Dětské nožky! Co se rodiče chtějí zeptat a nemají koho?

Rozhovor s dětskými fyzioterapeutkami nejen o nožkách

Tento rozhovor vznikal pečlivě a hodně dlouho.  Začal vlastně už před několika lety, kdy přišla na můj jednodenní intenzivní seminář Zdravé nohy velmi sympatická dáma, paní Jaroslava. Když se ukázalo, že je dětská fyzioterapeutka, hned mne to zaujalo a zůstaly jsme v kontaktu. Letos během finálních prací na novém on-line kurzu zaměřeném na dětské nožky jsme se setkávaly nad konzultacemi častěji. Dokonce jsme se nedávno také záměrně potkaly spolu s Jarčinou kolegyní Drahoslavou na specializované vzdělávací akci věnované právě dětským nohám.

Vyměnily jsme si mnoho zkušeností a prodiskutovaly své nápady. Kromě jiného také o tipech, jak s dětmi cvičit tak, aby je to bavilo a přitom to vedlo ke zlepšení, i o mém online kurzu  Cviky pro dětské nohy , připravovaném přesně v tomto duchu a spoustu dalšího.

Před létem jsem také rozeslala anketu s otázkami na několik internetových fór, kde rodiče (hlavně maminky) malých dětí diskutují o tom, co je trápí a jak se stavět k problémům dětských nožek.

A nyní vám tyto dvě velmi erudované odbornice, inspirativní ženy s celoživotními zkušenostmi z praxe, odpoví na nejčastější dotazy, které se objevovaly na fórech i ty, které zajímají vás – mé čtenáře či klienty, kteří jste současně rodiči nebo prarodiči malých dětí. Tady se vám obě dámy představí:

Jaroslava Šnederflerová

fyzioterapeutka se zaměřením na děti

Ukončila studium rehabilitační nástavby po gymnáziu v roce 1975 v Teplicích v Čechách, poté pracovala na rehabilitaci v nemocnici v Klatovech, ve Varnsdorfu, v Uherském Hradišti a také v lázních Luhačovice, celkem přes 25 let. Od roku 2003 pracuje v Praze, nejprve na soukromé rehabilitaci na poliklinice v Praze 10, v IKEMu, od roku 2010 má vlastní fyzioterapeutickou praxi ve „Sluníčku“ v Praze 9, kde působí až dosud. Absolvovala velké množství vzdělávacích kurzů, mimo jiné také kurz Vojtovy metody.

Ráda cestuje a sportuje: miluje hory a turistiku, ráda jezdí na kole. Je také aktivní v Sokole, kde vede pravidelné cvičení pro ženy.

Drahoslava Tichá

 fyzioterapeutka se zaměřením na děti

Vystudovala rehabilitační nástavbu v Plzni (v minulém režimu před rokem 1989 nebyla ještě fyzioterapie jako samostatný obor ani na vysoké škole, to vše přišlo až později). Poté působila na rehabilitaci na několika poliklinikách: začínala v Klatovech, poté v Praze. Od roku 1992 začala pracovat na dětské rehabilitaci, nejprve ještě na poliklinice, od roku 1995 přešla do soukromé praxe v Praze 9, kde působí dosud. Během svého profesního života se neustále vzdělávala, například v roce 1992 prošla dvouletým kurzem Vojtovy metody. Absolvovala i množství dalších odborných kurzů.

Mezi její mimopracovní zájmy patří kromě rodiny především sport: vede cvičení jógy, velmi ráda jezdí na kole a v zimě na běžkách.

A teď už pojďme k tématům, která rodiče malých dětí hodně zajímají.

Jste soukromé pracoviště, ale máte též smlouvy s pojišťovnami. Jak staré děti berete do péče?

DT: Věnujeme se dětem od narození, tedy miminkům, dále pracujeme s batolaty, předškoláky a školními dětmi. Naše péče končí u 18leté mládeže.

JŠ: Máme smlouvy se všemi hlavními pojišťovnami v ČR.

 

Přicházejí k vám rodiče častěji na doporučení odborníka (ortopeda, dětského lékaře), nebo ze své vůle?

