Jak na klidné vánoce v pohodě a ve zdraví

Jeli jsme se studenty na lyže do Francie a přišlo jaro… Když se první jarní den opravdu povede, tak vykoukne sluníčko nejen u nás v Čechách, ale i ve vysokých horách.

Takže nasadit lyže, trochu se obléknout a vyrážíme… dneska je ovšem takové vedro, že lyžovat se dá jenom bez bot:)

Ty nové testovací lyže zatáčejí úplně parádně, vázání je ale třeba trochu utáhnout, noha v něm totiž sedí trochu navolno.

Sníh je po ránu trochu tvrdší, po vroubkách to sviští dost svižně. Řezavý zvuk hran na namrzlé ploše se rozléhá do stran a stéká z kopce až dolů do údolí.

Po dotažení se už lyžuje i přibržďuje už dobře…

Nebe je dneska úplně bez mráčku, výška na dvě Sněžky trochu unavuje, ale převáží to radost z pohybu.

Výuka jde skvěle, studenti jsou vnímaví. Teplo a jaro uvolňuje zábrany, na svazích projíždí dost šílenců na snowboardu, je třeba myslet i na vlastní bezpečnost …

Takže helmu přece jen nasadit, dobře utáhnout, aby seděla.

Ještěže nezůstala doma, zezadu najednou náraz, rána, pád na sníh… a hlava i nohy zůstaly díky helmě celé. A snowboarďák mizí bez omluvy dole.

Je třeba se trochu vzpamatovat. Pomůže malá pauzička, je čas oklepat se a podívat i po okolí… Z údolí stoupá pomalu mlha, ale až na svah nedosáhne.

Do konce dne zbývá ještě mnoho oblouků, několik dialogů s domorodci, skvělý koláč a čaj na terase s výhledem na les 2 Alpes, středisko na druhé straně údolí.

Další den pak závody studentů s francouzskými profesionály, no ještě letos nevyhráli, ale uvidíme za rok:)

Po lyžování je určitě fajn dobře regenerovat, a to hlavně nohy, když tak dobře držely stopu! A jak?

Běhání na sněhu už jsme tu měli, pomáhá výborně, ale teď nohy celý den i lyžovaly.

A na to je úplně nejlepší vitalizační masáž nohou. Uvolní unavené svaly chodidel a nabudí na další, už poslední den na lyžích. Více o ní píšu v článku Co lidi vždycky překvapí na mém semináři?

Vyzkoušejte ji po celodenním sportování i vy, a nemusí to být jenom na lyžích, vždyť sezóna už skoro končí… A pokud se vám tahle masáž líbí, můžete mi napsat, sdílejte ji i s přáteli a užívejte si to.

Znáte v Jeseníkách horu Šerák?

Ze sedla Ramzová tam vede lanovka, až na vrchol.

Co myslíte: je lepší naplánovat výlet tak, že méně zdatné pošlete ráno nahoru lanovkou (možná aby nezdržovali) a necháte je radši sestoupit ten kopec odpoledne při návratu?

Nebo to ráno vydupat (třeba i hodně pomalu) a lanovkou  se pak svézt dolů až kvečeru ?

Jezdím se studenty každý rok na letní kurzy do hor (i do těch Jeseníků). Ráno jsou ještě plní sil a odhodlání a kopce skoro vybíhají, i když někteří jsou po zkouškovém období pravda trochu z kondice. Ale i ti statečně kopce vyšlápnou.

Odpoledne ti rychlí a zdatní sbíhají.

Ti ostatní, pokud se ještě udrží kvečeru na nohou po celodenní túře, tak scházejí. No jistě, taky aby ušetřili. Sjezd lanovkou je totiž blízko ke dvěma stovkám, asi tak na celovečerní podporu turistova „pitného režimu“.

Pak ale někteří další den už nevyjdou – a jsou to právě kolena, co jim odmítnou službu jako první. Zvláště těm, kteří si zapomněli hůlky k opoře na prudkých sestupových cestách.

Ti hodně zkrušení ale už raději při návratu oželí pivka navíc a jedou. Často si tím zachrání chodidla od puchýřů a kolena od přetížení.

Při každém kroku dolů z velkého kopce se totiž načítá nejen váha těla a váha batohu, ale ještě se přidává zrychlení a rázy, které tím vzniknou.

Ty se šíří zespodu od chodidel, nejprve do kotníků. Další klouby na ráně jsou kolena, která vše absorbují… a pokud jsou unavená nebo dokonce někdy dříve zraněná, tak trpí.

Opravdu hodně záleží na tom, v jakém stavu máte svá chodidla, kolena a další klouby na nohou.

