitý. My jsme zrozeni k pohybu. Cvičení dokáže přetvářet těla i mysl a léčit. Já sama jsem příkladem. Podařilo se mi zhubnout 10 kg a váhu si již udržet, a to díky pravidelnému sportování a zdravějšímu jídlu.

A díky cvičení se i moje nohy opravdu změnily! Tak vím, že cvičení chodidel i používání různých pomůcek je opravdu velmi důležité. Nyní se cítím daleko lépe než v minulosti.

11. Asi i proto jsi mne oslovila  a vedu jednou měsíčně takovou krátkou výuku i u vás… 

Ano, Tvé klasické pondělky bych velmi doporučila! Jednou za měsíc se s Tebou mohou naši klienti (a nejen ti, vlastně kdokoliv) potkat naživo v naboso: ukazuješ veřejnosti svou promyšlenou a účinnou automasáž chodidel a cviky pro chodidla.

Kdo nemůže přijít, nebo chce raději pečovat o své nohy chytřeji a efektivněji z pohodlí domova, může si pořídit i on-line kurz cvikypronohy.cz.

Já sama ho využívám, protože obsahuje přehledná videa, vedoucí k aktivnímu řešení problému. 10 minut denně – to si naše chodidla, která nás nesou celý život, opravdu zaslouží. Viděla jsem klientku – paní před operací vbočeného palce (hallux valgus), která se za tři měsíce vycvičila, zlepšila se jí rovnováha a jistota při chůzi. A podařilo se to i bez operace.

12. Jaké máš plány do nejbližší budoucnosti?

Nyní jsme získali distribuci jedné skvělé americké značky: Xero Shoes. Majitel je bývalý profesionální běžec, kterého trápily problémy se zraněním. Poté, co si přečetl knihu Born to Run (Zrozen k běhu), si vyrobil své první bosé sandály. Lidé po něm chtěli další a další, až si založil firmu. S manželkou nyní mají rodinný podnik: zaměřují se na boty do přírody, na běhání, ale teď už i na sportovně elegantní modely. Tuto značku chceme podporovat.

Pak bych se chtěla věnovat i svému druhému projektu, tím jsou probiotika. Snažila jsem se využít svých deset let studia i vědecké kariéry na VŠCHT a udělat ten nejlepší probiotický produkt. Jmenuje se Slimbiose. Obsahuje koncentrovaná probiotika s kmeny, které byly ověřené klinickými studiemi a velmi dobře fungují.

13. A jaké máš dlouhodobé vize a přání?

Mým cílem na tento rok je dopsat také dizertační práci a obhájit ji.

Protože miluji sport, chtěla bych se mu více věnovat. Hodně mě baví triatlon, minulý rok jsem jeden závod absolvovala u nás v Beskydech: „Valachy man“. Chtěla bych se dál zlepšovat ve všech disciplínách (plavání, kolo, běh), ale bohužel na to nezbývá moc času.

Mám moc ráda hory, takže v zimním období trávím volný čas na sjezdovkách, a ráda bych taky zkusila skialpinismus. Láká mě cestování, spojené i s potápěním. A do budoucna se opravdu moc těším, až přijde rodina a možná další pes :)

14. Co bys vzkázala našim čtenářům?

Moje poselství: ať vás nohy zanesou tam, kam toužíte jít.

Díky Andreo za rozhovor. A Tobě přeji, ať se Ti splní všechny Tvé plány a vize.

A to je dnes vše, milí čtenáři. Možná i vy máte již nějaké osobní zkušenosti s těmito botami. Pokud byste se chtěli na cokoli zeptat nebo sdílet svou dobrou i tu horší zkušenost, budu moc ráda, když využijete možnost komentáře tady pod článkem nebo na facebookové stránce Usmívají se vaše nohy?

Anebo mi rovnou pište zprávu. Ráda se pak budu věnovat otázkám: Co je dobré brát v úvahu, když zvažujete, zda si pro sebe koupit boso-boty nebo to není nic pro vás…

Rozhovor s dětskými fyzioterapeutkami nejen o nožkách

Tento rozhovor vznikal pečlivě a hodně dlouho.  Začal vlastně už před několika lety, kdy přišla na můj jednodenní intenzivní seminář Zdravé nohy velmi sympatická dáma, paní Jaroslava. Když se ukázalo, že je dětská fyzioterapeutka, hned mne to zaujalo a zůstaly jsme v kontaktu. Letos během finálních prací na novém on-line kurzu zaměřeném na dětské nožky jsme se setkávaly nad konzultacemi častěji. Dokonce jsme se nedávno také záměrně potkaly spolu s Jarčinou kolegyní Drahoslavou na specializované vzdělávací akci věnované právě dětským nohám.

Vyměnily jsme si mnoho zkušeností a prodiskutovaly své nápady. Kromě jiného také o tipech, jak s dětmi cvičit tak, aby je to bavilo a přitom to vedlo ke zlepšení, i o mém online kurzu  Cviky pro dětské nohy , připravovaném přesně v tomto duchu a spoustu dalšího.

Před létem jsem také rozeslala anketu s otázkami na několik internetových fór, kde rodiče (hlavně maminky) malých dětí diskutují o tom, co je trápí a jak se stavět k problémům dětských nožek.

A nyní vám tyto dvě velmi erudované odbornice, inspirativní ženy s celoživotními zkušenostmi z praxe, odpoví na nejčastější dotazy, které se objevovaly na fórech i ty, které zajímají vás – mé čtenáře či klienty, kteří jste současně rodiči nebo prarodiči malých dětí. Tady se vám obě dámy představí:

Jaroslava Šnederflerová

fyzioterapeutka se zaměřením na děti

Ukončila studium rehabilitační nástavby po gymnáziu v roce 1975 v Teplicích v Čechách, poté pracovala na rehabilitaci v nemocnici v Klatovech, ve Varnsdorfu, v Uherském Hradišti a také v lázních Luhačovice, celkem přes 25 let. Od roku 2003 pracuje v Praze, nejprve na soukromé rehabilitaci na poliklinice v Praze 10, v IKEMu, od roku 2010 má vlastní fyzioterapeutickou praxi ve „Sluníčku“ v Praze 9, kde působí až dosud. Absolvovala velké množství vzdělávacích kurzů, mimo jiné také kurz Vojtovy metody.

Ráda cestuje a sportuje: miluje hory a turistiku, ráda jezdí na kole. Je také aktivní v Sokole, kde vede pravidelné cvičení pro ženy.

Drahoslava Tichá

 fyzioterapeutka se zaměřením na děti

Vystudovala rehabilitační nástavbu v Plzni (v minulém režimu před rokem 1989 nebyla ještě fyzioterapie jako samostatný obor ani na vysoké škole, to vše přišlo až později). Poté působila na rehabilitaci na několika poliklinikách: začínala v Klatovech, poté v Praze. Od roku 1992 začala pracovat na dětské rehabilitaci, nejprve ještě na poliklinice, od roku 1995 přešla do soukromé praxe v Praze 9, kde působí dosud. Během svého profesního života se neustále vzdělávala, například v roce 1992 prošla dvouletým kurzem Vojtovy metody. Absolvovala i množství dalších odborných kurzů.

Mezi její mimopracovní zájmy patří kromě rodiny především sport: vede cvičení jógy, velmi ráda jezdí na kole a v zimě na běžkách.

A teď už pojďme k tématům, která rodiče malých dětí hodně zajímají.

DT: Věnujeme se dětem od narození, tedy miminkům, dále pracujeme s batolaty, předškoláky a školními dětmi. Naše péče končí u 18leté mládeže.

JŠ: Máme smlouvy se všemi hlavními pojišťovnami v ČR.

DT: Ke mně chodí hodně rodiče, kteří sami sportují, nebo rodiče, kteří jsou profesí učitelé (pravda, častěji učitelky). Ti všichni jsou zvyklí pozorovat děti také jiným pohledem než jen tím „rodičovským“ a zajímat se i o souvislosti. Samozřejmě ale chodí rovněž všímaví rodiče (opět častěji maminky), kterým se na vývoji dítěte „něco nezdá“.

JŠ: Také jsem si všimla, že častěji přijdou rodiče, kteří už mají alespoň jedno další dítě, a strávili tedy mnohem více času pozorováním vývoje svých i cizích dětí (třeba ve školce, během her na pískovišti atd.). Mají díky tomu na různé odchylky od normálního vývoje zkušenější oko a hlavně mohou své další dítě porovnat s tím prvorozeným přímo doma.

Jaké jsou nejčastější problémy dětských nožek u dětí předškolního věku?

DT: Pracujeme s hodně malými dětmi (na doporučení lékaře – Vojtovou metodou). Další častá skupina jsou děti, které už chodí (okolo 1 až 1,5 roku) a mají nožky hodně do O. Pak se přicházejí poradit rodiče, jejichž děti okolo 2 až 2,5 roku vtáčejí špičky dovnitř.

JŠ: Starší předškoláci, které máme v péči, pak mívají nejčastěji chybně nastavené osy dolních končetin, tedy takzvané nohy do X nebo do O, plochou nohu nebo vbočené kotníčky.

A s čím nejčastěji chodí rodiče a děti školního věku?

JŠ: V podstatě všichni školáčci, o které pečujeme, mívají vadné držení těla a velmi často asymetricky zatěžují chodidla, což později může vést ke skoliotickému držení těla. Méně často přijdou děti potřebující rehabilitaci po úrazu. Díky velkému hojivému potenciálu dětského těla se u nich daří terapie velmi dobře a děti se rychle uzdravují.

Od kolika let je zásah cvičením a aktivní terapií nejefektivnější? Jak dlouho obvykle terapie u vás trvá?

DT: Nejefektivnější je nasadit terapii hned, jakmile se zjistí odchylka. Opravdu není dobré čekat třeba s léčbou vbočených kotníčků do šesti let, až se vývoj nožní klenby stabilizuje a dokončí. I když se to někde doporučuje.