DT: Ke mně chodí hodně rodiče, kteří sami sportují, nebo rodiče, kteří jsou profesí učitelé (pravda, častěji učitelky). Ti všichni jsou zvyklí pozorovat děti také jiným pohledem než jen tím „rodičovským“ a zajímat se i o souvislosti. Samozřejmě ale chodí rovněž všímaví rodiče (opět častěji maminky), kterým se na vývoji dítěte „něco nezdá“.

JŠ: Také jsem si všimla, že častěji přijdou rodiče, kteří už mají alespoň jedno další dítě, a strávili tedy mnohem více času pozorováním vývoje svých i cizích dětí (třeba ve školce, během her na pískovišti atd.). Mají díky tomu na různé odchylky od normálního vývoje zkušenější oko a hlavně mohou své další dítě porovnat s tím prvorozeným přímo doma.

Jaké jsou nejčastější problémy dětských nožek u dětí předškolního věku?

DT: Pracujeme s hodně malými dětmi (na doporučení lékaře – Vojtovou metodou). Další častá skupina jsou děti, které už chodí (okolo 1 až 1,5 roku) a mají nožky hodně do O. Pak se přicházejí poradit rodiče, jejichž děti okolo 2 až 2,5 roku vtáčejí špičky dovnitř.

JŠ: Starší předškoláci, které máme v péči, pak mívají nejčastěji chybně nastavené osy dolních končetin, tedy takzvané nohy do X nebo do O, plochou nohu nebo vbočené kotníčky.

A s čím nejčastěji chodí rodiče a děti školního věku?

JŠ: V podstatě všichni školáčci, o které pečujeme, mívají vadné držení těla a velmi často asymetricky zatěžují chodidla, což později může vést ke skoliotickému držení těla. Méně často přijdou děti potřebující rehabilitaci po úrazu. Díky velkému hojivému potenciálu dětského těla se u nich daří terapie velmi dobře a děti se rychle uzdravují.

Od kolika let je zásah cvičením a aktivní terapií nejefektivnější? Jak dlouho obvykle terapie u vás trvá?

DT: Nejefektivnější je nasadit terapii hned, jakmile se zjistí odchylka. Opravdu není dobré čekat třeba s léčbou vbočených kotníčků do šesti let, až se vývoj nožní klenby stabilizuje a dokončí. I když se to někde doporučuje.

JŠ: Terapie za aktivní pomoci dítěte, aby měla smysl, je možná nejdříve tak od věku zhruba dvou až dvou a půl let, kdy jsou děti již schopné spolupracovat. Doma pak je třeba cvičit především formou hry. Terapie u nás obvykle trvá 10 návštěv za rok (u závažných případů i více). Pokud lékař více cvičení nepředepíše, mohou si rodiče nějaké lekce také připlatit.

Jsou rodiče ochotni s dítětem denně cvičit? Kolik procent rodičů z vaší klientely je takto zodpovědných?

DT: Řekla bych, že jen asi polovina rodičů je ochotna cvičit denně s dítětem. Často se omlouvají nedostatkem času.

JŠ: U mne to je ještě méně než polovina rodičů, ze stejného důvodu. Ale mám vynikající zkušenost s babičkami! Ty jsou velmi zodpovědné, a když na terapii přijdou společně s dětmi, po zaučení pak s vnoučaty obvykle spolehlivě cvičí.

Kolik dáváte domácích cvičení a v jakém rozmezí objednáváte dítě na terapii/kontrolu?

DT: Na doma doporučím tak 1–2 cviky a zhruba po měsíci (podle situace) si zvu dítě na kontrolu. Pak mu přidám další cvičení, případně je obměním. Na doma tedy má ode mne maximálně tak čtyři až pět cviků.

JŠ: Objednávám na kontrolu podle druhu problému a potřeby, od jednou týdně po cca jednou měsíčně. Na doma dávám tak 1–2 cviky, někdy více. Nejdříve cvičení na správné držení těla a podporu břišních svalů, přidávám i senzomotorické cvičení typu opičí dráha. Nejvíce vybírám cvičení na neurofyziologickém podkladu podle Vojty.