A speciálně ta chodidla! Pokud pokaždé našlápnete nakřivo, trpí všechny klouby NAD ploskou, a to hodně! Je třeba je dát do kupy, a vzít to pěkně od podlahy!

Ale zpět k tématu: znalci hor a sportovní lékaři radí: kdo je už trochu nebo i notně opotřebený, určitě je lepší volba nahoru jít, dolů jet!

Takže řešení „kvízu“ ze článku Jak na schody je teď už jasné? Ti „turisti“ u páternosteru na ČVUTu bývají obvykle dost poučení, takže i ten pražský výtah využívají na sjíždění a výstup zvládnou v pohodě pěšky. A navíc si pěstují kondici a cvičí plíce i dech.

A co vy? Jak překonáváte schody: pěšky nebo výtahem? Tedy ještě včera… Dnes už na to jdete od lesa, vlastně odspodu:)

Zábavný paternoster…

Když jsme my „tělocvikáři“ ještě sídlili v budově Elektrofakulty na ČVUT, tak tam byl (a pořád ještě je!) místo obvyklého výtahu „páternoster“. Kdo neví, tak možná napoví spojení „oběžný výtah“. (Mimochodem, víte, že v Praze je takových veřejně přístupných a fungujících páternosterů už jenom 25?)

Bavilo nás do výtahu naskakovat, když se podlaha skoro už nořila do tmy nižšího podlaží. A sledovat překvapené obličeje vážených profesorů, když jim tam s dusotem dopadlo pár rozverných tělocvikářů – učitelů všech možných sportů a dalších pohybových aktivit.

Vzrušující to bylo i naopak – vystupovat na poslední chvíli do vysokého schodu při míjení stoupajících zad a poté sukýnek dlouhonohých studentek, to bavilo zase hodně moje studenty.

A pokaždé se vedly mezi pasažéry vášnivé diskuze, co je pro nohy méně zatěžující, aby pak kolena a chodidla nebolela.

Sportovci hlásali, že je SAMOZŘEJMĚ nejlepší po schodech běhat, a to nahoru i dolů (nebo aspoň chodit, ale rychle!). Že to je skvělý trénink třeba před zimní lyžovací sezónou nebo před letními túrami v Alpách… Ti hodně hraví se pak ještě sázeli – o oběd nebo aspoň o pivo. Nám vystupujícím se pak v přízemí šťastně zubili v ústrety.

Někdy jsme je cestou zpátky z oběda trochu hecli. Ti stejní nám nahoře v pátém patře uříceně funěli do obličeje a ten oběd zdarma nám málem odevzdali do rukou. Byli tam ale dřív!

Nesportovci tvrdili opak. Je třeba ROZHODNĚ pilně jezdit nahoru i dolů – vždyť kdoví, jak dlouho to tu ještě bude fungovat. No, tak páternoster tam jezdí doteď…

A pak byli ti, co právě chtěli začít lámat svou lenost. A ti se přeli nejvíc.

Nekuřáci a „turisti“ říkali: „NABETON nahoru jít a dolů jezdit!“

„Plážoví“ sportovci zarytě oponovali, že rozjezd musí být pomalu a pro tělo je na začátku určitě šetrnější se nezadýchat:

„STOPROCENTNĚ nahoru jet a dolů jít!“

 Tak co si myslíte vy??

Chcete-li mezitím přijít na kloub tomu, proč vás stejně nohy bolí, ať už po výstupu nebo po sestupu, můžete zapátrat v e-booku Pět příčin proč nemám zdravé nohy.

V článku Lanovkou nahoru? Nebo dolů? bude rozhřešení této záhady!!

Tak pokračujte dále…

„Jak mám přesvědčit svou dívku, aby se mnou chodila?“

… chtěl můj kamarád před časem radu. Do „psychologické“ konzultace se mi opravdu nechtělo. Po příští větě ale bylo naštěstí jasno: „Mě baví výlety, ale ona na to moc není. Přesto bych byl rád, kdyby mě aspoň občas doprovodila.“

Kamarád vyprávěl, že se opravdu snažil. Koupil své dívce hůlky na nordic walking a vyrazili. Fakt dobrý nápad, to s ní skoulel dobře, říkala jsem si a pochválila ho. A opatrně jsem zjišťovala, jak to probíhalo dál. „No víš, podruhý už je nechala doma, že jí jen překážejí. A sebe pro jistotu taky.“

Domluvili jsme se, že tomu dáme ještě šanci. Kamarád svou dívku přivedl, abych ji naučila s hůlkami chodit. I bez nich ale chodila ztěžka, ani se moc neusmívala, vypadalo to jako pořádná dřina. Taky mi říkala, že po delším výletu ji nohy docela bolí.