JŠ: Terapie za aktivní pomoci dítěte, aby měla smysl, je možná nejdříve tak od věku zhruba dvou až dvou a půl let, kdy jsou děti již schopné spolupracovat. Doma pak je třeba cvičit především formou hry. Terapie u nás obvykle trvá 10 návštěv za rok (u závažných případů i více). Pokud lékař více cvičení nepředepíše, mohou si rodiče nějaké lekce také připlatit.

Jsou rodiče ochotni s dítětem denně cvičit? Kolik procent rodičů z vaší klientely je takto zodpovědných?

DT: Řekla bych, že jen asi polovina rodičů je ochotna cvičit denně s dítětem. Často se omlouvají nedostatkem času.

JŠ: U mne to je ještě méně než polovina rodičů, ze stejného důvodu. Ale mám vynikající zkušenost s babičkami! Ty jsou velmi zodpovědné, a když na terapii přijdou společně s dětmi, po zaučení pak s vnoučaty obvykle spolehlivě cvičí.

Kolik dáváte domácích cvičení a v jakém rozmezí objednáváte dítě na terapii/kontrolu?

DT: Na doma doporučím tak 1–2 cviky a zhruba po měsíci (podle situace) si zvu dítě na kontrolu. Pak mu přidám další cvičení, případně je obměním. Na doma tedy má ode mne maximálně tak čtyři až pět cviků.

JŠ: Objednávám na kontrolu podle druhu problému a potřeby, od jednou týdně po cca jednou měsíčně. Na doma dávám tak 1–2 cviky, někdy více. Nejdříve cvičení na správné držení těla a podporu břišních svalů, přidávám i senzomotorické cvičení typu opičí dráha. Nejvíce vybírám cvičení na neurofyziologickém podkladu podle Vojty.

Jaké jsou vaše terapeutické zásady: korigujete vady vložkami, cvičením, tejpováním, případně jinou metodou?

DT: Hlavní zásadou je aktivní cvičení! Někdy využívám i tejpování, jako doplněk terapie. Pokud vidím, že tejpování má účinek, naučím to i rodiče, aby mohli uzdravování dítka podpořit také sami. Nemám ráda používání klasické tvrdé celoplošné ortopedické vložky, jaké bývají léta předepisovány ortopedy. Mám zkušenost, že opravdu vůbec nepodporují léčbu!

JŠ: S tím zcela souhlasím! Léčba především cvičením je i moje zásada. Lékaři často předepíší uvolňování měkkých tkání a mobilizaci, což je víceméně „pasivní“ náprava. To je dobré především u takových celkově „tužších“ dětí, aby se jejich rychle rostoucí tkáně změkčily a uvolnily. Jen samotné uvolňování obvykle nestačí, je to dobré doplnění základní terapie, kterou je cvičení. Cvičení má dlouhodobě velký přínos, zvláště je-li na neurofyziologickém podkladu a je-li dobře zacílené.

Při problému pouze na jedné straně pracujete s dítětem symetricky, na obě strany? (vložky, symetrická cvičení…)

DT: Pracujeme s dětmi vždy symetricky, na obě strany, ale slabší stranu trénujeme vícečetným opakováním cvičení než tu zdravější, třeba v poměru 3:2 nebo až 4:2. Po kontrole to pak samozřejmě korigujeme.

JŠ: Při vadách držení nohou a při řešení asymetrie mohou pomoci i měkké moderní pomáhající vložky (typu Formthotics apod.), které podporují především dobré usazení paty a nejsou celo-chodidlové, tedy neomezují práci přednoží. Vložky na míru však neupravujeme, je to záležitost lékaře a protetika.

Je dobré střídat ortopedické pomůcky (vložky do bot) a pevné botky s chozením naboso a s barefoot obuví? A co nošení bot po jiném dítěti? Liší se nějak vaše doporučení pro děti do 6 let od doporučení pro malé školáky?

DT: Ano, rozhodně je dobré to střídat! Pokud dítě obuje na ven i pevnější boty, odolné proti skluzu, a doma se zuje a chodí naboso nebo v protiskluzových ponožkách, je to v pořádku.

I když se úplně netrefíte s vhodným povrchem botky nebo podrážky, nebo dítě nosí chvíli lehce obnošené (nesešmajdané!) botky po někom jiném, nic dramatického se neděje. Zhruba po 2–3 měsících je však třeba zkontrolovat nožky, protože dítě z botek obvykle vyroste. Za tu dobu se nožky nezničí a pak můžete pořídit lepší model. Není třeba investovat do leckdy drahých barefoot bot, radši koupit levnější model, ale častěji.

Vybrané botky by však měly splňovat základní kritéria vhodnosti: tedy dost prostoru pro přednoží a prsty, ohebnost podrážky v místě ohybu chodidla při odrazu, aby se nožky při odvalu nemusely namáhat.

Při pohledu zespodu by bota neměla „zahýbat“, ale být rovně, v ose. Přínosem může být i podepření měkkou vložkou držící patu (například u vbočených kotníčků). Lze tak podpořit naši práci v ordinaci a domácí cvičení. S tím však v naší ordinaci nepracujeme.

JŠ: Střídání obutí s pobýváním naboso (třeba na našem chodníčku pro bosé nožky přímo u ordinace; viz foto) je velmi vhodné. Barefoot obuv velmi pomáhá a rozvíjí dobrou funkci nohou, to je má zkušenost. Je vhodná jak pro malé děti, tak pro předškoláky nebo školní děti. Ne však pro každého. Například u hypermobilních nožek bych ji příliš nedoporučila, zrovna tak jako u těžších vad. Kontroluji to vždy na podoskopu.

Nošení bot po jiném dítěti nedoporučuji, nejlépe je koupit pro své dítě vždy novou obuv, aby si ji „našláplo“ jen podle sebe. Zajímavé je, že ve srovnání se školním rokem se u nožek s menšími problémy (tedy ne u vážných vad jako obrny atd.) po prázdninách zdravotní stav dětských nožek vždycky vylepší – zřejmě díky častějšímu pohybu venku, a to i naboso.

A nyní ke konkrétním možným problémům, které zajímají rodiče. Co se stane, když dítě „přeskočí“ vývojovou fázi lezení a rovnou začne chodit? Co to může spustit/způsobit za problémy v těle a vady nožek? Jaké aktivity pak má rodič dítěti nabízet, aby to dítko „dohnalo“?

DT: Pokud dítě vůbec neleze a hned si stoupá, není to důvod k jásání, jak je šikovné a rychle vyspívající, protože to není šťastné pro jeho celkový motorický rozvoj. Obvykle mu pak v pohybových vzorcích chybějí momenty, kdy se přirozeně zpevňuje střed těla a především se všechny klouby v těle centrují, tedy nastavují do anatomicky a funkčně správného postavení vůči sobě navzájem.

Je to také proti-poloha záklonu z prvních fází pohybového vývoje. Není třeba se vůbec obávat, když dítě dlouho (klidně až tři, čtyři měsíce) jen leze, zatímco jiné si už stoupá. Každý měsíc „navíc“ je dobrý, podle profesora Koláře to má dokonce pozitivní vliv i na logopedický vývoj dítěte.

JŠ: Děti by se měly co nejvíc aktivně pohybovat, tedy trénovat se v jízdě na kole, na koloběžce či odrážedle, lézt na průlezkách, šplhat po horolezeckých úchytech a stěnách, jezdit na kolečkových bruslích… a co nejvíc tyto aktivity střídat.

Výborné je i všestranné cvičení v Sokole. Nejde ale o výkon, spíše by se všechno mělo odehrávat formou hry! Rodiče by neměli dítě kritizovat nebo trestat, ale především mu pomáhat, aby je cvičení bavilo!

Jste pro to, aby malé dítě se vbočenými kotníčky nosilo pevnou obuv a vložky? Může dítě s touto diagnózou chodit doma na koberci naboso nebo v měkkých capáčkách? Nebo má mít pevné bačkůrky i doma? Liší se vaše doporučení pro začínající „chodce“, pro malé děti do 6 let a pro ty starší, po 6. roce?

DT: Nožky snímají povrch celou svou plochou, a tak je dobré doma chodit hodně naboso. I doma se přece povrch různí: plovoucí podlaha se střídá s kobercem a dlaždicemi, v dětském pokoji jsou na zemi navíc často i roztroušené hračky… Když ne naboso, pak v ponožkách s protiskluzovou úpravou. Venku je dobré mít boty s pevným ukotvením paty ve „vaničce“, měkkým ohybem a se všemi ostatními vlastnostmi vhodné boty.

JŠ: Doporučení kolegyně i moje je stejné také pro větší děti. Za mne je dobrá podpora paty a venku i nošení barefoot obuvi. Dokud děti nechodí alespoň tak na 90 % času, mají nosit pouze měkkou obuv typu capáčky.

Jakmile už z nich jsou 90% „chodci“, pak mohou nosit obuv, ale s měkkou podrážkou. Při kontrolách pracuji s podoskopem a vidím rozdíly: když se dítě chodící jen v měkké obuvi horší, hned přidáváme masáže, také posilovací cvičení, a to nejen nohou, ale také posilování na balančních plochách pro trénink hlubokého stabilizačního sytému (tedy i zad a břicha), a případně i pevné vedení pat.

Do kterého věku je pro zdárně se vyvíjející dítě fyziologické a tedy „normální“ mít „ploché“ nožky: tedy plný otisk, který by u dospělých či větších dětí byl už považován za plochou nohu, ale u malých díky tukovému polštářku chodidel ještě ne? (Tzn. odhadem za kolik měsíců až let poté, co začne dítě samo chodit? Aby rodiče věděli, kdy už by měli „zbystřit“ a zajít případně na poradu k odborníkovi, třeba k fyzioterapeutovi?) A jak je to s odchylkami od osy nohou? Tedy dokdy se neznepokojovat nad nožkami do X nebo do O, než se to „ustálí“?

 

DT: Je to velmi individuální, hranici nelze zcela přesně určit. Ale u plochých nožek je v zásadě do tří let nožka ve vývoji. Pokud si rodiče všimnou, že „placatost“ přetrvává po třetím roce, je dobré přijít a poradit se, zda je vhodné vývoj podpořit cvičením nebo třeba i tejpem.