Jaké jsou vaše terapeutické zásady: korigujete vady vložkami, cvičením, tejpováním, případně jinou metodou?

DT: Hlavní zásadou je aktivní cvičení! Někdy využívám i tejpování, jako doplněk terapie. Pokud vidím, že tejpování má účinek, naučím to i rodiče, aby mohli uzdravování dítka podpořit také sami. Nemám ráda používání klasické tvrdé celoplošné ortopedické vložky, jaké bývají léta předepisovány ortopedy. Mám zkušenost, že opravdu vůbec nepodporují léčbu!

JŠ: S tím zcela souhlasím! Léčba především cvičením je i moje zásada. Lékaři často předepíší uvolňování měkkých tkání a mobilizaci, což je víceméně „pasivní“ náprava. To je dobré především u takových celkově „tužších“ dětí, aby se jejich rychle rostoucí tkáně změkčily a uvolnily. Jen samotné uvolňování obvykle nestačí, je to dobré doplnění základní terapie, kterou je cvičení. Cvičení má dlouhodobě velký přínos, zvláště je-li na neurofyziologickém podkladu a je-li dobře zacílené.

Při problému pouze na jedné straně pracujete s dítětem symetricky, na obě strany? (vložky, symetrická cvičení…)

DT: Pracujeme s dětmi vždy symetricky, na obě strany, ale slabší stranu trénujeme vícečetným opakováním cvičení než tu zdravější, třeba v poměru 3:2 nebo až 4:2. Po kontrole to pak samozřejmě korigujeme.

JŠ: Při vadách držení nohou a při řešení asymetrie mohou pomoci i měkké moderní pomáhající vložky (typu Formthotics apod.), které podporují především dobré usazení paty a nejsou celo-chodidlové, tedy neomezují práci přednoží. Vložky na míru však neupravujeme, je to záležitost lékaře a protetika.

Je dobré střídat ortopedické pomůcky (vložky do bot) a pevné botky s chozením naboso a s barefoot obuví? A co nošení bot po jiném dítěti? Liší se nějak vaše doporučení pro děti do 6 let od doporučení pro malé školáky?

DT: Ano, rozhodně je dobré to střídat! Pokud dítě obuje na ven i pevnější boty, odolné proti skluzu, a doma se zuje a chodí naboso nebo v protiskluzových ponožkách, je to v pořádku.

I když se úplně netrefíte s vhodným povrchem botky nebo podrážky, nebo dítě nosí chvíli lehce obnošené (nesešmajdané!) botky po někom jiném, nic dramatického se neděje. Zhruba po 2–3 měsících je však třeba zkontrolovat nožky, protože dítě z botek obvykle vyroste. Za tu dobu se nožky nezničí a pak můžete pořídit lepší model. Není třeba investovat do leckdy drahých barefoot bot, radši koupit levnější model, ale častěji.

Vybrané botky by však měly splňovat základní kritéria vhodnosti: tedy dost prostoru pro přednoží a prsty, ohebnost podrážky v místě ohybu chodidla při odrazu, aby se nožky při odvalu nemusely namáhat.

Při pohledu zespodu by bota neměla „zahýbat“, ale být rovně, v ose. Přínosem může být i podepření měkkou vložkou držící patu (například u vbočených kotníčků). Lze tak podpořit naši práci v ordinaci a domácí cvičení. S tím však v naší ordinaci nepracujeme.

JŠ: Střídání obutí s pobýváním naboso (třeba na našem chodníčku pro bosé nožky přímo u ordinace; viz foto) je velmi vhodné. Barefoot obuv velmi pomáhá a rozvíjí dobrou funkci nohou, to je má zkušenost. Je vhodná jak pro malé děti, tak pro předškoláky nebo školní děti. Ne však pro každého. Například u hypermobilních nožek bych ji příliš nedoporučila, zrovna tak jako u těžších vad. Kontroluji to vždy na podoskopu.

