Vladana BotlíkováČastá otázka, kterou vy čtenáři řešíte: jsou boso-boty vhodné právě po mě?
Dnes je už dost běžné potkat lidi v botách s rovnou podrážkou a bez podpatků a taky se zvýšilo obecné povědomí o tom, co jsou ty boso-boty vlastně zač. Když jsem přemýšlela nad tím, které téma vás zajímá, bylo to právě tohle: „Jsou i pro mě? „A vzpomněla jsem si na to, co mi kdysi řekla zakladatelka obchodu naBOSo Andrea Kůstková:
„Když jsem byla v roce 2014 na stáži v laboratoři na universitě v kanadském Edmontonu, začala jsem tam hodně sportovat. A velmi často mě po delším běhu rozbolela kolena. Nechápala jsem proč, vždyť mi bylo v tu dobu teprve pětadvacet let! Po návratu jsem namísto návštěvy lékaře-ortopeda vyzkoušela své první bosé boty. A problémy přestaly. Od té doby nechodím ani neběhám v ničem jiném.“
A tak jsem ji šla vyzpovídat, jak to celé bylo dál, jak a proč jí osobně tyto boty pomohly. A když vás bude zajímat, co je dobré brát v úvahu, když koupi sami zvažujete, v některém dalším článku to probereme. Třeba vás to inspiruje ke komentáři.
Andrea Kůstková
Narodila se ve Zlíně, takže k botám má opravdu blízko. Její babička pracovala v mrakodrapu u Bati jako konstruktérka. Vystudovala Vysokou školu Chemicko-technologickou v Praze, obor Technologie potravin se zaměřením na mikrobiologii potravin. Nyní studuje postgraduální obor se zaměřením na prospěšné bakterie probiotika.
Po studiu v Kanadě přišla během cest po Asii (ve Vietnamu i Kambodži) na myšlenku obchodu s boso-botami v Česku. Otevřen byl 5. 5. 2015, letos začátkem května tedy oslaví obchod naBOSo čtyři roky existence.
- Jak a kdy Tě Andreo napadlo otevřít si obchod s boso-botami?
Nápad přišel doslova z nebe, když ego bylo na dovolené. Bylo to během cestování po jihovýchodní Asii s mým tehdejším partnerem Petrem Mühlhansem, navíc po padesátikilometrovém běhu téměř naboso nebo v bosých sandálech. Stalo se to v největším chrámovém komplexu na světě v Ankhor Wat, kde ke mně přišla myšlenka, že bychom si mohli otevřít obchod se všemi „bosými“ značkami.
Hned poté jsme hned začali hledat nové značky, které přivezeme do Česka. Už o pět měsíců později, dne 5. 5. 2015 jsme otvírali naBOSo, první multibrandový obchod v Praze 6 – Dejvicích.
Počátky nebyly jednoduché, dali jsme do podnikaní všechny prostředky, které jsme měli a na začátku jsme dokonce přespávali v zadní místnost obchodu. Nechali jsme tam doslova své srdce a zasvětili tomu celý tehdejší život. Často se stávalo, že jsme pracovali až do dvou do rána. Ale stálo to za to. Kromě „kamenné“ prodejny v Dejvicích také vedeme e-shop a máme i velkoobchod.
Barefoot boty pomohly mně a věřím, že pomohou i ostatním. Tahle osobní zkušenost mi dává energii, která mě vždy žene dopředu. NaBOSo není jen obchod, ale je to naše poslání.
2. Název obchodu máš naBOSo, chodíš i Ty sama bosa? A ve kterou roční dobu? V jakém terénu – město, les, moře, hory?
Samozřejmě ano – chození naboso mě „nabíjí“. Miluju chodit po čerstvé trávě, u moře, vlastně kdekoli v přírodě. Jsou k tomu i vědecké poznatky (jde o tzv. earthing), že chození naboso opravdu nabíjí naše tělo pozitivně přes volné elektrony a uzemňuje nás. Nejsem ovšem až taková extrémistka a pro chůzi ve městě obouvám boso-boty.