„Můžeme něco vyzkoušet?“

Podívala jsem se na její chodidla:„Můžeme něco vyzkoušet?“ Nebránila se. Zkoušely jsme dva úplně jednoduché a rychlé testy na příčnou klenbu. Tušila jsem problém a taky že jo: bylo to tak. Klenba propadlá až na zem, není divu, že ji nohy bolí… Asi to tedy nebyla výmluva. Byla ochotná něco pro sebe udělat, a tak dostala domácí úkol.

Jestli teď čekáte, že se hned po cvičení zázračně zlepšila, tak to se tedy nedočkáte. Ještě pořád na tom pracujeme, ale slečna se cítí o dost líp. Cvičit s nohama ji docela baví, protože pozoruje první výsledky. Třeba to, že už se jí chodí lehčeji.

Chcete si ověřit, jak jste na tom s příčnou klenbou na noze vy?

Mrkneme se na to společně, co říkáte? Bude to jen chvilka… Sedněte si pohodlně ke stolu a dejte si nohu před sebe. No na stůl přece, abyste na ni dobře viděli.

A teď ohněte všechny prsty dolů, jako byste chtěli napnout špičku, ale jste líní napínat nohu i v kotníku. Takže: ohněte dolů ke stolu jen prsty nohy. Sáhněte si na hřbet své nohy a hmatejte. Našli jste pět (ano,opravdu slovy PĚT!) korálků?

Takových malých hrbolků, jako jsou ty na hřbetu ruky, když dáte ruku v pěst? Ano?  Skvělé, vypadá to na dobrý začátek. Pokud tam nějaký korálek chybí, nebojte se. Vyrobený rozhodně byl a někde uvnitř tam je, jen se teď schoval. Kamarádova dívka nejdřív nenahmatala žádný. Teď už první korálky vidí a má z toho opravdovou radost.

Kdyby vás to zajímalo víc, tak další malý test na příčnou klenbu najdete v e-booku Je moje šlapka zdravá? A spolu s ním si můžete hned vyzkoušet celkem pět testů na zjištění stavu vašich nohou. Skoro nic k tomu už nepotřebujete, tak je to  jednoduché.

Když takhle v zimě napadne i v Praze sníh, to je panečku příležitost!

Při tréninku na nohy „plážové modelky“ vyzkoušíme něco nového. Protože běhání v rose je pro nohy teď slabý čajíček, jdeme drsně do sněhu!

Nejdřív rychle z ponožek a zkusmo našlápnout, nohy se nebrání, tak jdeme na stopy na chodníčku i v trávě… Pak chůze, přešlapování, poskakování, běh a nakonec i koulovačka…

Pro druhé kolo ještě jednou na trávník, okolo domu a ještě dál do parku, veliký zážitek pro nohy… A nakonec třetí kolo pro „uklidnění“, skoro jako při hodině cvičení – ale všechno sotva vteřinové – rovnováha vstoje, vsedě si protáhnout nohy a v jogínské poloze trochu prodýchnout, stihnem to asi tak jednou.

Znáte z lázní Kneippovy džbery?

Pan Kneipp žil v Bavorsku v  19. století. Byl to kněz a současně léčitel, zabýval se přírodní vodoléčbou, propagoval také léčení bylinami, zdravou stravou a pohybem venku.

Originální Kneippovy džbery jsou dvě velká vědra, ve kterých jsou na dně vsypány různě velké oblázky a kameny, pokud možno ne hranaté a špičaté, spíše ohlazené jako od moře.

V jednom džberu je pak voda studená, aspoň po kotníky nebo víc, ve druhém voda teplá – tak 40-50 stupňů. V každém vědru se šlape aspoň minutu až dvě po kamenech (v teplé vodě vždy o něco déle).

Nohy zažijí tepelný šok, krásně se prokrví, mají i hmatový zážitek a masáž v jednom. Celý krevní oběh se dobře rozproudí a ještě se podpoří otužování.

 Napadlý sníh, kyblík s teplou vodou a pak kamna a horký čaj

Tahle improvizace funguje na stejném principu. Tak jdeme ven se zahřátýma nohama v teplých ponožkách, a pokud jsme blízko domova, tak ještě v ruce kýbl s vodou. Sníh a tlusté ponožky, ba dokonce teplá voda mezi jednotlivými kolečky udělají s nohama divy – jsou dokonale prokrvené, osvěžené a celkově vnímavější, jakoby ve střehu. A navíc máme skvělý pocit, že jsme to dali!