Pokud však rodiče vidí odchylku celých dolních končetin od osy, tedy nožky do O nebo do X, je dobré přijít hned, jakmile to zjistí. Obvykle má tato nedostatečnost, tedy že jsou nohy nezacentrované, jakoby vyosené, ještě jinou příčinu, kterou posoudí zkušený fyzioterapeut. Když se nasadí vhodné cvičení, obvykle to velmi dobře funguje, stav se může za 2–3 měsíce zcela upravit. K tomu je však naprosto nutno denně cvičit, tedy musí fungovat spolupráce rodiče a dítěte.

JŠ: Souhlasím, do 2–2,5 let není třeba se u „ploché“ nožky znepokojovat, ale můžeme už začít cvičit (například Vojtovou metodou). Okolo 3–4 let už je možné s dítětem začít cvičit víc. Čím je pak dítě starší, tím jde náprava pomaleji. Udává se, že ve věku do 12 let jsou změny k lepšímu větší, pak už jde náprava pomaleji. Vylaďovat nohy pomocí cvičení se však může u nás nejméně do 18 let!

Pokud jde o vadné držení osy nohou, tam je třeba přijít hned, jakmile to rodič zjistí.  Zvláště u vnitřního vtočení nožek v kyčlích (nožky do X) je účinná Vojtova metoda cvičení.

Co doporučíte předškoláčkovi s plochou nohou anebo vysokým nártem? Má nosit vložky? A po celý den? Nebo ve venkovních v botkách ano a doma a ve školce v bačkůrkách ne? Může nosit také barefoot botky? A co starší dítě (školák 6–10 let)?

DT: Co se týká ploché nohy, tak z mé praxe nemohu doporučit tvrdé „klasické“ celoplošné vložky do bot. Nemají výsledky! A to i když děti k tomu „na nohu“ pečlivě cvičí. Pokud zde totiž není celostní záběr (tedy cvičení pro celé tělo), moc se nezlepší.

Pokud už vložky, tak ty měkké, ovšem s pevným vedením vnitřní hrany a paty. A nosit je v botkách na ty aktivity, při nichž se dítě pohybuje, a tedy korigovanou nožku používá v zátěži. Takže ne na kroužek kreslení a klavíru, kde jen sedí, ale hlavně tam, kde bude nejspíš hodně pobíhat.

JŠ: U ploché nožky bych i tak využila barefoot obuv. Je to však velmi individuální. Problém s vysokým nártem řešíme s kolegyní velmi zřídka. Zde bych barefoot obutí určitě zkonzultovala, rozebrala bych je u konkrétního případu s odborným lékařem. Jinak větší děti mají obvykle také větší problém, tzn. již více rozvinutý. Je tedy rozhodně lepší přijít dříve než ve školním věku.

Jak je časté vtáčení a vytáčení špiček? Nebo chůze po špičkách? Čím je to způsobeno, projeví se to třeba i kvůli vadnému držení těla? Co nejvíce pomáhá k nápravě? A je lepší začít s nápravou vadného držení těla (slabá záda a vystrčené bříško), a teprve potom nožek, nebo nejdříve cvičit nohy a tělo až druhotně poté?

DT: Chůze s vtáčením špiček je velmi častá u malých dětí a školáčků s vadným držením těla. U děvčátek to vidíme častěji než u chlapců, rozdíl v četnosti je zapříčiněn geneticky. Dívenky obecně mají širší pánev, a musí tedy více svalově „zabrat“, aby udržely a vybalancovaly rovné postavení osy nohou. Dobře pomáhá, když se cvičením posílí celá oblast bříška a zevních rotátorů v kyčlích (svaly vytáčející nožky v kyčelním kloubu ven).

Rozhodně je třeba nejdříve začít cvičením od středu těla, tedy především posilováním svalů bříška. Pomocí reflexních drah se cvičení přenese až do chodidel.  Cvičení je dobré naučit se u fyzioterapeuta, který rodiče zaškolí, jak domácí cvičení s dítětem provádět.

JŠ: Vtáčení špiček dovnitř je u malých dětí mnohem častější než chůze po špičkách, ještě o něco méně k nám chodí děti chodící „jako Chaplin“. Po špičkách někdy chodí děti, které jen potřebují trochu upravit svalové poměry dolních končetin (třeba protáhnout achillovky a lýtkové svaly). Někdy to ale mají spíše „v hlavě“, třeba tak chtějí na sebe upozornit například po narození mladšího sourozence nebo z jiných důvodů.

Chůzi po špičkách se tak obvykle podaří „rozcvičit“ úpravou napětí v achillovkách a lýtkách, někdy však ani to nestačí a dítě podstoupí operaci na uvolnění této šlachy. Vždy však spolu s lékařem nabízíme nejdříve cvičení!

Může být některá z výše uvedených „vad“ nohou a chodidel zapříčiněna nebo spuštěna barefoot obouváním? A naopak: může se zlepšit dítě například s plochou nožkou i bez cvičení, pouze změnou obutí? Má tedy smysl investovat do barefoot botiček pro dítě, které jinak není moc aktivní?  

DT: Pokud dítě není příliš aktivní, tak už to není dobře, protože zdravé dítě se pohybuje skoro pořád. K otázce: Barefoot obuv obvykle nezhorší vadu nožek, spíše dodá nožkám více podnětů, takže třeba u lehkých vad může napomoci.

Já ale pracuji s dětmi s většími odchylkami. A tam pouze přezutí do barefoot botek rozhodně nožky nespraví! Není tedy možné se na to spoléhat, je nutno nápravu pojmout komplexně a musí pro to udělat něco matka i dítě. „Zadarmo“, bez vlastní aktivity, to tedy nebude.

A nejlíp pomáhá cvičení. Vím, že v online kurzu  Cviky pro dětské nohy , který připravujete, je mnoho dobrých cvičebních tipů. Vše mohou cvičit rodiče s dětmi doma, naučí se to z hravých videí na počítači, kde předcvičují malí kluci a dívenky.

JŠ: Určitě má smysl koupit barefoot botičky, některému dítěti opravdu pomůžou! Vidím to pak při kontrolním vyšetření na podoskopu. Nejefektivnější je ovšem kombinace cvičení a barefoot obuvi. Pokud se však dlouhodobě nožky nelepší, nebo se dokonce zhorší, ještě to nemusí být kvůli nošení barefoot botiček, obvykle je příčinou spíše onemocnění dítka, a tedy dlouhodobější výpadek cvičení.

Takže cvičení je základ! Ode mne má dítě cvičení naordinované. Takové ty hravé nápady na cvičení, aby to dítě bavilo, je možné čerpat ve vašem online kurzu. Ten bych doporučila na domácí cvičení. Najde se tam spousta pěkných nápadů, včetně otestování nožek a různých těžších cvičebních výzev pro překračování „hranic“. To obvykle děti hodně baví.

Chcete nakouknout dovnitř?  Malou ochutnávku, minikurz

„Hry pro nožky“ 

si zde stáhněte ZDARMA! 

Větší nakouknutí pak je v úvodním kurzu Dětské nožky – Dobrodružky. Ten je horkou letní novinkou a vyzkoušíte si už některá cvičení vhodná pro nápravu nevhodného držení těla i nohou. vašeho dítěte.

Dětské nožky – Dobrodružky 

Podívejte se, co vše tam najdete.

Celý kurz Cviky pro dětské nohy je již také  otevřen, nyní stále ještě za skoro-zaváděcí cenu.

Doporučujete chůzi naboso anebo v barefoot obuvi i mimo přírodu: na asfaltu a na betonu či jiném pevných povrchu? Vy sama chodíte bosa?

DT: Ano, pokud není nohám zima, tak chůze naboso je fajn v podstatě všude, zdravé nožky by to měly zvládnout. Ovšem nesmí se to přehánět, třeba v Praze nebo ve velkých městech bych s dětmi naboso nechodila, na zemi je vše možné, od nedopalků cigaret až po střepy. Dítě může chodit naboso jen v bezpečném prostředí, třeba na dětských hřištích.

Já sama chodím bosa často: když je léto, tak na různém povrchu venku, především v přírodě.  U ordinace máme pro děti bosý chodníček, tak i na něm. A po celý rok jsem velmi často naboso také doma.

JŠ: Chůzi naboso využívám v terapiích s dětmi maximálně, třeba oblíbenou „opičí dráhu“ s různými povrchy přímo u naší ordinace. I já sama chodím často bosá: třeba zouvám boty, když jdu s vnoučaty na hřiště. Barefoot obuv jsem velmi využívala.

Vidím také, že s přibývajícím věkem se to poněkud mění: starší nohy obuté v barefoot botách, chodící na pevném a tvrdém povrchu, mohou začít bolet. Naopak v přírodě na měkčím povrchu to může být i pro starší barefoot chodce velice příjemné. Je potřeba pouze hlídat počasí, za deštivého dne, kdy je povrch mokrý a tedy kluzký, mohou nohy lehce uklouznout – pády jsou pak nejen bolestivé, ale u starších lidí je vždy velké riziko úrazu.

Jaký je váš oblíbený způsob, jak ulevit přetíženým a unaveným nohám, například při spadlé příčné klenbě?

DT: Malé děti obvykle ještě spadlou příčnou klenbou netrpí. Mne samotnou nohy nebolí.

Pro úlevu od únavy po dlouhém chození nebo jízdě na kole si nohy protáhnu a vleže na zemi si je polohuji výš, opřu je o stěnu nebo alespoň položím na sedák židle.

JŠ: Po úrazu kolene nyní hodně chodím v barefoot obuvi, to mi pomáhá. Také pravidelně cvičím Smíškův SM systém, a to včetně cvičení na balanční podložce. Dobré je také promasírovat si klenby nohou a třeba i vířivka.

Od kdy je dobré začít s nápravou? A do kolika let je podle vás možné zlepšit své nohy?