Nošení bot po jiném dítěti nedoporučuji, nejlépe je koupit pro své dítě vždy novou obuv, aby si ji „našláplo“ jen podle sebe. Zajímavé je, že ve srovnání se školním rokem se u nožek s menšími problémy (tedy ne u vážných vad jako obrny atd.) po prázdninách zdravotní stav dětských nožek vždycky vylepší – zřejmě díky častějšímu pohybu venku, a to i naboso.

A nyní ke konkrétním možným problémům, které zajímají rodiče. Co se stane, když dítě „přeskočí“ vývojovou fázi lezení a rovnou začne chodit? Co to může spustit/způsobit za problémy v těle a vady nožek? Jaké aktivity pak má rodič dítěti nabízet, aby to dítko „dohnalo“?

DT: Pokud dítě vůbec neleze a hned si stoupá, není to důvod k jásání, jak je šikovné a rychle vyspívající, protože to není šťastné pro jeho celkový motorický rozvoj. Obvykle mu pak v pohybových vzorcích chybějí momenty, kdy se přirozeně zpevňuje střed těla a především se všechny klouby v těle centrují, tedy nastavují do anatomicky a funkčně správného postavení vůči sobě navzájem.

Je to také proti-poloha záklonu z prvních fází pohybového vývoje. Není třeba se vůbec obávat, když dítě dlouho (klidně až tři, čtyři měsíce) jen leze, zatímco jiné si už stoupá. Každý měsíc „navíc“ je dobrý, podle profesora Koláře to má dokonce pozitivní vliv i na logopedický vývoj dítěte.

JŠ: Děti by se měly co nejvíc aktivně pohybovat, tedy trénovat se v jízdě na kole, na koloběžce či odrážedle, lézt na průlezkách, šplhat po horolezeckých úchytech a stěnách, jezdit na kolečkových bruslích… a co nejvíc tyto aktivity střídat.

Výborné je i všestranné cvičení v Sokole. Nejde ale o výkon, spíše by se všechno mělo odehrávat formou hry! Rodiče by neměli dítě kritizovat nebo trestat, ale především mu pomáhat, aby je cvičení bavilo!

Jste pro to, aby malé dítě se vbočenými kotníčky nosilo pevnou obuv a vložky? Může dítě s touto diagnózou chodit doma na koberci naboso nebo v měkkých capáčkách? Nebo má mít pevné bačkůrky i doma? Liší se vaše doporučení pro začínající „chodce“, pro malé děti do 6 let a pro ty starší, po 6. roce?

DT: Nožky snímají povrch celou svou plochou, a tak je dobré doma chodit hodně naboso. I doma se přece povrch různí: plovoucí podlaha se střídá s kobercem a dlaždicemi, v dětském pokoji jsou na zemi navíc často i roztroušené hračky… Když ne naboso, pak v ponožkách s protiskluzovou úpravou. Venku je dobré mít boty s pevným ukotvením paty ve „vaničce“, měkkým ohybem a se všemi ostatními vlastnostmi vhodné boty.

JŠ: Doporučení kolegyně i moje je stejné také pro větší děti. Za mne je dobrá podpora paty a venku i nošení barefoot obuvi. Dokud děti nechodí alespoň tak na 90 % času, mají nosit pouze měkkou obuv typu capáčky.

Jakmile už z nich jsou 90% „chodci“, pak mohou nosit obuv, ale s měkkou podrážkou. Při kontrolách pracuji s podoskopem a vidím rozdíly: když se dítě chodící jen v měkké obuvi horší, hned přidáváme masáže, také posilovací cvičení, a to nejen nohou, ale také posilování na balančních plochách pro trénink hlubokého stabilizačního sytému (tedy i zad a břicha), a případně i pevné vedení pat.

Do kterého věku je pro zdárně se vyvíjející dítě fyziologické a tedy „normální“ mít „ploché“ nožky: tedy plný otisk, který by u dospělých či větších dětí byl už považován za plochou nohu, ale u malých díky tukovému polštářku chodidel ještě ne? (Tzn. odhadem za kolik měsíců až let poté, co začne dítě samo chodit? Aby rodiče věděli, kdy už by měli „zbystřit“ a zajít případně na poradu k odborníkovi, třeba k fyzioterapeutovi?) A jak je to s odchylkami od osy nohou? Tedy dokdy se neznepokojovat nad nožkami do X nebo do O, než se to „ustálí“?
 