A co můžeme pro nohy ještě udělat dál? Až roztaje sníh, už to nepůjde. Teď je ale skvělá příležitost se o nich dovědět víc. Na zasněženém chodníčku to třeba trochu studí, ale chodidla se krásně obtisknou!

A je taky na první pohled dobře vidět, alespoň orientačně, jestli jsou otisky našich nohou v pořádku.

Až sníh roztaje, tak si to můžete vyzkoušet v teple a v klidu doma. Stačí se podívat do e-booku Je vaše šlapka zdravá? Všechny testy na nohy jsou tam pěkně pohromadě. V létě pak místo sněhu funguje stejně skvěle i orosený trávník!

Tak všude se na nohy doporučuje procházka naboso v ranní rose.

Co všechno si o tom přečtete:

• Prý je to dobré proti pocení nohou (aby ne, když se vám totiž nohy v ranní skoro jinovatce příjemně ochladí až lehoučce namrznou, tak je hned po pocení).
• Prý je to dobré na nervy (jasně, člověk se při dotyku s ledovou trávou tak vybudí, že návrat do tepla je pak balzám pro nervy i pro nohy).
• Prý to dodá pocit svěžesti a probudí na celý den (no jistě, když šlápnete poprvé na tisíc ledových jehliček – to by v tom byl Číňan, aby tahle přírodní akupunktura člověka nepovzbudila).
• Prý to má omlazující efekt (tak určitě, když se vám obličej vypne v neřízeně udiveném výrazu, je to lepší než deset jogínských cviků na obličejové svaly… a navíc autentické).
• Prý to taky omlazuje nohy (že by tím, jak se tlapy dospěláka v ledovém sevření automaticky stáhnou na dětskou nožku velikosti 20?).

Ale vážně, tenhle rituál „bosé nohy v trávě“ má vždycky velký úspěch.

Jezdívám na červnové týdenní kurzy do přírody na jihu Čech s absolventy Univerzity 3. věku, s „Masters“ – tedy s mistry pohybu.

Každé ráno mají na programu také výběh naboso. Tím ránem myslíme v půl sedmé. Jak říká kolega běžec a jak sami Masters přiznávají, stejně už jsou vzhůru, nemohou ani dospat…

Když vyběhnou bez bot do ranní rosy, zaručeně to vzbudí i ty polospící. Další cvičení, někteří už i v botkách (to když je ráno „frišno“, až skoro jinovatka), si pak užívají s nohama prokrvenýma pěkně v teple ponožek či bot.

A všichni to dobrovolně chtějí!

Někteří úplně milují pocit prasknutí chladné krůpěje pod chodidly, ledové bodnutí jako jehličkou, zchlazení tlapek a následné teploučko v ponožkách.

Výskají jako kdysi na pionýráku, smějí se jak puberťáci a kdykoli na kurz vzpomínají, nostalgicky se jim lesknou oči. Tak asi na tom omlazení přece jen něco bude…

 Ostatně, vyzkoušejte sami.

Další, co děláváme někdy večer po návratu z výletu, je koupel a masáž unavených nohou. Před tím bývá každý sice unavený, ale sotva se nohy smočí do chladné Vltavy a dostanou porci exkluzivní ruční péče, jako zázrakem všichni obživnou… A večer se může pořádně rozjet, třeba i v kvapíkovém tempu.

V e-booku Probuďte své nohy najdete videoukázku takové vitalizační masáže. Kompletní blahodárná masáž je v programu Cviky pro nohy. To vše pro případ, že přes léto nemáte třeba denně poblíž orosenou louku anebo v zimním období zase třeba zasněžené pláně…

Když jsem chystala první semináře Zdravé nohy, zaměřené speciálně na chodidla, hodně jsem si přála přinést rychle úlevu těm nejpotřebnějším. A těmi se zdáli být Masters, tedy „mistři pohybu“ a absolventi naší Univerzity 3. věku. Ale brzy jsem se přesvědčila, že tohle téma osloví se stejnou naléhavostí i hodně mladších lidí.

A když začaly první semináře Zdravé nohy, zjistila jsem, že dokonce i děti mých kamarádů či studenti jsou nadšenými fanoušky péče o nohy.

Mnoho lidí nejen staršího věku si totiž stěžuje na bolesti nohou a řeší ty stejné základní otázky:

• Jak si vybrat dobré, netlačící boty? A jaké?
• Jak udržet nohy v dobrém stavu a jak předcházet kuřím okům, puchýřům či otlakům?
• Jak ulevit bolavým nohám po každodenních pochůzkách i postávání při obstarávání domácnosti?

A tak jsem začala probírat to nejlepší ze své zásobárny masáží, terapií a cvičení, abyste to mohli hned vyzkoušet i vy. A vybrala jsem tento tahák: Vitalizační masáž nohou.