DT: Když rodič zjistí problém, měl by jej sledovat po dobu tak dvou až tří měsíců, aby věděl, jak se problém „vyvíjí“. Když se nelepší (dítě neleze, nesedí nebo nestojí) měl by se poradit s odborníkem, nejlépe s dětským fyzioterapeutem, cvičícím na neurofyziologickém podkladu, tedy například ovládajícím Vojtovu metodu. Tedy klidně už ve velmi raném věku.

JŠ: Vývoj nohou probíhá po celý život! Takže i náprava je možná stále! Tedy ať jde o děti, mládež, dospělé nebo starší lidi, vždy můžete do „stárnutí“, tuhnutí a opotřebovávání svého těla i nohou zasáhnout a zlepšit je!

Milé dámy, děkuji vám oběma za rozhovor!

A také za péči, kterou jste věnovaly jeho přípravě. Přeji vám oběma hodně zdraví a elánu do vaší tolik záslužné práce. Ať vám ještě dlouho přináší radost!

Proč dělám to, co dělám?

Po dlouhém a pozoruhodném životě nám se sestrou nyní zemřela maminka Blanka. Když jsem tak při smutnění a přípravě obřadu přemýšlela, jak se do nás otiskla, co všechno dobrého nám zanechala a co my samy přebíráme dál, našla jsem opravdu mnoho takových znamení.

I když mne to vůbec nenapadlo, tak dnes ráno, den před pohřbem, mi najednou přišlo, že to mám sdílet. Již zamlada byla Blanka nadaná a krásná žena, velmi sportovní a plná elánu.

Ještě za války a těsně po ní vystudovala střední ošetřovatelskou nástavbu a měla štěstí na ty nejlepší učitele z řad lékařů – profesorů anatomie a fyziologie Karlovy univerzity a velkých praktiků. Z toho pak čerpala celý život, přitáhlo ji to i k celoživotnímu zájmu o to, jak funguje lidské tělo, jak je co nejlépe rozvíjet a naplno využívat celý jeho nekonečný potenciál.

Hned po válce, když se opět otevřely vysoké školy, vystudovala Institut tělesné výchovy a sportu (nynější FTVS UK) a celý život pak pracovala jako „tělocvikářka“, ale taková neobyčejná, s velkým přesahem, s rozhledem a znalostmi.

Učitelka zdravotního cvičení

Nejprve jako čerstvá absolventka učila na základní škole v Čelákovicích. Děti ji za její obětavý a kamarádský přístup i za všechny soutěže a možnosti, které jim sportováním s nimi přinesla do života, milovaly a denně ji vždy doprovázely až k vlaku do Prahy.

Brzy po začátku své kariéry již pokračovala na Karlově univerzitě jako odborná asistentka tělesné výchovy na Filozofické a Právnické fakultě. Učila i jiné sporty, ale zamilovala se do zdravotního cvičení. Pomocí svého systému cviků napravovala u studentů nejrůznější jejich zdravotní potíže pohybového systému, způsobené třeba špatným, až skoliotickým držením těla, astmatem a mnoha dalšími příčinami.

Pátrala, proč se to děje a měla na svou dobu velmi propracované hodiny tělesných cvičení pro zlepšení zdraví. Tehdy se tomu říkalo velmi divně: „zvláštní“ tělesná výchova, dnes je to nazývané o trochu lépe: zdravotní tělesná výchova. Za svou kariéru naučila stovky až tisíce mladých lidí přemýšlet víc o svém těle a umět se o sebe postarat.

Závodnice a trenérka moderního šermu

K tomu přidala do nabídky sportů pro vysokoškoláky i nový sport: moderní šerm – sama se mu totiž závodně od mládí věnovala. Poté už jako trenérka vychovala za ta léta stovky začátečníků: šermířek a šermířů z řad studentů. Někteří z nich pak následovali i sportovní kariéru.

Maminka totiž také založila sportovní oddíl moderního šermu Humanita Praha Univerzity Karlovy, kde se mohly šermířské naděje dál rozvíjet v šermu fleretem, kordem a šavlí. Pod jejíma vlídnýma, ale nesmlouvavýma rukama poctivě trénovaly za její život další stovky mladých lidí, které inspirovala ke sportu.

Oddíl aktivně řídila jako jeho předsedkyně a trenérka více než čtyřicet let, zorganizovala nespočetně šermířských turnajů, které měly vynikající pověst skvěle fungujících a dobře provedených závodů. Oddíl a její odkaz v něm stále funguje a vychoval již i mladé reprezentanty ČR v šermu.

A jak se to vše otisklo do naší rodiny? Nejen, že i my dvě se sestrou jsme v oddíle šermovaly a vedly velmi sportovní život, ale maminka mi dala navíc ještě hlubší vklad: lásku a vášeň pro zkoumání lidského těla, to jsem opravdu po ní „zdědila“ a jsem jí za to napořád vděčná.

Co jsem dostala do vínku

Vlastně to začalo už na základní škole, kdy mě maminka přivedla ke sportovní gymnastice, a to v době Věry Čáslavské, mého velkého vzoru. Přes šerm na střední škole jsem se dostala i ke studiu zdravotní tělesné výchovy na FTVS UK a vlastně i v tom jsem ji vědomě i nevědomky následovala.

Jak jinak si vysvětlit zájem o zlepšení podmínek pro děti a mladé lidi s problémy držení těla při následném aspirantském studiu a pak i během profesního zaměření na zdravotní cvičení? I já jsem celý život učila studenty na technické vysoké škole, aby přes zdravotní cvičení odkrývali tajemství dobrého fungování těla i mysli. I pro mne je studium lidského těla neuvěřitelná detektivka a přeji si pro své studenty i pro dospělé klienty, aby měla vždy dobrý konec.

A hodně mě přitom zajímají nohy. Proč jsem měla takové nutkání vytvořit kromě jiného i systém cvičení zrovna pro nohy, to jsem si znovu uvědomila v tomto stavu smutku. Maminka trpěla občas bolestmi nohou od vbočených palců, prodělala i dvě operace a pro sportovkyni jejího formátu to bylo vždycky velké trápení.

Bohužel v té době se ještě neučilo, jak to vše souvisí a tak si vlastně sama neuměla pomoci. Když jsem ji v dětství viděla, jak trpí při rehabilitaci po operaci halluxů, zřejmě podvědomě jsem dostala do mysli impuls. Doteď je to i pro mne výzva, rozřešit tuhle záhadu a pomoci druhým.

Maminku jsem ke stáří mívala na chatě a probíraly jsme všemožné věci. I tehdy byla otevřená novým věcem. Třeba ještě jako devadesátiletá byla zvědavá na to, podívat se na svá chodidla při vyšetření na podoskopu. Nebo byla nadšeně ochotná vyzkoušet můj chodníček pro zdravé nohy, i když jí osobně už pomoci nedokázal….

Maminka, babička a prababička

Po celý život byla na předním místě ale rodina a děti. Aby bylo uvařeno, našito, nakoupeno, aby byly zavařené zásoby na zimu: kompoty, džemy, houby, aby bylo uklizeno… Abychom měly pěkné dětství, aby nás bavil sport a příroda, abychom byly proběhnuté, vysportované, abychom mohly pobývat v létě mimo město, na vlastní chatě, abychom zažily pěkné letní tábory, uměly jezdit na kole, plavat i lyžovat.

Abychom byly kulturně vzdělané, uměly jazyky, abychom měly i rozhled po světě a mohly cestovat, abychom byly samostatné, vytrvalé a houževnaté, abychom dělaly něco smysluplného a uměly pilně pracovat, abychom uměly jít za svým cílem, byly čestné, zásadové a nikdy nepodváděly, abychom měly kolem sebe přátele a dobré lidi, tak to nás učila mamka svým příkladem, když přišla domů a byla tu pro rodinu.

A tohle všechno mám teď v hlavě, v těle a v mysli jako celoživotní zásady a vášeň především díky Tobě mami! Předala jsi to nejen nám, ale postupně i pěti vnoučatům a stihla jsi ještě i poznat a chvilku vidět vyrůstat svou první pravnučku.

Mami, děkuji Ti!

Doplňky výživy jako marketingový termín? Mohou opravdu pomoci!

Určitě jste už někdy narazili na doplňky výživy. Sama jsem tomu nikdy moc nedala, ani po úrazech, ani po nemocech. Jak ale člověk stárne, ozývají se klouby víc (zvlášť moje kdysi zraněné koleno) a chtějí větší péči. Před pár lety jsem se seznámila s Pavlou Sazamovou, která se péči o zdraví věnuje profesionálně. Už jsme leccos vyřešily: třeba na své koleno jsem konečně našla „recept“. A nejen na něj. Protože by tipy na doplňky stravy či výživy mohly v dnešní době zajímat i ostatní, ptám se tu Pavly i za vás. 

Tak jako já, i Pavla je celý život ,,v pohybu”. Dlouho závodně lyžovala a věnovala se mnoha dalším sportům. Ale „užila“ si i mnoho zdravotních problémů kvůli několika, i vážným, úrazům právě ze sportu. I kvůli tomu se začala vzdělávat v oboru zdraví a výživových doplňků a postupně se stala odbornicí: poradenství se aktivně věnuje mnoho let. Souběžně vystudovala vysokou školu ekonomickou, a to hned v angličtině. Už při studiu provozovala wellness, kde zaměstnávala až 30 lidí. Vyzkoušela si též „mateřskou” s devíti štěňátky německé dogy. Její velkou vášní je i cestování.

Ve svém projektu Via Elite se věnuje především zdraví, ale i kráse. Posledních 10 let spolupracuje s německou firmou LR Health and Beauty. Jako velká sportovkyně pomáhá všem, kdo mají kvůli zdravotním problémům omezený pohyb a chtějí být brzy opět aktivní. Spolupracuje také s těmi, kdo se pohybu věnují profesionálně – ať už jako závodní sportovci nebo jako profesionálové pohyb vyučující (trenéři, cvičitelé, fyzioterapeuti, lékaři). Práce je jí zároveň koníčkem, který ji nabíjí energií. A tu pak rozdává dál.