3. Chodíš nyní pouze a výhradně v boso-botách?
Ano, jsou to pro mne nejpohodlnější boty. Pouze na ples či významné společenské akce (tak jednou za tři měsíce) obouvám podpatky, ale vždycky tak po 30 minutách to vzdávám a zouvám se. Většinou jsou pro mě tyhle boty už všechny úzké, je to opravdu velký rozdíl proti pohodlným barefootům.
Musela jsem ale poněkud změnit způsob chůze proti navyklému stereotypu z běžných bot. A taky k tomu nohy trochu vycvičit.
4. Taky v boso-botách běháš?
Ano, dělá mi to dobře. Vlastně se nás lidé na to často i ptají: Je dobré i běhat v bosé obuvi? Já říkám ano, ale je třeba tomu přizpůsobit i techniku běhu, někdy ji i zásadně změnit.
V bosých botách by měla být mnohem vyšší kadence, tedy je nutné dělat kratší a rychlejší krůčky. Došlap musí být důsledně přes špičku na celou nohu, rozhodně se nesmí běhat přes patu. Mé oblíbené značky na běhání jsou teď New Ballance a Merrell.
Vidíš, Andreo, to já „merelky“ mám taky ráda, jsou moc fajn, lehké a pohodlné. Ovšem já v nich neběhám, ale už jsou prověřené při chození v přírodě, používám je místo lehkých pohorek, a vlastně je beru i na kolo.
5. Změnil se Tvůj zdravotní stav (ať už se týká čehokoliv) od doby, kdy máš na nohou pouze boso-boty? A má to spojitost se změnou obuvi?
Lidské tělo je dokonalé dílo, jen my jej svým nevhodným používáním „kazíme“. Třeba chodidlo obsahuje až 200 tisíc nervových zakončení, 33 svalů, 28 kostí a 19 šlach. Narodili jsme se bosí, proto nepotřebujeme ke správné chůzi tlustou podrážku a zavírat nohy do neohebných bot. Až 70 % informací, které dostává mozek o pohybu, pochází z nervových zakončení, která jsou na chodidle. Naše tělo se tak dokáže přirozeně přizpůsobit a nastavit terénu, to v botách tak nejde!
Takže odpověď je: ano, určitě! Totiž dřív jsem měla plochou nohu a také náběh na vbočený palec (hallux valgus). Nyní ani jedno z toho už nemám. Myslím, že mám i větší svaly na lýtkách a také jiný celkový postoj. Nohy jsou totiž úžasně přizpůsobivé a tak pokud je člověk posiluje, změní se, stejně jako celé tělo.
6. Co ještě se u Tebe změnilo od dob, kdy jsi chodila v běžné obuvi? Vedeš teď jiný způsob/styl života?
Ano, díky boso-botám si myslím, že i jinak přemýšlím, třeba se snažím jíst zdravě. Chvilku jsem byla dokonce vegankou (asi půl roku), ale mému tělu to nesedělo. Domů si ale moc maso nekupuji, a pokud mám na výběr, tak sáhnu po organické verzi. Naše paní profesorka vždy říkala, že zlatá střední cesta je nejlepší, takže všeho s mírou, žádný extrém není dobrý. Samozřejmě ráda podporuji zlaté české ručičky a tak si vybírám české potraviny. Taky třídíme odpad a podobně. Vše souvisí se vším a já mám ráda zdravý životní styl.
7. Jak prosperuje obchod naboso? Jací zákazníci v něm převažují – děti, mladí nebo spíše starší?
Snažíme se to dělat, jak nejlépe umíme. Chodí k nám jednak děti, pro které je obouvání pro zdravý vývoj nožiček opravdu důležité. Pro zajímavost: při nedávném výzkumu bylo zjištěno měřením ve školkách, že až 70 % dětí má malé boty!