DT: Je to velmi individuální, hranici nelze zcela přesně určit. Ale u plochých nožek je v zásadě do tří let nožka ve vývoji. Pokud si rodiče všimnou, že „placatost“ přetrvává po třetím roce, je dobré přijít a poradit se, zda je vhodné vývoj podpořit cvičením nebo třeba i tejpem.

Pokud však rodiče vidí odchylku celých dolních končetin od osy, tedy nožky do O nebo do X, je dobré přijít hned, jakmile to zjistí. Obvykle má tato nedostatečnost, tedy že jsou nohy nezacentrované, jakoby vyosené, ještě jinou příčinu, kterou posoudí zkušený fyzioterapeut. Když se nasadí vhodné cvičení, obvykle to velmi dobře funguje, stav se může za 2–3 měsíce zcela upravit. K tomu je však naprosto nutno denně cvičit, tedy musí fungovat spolupráce rodiče a dítěte.

JŠ: Souhlasím, do 2–2,5 let není třeba se u „ploché“ nožky znepokojovat, ale můžeme už začít cvičit (například Vojtovou metodou). Okolo 3–4 let už je možné s dítětem začít cvičit víc. Čím je pak dítě starší, tím jde náprava pomaleji. Udává se, že ve věku do 12 let jsou změny k lepšímu větší, pak už jde náprava pomaleji. Vylaďovat nohy pomocí cvičení se však může u nás nejméně do 18 let!

Pokud jde o vadné držení osy nohou, tam je třeba přijít hned, jakmile to rodič zjistí.  Zvláště u vnitřního vtočení nožek v kyčlích (nožky do X) je účinná Vojtova metoda cvičení.

Co doporučíte předškoláčkovi s plochou nohou anebo vysokým nártem? Má nosit vložky? A po celý den? Nebo ve venkovních v botkách ano a doma a ve školce v bačkůrkách ne? Může nosit také barefoot botky? A co starší dítě (školák 6–10 let)?

DT: Co se týká ploché nohy, tak z mé praxe nemohu doporučit tvrdé „klasické“ celoplošné vložky do bot. Nemají výsledky! A to i když děti k tomu „na nohu“ pečlivě cvičí. Pokud zde totiž není celostní záběr (tedy cvičení pro celé tělo), moc se nezlepší.

Pokud už vložky, tak ty měkké, ovšem s pevným vedením vnitřní hrany a paty. A nosit je v botkách na ty aktivity, při nichž se dítě pohybuje, a tedy korigovanou nožku používá v zátěži. Takže ne na kroužek kreslení a klavíru, kde jen sedí, ale hlavně tam, kde bude nejspíš hodně pobíhat.

JŠ: U ploché nožky bych i tak využila barefoot obuv. Je to však velmi individuální. Problém s vysokým nártem řešíme s kolegyní velmi zřídka. Zde bych barefoot obutí určitě zkonzultovala, rozebrala bych je u konkrétního případu s odborným lékařem. Jinak větší děti mají obvykle také větší problém, tzn. již více rozvinutý. Je tedy rozhodně lepší přijít dříve než ve školním věku.

Jak je časté vtáčení a vytáčení špiček? Nebo chůze po špičkách? Čím je to způsobeno, projeví se to třeba i kvůli vadnému držení těla? Co nejvíce pomáhá k nápravě? A je lepší začít s nápravou vadného držení těla (slabá záda a vystrčené bříško), a teprve potom nožek, nebo nejdříve cvičit nohy a tělo až druhotně poté?

 

DT: Chůze s vtáčením špiček je velmi častá u malých dětí a školáčků s vadným držením těla. U děvčátek to vidíme častěji než u chlapců, rozdíl v četnosti je zapříčiněn geneticky. Dívenky obecně mají širší pánev, a musí tedy více svalově „zabrat“, aby udržely a vybalancovaly rovné postavení osy nohou. Dobře pomáhá, když se cvičením posílí celá oblast bříška a zevních rotátorů v kyčlích (svaly vytáčející nožky v kyčelním kloubu ven).

