Vladana BotlíkováCo místo pohor a „kanad“, když chci i zimní svět hmatat?
Když se zazelená tráva a slunce zahřeje louky či meze, láká to mnoho z nás: vyzout se ze zimních, leckdy těžkých bot a vyběhnout konečně jen tak, naboso. Anebo se alespoň přezout do lehkých jarních botek, třeba i do boso-bot s tenkou a ohebnou podrážkou.
Ale co teď v zimě? Jak nenechat usnout své nohy, co se konečně v létě probudily k životu a nechtějí přijít o vše, co jim tak dlouho scházelo?
Koupili jste si lehké boty na jaro a podzim, v létě jste dokonce přešli i na ručně vyrobené sandále, jen abyste dopřáli svým nohám svobodu a ničím neomezený pohyb. A najednou napadl sníh a venku mrzne! Co teď?
Musíte zase všechno, co se nohy naučily, zapomenout a vnořit je do pevných pohorek nebo zimních kozaček?
Člověk se přece nemůže ve sněhu brodit naboso nebo v nějakých botkách s tenkou podrážkou, vždyť by mu ty nohy omrzly… říkáte si možná.
Dlouhá léta jsem si to taky myslela. Ve své zimní výbavě mám ještě někde ve sklepě kozačky na platformě, boty na vyšších podpatcích a se silnou gumovou podrážkou, tlusté neforemné sněhule a mnohé další modely.
Do velkých hor na zimu mám jedny kožené pohorky s „traktorem“ – pevným vzorem na bytelné podrážce. Když jsou opravdu velké mrazy nebo plískanice, tak tyhle si občas obuju i teď (třeba při zimních výletech na lyže do Francie, kde bývá fakt hodně sněhu i hodně mrazů, je mívám přibalené).
Ale když je měkký, čerstvě napadlý sníh, teplota lehce pod nulou a příroda přímo zve na procházku, je opravdu škoda zavřít nohy do pohorkového vězení.
Nikdy v nich neucítíte to jemné našlápnutí a lehké proboření, nepoznáte pocit lehoučké chůze, jako když přeběhne zajíc či srna po čerstvě zapadané pláni či v lese a zůstanou po nich na povrchu jen drobné stopy.
Protože pevné boty dělají humpolácké kroky, projdou vším jako buldozer a až do hloubky to rozboří. Můžete sice rychle a rozhodně rázovat krajinou, ale mnohé další smyslové zážitky pro vás zůstanou nedostupné.
Tak se pojďme podívat na to, jak taky můžete vyrazit ven.
Bosé nohy ve sněhu, to opravdu není pro každého. Jak to máte vy? Láká vás ta představa a chtěli byste to přece jen vyzkoušet?
Pak se inspirujte tady.
Víte však, že v boso-botách můžete zvládnout i větší zimu, a o ty hmatatelné vjemy ani v mrazu nepřijdete?
Před pár lety jsem si pořídila jeden Vivobarefoot vyšší zimní model „Gobi“, pěkně nad kotníky, aby mi bylo teplo, navíc se mi skvěle hodily k mým modrým kalhotám :).
V hnědé verzi je spokojeně nosí ještě o rok déle Andrea z naboso. A ano, mají stejnou ohebnou podrážku jako u těch jarních, všechny benefity boso-bot jsou zachované.
Tedy hodně místa pro prstíky, žádný podpatek, chodidla vědí, po čem jdou, bota se ohne, jak noha potřebuje, a taky skoro nic neváží… A vnitřek je navíc vystlaný beránkem, a tak když jdu, nohám je i odspodu teplo.
A navíc, když je opravdu krutá zima (třeba i mínus deset a víc), dají se dovnitř přibrat termoizolační zimní vložky. Nejsou tvarované (ortopedické), je to opravdu jen tenký plátek navíc, takže o zážitky ze zážitkové „barefoot chůze“ nepřijdete. A přitom jsou výborně izolující a nohy zůstanou odspodu chráněné před velkým mrazem.
Vtip je totiž v tom, udržet nohy stále v pohybu!
Tehdy se nohy krásně prokrvují, dokonce mnohem lépe než v pevných botách, protože nohy v botách dělají sice drobné, ale mnohem různorodější pohyby. Třeba tyhle:
Na rozdíl od pohorek nohy obuté v boso-botách mohou krásně osahat hranu schodu nebo obejmout celou plochou chodidla navrch vystouplé kořeny či větve.
Taky kotníky se v poddajných a měkkých botách mohou při chůzi po šikmém svažitém povrchu naklopit. Reagují tak mnohem lépe i třeba na námrazek, který rychleji poznají hmatem a rychleji taky mohou reagovat, abyste neupadli.
A když teď o víkendu napadl všude (dokonce i v Praze) sníh, tak i skrze podrážku můžete pozorovat všechny ty drobné změny. Čerstvý sníh totiž „chutná“ takto obutýma nohama jinak než ten rozbředlý, a když namrzne, všechno je zase trochu jinak… Nohy se prostě mnohem méně nudí, než když se chodí zimním městem bez sněhu.
Chodidla v měkkých botách přesně „kopírují“ terén. Například i tak, že když se projdete napříč přes dvě hluboké šlápoty, tak neporušená „hradba“ přemrzlého sněhu mezi nimi dá zespodu chodidlům jemný signál a střed chodidel se zdvihne do oblouku – tedy vyklene se…
Takových nejrůznějších momentů je v boso-botách během vycházky po rozšlapaném městském sněhu nepřeberně! Přesně to je i přání každého fyzioterapeuta: aby nohy dostávaly zespodu co nejvíce podnětů, a navíc zcela přirozeně. A právě tohle se prostě v pohorkách nebo v „kanadách“ nezařídí ani omylem!