Také chodí střední generace, sportovci i starší lidé, ale ti už většinou s nějakým problémem. Buď trpí bolestmi zad, nebo kolen, mají vbočené palce, ploché nohy apod. Mrzí mě ale, že často přijdou rodiče s dětmi, těm koupí botičky, ale sobě už ne – snad jako by oni sami nebyli tak důležití? Také je docela škoda, že někteří dospělí, často právě ti s problémy nohou, podléhají pořád módě a nehledí na své zdraví.
8. Jaké nejčastější otázky kladou a jaké problémy obvykle s vašimi asistenty řeší?
Začínáme vždy otázkou, kde budou v botách chodit, zda je chtějí využívat do města nebo do přírody. Podle toho nabízíme vhodný typ bot. Lidé se hodně ptají na materiály, na jejich nepromokavost, praní v pračce apod.
Potom řešíme velikost. Boso-boty by totiž měly být o jedno číslo větší, a uvnitř boty by měl být nadměrek cca 1 cm, u dětí až 1,2 cm. Tak má noha místo, aby mohla pracovat, sílit a rozpínat se. Často přijde řeč i na vbočené palce, malíčky, bolesti kolen, zad, ploché nohy, patní ostruhy apod.
9. Vím, že u vás nejen prodáváte boso-boty, ale pořádáte i různé další akce. Sama jsem párkrát u vás měla přednášku o anatomii a funkci nohou. Co dalšího nabízíte nebo plánujete pro veřejnost – přednášky, výukové lekce, workshopy či jiný typ osvěty?
Naším krásným posláním je hlavně vzdělávat společnost. Pořádáme přednášky s Lukášem Klimperou, fyzioterapeutem, tvůrcem bot i majitelem značky Ahinsa. Dále s fyzioterapeutkou Lucií Alblovou, která se zaměřuje především na péči o děti a jejich nožky.
O nohách, botách a chození nejen povídáme, ale vše také rovnou nacvičujeme a děláme. Jednak máme kliniku: masáží, běhu a chůze, kde na lekcích učíme zájemce správným návykům, jednak míváme přes léto workshopy na výrobu tradičních sandálů tzv. huarache, inspirovaných Indiány. A začínáme již nyní na jaře.
Bouráme předsudky a podporujeme změnu návyků i přímo v terénu – každý si může nyní vyzkoušet, jak může i ve městě chodit bez bot po různém přírodním povrchu.
Za podpory Prahy 6 jsme totiž pro veřejnost společně postavili bosou stezku v parku Maxe van der Stoela.
Podporujeme i sportování s charitativním účelem – pořádáme běžecké závody v bosých botách: např. letošní ročník společně s distributory bot Leguano, manželi Exnarovými. Start je 2. června ve 14 hodin. Letos to bude štafetový běh a potrvá 24 hodin, místo štafetového kolíku se bude předávat boso-bota.
Běh bude na podporu dobré věci: za každé oběhnuté kolo (délka kola je 300 metrů) obdrží Nadační fond Šestý smysl sedm korun. Závod bude probíhat i v nočních hodinách a končí se v momentě, kdy na trati nebude běžec schopný uběhnout kolo za méně než 3 minuty. Přijďte to vyzkoušet!
I my sami se rozvíjíme a „otužujeme“, třeba akcemi typu glasswalking nebo firewalking. Zatímco chůzi po skleněných střepech pořádáme na různých akcích i sami, chození v ohni či na řežavých uhlíkách (firewalking) většinou necháváme na specialistovi Davidu Mrhačovi z Bosé turistiky. Často také vyjíždíme na různé akce jako například Design Market, Vegefest a další festivaly spojené se zdravým životním stylem. Naším cílem je, aby se o bosých botách dozvědělo co nejvíce lidí.
10. Když jsi zmínila ty různé cvičební lekce, jaký je Tvůj názor na cvičení nohou a chodidel, doporučila bys je – pomohlo třeba Tobě? Jaké skupině vašich zákazníků by to mohlo pomoci?