Rozhodně je třeba nejdříve začít cvičením od středu těla, tedy především posilováním svalů bříška. Pomocí reflexních drah se cvičení přenese až do chodidel.  Cvičení je dobré naučit se u fyzioterapeuta, který rodiče zaškolí, jak domácí cvičení s dítětem provádět.

JŠ: Vtáčení špiček dovnitř je u malých dětí mnohem častější než chůze po špičkách, ještě o něco méně k nám chodí děti chodící „jako Chaplin“. Po špičkách někdy chodí děti, které jen potřebují trochu upravit svalové poměry dolních končetin (třeba protáhnout achillovky a lýtkové svaly). Někdy to ale mají spíše „v hlavě“, třeba tak chtějí na sebe upozornit například po narození mladšího sourozence nebo z jiných důvodů.

Chůzi po špičkách se tak obvykle podaří „rozcvičit“ úpravou napětí v achillovkách a lýtkách, někdy však ani to nestačí a dítě podstoupí operaci na uvolnění této šlachy. Vždy však spolu s lékařem nabízíme nejdříve cvičení!

Může být některá z výše uvedených „vad“ nohou a chodidel zapříčiněna nebo spuštěna barefoot obouváním? A naopak: může se zlepšit dítě například s plochou nožkou i bez cvičení, pouze změnou obutí? Má tedy smysl investovat do barefoot botiček pro dítě, které jinak není moc aktivní?  

DT: Pokud dítě není příliš aktivní, tak už to není dobře, protože zdravé dítě se pohybuje skoro pořád. K otázce: Barefoot obuv obvykle nezhorší vadu nožek, spíše dodá nožkám více podnětů, takže třeba u lehkých vad může napomoci.

Já ale pracuji s dětmi s většími odchylkami. A tam pouze přezutí do barefoot botek rozhodně nožky nespraví! Není tedy možné se na to spoléhat, je nutno nápravu pojmout komplexně a musí pro to udělat něco matka i dítě. „Zadarmo“, bez vlastní aktivity, to tedy nebude.

A nejlíp pomáhá cvičení. Vím, že v online kurzu  Cviky pro dětské nohy , který připravujete, je mnoho dobrých cvičebních tipů. Vše mohou cvičit rodiče s dětmi doma, naučí se to z hravých videí na počítači, kde předcvičují malí kluci a dívenky.

JŠ: Určitě má smysl koupit barefoot botičky, některému dítěti opravdu pomůžou! Vidím to pak při kontrolním vyšetření na podoskopu. Nejefektivnější je ovšem kombinace cvičení a barefoot obuvi. Pokud se však dlouhodobě nožky nelepší, nebo se dokonce zhorší, ještě to nemusí být kvůli nošení barefoot botiček, obvykle je příčinou spíše onemocnění dítka, a tedy dlouhodobější výpadek cvičení.

Takže cvičení je základ! Ode mne má dítě cvičení naordinované. Takové ty hravé nápady na cvičení, aby to dítě bavilo, je možné čerpat ve vašem online kurzu. Ten bych doporučila na domácí cvičení. Najde se tam spousta pěkných nápadů, včetně otestování nožek a různých těžších cvičebních výzev pro překračování „hranic“. To obvykle děti hodně baví.

Chcete nakouknout dovnitř?  Malou ochutnávku, minikurz

„Hry pro nožky“ 

si zde stáhněte ZDARMA! 

 

Větší nakouknutí pak je v úvodním kurzu Dětské nožky – Dobrodružky. Ten je horkou letní novinkou a vyzkoušíte si už některá cvičení vhodná pro nápravu nevhodného držení těla i nohou. vašeho dítěte.

Dětské nožky – Dobrodružky 

Podívejte se, co vše tam najdete.

 

Celý kurz Cviky pro dětské nohy je již také  otevřen, nyní stále ještě za skoro-zaváděcí cenu.

Doporučujete chůzi naboso anebo v barefoot obuvi i mimo přírodu: na asfaltu a na betonu či jiném pevných povrchu? Vy sama chodíte bosa?