Pavlo, jak dlouho se zabýváte vzděláváním a konzultacemi v oblasti tělesného zdraví a zdravého životního stylu, tedy jak Vy s oblibou říkáte, krásy vnější i vnitřní?

Velmi vážně jsem s tím začala už v šestnácti letech. Měla jsem v té době potřetí operované koleno a brala jsem skoro rok v kuse antibiotika na stále se vracející záněty močového měchýře, na které jsem trpěla od dětství. Z aktivní sportovkyně jsem byla najednou velmi nemocná. A tak jsem žít nechtěla.

Když je člověk věcem otevřený, přijdou mu do cesty nové možnosti. Díky přírodním doplňkům stravy jsem poznala, jak milé je poradit se s někým při osobní konzultaci místo rychlé koupě v lékárně. Dva roky poté jsem již začala podnikat ve wellness. Po celou dobu jsem dávala klientkám komplexní péči – poradenství v oblasti pohybu, ale i výživy a doplňků stravy. A  propojovala jsem je s dalšími odborníky. Udělala jsem si rekvalifikační masérský kurz, pak kurz výživového poradenství, zajímala jsem se i o lymfatické masáže a hodně do hloubky o informace ohledně doplňků stravy. Takže: baví mě to už dalších 16 let.

Vím, že jste dost dlouho pracovala ve wellness studiu. Co Vás vedlo ke změně této práce?

Téměř deset let jsem v Brně vlastnila a provozovala wellness (i s vinotéka s kavárnou), kde jsem nabízela klasické masáže, terapie na moderních přístrojích na neinvazivní formování postavy a lifting obličeje i finskou saunu. Práce mě bavila! Jenže vysoké splátky strojů a nikdy nekončící hledání kvalitního personálu mi ubíralo energii. Spolužák Martin mi tehdy představil možnost pracovat v LR, a to mi změnilo život: mohu pomáhat druhým lidem, ale taky konečně i normálně spát beze strachu, z čeho zaplatím výplaty. A tak jsem plně fungující studio prodala a pustila se do práce v LR. Bylo to nelehké rozhodnutí, přece jen to bylo takové moje dítě. Prodej však byl ten nejlepší životní krok.

Na trhu je dnes mnoho různých firem a produktů s výživovými doplňky, třeba pro ozdravení bolavých kloubů. Čím si Vás získala zrovna firma LR a její produkty?

Před začátkem spolupráce s LR jsem jejich produkty již dva roky používala. Proto jsem věděla, že mi vyhovují a hlavně, že jsou kvalitní. Když už se něčemu věnuji a mám to navíc doporučovat dále, musím o tom být naprosto přesvědčená. Shromažďovala jsem jednak zkušenosti běžných lidí, jednak jsem si hledala vše o složení výrobků, jejich certifikacích a absolvovala nesčetně vzdělávacích školení a seminářů.

Zajímají mě zkrátka především fakta, přece jen jsem vzděláním ekonomka. Za důležitou považuji i stabilitu mého obchodního partnera. Za těch téměř deset let v LR již mám serióznost firmy ověřenou: tato německá firma je je na trhu již téměř 40 let.  

Co znamená název Via elite?

Via znamená latinsky cesta a elite jako elitní, jedinečný. Via Elite je taková „firma ve firmě“, kam patří kromě mě jako zakladatelky i můj tým. Doplňkům stravy či kosmetice se věnuje mnoho lidí, a to i pro LR. Běžný člověk má leckdy negativní zkušenost právě s (ne)servisem svého poradce, který se do systému zapojil, ale brzy skončil. A už se nezajímal o své „osiřelé“ klienty. 

Via Elite zajišťuje všem našim klientům kvalitní, dlouhodobou, prostě elitní péči. Stará se o to celý můj tým: vše probere na individuálních konzultacích, dodá relevantní informace, když klient potřebuje, zajistí i dodání produktů, případně zaučí nového člena týmu. Práce s lidmi nás všechny moc baví.

Jak jste natrefila právě na mne a čím a proč Vás zaujalo moje zaměření? Proč Vám přijde smysluplné se mnou spolupracovat?

Už v době mého wellness studia jsem vždy klientkám vysvětlovala, jak důležitá je komplexnost. Pro pěknou postavu si nestačí zajít občas na pasivní proceduru do wellness, pro vitalitu a zdraví nestačí jen polykat doplňky. Když člověk sportuje, potřebuje jednak, aby tělo zregenerovalo, aby o něj bylo dobře postaráno, třeba dodáním správných živin, vitamínů či minerálů. To umím a dělám já. Ale také, aby pohyb při sportování dělal funkčně správně a nepřetěžoval tělo nevhodným cvičením či dávkováním. To zase umíte Vy. Často se o tom zmiňuji a aktivně vyhledávám fundované a osvědčené odborníky z těchto oborů pro spolupráci. Vás mi doporučila absolventka Vašeho víkendového kurzu Zdravé nohy.

Na Vás se mi velmi líbí, že jste taková akční, novým věcem otevřená, ale přitom si vše podrobně studujete, nové přípravky na sobě dlouhodobě zkoušíte, než jste ochotná něco doporučit jiným.

Když mám klienty, kteří řeší bolesti zad (a že jich je), tak jim doporučím vše z mého úhlu pohledu, a pak jim vysvětlím, jak důležité je k tomu cvičení, péče o správné držení těla, péče o nohy i třeba správná chůze.

A mohu jim doporučit Vaše kurzy. A funguje to i naopak. V obou případech jsou naši klienti spokojenější.

Jaký máte názor na cvičení a pohyb, co Vás baví, čím žijete ve volném čase?

Moc se mi líbí Vaše motto: „Kde je pohyb, tam je život“. Můj taťka je velmi aktivní člověk a tak už ve třech letech jsem lyžovala na ledovci, jezdili jsme na kola, sjížděli vodu… Pět let jsem závodně lyžovala, poté tři roky trénovala malé závodníky, zkusila jsem vodní lyže i surfing.

Také jsem několik let dělala moderní gymnastiku, byla i ve sportovní třídě. I při největším pracovním nasazení jsem chodila do fitka, na spinning či Power plate. Doteď velmi ráda chodím běhat, dává mi to svobodu a euforii po běhání. Láska zůstala u lyžování a horského kola, s přítelem rádi cestujeme a vždy toho hodně nachodíme pěšky. Nedávno jsem vyzkoušela i ferraty, single trek a obojí mě nadchlo. A teď se snažím i doma, protahovat se a posilovat.

Jak Vás osobně ovlivnily doplňky stravy, čím Vám pomohly a jak? Jak dlouho trvalo, než něco zabralo?

Obecně: jde o přírodní doplňky stravy. Když nám tělo dává signály, že s ním něco není v pořádku (třeba nás něco bolí), nefunguje to jako brufen – „lupnout“ si pilulku, utlumit bolest a jet dál. Tyhle produkty řeší příčinu přímo v těle. Někdy máme výsledky tak rychle, že jsme sami překvapeni – třeba u střevních problémů. Ale pokud někdo řeší zdravotní problém třeba 20 let (ekzémy, cukrovka, klouby atd.), tak po jednom balení hned vše nezmizí. Chce to trpělivost a čas.

Taky je důležité, jak se člověk o sebe stará. Pokud kvalitně jí a je pohybově aktivní, tak bude mít jiné a rychlejší výsledky než člověk, který se přejídá, kouří a problémy mu dělá i chůze na MHD. Tam půjde spíš o celkovou změnu životního stylu. Někteří lidé žijí stále pod velkým stresem a něco změní až tehdy, když je tělo nějakým způsobem zastaví. Ale když je vůle, je i cesta.

Když jsem se po třech operacích kolene a téměř ročním braní antibiotik dostala poprvé k přírodním doplňkům stravy, čistilo se mi tělo dva měsíce, a to včetně pleti. Pak jsem už vše zvládala bez antibiotik, problémy ustoupily až když jsem přešla na některé LR produkty. Od té doby nevím, co jsou záněty. Bez chemie a trápení. Po mé čtvrté operaci kolene byl i můj lékař překvapený, jak dobře se mi proti předchozím operacím zranění hojí – žádné otoky, punkce, cvičení jen doma. A vlastně jen po Freedomu, Colostru a MSM gelu. Díky tomu také mohu naplno sportovat, a pomohlo mi to i na záda.

Ale třeba u mé babičky, která měla velké problémy s klouby a chodila i na kolagenové injekce, to trvalo déle. Musela jsem jí totiž vysvětlit, že si gel na klouby nemá ,,šetřit”, ale používat ho podle mých doporučení. Dnes je jí 80 let a na svatbě sestřenice udržela tempo s mladými!

Co soudíte o názoru: Stačí doplnit stravu o výživové doplňky a je vyřešeno? Nebo: Stačí se kvalitně pohybovat, chodit pravidelně cvičit… a je vyléčeno. Anebo ještě jinak? Jak to máte Vy osobně?

Od samého začátku mé práce se snažím spolupracovat s dalšími odborníky, třeba právě i s Vámi. Když někdo jenom naplno sportuje a nedopřeje tělu správnou regeneraci a živiny, bude i jeho tělo volat o pomoc. Mám heslo: všeho moc škodí, všeho s mírou. Zdravý životní styl jsou takové puzzle – až když jednotlivé dílky dáme dohromady, vytvoří krásný a komplexní obrázek.

Spadá sem mnoho věcí: pestrá strava, pitný režim, správný pohyb, kvalitní spánek a jeho dostatek (to je kapitola sama o sobě), doplňky stravy, relaxace, pozitivní mysl a mnoho dalšího. Dnes žijeme ve velmi hektické době plné stresu, ten sám o sobě velmi škodí (téma na další rozhovor…)

Správný poradce by měl umět kvalitně posoudit klientovy problémy a s nadhledem mu poradit: probrat s klientem jeho životní styl, doporučit mu související aktivity i vhodné doplňky stravy, a také jej propojit s odborníky. A klient by se neměl upínat jen na jednu věc (bolí mě záda – koupím si novou matraci a tím to vyřeším). S každým je třeba individuálně probrat jeho cestu a možnosti. Je to běh na delší trať, ale výsledky pak stojí za to a z klientů se stávají přátelé.