Vždy mne znovu a znovu překvapí, jak tato jednoduchá a přitom účinná technika skvěle a navíc okamžitě funguje. Ti, co ji používají pravidelně, navíc hlásí dlouhodobě změny nejen v chodidlech, ale v celém nastavení nohou, v běžném držení těla i postoji. A všímají si dále i nečekaných prožitků při chůzi.

A taky se postupně učí chodit úplně jinak: víc a víc bezbolestně, lehčeji, až si tu chůzi vědomě prožívají do konečků prstů. A nejen to, oni si ji pak opravdu užívají a procházky si pak dokonce „ordinují“ naprosto dobrovolně, s radostí si plánují, kam si dojdou pěšky a těší se na každý krok.

A k tomu je na začátku postrčila, některé přímo „nakopla“ právě vitalizační masáž nohou. Tak pojďme na to: o co při ní vlastně jde?

Mnoho z vás pravidelně pečuje o svá záda, chodí na cvičení nebo masáže. Procvičujete každý velký kloub těla, možná i každý obratel páteře. Ale kolik z vás se stejně pravidelně věnuje i nohám? Když se pak jednou opravdu pečlivě pověnujete každému kloubku obou chodidel, bude to pro ně malý zázrak.

Zkuste si to taky. Dávám vám návod na videu, abyste se to opravdu naučili. Tuhle jednoduchou variantu jsem zkrátila tak, abyste si ji mohli celkem rychle vyzkoušet. A to nejlíp opakovaně, tedy kdykoli najdete deset až patnáct minut času pro své nohy.

Přeji si, aby se to naučilo co nejvíce z vás, a tak tu ode mne máte vitalizační masáž zdarma.

Základní vitalizační masáž najdete zde.

Rozšířená varianta je pak součástí  programu Cviky pro nohy (a ten se nyní, v roce 2026,  ještě průběžně vylepšuje). Vaše nohy budou masáž milovat.

A nezapomínám ani na mnohé z vás, pro které je nejvíc obohacující osobní výuka! Tu si můžete dopřát na seminářích Zdravé nohy. Nebývají moc často, ale když už je pořádám, stojí to za to!

„Lehký krok, pocit tepla, vzdušné chodidlo plné života… “ To jsou jen střípky dojmů, které si moji studenti všeho věku na semináři ihned po vitalizační masáži navzájem říkají.

Učím ji tam naživo velmi pečlivě, v nejnovější, vylepšené verzi se všemi vychytávkami a tipy. V průběhu učení poctivě kontroluji, jak  účastníci masáž zvládají, a případně je hned opravuji. Chci, aby se ji každý naučil a pak ji dělal opravdu kvalitně, aby byla pro ně co nejúčinnější! A účastníci z ní bývají tak nadšení, že se právě tato masáž stává jejich novou týdenní rutinou.

Tak si ty přínosy Vitalizační masáže ještě shrňme:

Uvolněné prsty nohou jsou teplejší, pružnější, prsty se po masáži jakoby prodlouží. U těch lidí, kteří měli prsty dlouhodobě skrčené, nadzvednuté a bez kontaktu se zemí, se prsty opět dostanou až k podložce a mohou se o ni skutečně opřít. Současně se taky lépe rozprostřou do větší plochy a jejich konečky se pevněji přitlačí k zemi. Větší opora umožní silnější odraz, a díky tomu se při každém kroku posilují nejen plosky, ale i samotné prsty nohou, a celá chodidla tak postupně získávají větší pevnost. A to chceme, že?

Vyzkoušejte, zda i vám budou odměnou živá a měkká chodidla a pružný krok. A také, zda to i pro vás bude takové překvapení, jako pro absolventy mých seminářů a kurzů. Až masáž zvládnete, otevře se vám cesta k trvalému zlepšení nohou. Ke změkčení tuhých plosek, k vymizení bolestí, ke zpevnění spadlých kleneb,  k opravení deformovaných prstů, k trvalé úlevě a k nastartování dobré kondice chodidel a nohou!

Když se to společně učíme na semináři, mohu navíc osobně dohlédnout na to, že to vše účastníci dobře pochopili a že to i kvalitně a efektivně provádějí. A navíc, bývá u toho vždy i hodně legrace.

Jestli taky chcete naplno zažít tu společnou euforii při ozdravování nohou, tak prostě přijďte na seminář taky:)

Dneska je všechno na internetu, říkáte si…

Některé paní učitelky  či páni učitelé si to možná nemyslí. Podle toho, kolik informací musí nosit malé děti na zádech v knižní a papírové podobě, byste řekli, že ani internet ještě nebyl vynalezen. Nebo že děti jdou právě jednou za půlrok se sběrem papíru do nejbližší sběrny.