DT: Ano, pokud není nohám zima, tak chůze naboso je fajn v podstatě všude, zdravé nožky by to měly zvládnout. Ovšem nesmí se to přehánět, třeba v Praze nebo ve velkých městech bych s dětmi naboso nechodila, na zemi je vše možné, od nedopalků cigaret až po střepy. Dítě může chodit naboso jen v bezpečném prostředí, třeba na dětských hřištích.

Já sama chodím bosa často: když je léto, tak na různém povrchu venku, především v přírodě.  U ordinace máme pro děti bosý chodníček, tak i na něm. A po celý rok jsem velmi často naboso také doma.

JŠ: Chůzi naboso využívám v terapiích s dětmi maximálně, třeba oblíbenou „opičí dráhu“ s různými povrchy přímo u naší ordinace. I já sama chodím často bosá: třeba zouvám boty, když jdu s vnoučaty na hřiště. Barefoot obuv jsem velmi využívala.

Vidím také, že s přibývajícím věkem se to poněkud mění: starší nohy obuté v barefoot botách, chodící na pevném a tvrdém povrchu, mohou začít bolet. Naopak v přírodě na měkčím povrchu to může být i pro starší barefoot chodce velice příjemné. Je potřeba pouze hlídat počasí, za deštivého dne, kdy je povrch mokrý a tedy kluzký, mohou nohy lehce uklouznout – pády jsou pak nejen bolestivé, ale u starších lidí je vždy velké riziko úrazu.

Jaký je váš oblíbený způsob, jak ulevit přetíženým a unaveným nohám, například při spadlé příčné klenbě?

DT: Malé děti obvykle ještě spadlou příčnou klenbou netrpí. Mne samotnou nohy nebolí.

Pro úlevu od únavy po dlouhém chození nebo jízdě na kole si nohy protáhnu a vleže na zemi si je polohuji výš, opřu je o stěnu nebo alespoň položím na sedák židle.

JŠ: Po úrazu kolene nyní hodně chodím v barefoot obuvi, to mi pomáhá. Také pravidelně cvičím Smíškův SM systém, a to včetně cvičení na balanční podložce. Dobré je také promasírovat si klenby nohou a třeba i vířivka.

Od kdy je dobré začít s nápravou? A do kolika let je podle vás možné zlepšit své nohy?

DT: Když rodič zjistí problém, měl by jej sledovat po dobu tak dvou až tří měsíců, aby věděl, jak se problém „vyvíjí“. Když se nelepší (dítě neleze, nesedí nebo nestojí) měl by se poradit s odborníkem, nejlépe s dětským fyzioterapeutem, cvičícím na neurofyziologickém podkladu, tedy například ovládajícím Vojtovu metodu. Tedy klidně už ve velmi raném věku.

JŠ: Vývoj nohou probíhá po celý život! Takže i náprava je možná stále! Tedy ať jde o děti, mládež, dospělé nebo starší lidi, vždy můžete do „stárnutí“, tuhnutí a opotřebovávání svého těla i nohou zasáhnout a zlepšit je!

Milé dámy, děkuji vám oběma za rozhovor!

A také za péči, kterou jste věnovaly jeho přípravě. Přeji vám oběma hodně zdraví a elánu do vaší tolik záslužné práce. Ať vám ještě dlouho přináší radost!

 

 

Mám ráda pohyb. Baví mne jej studovat, zlepšovat, vyučovat a pohybem také inspirovat druhé ke změnám svého těla, mysli i života. Přes 20 let učím lidi zdravě sedět, stát, chodit a cvičit. Naučím vás, jak se zbavit bolestí nohou a opět si užívat lehký krok. Na můj příběh se podívejte zde >>

Jsem autorkou terapeutického cvičebního online programu Cviky pro nohy.>> Napravuje rychle, zábavně a jednoduše vady a deformity nohou i chodidel.

Učím vše taky naživo na jednodenních seminářích Zdravé nohy I. a také Zdravé nohy II. >>

Věnuji se i klientům ve firmách nebo na individuálních lekcích a především na skupinovém cvičení Zdravá záda pro dospělou i starší generaci.>>
Komentáře

Přidat komentář