Bez cvičení si to vůbec neumím představit. Obecně pohyb je důležitý. My jsme zrozeni k pohybu. Cvičení dokáže přetvářet těla i mysl a léčit. Já sama jsem příkladem. Podařilo se mi zhubnout 10 kg a váhu si již udržet, a to díky pravidelnému sportování a zdravějšímu jídlu.
A díky cvičení se i moje nohy opravdu změnily! Tak vím, že cvičení chodidel i používání různých pomůcek je opravdu velmi důležité. Nyní se cítím daleko lépe než v minulosti.
11. Asi i proto jsi mne oslovila a vedu jednou měsíčně takovou krátkou výuku i u vás…
Ano, Tvé klasické pondělky bych velmi doporučila! Jednou za měsíc se s Tebou mohou naši klienti (a nejen ti, vlastně kdokoliv) potkat naživo v naboso: ukazuješ veřejnosti svou promyšlenou a účinnou automasáž chodidel a cviky pro chodidla.
Kdo nemůže přijít, nebo chce raději pečovat o své nohy chytřeji a efektivněji z pohodlí domova, může si pořídit i on-line kurz cvikypronohy.cz.
Já sama ho využívám, protože obsahuje přehledná videa, vedoucí k aktivnímu řešení problému. 10 minut denně – to si naše chodidla, která nás nesou celý život, opravdu zaslouží. Viděla jsem klientku – paní před operací vbočeného palce (hallux valgus), která se za tři měsíce vycvičila, zlepšila se jí rovnováha a jistota při chůzi. A podařilo se to i bez operace.
12. Jaké máš plány do nejbližší budoucnosti?
Nyní jsme získali distribuci jedné skvělé americké značky: Xero Shoes. Majitel je bývalý profesionální běžec, kterého trápily problémy se zraněním. Poté, co si přečetl knihu Born to Run (Zrozen k běhu), si vyrobil své první bosé sandály. Lidé po něm chtěli další a další, až si založil firmu. S manželkou nyní mají rodinný podnik: zaměřují se na boty do přírody, na běhání, ale teď už i na sportovně elegantní modely. Tuto značku chceme podporovat.
Pak bych se chtěla věnovat i svému druhému projektu, tím jsou probiotika. Snažila jsem se využít svých deset let studia i vědecké kariéry na VŠCHT a udělat ten nejlepší probiotický produkt. Jmenuje se Slimbiose. Obsahuje koncentrovaná probiotika s kmeny, které byly ověřené klinickými studiemi a velmi dobře fungují.
13. A jaké máš dlouhodobé vize a přání?
Mým cílem na tento rok je dopsat také dizertační práci a obhájit ji.
Protože miluji sport, chtěla bych se mu více věnovat. Hodně mě baví triatlon, minulý rok jsem jeden závod absolvovala u nás v Beskydech: „Valachy man“. Chtěla bych se dál zlepšovat ve všech disciplínách (plavání, kolo, běh), ale bohužel na to nezbývá moc času.
Mám moc ráda hory, takže v zimním období trávím volný čas na sjezdovkách, a ráda bych taky zkusila skialpinismus. Láká mě cestování, spojené i s potápěním. A do budoucna se opravdu moc těším, až přijde rodina a možná další pes :)
14. Co bys vzkázala našim čtenářům?
Moje poselství: ať vás nohy zanesou tam, kam toužíte jít.
Díky Andreo za rozhovor. A Tobě přeji, ať se Ti splní všechny Tvé plány a vize.
A to je dnes vše, milí čtenáři. Možná i vy máte již nějaké osobní zkušenosti s těmito botami. Pokud byste se chtěli na cokoli zeptat nebo sdílet svou dobrou i tu horší zkušenost, budu moc ráda, když využijete možnost komentáře tady pod článkem nebo na facebookové stránce Usmívají se vaše nohy?
Anebo mi rovnou pište zprávu. Ráda se pak budu věnovat otázkám: Co je dobré brát v úvahu, když zvažujete, zda si pro sebe koupit boso-boty nebo to není nic pro vás…