Ale kdepak! To jen jejich školní tašky s potřebnými učebnicemi a pomůckami tak vypadají…

Když se jim ráno do tašky nepodívá ani rodič, často pak některé děti odnáší do školy na zádech v podstatě až čtvrtinu své vlastní váhy! A to dost pravidelně, ba některé i denně!

Podle statistik ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ) je to dokonce v krajním případě až 7 kilo ve věku sedmi, osmi let. Takto „staré“ dítě váží mezi 22-28 kilogramů. Je to tedy v době, kdy se dětské tělo ještě zdaleka nevyrovnalo s rychlým růstem, to je teprve čeká během pár let…

Také ani zdaleka nejsou dokončeny osifikace všech kostí (některé z kostí mají před sebou ještě 7-10 let, než se osifikace kostních jader ukončí, plná kostní „zralost“ je až kolem 20. roku). A samozřejmě ani svalová síla není ještě dostatečně vyvinutá.

Dovedete si asi představit, jak tato váha působí nejen na ramena, ale i na držení zad a vlastně celého těla. A jakou to má souvislost s nohama? Celá tato zátěž se promítne také do dvou kleneb dětských nohou a pokud se dále s nimi nepracuje, mohou se méně či více oploštit.

O tom, jak zvýšená váha působí na tělo těhotných budoucích maminek, co působí těžká školní taška s dětským tělem malého školáka, jak se podepisuje velký bágl na bolestech nohou turistů na letních přechodech hor, o tom všem je nový e-book „Proč nemám zdravé nohy?“.

Vzpomenete si, jak chodil Charlie Chaplin a proč se to tak úplně nehodí jej věrně kopírovat? Je dobré, když děcko napodobuje, jak chodí jeho nejoblíbenější a nejmilejší osoba i největší vzor – jeho maminka, třeba na jehlových podpatcích?

Nebo jak chvátá vystresovaný tatínek cestou přes školku do práce? Máme nebo nemáme své vzory tedy kopírovat? Malé děti samozřejmě vůbec nerozlišují, co je dobře a špatně, a zcela podvědomě napodobují ty, které vidí nejčastěji, tedy své rodiče.

A tohle je i téma k diskusi o (zlo)zvycích při stoji, při chůzi i dalších běžných denních pohybech, které najdete v  e-booku „Proč nemám zdravé nohy?“.  Kromě toho tu najdete i mnoho dalších odpovědí na otázky, proč nás nohy bolí, co je příčinou našich problémů s chodidly. A také tipy a triky na rychlou prvotní nápravu.

Ještě tip pro vás, dospělé: pokud akutně trpíte bolestmi chodidel a budete si chtít od nich ulevit ještě předtím, než se cvičením třeba začtete, zkuste rychlou Vitalizační masáž nohou.

A teď zpět k dětem: nezapomeňte se, milí rodiče, občas (a nejlépe denně, než to spolu vyladíte) podívat do školních tašek svých prvňáčků, a nejen jich. A společně si je přerovnejte. Dneska, v době post-koronavirové, už to snad nebude tolik hrozit přímo od učitelů, ale i tak: někdy mají děti v taškách opravdu mnoho zbytečností, a často i pěkně těžkých. Tisíckrát nic umoří i vaše malé dítě!

Tak dneska jsem vám připravila dost divný titulek, že? Co to znamená?

Tak si to představte: sedíte si u kafíčka a dítě či vnuk proběhne okolo stolu a nechtěně do něj drcne… a co se stane? Vylije se vám kafe! Manžel vám sice už dlouho slibuje, že ten stůl už opraví, zpevní, aby to drželo, prostě že si s tím poradí, ale znáte to, není čas…

A tak si připomenete, že jste už několikrát chtěli vstát a dojít si pro papír na podložení nohy od stolu, ale neudělali jste to… A tak teď místo posezení vytíráte podlahu. Zkrátka, opravdu nestojíme o viklavý stůl!

A jak to souvisí s tím palcem?“ ptáte se teď možná zvědavě. Hodně lidí má vbočené palce u nohou.

Ale jen málokteří se s touto vadou narodí. Většina si ji vypěstuje, především a hlavně nevhodným zatěžováním chodidel, a často také „dobrými“ obouvacími způsoby. Nestane se to hned, je na tom totiž třeba pilně a dlouhodobě „pracovat“, a nejpozději do důchodu, obvykle ale i mnohem dříve, tu máte výsledek!

