Hádanka: Kudy vede tajemný výlet?

Hádanka začíná.

Nechala jsem za sebou všechen ten městský šrumec, přesycující smysly a vplula do ticha jesenických lesů.

 Jeseníky jsou jedny z posledních hor, kde se ještě dá najít úplná divočina. Bez turistického „cirkusu“ okolo vrcholku Pradědu nebo na Rejvízu, bez neustálého lidského šumu na kolonádě v lázních Jeseník.

Ale dá se ten kout, kam nedolehne tep civilizace, objevit třeba i poblíž hlavního hřebene? Nějaká tajemná rokle či údolíčko, třeba i kousek výhledu, který neznají mraky dalších „diváků“?

A půjde pak prozkoumat všemi smysly, možná i naboso, pokud jej najdu?

Dopravní prostředek nás vyhodil mimo začátek „místa činu“. A objevování začíná.

První je najít tu správnou cestu.  Po delší chvíli se to daří a s parťákem se noříme do lesa u potoka. Hned pak jdou dolů boty. Po loňském půlročním objevování světa striktně naboso a letošním dalším tréninku už sice chybí ten prvotní moment vzrušení z neznámého, ale zas a znovu se to dostaví: pocit naprosté svobody, kdykoli jsou nohy venku bez bot.

Hádanka pokračuje.

Okolo nás je najednou přírodní ticho. Automaticky zapínám všechny smysly naplno. Zvuky lehkého praskání drobných větviček přebije ptačí výkřik. A jinak jen šumění stromů a ticho…

A pak zas zaslechnu ševelení potůčku mimo sotva znatelnou pěšinku. Malé tůňky v potoce se zablesknou dole mezi stromy a zvou ke koupeli.

Jedna z tůněk je tak lákavá, že sestoupíme dolů z cestičky, dolů jde i další oblečení a noříme se do chladivé přírodní lázně. A hned několikrát.

A co je pro bosochodce úplně nejbáječnější?

To, že vůbec nemusí řešit, jak s mokrýma nohama do bot! Ani zouvání a obouvání před každou strouhou, potokem nebo bažinkou: zatímco ostatní sedí a rozvazují tkaničky, nebo dlouze přemýšlí, který kámen je dost pevný, aby se boty nenamočily, vy to prostě projdete a HNED jdete dál, žádné zdržování!

Pastva pro oči pokračuje: na zemi prosvitne několik zářivých klobouků muchomůrek. A náhle překvapení: nešálí mě zrak? Že by kamzík? Mnoho života už mu ale nezbývá…

Přidá se chuť na pár borůvek, které hned osvěží při výstupu tajemným prostorem. Rozpoznám vůni čerstvých hub a brzy pak zavoní i přezrálé maliny.

A přitom stále intenzívně vnímám celým tělem okolní krajinu. Přes plosky nohou „vidím“ její velký sklon, střídavou tvrdost anebo hebkost povrchu, záda a paže občas pocítí pohlazení větví.

Měkké jehličí se pod nohama mění v kamenitou a téměř neprostupnou prudkou stráň. Tu a tam se při prostupu malinovou houštinou osvěžíme aspoň malým plodem.

Pak zase nohy vnímají přes mechový podklad vlhkost okolní rokliny, blíží se přechod potůčku.

Ledová voda osvěží bosá chodidla a od nohou se šíří nová energie na postup. Přibývá kapradí, borůvek i mechových strouh. Cestička se zužuje a postupně zcela mizí, nohy se prodírají velmi vlhkým lesem.

A najednou se vynoří v civilizaci. Za odměnu se ukáže krásný výhled a už je slyšet hlasy turistů.

Hádanka skoro končí.

Kde je ten tajemný kousek krajiny v Jeseníkách? Kudy vede ta tenounká pěšinka a kde že to vyjde z hlubin lesa? Kde se šlape postupně na jehličí, kamení, borůvčí i mech? Kde se prostoupí čisťounkým potůčkem, vhodným i na malou koupel?

Bosé nohy naštěstí nenechají žádné stopy: jen co projdou, les se za nimi zase uzavře. A když nepovíte, možná si nechá své tajemství dál…

Hádání skončilo, teď ještě výzva.

Napište mi, kde v Jeseníkách se asi nachází toto tajemné místo.  Pro ty, kdo uhodne, bude odměnou gps trasa s tipem na pěkný výlet!  (A bude-li je to zajímat, pak i bonus na cenu podzimního semináře:) Tipujte, komentujte pod článkem…