Svoje Gobi botky mám už dobře přes dva roky osobně odzkoušené a nedám na ně dopustit, navíc jsou skvělé na hory i do města. Ale dám vám ještě pár dalších tipů.
Na velké hory mě zaujaly tyhle pánské zimní boty Kuuva, takové napohled bytelné, ale přitom lehké, kožené a voděodolné, co se na sněhu hned tak nerozmočí. Skoukla jsem je letos během lyžovacího zájezdu do Alp a jak dobře vypadají, tak takové opravdu i jsou.
Jenže člověk je na velkých horách v zimě obvykle maximálně týden, dva, a jinak běhá po městě, někdy v mrazu, jindy ve sněhu nebo teď i v břečce. Jaké si tedy pořídit na běžné chození?
Pokud je někdo fakt hodně zimomřivý, tak i do města se dá jít pěkně v teple, třeba v černých botách od Leguana.
Lehké botky od téhle německé firmy vlastním několikery a všechny miluju pro jejich podrážku. Ta zůstala a navíc vnitřek nového zimního modelu Kosmo „vytunili“ tak, že je v něm jako v pěkně zatepleném pokojíčku. A když se botky ušpiní, prostě se hodí „na třicítku“ do pračky…
A co děti, mají si v čem hrát?
Když jsem se taky rozhlížela, co se osvědčuje pro batolata a malé děti (třeba i právě pro malou vnučku), hodně dobrých referencí je na ručně šité, nepromokavé botky z Bulharska s teplou podšívkou z pravé ovčí vlny, prostě Yetti od ZeaZoo.
Maminka Bára z facebookového fóra k barefoot obouvání říká: „Ani při delším sáňkování nepromoknou, dokonce po namazání sádlem vydrží bez problémů na sněhu celý den!“
Jen na ukázku pár dalších recenzí: „Mám pro malého tyhle jen s filcem a jsou prostě skvělé, nejlepší zimní, jaké sem kdy měla pro děti (maminka Katka)“ Anebo: „My na ně taky nedáme dopustit! Naše malá je zmrzlina a nohy má věčně studené, tady ten problém nemáme – pravidelně impregnuji a zatím v pohodě zvládly i břečku“ (maminka Marie).
Jestli vidím i nějaké nevýhody?
Zimní boso-boty přejí a „sednou“ připraveným, ale nejsou úplně pro každého. Třeba všichni ti, kdo musí i ve velké zimě venku dlouze postávat na místě a nehýbají se, mohou po delší době promrznout. Myslím tím všechny různé stánkaře, od farmářů na víkendových trzích až třeba po prodejce kaprů, prostě všichni, kdo při práci venku celý den prostojí a nemůžou se sebrat a svižně se projít, aby se zase nohy zahřály a prokrvily.
Také ti, kdo jsou dlouhá léta zvyklí na „normální“ kozačky na podpatcích, tedy i na větší sklon chodidla. Po pořízení nových zimních boso-botek mohou nejdřív vnímat celkem nepříjemné změny, především v oblasti lýtek.
Paty jsou nových botách v jiné, často výrazně nižší poloze a lýtka více táhnou. Pokud byly už předtím tyto svaly zkrácené, může to při chůzi působit poměrně velké nepohodlí.
Zrovna tak nebudou z boso-bot zprvu nadšení ti, kdo mají zdravotní problémy s nohama či chodidly, a to i kdyby bylo uvnitř bot místo beránků topení… Když je nohy bolí, ať už třeba od spadlých kleneb, kvůli deformovaným prstům, bolavým patám a podobně, mohou vnímat tyhle boty jako pro ně nevhodné. A pro leckoho z nich opravdu nevhodné i jsou.
Já ale optimisticky říkám: ZATÍM nevhodné! Pokud si přesto chcete zimní boso-boty co nejdřív pořídit, je v tom případě potřeba se to řádně připravit: procvičit chodidla, uvolnit prsty, protáhnout lýtka, posílit klenby a také přenastavit své zvyky, jak stojíte. A pak to může být všechno i jinak…
Tipy na ozdravení nohou a chodidel najdete tady.
Taky je potřeba zvykat nohy na nové botky postupně a zvolna. Vlastně se to přivykání na zimní boso-boty moc neliší od přechodu na jakékoli „barefoot“ boty.
A pokud se vaše nohy někdy necítí dobře a chtěly by více opory, není nijak „špatně“ si prostě vzít zase jednou i ty pevné boty s podpatkem nebo s třeba i s vložkou… Hodně těch, kdo se do zimních boso-bot „přezuli“, ale často říká, že už vlastně ty svoje původní boty na podpatku vůbec nepostrádají.
Můžete se inspirovat v prvních dvou dílech série článků:
Přezouváme se do boso-bot. A pak se podívat na 4. díl, týkající se i domácí obuvi.
Přeji vám krásnou zimu a mnoho pestrých zážitků.
P.S. S Andreou, majitelkou obchodu naboso a jejími kolegy spolupracuji velmi ráda proto, že u nich prodávají kvalitní boty, věnují se vám poučení a proškolení asistenti/ky, pořádají zajímavé doprovodné aktivity (workshopy, lekce chůze, běhu, masáže, přednášky…) a snaží se vzdělávat veřejnost v oblasti zdravého obouvání i zdravého pohybu. A to je mi moc sympatické – přesně to je i mým dlouhodobým cílem:)