Pokud se současně oslabuje a uvadá držení těla, klouby už nejsou pěkně vycentrované a ve fyziologické ose, tak nakonec se to bohužel „podaří“ a… je tu vbočený palec! Nejen prsty, ale hlavně ten nejvystouplejší kloub na palci opravdu zatuhne, nakonec se s ním někdy skoro nedá hnout (je rigidní, nehybný), jindy se sice ještě pohybuje, ale začne se stáčet a vybočovat z rovné řady prstů mimo svoji osu. Postupně se taky zvětšuje okolí kloubu, začíná se už i otlačovat v botě…

A tělu se to nelíbí! Stálým tlakem zčervená nejen kůže v okolí kloubu, ale zbytní i kostěná tkáň a kloub palce se zvětšuje.

Tím, jak se pohyb v kloubu palce stále víc omezuje, začíná se měnit i chůze. Nášlap je jakoby víc dovnitř, protože palec už nemá tu sílu se odtáhnout od ostatních prstů, pořádně se opřít celou svou plochou a „osahávat“ okolní terén.

Také se mění jeho postavení: víc a víc se vtáčí dovnitř, někdy i vyzdvihne ukazovák nad sebe. Každopádně postupem času už není v ose chodidla.

A když se k tomu přidá bolest, ještě ten způsob chůze pozmění o nejprve neznatelné, ale časem stále zřetelnější kulhání, Tohle lehké ulevování  pomáhá tělu vyrovnat se se zvětšující se bolestivostí.

Víc najdete v mém e-booku Nejčastější vady nohou.

Co s tím? Dá se to změnit? Naštěstí je naše tělo skvěle vybavené. Problémy a průšvihy mu připravujeme celý život: úrazy, zranění, operace, špatné návyky… a tělo se s tím vždycky nějak srovná. Přestaví se a jede dál.

Jen je celé trochu nakřivo: ploska nohy se zatíží víc na vnitřní hraně, taky koleno se přizpůsobí, o patro výš i kyčle, i na páteř dojde. Nakonec to pocítí dotyčný až ve stažené šíji! A člověk pak stojí jako ten viklavý stůl…

Nejlíp to poznáte ve stoji na jedné noze: najednou je to těžké – nejdřív jen trochu, ale později úplně chybí stabilita a jistota, tělo se prostě na jedné noze už neudrží.

Jenže když to jde tam, do zóny špatných návyků, musí to jít i zpátky, k tomu dobrému. Léčba u fyzioterapeutů, dobrých trenérů či lektorů na tom přece staví!

Takže jde to, i u palce! Když se začne včas, nemusí to dojít až k bolestivé operaci.

Pro začátek hned večer u televize můžete začít: palcem viklat, kroutit, uvolňovat a rozhýbávat jej. Vaše ruce samy najdou způsob, jak na palec, aby jej to nebolelo a postupně se zase rozhýbal. Čím dříve, tím lépe. A za chvíli už uvidíte i výsledky. Tohle však nestačí: je třeba opravit i tělo NAD palcem, aby se drželo rovně!

Nevíte-li si rady, mám pro vás pro začátek radu, jak a čím začít. V e-booku Probuďte své nohy totiž najdete na videu velmi účinnou Vitalizační masáž. Vaše palce ji budou milovat.

Po nějaké době cvičení si můžete pomocí jednoduchého testu (nejen) na vbočené palce i odpovědět na otázku, zda už je vaše šlapka zdravá?

Obvykle to ale nestačí, opravdu je třeba pohnout i s tělem nad chodidly, jinak to dlouhodobě nebude fungovat. Tělo je totiž třeba dobře „nastavit“, aby se mohla chodidla optimálně zatížit a nepřetěžoval se jenom ten zpropadený, ale vlastně velmi statečný palec!

Můžete se inspirovat v kurzu Naslouchejte tělu od nohou.

A pokud byste jim chtěli dopřát opravdu výživnou změnu se vším všudy, podívejte se na ucelený online program Cviky pro nohy. Je vyzkoušený a léčí nejen palce, ale celkově lépe nastavuje celé nohy.

Ale to víte, ne každý má rád online kurzy, a pak není nad osobní setkání a nad společnou „práci“ v podobně naladěné společnosti nadšených lidí, kteří mají chuť ke změně.

Semináře Zdravé nohy jsou zaměřené nejen na odborníky, ale i na širokou veřejnost. Na všechny, koho trápí častá únava, bolesti a pocit těžkosti v chodidlech, spadlé nožní klenby, bolesti paty, vbočené palce, malíčky nebo pokřivené kladívkovité prsty. Vaše nohy si zaslouží pozornost dřív, než si o ni řeknou další bolestí.