Na mých seminářích Zdravé nohy se účastníci učí hlavně předcházet problémům i bolestem nohou, ale ptají se i na další tipy pro prevenci obtíží. Co by jim mohlo pomoci z toho, co máte Vy sama vyzkoušeno?

S lidmi, kteří řeší prevenci, je nejlepší spolupráce. Umí o své zdraví pečovat, považují si ho, věnují mu čas i peníze. Jako prevenci doporučuji Aloe vera gel Freedom. Aloe vera má v sobě enzymy, které působí protizánětlivě. Taky obsahuje hydrolyzovaný kolagen s vitaminem C (bez něho by kolagen nebyl vstřebatelný) a chondroprotektiva, tak je zajištěna komplexní kloubní výživa.

Je vhodný opravdu pro kohokoliv: pro pro rychle rostoucí nebo sportující děti, pro dospělé aktivní či vrcholové sportovce i pro ty, co mají po ukončení vrcholové kariéry problémy s klouby. Oblíbený je také u lidí sedících u počítače, které bolí záda, u lidí po zraněních, operacích či na kterých se již podepsal věk. 

Vím, že Vaše klientky řeší také rozpraskané paty, suché nohy, a na to je nejlepší krém s Propolisem. Obsahuje 79% aloe vera gelu, který má velmi hojivé účinky a také je v něm propolis. Používají ho i lidé s atopickým ekzémem či lupénkou. 

A máte vhodný tip i pro lidi s bolestmi kloubů v důsledku artrotických změn?

Asi i účastníci Vašich kurzů mívají někdy bolesti při pohybu nebo trpí degenerativními změnami kloubů. A to je zároveň i velká část našich klientů. Obvykle mají problémy už mnoho let a neví, jak dál. A přitom to mohou být velmi aktivní lidé. Dřív se však tolik nedbalo na prevenci, a tak až nyní řešíme jejich konkrétní problém. Ale pomoci umíme. Nejčastější a nejoblíbenější je zde opět Aloe vera gel Freedom, který se vyloženě zaměřuje na kloubní výživu. Používáte jej vlastně dlouhodobě i Vy!

Ostatní pak už doporučíme individuálně. LR nám nabízí možnost konzultace s lékaři, kteří dokážou poradit každému na míru právě s ohledem na probíhající léčbu, závažnost a stádium onemocnění. Reference našich klientů mluví za vše.

Pavlo, a jak se vypořádat  v dnešní hektické době s následky stresu?

Vyhnout se stresu, že? Stresor často nejde lehce odstranit, ač by to mohlo vyřešit řadu zdravotních komplikací. Stres působí problémy se spánkem, se zažíváním, dokonce může způsobovat i bolest kloubů. Je tedy třeba chránit buňky proti dlouhodobému stresu, aby nedocházelo k poškozování. A to díky mikroživinám zajišťuje Mind master.

Psychicky dotyčného zklidní, a zároveň dodá energii – člověk se lépe soustředí, není tak roztěkaný, a paradoxně pak i lépe spí. Je i v práškové formě – Mind master Extreme – slouží jako „nakopávač“ během dne. 80mg kofeinu z Guarany zajistí rychlý přísun energie a díky aminokyselinám se energie uvolňuje postupně. Já ho používám hlavně při řízení auta pro soustředění nebo když se ráno nemohu „nahodit“.

A pak tu je produkt Night master, ten je přímo pro zlepšení spánku. Je zcela přírodní a nenávykový. Klienti si chválí rychlé usnutí, celkovou kvalitu spánku a také to, že se budí vyspaní a plni energie. Tyto tři produkty se dají výborně kombinovat a výsledky můžete posoudit velmi brzy!

A co byste doporučila, zvlášť v dnešní době, pro podpoření a správné fungování imunitního systému?

Tak určitě Colostrum, nyní nejžádanější produkt. Je to kravské mlezivo, tedy to první, co telátko od své matky dostane. Pro naše tělo je to nejpřirozenější, proto Colostrum mohou i těhotné, kojící maminky, novorozeňata, opravdu všichni (možná i mí psi:).

Ale teď vážně, opravdu slouží pro rychlé nastartování přirozené imunity. Maminky to nasazují dětem preventivně, když se jde na podzim do školek a škol, používají to i sportovci při velkých výkonech nebo právě po jakékoliv operaci či zranění. Užívají to čerstvé maminky  k nabrání síly po porodu. Také nasazujeme po jakékoliv nemoci a léčbě pro regeneraci organismu. Doporučuji je mít vždy po ruce: když cítíte jakékoli náznaky oslabení imunity, hned je začněte užívat. Je i mnoho dalších možností, ale s Colostrem určitě nešlápnete vedle!

Když je to tak dobré, proč se to neprodává v lékárnách?

Děkuji za dobrou poznámku. Dnes už bohužel neplatí, že nejkvalitnější produkty najdete v lékárnách. Na českém trhu to funguje tak, že v doplňcích stravy se netestuje účinná látka oproti lékům, ale jen to, jestli to není zdraví škodlivé. Tím, že naše produkty neprodáváme v kamenných obchodech, ušetříme za reklamu a můžeme nabídnout maximální kvalitu, individuální poradenství a lékaře na infolince.

Poradím Vám tip! Je zákonem dané, že čeho je v produktu nejvíce, musí být ve složení na 1. místě. Tvrdí-li někdo, že v produktu je 99% aloe, ale ve složení je na 1. místě čištěná voda a na konci je aloe vera 1:200, pak tam je jen 0,5 % aloe very a kupujete jen hodně drahou vodu!

Mezi mými kolegy je mnoho chemiků či lékařů, kteří si velmi rádi produkty testují. To se pak nestačím divit, když vidím, kolik těžkých kovů je v některých Omega3, že dětská Omega má 0 % účinné látky, že i u nejprodávanějších probiotik nejsou žádné živé bakterie, houba reishi se sbírá po 18 dnech (naše po roce) a podobně. Certifikáty si často firmy udělují samy nebo když to zkoumáte detailně, zjistíte, že certifikát nemá nic společného s kvalitou produktu. Naše certifikáty jsou celosvětově uznávané: Made in Germany, Dermatest, Friend of the sea a velmi výjimečný certifikát Frezenius – zaručuje, že to, co je uvedeno na obalu, je i uvnitř.

Jak se v tom všem ale laik může vyznat?

Někdy opravdu těžko. U každého produktu je něco, podle čeho se odlišuje kvalita. Mám to s klienty nastavené tak, že když užívají nějaké doplňky nebo jim někdo nabízí nový produkt, mohou mi poslat fotku produktu nebo odkaz. Já vše detailně nastuduji a zkonzultuji s lékaři. Ráda pak vysvětlím, jak je to u konkrétního produktu, na co se mají podívat, co se porovnává, v čem je rozdíl. Na svém blogu u každého jednotlivého produktu vysvětluji dané rozdíly v kvalitě.

Je Vaše konzultační a poradenská práce Vaším hlavním zaměstnáním? Měla byste čas na kohokoli, kdo by se na Vás obrátil? Pracujete sama nebo máte spolupracovníky?

Ano, je to mým zaměstnáním, posláním a prací naplno. Právě to byl důvod prodeje wellness, chtěla jsem se tomu kvalitně věnovat a mít na své klienty maximum času. A to pro kohokoli, kdo se na mě obrátí. Mám i poměrně velký tým po celé republice. Když je potřeba něco rychle předat, vždycky to umím zařídit. 

A cena našich produktů? Já i můj tým můžeme všem vyřídit slevovou kartičku, kdy je napojíme přímo na centrálu LR. Nadále mají náš veškerý servis a podporu, ale ušetří marži 35% a díky tomu se dostáváme na krásné ceny. Klient se k ničemu neváže, ani nemusí pravidelně nakupovat, může využít právě mě. Takže se často dostaneme i pod ceny produktů z lékárny.

Pavlo, zmínila jste zaučování do týmu… Jak se v vám člověk může přidat? A co musí umět?

Zvláště v dnešní době někteří lidé hledají i další možnosti příjmu. Tým poradců stále rozšiřujeme a zkusit to může kdokoli, kdo má chuť. Mnoho lidí má obavy, že na to nejsou, nemají čas, nemají vzdělání. Ale přidávají se studenti, muži i ženy, maminky na mateřské, lidé z oboru zdraví a krásy (třeba kosmetičky, kadeřnice, trenéři, maséři, pedikérky), lékaři i lidé v důchodu.

Stačí chtít, a my už se vším pomůžeme a vše naučíme. Koho by tato příležitost zajímala, může se na mne obrátit: Pavla Sazamová, 731 543 072,  pavla@viaelite.cz,  www.viaelite.cz. Ráda se dotyčným budu osobně věnovat.

Co byste řekla závěrem?

Přeji všem Vašim klientům zdravé nohy i tělo a pokud by chtěli ozdravit i zevnitř, stačí se ozvat. A teď si jdu dát svůj obvyklý kalíšek Freedomu – a to předně na Vaše i na jejich zdraví!

Pavlo, díky za rozhovor. Až to zase půjde, sejdeme se na mém semináři, kde se pak mí klienti mohou zeptát i Vás osobně.

Dodatek: Jsem zastánce toho, že co si sama nevyzkouším – a to dlouhodobě, tomu nevěřím! I když jsem ani doplňkům výživy nejprve moc nevěřila, tak tyhle tři věci už mám za své:

Již více jak dva roky nedám dopustit na Freedom. Moje v mládí zraněné a celý život oslabené koleno už po výletech nebolí a hlavně neotéká. Po létu naboso jsou moje paty po ošetřování propolisovým krémem dost brzy zahojené a s Colostrem odolávám chřipkám a jiným nemocem dnešní doby. 

Tedy spolu s pohybem a s otužováním, samozřejmě!

Přeji vám všem hodně zdraví po zbytek podzimu i v zimě. 

Líbil se vám článek?