Na semináři porozumí účastníci tomu, proč mají opakující se potíže,  pochopí jednotlivé kroky nápravy a vyzkouší si nepřeberné množství pomáhajících pomůcek. A hlavně dostanou jasný návod, jak o nohy pečovat masáží, speciálním účinným cvičením a jak využít i další opatření.

Odcházejí zvesela, s pevnou motivací ke zlepšení. Cesta je jasná: Aby vám nohy zase dobře sloužily a nebolely. Aby váš krok byl zase lehký a mohli jste si každý výlet do přírody opravdu naplno užít.

Tak je tu doba dovolených! Krásné mořské pláže z plakátů zvou na výlety bosou nohou.

Možná už listujete katalogy „last minute“, možná už máte tu svou pláž dávno vybranou. A těšíte se, že se zase volně nadýchnete… Bydlení bude blízko, pláž je téměř na došlap, tak jen ty „crocsy“ ještě najít, jinak tam zase nedojdete…

Vždyť vzpomeňte jako to bylo loni: zchoulostivělé nohy nebyly schopné se postavit na kamínky bez nepříjemných pocitů. Kdo by to chtěl znovu zažít?

Takže přece jen se vyplatí najít ty zatoulané botky na pláž!

Nohy jsou přes zimu hodně dlouho zavřené celé dny ve vysokých botách, u dívek či dam často i na podpatcích.  Anebo stojí a běhají na vyměkčených a odpružených podrážkách sportovních bot…

A pak, když se v teplém dni třeba na chatě zujete, tak si nedokážou poradit s běžným povrchem. Jako je třeba tuhá tráva, natož malé kamínky či dokonce větvičky, jehličí, nedej bože škvára či šotolina! Představa ostrého kamení na pláži pak vyvolá až úšklebek…

Nebo by to šlo i jinak? A jak??

Ploska nohy je opravdu učenlivá! Když se začne včas a postupně, dá se krásně vytrénovat. A začít se může klidně i u těch úplně nejzchoulostivělejších nožek!

Jeden můj student se kdysi na sraz turistického víkendu dostavil bosý.

Hodně jsme se podivovali, ale bylo léto, teplo … po chvíli jsme zapomněli, že nemá boty.

Až když jsme vyrazili na výlet, někteří kamarádi se chtěli vytáhnout a taky zuli boty, že se k té bosé chůzi přidají. Ale hned na prvním přechodu přes cestu posypanou štěrkem a následnou kamenitou pěšinou do skal se zarazili a pokorně šli zpátky do pohorek.

Ptali jsme se jej, jak to dělá, že mu to nevadí? Pověděl nám to. Byl na tom nejdřív dost podobně jako většina, ale pomalu, po chvilkách až chvílích se zouval, chodil, odolával víc a víc, přecházel na bosý režim na trávě, písku, kamínkách…

A pořád si přidával, měl to postupně i jako svou osobní výzvu, co ještě zvládne, jak daleko dojde, až zvládl celý den ve skalnatých  horách bez bot.

Ráno běhal v mokré trávě a i večer po chůzi dělal něco navíc: skočil do ledového potoka, promasíroval si nohy, procvičil chodidla, pečoval o kůži na ploskách nohou. Drsnou masáží i cvičením nohy na zátěž zvykal …a po „práci“ je jemným hlazením a olejem konejšil… A mořský břeh? Tak ten zvládal naprosto v pohodě!

Inspiroval mě tehdy hodně. Vyzkoušela jsem hned chůzi v lese a nebylo to vůbec tak zlé… A pokračuji s otužováním nohou doteď.

Čím dál víc praktikantů bosých nohou mě přesvědčuje, že už je tu čas, kdy to začíná být stylové a módní… konečně zdravý trend!

Trénujte i vy na měkké našlápnutí u moře – vhodný čas začít je právě  teď.

Moc ráda předávám i své zkušenosti s opravováním „pokažených“ a různě bolavých nohou (nejen) ze stylových bot. Shrnula jsem je v nejnovějším online videokurzu, nejspíše prvním u nás, v kurzu Cviky pro nohy. 

Je věnován těm, kdo si chtějí úplně uzdravit své nohy.

Online program Cviky pro nohy je od května 2016 vypuštěn do světa, po letech lektorské praxe, cvičení s klienty, po dlouhých přípravách i práci, která mě moc bavila.

A těším se, že pomůže mnoha lidem opět se postavit dobře na nohy a užít si i tu bosou chůzi, třeba na mořském břehu plném ostrých oblázků.

Aby se nemuseli vozit až do moře na koni… nebo dokonce autem…

Aby nemuseli trávit celý den s nohama zavřenýma v umělohmotných botách, ale mohli se projít po pláži volně, prostě naboso:) Zkuste to i vy!