Sdílejte jej nebo na něj pošlete odkaz.

Pro udržení dobré figury je pohyb skvělý, ale nestačí

Dnes se zaměříme na stravování. Pohyb má sice nezastupitelný význam pro udržení dobrého fyzického stavu našeho těla i pro naši psychiku, ale přece jen také „jsme to, co jíme“.

Já měla v tomto smyslu dost štěstí na „dobré geny“. Od mládí na střední škole až po velmi dospělý věk jsem si udržovala stále stejnou váhu, a to bez zvláštního přičinění. Nedržela jsem diety a jedla to, co mi chutnalo a v množství, jaké jsem právě chtěla, a pořád jsem se vešla i do svých „maturitních“ šatů. Až přišel přechodový věk, a tělo (i jeho váha) se začalo měnit.

Leckdo to má jinak, někteří lidé se už od mládí musí „hlídat“, aby jim váha příliš nevylétla. Mladé maminky prožívají velké váhové změny v těle po narození dětí, hodně žen pak zažívá proměnu proporcí svého těla po přechodu. Spousta lidí (častěji ženy, ale i muži) vyzkoušela v průběhu let nejrůznější diety, často bez většího výsledku.

Ti všichni pak hledají informace a vyzkoušené tipy, jak se lépe stravovat, co za potraviny vybrat, jak je připravit, kdy a kolik jíst, aby zhubli (nebo si udrželi svoji váhu) a mohli se znovu oblékat do slušivých šatů, aby se zbavili únavy po jídle a naopak z něj získali energii, aby se zkrátka cítili líp.

Výživová poradkyně Jarmila

O odpovědi na nejčastější otázky, které jsem posbírala od účastníků na svých živých cvičebních lekcích i které jste mi napsali vy, mí milí čtenáři, jsem požádala paní Jarmilu Hokrovou.

Jarmila se už víc jak 20 let systematicky vzdělává v oblasti výživy a zdravého životního stylu a vede svou nutriční poradnu. Co ji k tomu přivedlo? Říká: „Jak už to tak bývá – nutnost. Odmalička se potýkám se zdravotním problémem. Díky mnoha ortopedickým operacím byl můj organismus vyčerpaný, byla jsem stále unavená a každou chvíli nemocná. Navíc bylo nutné, abych si udržela optimální  váhu.

A tak jsem problém, týkající se mého zdraví, začala řešit. A musím říci, že úspěšně. Pomohla jsem sobě, a pak také stovkám dalších lidí: zlepšit životní styl v oblasti výživy i pohybových aktivit. Většině jsem pomohla zhubnout, některým naopak přibrat.  Největším úspěchem pro mě bylo, když jsem viděla, jak mí klienti „ožívají“: zvládají snáze svůj život, mají najednou více energie i se více usmívají:)“

Když chci upravit svoji stravu ke zdravější verzi, čím začít a jak metodicky postupovat, aby to mělo smysl i výsledky?

Dostala jsem od Vlaďky mnoho otázek k tomuto tématu, a je opravdu důležité začít metodicky. Takže je dobré:

1. Znát základní živiny
2. Umět rozpoznat, ve kterých potravinách jsou nejvíce zastoupeny
3. Zapisovat si, co jíte
4. Vyhodnotit, v jakém množství byly živiny v jídelníčku zastoupeny
5. Upravit stravu tak, aby obsahovala všechny živiny v optimálním množství

Jaké jsou tedy základní živiny a v jakých potravinách jsou zastoupené?

Tohle nejspíš všichni znáte, ale zopakujme si:

Sacharidy (synonyma také cukry, škroby, uhlohydráty), tuky, bílkoviny (neboli proteiny) a vitamíny a minerální látky.

Je dobré si uvědomit, že ve stopovém množství jsou všechny živiny prakticky ve všech potravinách, ale některých živin je tam zkrátka nejvíce. Např. v zelenině jsou i sacharidy, bílkoviny i tuky, ale nejvíc je tam vitamínů a minerálních látek.

Zdrojem sacharidů jsou především semena. Tedy obiloviny, luštěniny, ale také brambory a ovoce. A všechny výrobky z nich.

Zdroje bílkovin jsou živočišné i rostlinné.

K živočišným zdrojům patří maso, ryby, vejce, mléko. Rostlinným zdrojem jsou hlavně luštěniny a ořechy (pozor, ořechy obsahují zároveň značné množství olejů).

Tuky jsou také živočišné i rostlinné. Živočišné jsou máslo a sádlo a rostlinné jsou oleje.

To je zjednodušené základní složení živin v potravinách.

Když si budete zapisovat, co jste snědli, můžete si snáze vyhodnotit, jaké živiny jste jedli, jaké ve vaší stravě převažovaly a kterých bylo málo. Já k tomu používám fixy. Pro každou živinu si zvolím barvu. Např. sacharidy = hnědá, tuky = modrá, bílkoviny = červená a vitamíny a minerální látky = zelená. A každou potravinu si označím příslušnou barvou. Vyzkoušejte to, dostanete barevnou mozaiku a hned uvidíte, která živina ve vaší stravě převažuje a které je naopak nedostatek.

Jak upravit stravu, aby byla nutričně vyvážená a nic nám nechybělo?

To, aby strava obsahovala všechny složky ve vyváženém množství, může pro každého znamenat něco jiného. Každý máme totiž trochu jiný metabolismus a také jiný životní styl. Někdo víc pracuje hlavou, někdo se víc pohybuje a někdo více lenoší. Podle toho je třeba příjem živin upravit.

Pro obecné použití nejprve doporučím, abyste se pokusili sledovat, co a kolik si dáváte na talíř. Pomyslně si ho rozdělte na poloviny a jednu polovinu ještě na čtvrtiny.

A teď pozor: celou polovinu vašeho talíře by měla zaplnit zelenina.

Jednu čtvrtinu pak potraviny s obsahem sacharidů a jednu čtvrtinu potraviny s obsahem bílkovin.

Tuk je obsažený přirozeně v potravinách. Jak v mase, tak vejcích, mléku i mléčných výrobcích. Tuk je v ořechách, v kokosu, avokádu. Do jídelníčku patří, jen se snažte ho zbytečně nepřidávat.

Jak překonat chuť k jídlu, hlavně na sladké? A jak vydržet bez jídla večer, kdy už není doporučeno jíst?

S tím se v poradně setkávám velmi často. A náprava je celkem jednoduchá. Přidejte do jídelníčku více zdravých potravin. Mám na mysli teď hlavně zeleninu. Pokud se vám podaří sníst denně alespoň 3 až 5 porcí zeleniny a vydržet alespoň dva až tři týdny, chutě na sladké vás přejdou. Nevěříte? Stačí vyzkoušet!

Pokud máte večer hlad, dejte si něco malého, co bude obsahovat bílkoviny a zeleninu. Rozhodně si nedávejte jídlo obsahující sacharidy, tedy žádné pečivo ani ovoce.

A já k Jarmilinu doporučení přidávám vlastní a vyzkoušený „Vlaďčin tip“:

Nakrájejte si na kolečka či proužky čerstvou mrkev, šťavnatou okurku, křehkou červenou papriku nebo třeba bílou ředkev, jen nepatrně posolenou, dejte vše do pěkné misky místo brambůrků nebo slaných „televizních“ krekrů. A užívejte si tyhle jiné, zeleninové chutě se skvělým pocitem, že se máte rádi:)

Jaké jsou rizikové potraviny, a jsou takové?

Rizikový je hlavně jednostranný jídelníček.

Na jednom semináři nám pan doktor Bučkovský říkal: „Neexistuje natolik zdravá potravina, kterou byste mohli jíst každý den po celý život.“ Každá potravina v organismu zanechá nevyužitelný zbytek a jiná potravina ho dokáže z organismu odvést. Jídelníček má být zkrátka pestrý.

Kolikrát denně máme jíst?

Ani tady nedám jednoznačnou odpověď. Každému vyhovuje něco jiného, a také odborníci se v názorech liší.

Doporučuji jíst 3x až 5x denně. Moje zkušenost z poradny je, že když lidé jedí 3x denně, snědí jídla často méně (pokud se na to soustředí), ale už nedokáží dodržet pestrost jídelníčku. Když budete jíst 5x denně, může se vám snáze dodržet pestrost jídelníčku, nebezpečí ale je, že když si nedáte pozor, sníte mnohem více jídla.

Jak a v čem se liší výživa pro pracující lidi mladšího a středního věku od doporučení pro starší generaci?

Možná vás to překvapí, ale doporučení pro mladší a starší generaci nemám. Nezáleží totiž na věku, ale na fyzické aktivitě. Pokud bude člověk většinu času v průběhu dne trávit sezením i počítače (ten mladší) nebo u televizoru (ten starší), pak oběma doporučím snížit kalorický příjem a omezit ve stravě sacharidy.

A pokud to bude člověk, který fyzicky pracuje nebo sportuje, ať mladší nebo starší, doporučím mu hlídat si dostatečný příjem bílkovin a sacharidy v jídelníčku mu příliš omezovat nebudu.

Jaký mám názor na přerušovaný půst? Je dobré jíst jen mezi 12. až 16. hodinou?

Přerušovaný půst (kdy se jí pouze v určitý krátký časový interval během dne a jinak se hlavně pije, obvykle voda nebo bylinné čaje) je módní záležitost, nejsem jeho zastáncem.

Když se budete snažit sníst jen v tomto časovém „okně“ celodenní porci jídla, která bude obsahovat všechny živiny (což může být množství 1 až 1,5 kg potravin), budete krátkodobě přetěžovat zažívání. Bude vám těžko a budete unavení. A pokud sníte jídla méně, váš organismus nedostane všechny živiny. A to, zvláště ve vyšším věku, není dobře.

Jak si poradit s motivací pro zhubnutí, jak přesvědčit hlavu na začátku, co funguje v průběhu a jak motivaci dlouhodobě udržet?

V poradně u mých klientů funguje, když jim nic nezakazuji, ale doporučím, aby přidali zdravější potraviny. Často jim chybí ryby, zelenina, luštěniny, zrna (jako je pohanka, jáhly apod.). Když svůj jídelníček obohatí, tak na kaloricky vydatná a málo výživná jídla už nezbude tolik prostoru. Navíc jídla se zeleninou vypadají lákavě a mohou být opravdu chutná. Jak se říká, na lepší se snadno zvyká. Takový způsob stravy se dá dlouhodobě udržet.

Takže, co funguje, když chcete zhubnout?

Přemýšlet o jídle, o tom co nakoupíte a co budete jíst. A také – „nežrat, ale jíst“.

Co znamená „nežrat“? Jednak nepřejídat se, ale také nejíst prázdná jídla, která mají spoustu kalorií, ale minimum živin. Tedy pamlsky, jako jsou brambůrky, slané krekry, bílé rohlíky, sušenky, dortíky,… Tyhle laskominy jsou plné rychlých cukrů, po kterých budete mít nejspíš zase brzo hlad. Jsou plné kalorií, ale výživu vašim buňkám nedají.

Co znamená „jíst“? Jíst tak, abyste zaplnili žaludek a přitom tělu dodali živiny. Jak už jsem zmínila výše, přidejte do jídelníčku zeleninu 3 až 5 porcí. Přidejte ryby, luštěniny a uberte potraviny, které obsahují sacharidy. Kombinujte zeleninu a bílkoviny. Taková jídla vám zaplní žaludek a zároveň vám dají pocit sytosti. Nebudete mít hlad, přejdou vás chutě na sladké, nebudete po jídle unavení a budete mít dostatek energie.

A já se v tom k Jarmile přidávám: mohu potvrdit, že chutě se již po cca dvou až třech týdnech mění! Když opravdu chvilku tu změnu vydržíte, sladké vás po letech přestane vábit. Stanete se chudší: zbavíte se jedné závislosti, budete však o to svobodnější. Však to vyzkoušejte!

Co ještě pomůže na cestě k vysněné váze a k jejímu dlouhodobému udržení?

Určitě pomůže podpora okolí. Když na změnu nejste sami, ale můžete své pokroky sdílet se skupinou přátel, dodržují se pravidla nového jídelníčku snáze.

Více se na celý proces soustředíte a tak si časem vybudujete nový, zdravější zvyk. A zvyky nás řídí mnohem více, než si uvědomujeme.

Jaké doplňky stravy, které mají smysl, nejsou obsaženy v potravinách a tělu by chyběly, doporučujete?

V české kotlině je v půdě nedostatek hořčíku a selenu. Ale je řada dalších prvků a vitamínů, které dnešní potraviny neobsahují v takovém množství, jako dříve. Je to kvůli jinému způsobu pěstování a také šlechtěním.

Ví se například, že jablka nyní obsahují o 80 % méně vitamínu C, než odrůdy, které se pěstovaly před 50 lety. Prokázaný je také nedostatek vitamínu D. Proto doporučuji užívat doplňky stravy se širokou škálou vitamínů a minerálních látek. I tady je však třeba dbát na jejich kvalitu. Organismus lépe využije rostlinné koncentráty, než identický, chemicky vyrobený vitamín.

Cílené doplňky stravy pomáhají také při hubnutí. Nenahradí pestrou stravu, ale pomohou do organismu doplnit mikroživiny, které organismus potřebuje, aby fungoval dobře.

Co je ještě důležité zmínit z hlediska výživy, na co se čtenáři nezeptali?

Určitě je to pitný režim. Víte, že na objem potřebujeme více vody, než jídla? Naše buňky vodu potřebují. Čistou, neochucenou a neperlivou vodu. Měli bychom vypít mezi 1,5 a 2,5 litru vody denně. Je to opět individuální. Káva, silný čaj, pivo, mléko ani polévka se do pitného režimu nezapočítávají. Prostě proto, že při jejich metabolizaci organismus vodu spotřebovává.

A také nesmíme zapomenout na vlákninu. Ta plní v našich střevech řadu důležitých funkcí. Nejen že čistí střeva jako kartáč a tím pohlcuje toxické látky, které se pak snadno vyloučí, ale je také „potravou“ pro prospěšné střevní bakterie. Vlákninu najdeme v zelenině, ovoci a v neupravených semenech.

Potíž je, že zeleniny jíme většinou málo a semena průmyslově opracováváme a zbavujeme se slupek, které vlákninu obsahují. (Do vymačkaného džusu je tedy fajn „vrátit“ i tu oddělenou šťavnatou dužinku.)

Jarmiliny tři oblíbené recepty

Jarmila také ráda vaří a zajímavých a chutných receptů má v zásobě hodně. Podělí se s vámi o své tři oblíbené. Můžete se inspirovat.

Sýrová pomazánka s mrkví (na snídani)

Suroviny na 2 porce

2 vejce natvrdo, 80 g 30% eidam, sůl, bílý pepř, sušený česnek,150 g mrkve, 3 lžíce jogurtu 3,5% tuku, celozrnný chléb

Postup:

Mrkev omyjte (je-li třeba tak i oškrábejte) a nastrouhejte na jemném struhadle.

Eidam také nastrouhejte, přidejte jogurt, sůl, sušený česnek a pepř a dobře promíchejte. Mezi tím uvařte vejce natvrdo a nechte vychladit. Pomazánkou bohatě namažte plátek celozrnného chleba a ozdobte vajíčkem.

Pstruh pečený s cibulí (k obědu)

Suroviny na 2 porce:

2 pstruzi, 2 větší cibule, sůl, kmín, 50 g másla, lžíce mouky, 300 g brambor, 300 g zelených fazolek.

Příprava:

Vykuchaného pstruha bez šupin osolte a okmínujte. Cibuli nakrájejte na proužky, polovinu cibule dejte do břicha ryby a druhou poloviny dejte na dno pekáče, vymazaného máslem. Celého pstruha lehce pomoučete hladkou moukou nebo kukuřičnou moukou (bezlepková verze). Pečte krátce a zprudka v předehřáté troubě, podávejte s bramborem a vařenými zelenými fazolkami, politými cibulovým výpekem.

Brokolicové placičky se sýrem a jogurtovým dipem (k večeři)

Suroviny na 3 porce:

500 g brokolice, 100 g pórku, 4 vejce, 100 g uzeného sýra, přibližně 80 g celozrnné špaldové mouky, stroužek česneku, sůl, kousek másla.
Na dip potřebujete jogurt, sůl, česnek a zelené bylinky.

Příprava:

Brokolici rozeberte na jednotlivé růžičky, košťál očistěte a nakrájejte. Očistěte pórek, přepulte ho podél a společně s brokolicí ho vařte v páře do měkka. Pak zeleninu prudce zchlaďte a nasekejte na malé kousky, ideálně v elektrickém sekáčku.

Do mísy dejte zeleninu, přidejte vejce, špaldovou mouku podle potřeby, nakrájený sýr, rozetřený česnek a sůl. Na pečící plech dejte papír, potřený trochou másla, z připravené hmoty tvarujte placičky a upečte je v troubě. Podávejte s dipem z jogurtu.

Připravte si dip z jogurtu:

Do jogurtu zamíchejte rozetřený česnek (může být i sušený), sůl a nějaké bylinky. Může to být pažitka, zelená jarní cibulka, kopr,… Vše smíchejte.

 Jarmilin poslední tip

„Být stále mlád“ zpíval Karel Gott. A kdo by si to v koutku duše nepřál. A když to nejde, tak alespoň nestárnout tak rychle. A o to právě jde. Žít život v relativním zdraví, mít zvídavou mysl a cíleně hledat v životě to, co nás potěší, bez ohledu na věk. Jarmila má pro vás pět triků, jak zpomalit stárnutí.

Podívejte se na záznam webináře. Stačí kliknout na odkaz, vyplnit své jméno a e-mail a okamžitě dostanete zdarma přístup na webinář. 

https://babicka-v-kondici.cz/5-triku/

A jak to mám já?

Abych zastavila změny v těle, které přišly s přechodovým věkem a vrátila se do obvyklé formy, musela jsem začít mnohem víc a často úplně jinak přemýšlet o tom, co jím, kdy a jak mnoho jím, a že třeba něco i nejím.

Taky jsem změnila i přístup k vaření: zatímco dřív jsem zrovna nehořela nadšením z trávení času v kuchyni, dnes mě opravdu baví připravit si dobré a kvalitní jídlo. Třeba s ovocnou snídaní si dost pohraju. A těším se i na další dobroty v průběhu dne, chuť k jídlu rozhodně nezmizela. Taky mi přestalo vadit, že přemýšlení o skladbě jídla i vlastní příprava zabere nějaký čas. Za tu péči mi to opravdu stojí!

Zvlášť když vidím, že tělo pak dobře funguje, že po jídle neusínám a mám dost energie i chuti na aktivní život. Skvělou motivací je pro mě i to, že se zase vejdu do svých oblíbených kalhot, stačilo mi vyměnit pečivo za nejrůznější saláty a polévky. A to sladké? Místo klasických koláčů peču třeba sušenky z mandlové mouky a místo čokolády si dám sušené ovoce, čerstvou zeleninu nebo ořechy. (No, tu a tam si taky „zahřeším“, a pak o to víc ujedu na zelenině:)

A hlavně: jsem opravdu vděčná, že nemusím trávit dlouhý čas v čekárnách u lékařů. O co radostnější je projít se v blízkém parku, zajít do lesa nebo se projet na kole podél řeky… V přírodě je vždycky krásně a působí na tělo i mysl blahodárně v každém ročním období.

A to vše přeju i vám! Pokud se teď necítíte úplně nejlíp, tak na začátku jde nejvíc o vaši odhodlanou mysl, pevně rozhodnutou ke změně. Jakmile se totiž opravdu vnitřně rozhodnete a navíc to ještě řeknete někomu z rodiny či přátel, o kom víte, že vás podpoří, už je téměř půl práce hotovo. A až tyto úpravy stravování a trochu pohybu také zapracujete do svého každodenního programu, užijte si naplno i tu radost z nového života!

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!