Vladana BotlíkováProč jsem dlouho nepsala
„Nějak málo píšeš!“ říkají mi.
Ano, letos opravdu nebylo mnoho chvil k zastavení a utřídění myšlenek, ani ta správná „slina“ ke psaní. Jedna myšlenka mě však provází po celý tento rok.
Když jsem loni zhruba touhle dobou začala s rekonstrukcí letní chaty, kvůli které už na nic dalšího téměř není čas, netušila jsem, co mě čeká. Co všechno se během té doby odhalí, jaké „poklady“ objevím, co zajímavého se naučím, dozvím i prožiju a taky co opustím, zahodím či ztratím.
Varovali mě už předem: jak do toho jednou sáhnete, půjde všechno pryč!
Vyměnit jen okna či střechu u víc jak padesátileté retro-chatičky s prohnilými základy je jako uhladit srst či přibrousit drápky dvacetileté kočce na konci sil… Sice to vypadá o něco líp, ale když je vše pod povrchem už notně opotřebené, k lepšímu fungování to už nepomůže!
Jak a kdy se tvoří dobré základy
Během roku mě nyní napadá mnoho paralel, týkajících se života stavby: chaty i lidského těla.
Už přes 40 let učím aktivní lidi pečovat o své tělo a sama se snažím jít příkladem. A každý další rok si víc a víc uvědomuji, jak moc naši celkovou vitalitu a zdraví ovlivňuje dobrý základ.
A ten se pokládá už v raném dětství! Kvalitní výživa, časté pobývání venku, co nejpestřejší a různorodý pohyb, zdravé vztahy, laskavé zacházení a dobré návyky v celé rodině, to vše je naprosto zásadní. Doba, kdy se dítě aktivně učí a vytváří si funkční pohybové vzorce (a mnohé z nich začínají od nohou), není zase tak dlouhá.
Dá se přirovnat k situaci, kdy se pokládají základy budoucí stavby na rovnou betonovou desku.
V určitou chvíli je „podložka“ připravená, a pak je třeba provést izolaci, vybrat a dobře nachystat nové trámy a pak je pečlivě ukotvit. A v přesném sledu provést další nutné stavební práce. A když se občas při stavbě vloudí chybička, něco se špatně zaměří a nesedí, jak má, nebývá složité ihned zasáhnout a bez větší úhony ještě vše napravit.
I malé děti si ihned po narození v praxi zkoušejí desítky vrozených pohybových vzorů. A postupně si je dál budují a upevňují – obvykle správně, ale někdy i v nesprávném sledu či kvalitě.
I u miminek či malých dětí se chybně naučený pohybový stereotyp, který by v budoucnu mohl působit zdravotní obtíže, obvykle daří celkem rychle na fyzioterapii přecvičit na ten správný. Čím dříve se na to přijde a začne, tím rychleji jde i oprava.
Já však potkávám své současné „klienty“ až v dospělosti či na prahu odpočinku. Většina z nich bývá starší než má retro-chatička a pohybové návyky získávali ještě za hlubokého socialismu. Doba bez mobilů a dalších technologií nahrávala každodennímu drobnému sportování i „lítání“ venku, a tehdejším dětem (i mně) tak bezděčně pomohla k získání dobrých a všestranných pohybových základů.
Jak dopadla stavba po létech bez údržby
To stejné bohužel vůbec nelze říct o dvaapadesátileté chatičce, postavené z tehdejších nekvalitních materiálů, špatnou technologií a odbyté lajdáckou prací při jejím sestavování.
Když byla pak navíc téměř třicet let ponechaná bez pravidelné údržby napospas přírodním živlům, hodně ji to poznamenalo. Do některých míst začalo skrytě zatékat, opotřebovaná okna přestala těsnit, od podlahy táhl chlad i v parném létě, špatný tah v krátkém komíně občas zakouřil celou chatku a pojistky vypadávaly stále častěji.
Po odkrytí se postupně ukázalo, že hniloba napadla i základové trámy, že nepřístupná zákoutí na půdě léta opracovávaly myši, kuny a „zdobily“ vosy, že elektroinstalace i odpady jsou v havarijním stavu, komínová roura držela v komínu jen na krajíčku a že nejlepší by bývalo vše zbořit a postavit znovu.
Jediné, co opravdu bytelně drželo, byla neporušená eternitová střecha, pokrytá silnou vrstvou mechu. A ta šla pak dolů jako první (samozřejmě odborně, zavedenou specializovanou firmou).
Jak funguje tělo po létech bez pravidelné pohybové péče
Když ke mně o mnoho let později přijde kdysi mladý zájemce o pohybové lekce, i přes dobré základy má často za sebou již také dlouholetou „historii“, kdy o sebe příliš nepečoval. Málokdo z příchozích se totiž stará preventivně, obvykle až bolest nebo velké nepohodlí ve vlastním těle je rozhoupe k akci. V tu chvíli to často uvnitř mých klientů nevypadá o mnoho lépe než v oné retro-chatičce…
Jen si zkuste představit, jak po třiceti letech fungování v režimu „přežívání“ asi vypadají:
- chrupavčité plošky kloubů, které na sebe při pohybu nasedají neustále trochu nakřivo,
- vazy ke zpevnění kloubních pouzder, ale dlouhodobě vytahované v nepatřičných směrech,
- stěny cév, kterými se líně sune krevní proud a umožní tak usazování tukových plátků,
- orgány, přetížené zpracováváním přebytku stravy, ale s nedostatkem opravdových živin,
- a srdce, přetížené okysličováním množství špatně živených, tuhých a nepohyblivých tkání,
- svaly, které musí nepřetržitě a již dlouho snášet velkou námahu (šíje, zápěstí, bedra, oči aj.),
- na ně napojené vazy, šlachy a fascie, po letech zátěže tak zkrácené, že omezují běžný pohyb,
- a naopak: jak slabé jsou svaly (záda, břicho), které ke svalové práci nepřizvali už celé roky,
- jak bystře asi reagují vnitřní čidla i nervy, skrz které proudí minimum informací,
- a jak fungují klouby, které léta nikdo „nepromazával“ pravidelným pohybem?
Jak funguje člověk, jehož tělo je v některých oblastech neustále přetěžováno a v jiných částech zase nemusí podávat téměř žádný výkon? Jede jen na půl plynu, ještě méně… a pak se obvykle něco stane, co jej zastaví úplně.
Jak zanedbané tělo i stavba vydávají varování
Naštěstí lidské tělo je se svým „majitelem“ neuvěřitelně trpělivé a obvykle nám dává s velkým předstihem vědět, že už je to na hraně.
Nejdřív jemně: třeba trnutím či brněním hlásí nepohodu ve svalech či v páteři, na konkrétní kloub upozorní zhoršením rozsahu jeho pohybu, žaludeční nevolností reaguje na problémy v trávicím ústrojí, únavou nebo bolestí hlavy na přemíru stresu v životě.
A když my na to nic, tělo přitvrdí: sval se namůže a bolestivě ztuhne, kloub oteče a přestane se hýbat, střevo se zanítí a nepřijme už nic, a migréna spolehlivě uloží člověka na mnoho hodin do postele.
A když ještě pořád člověk neposlechne, sval či šlacha se od kosti utrhne, páteřní ploténka vyhřezne, chrupavka zmizí, kost se zlomí, střevo protrhne a mozek se poblázní…
Následnou operaci či dlouhodobou léčbu už pak člověk nemůže přehlédnout, a tak konečně zpomalí a hlavně začne řešit příčinu, proč se to stalo.
U zanedbaných staveb je to vlastně stejné a podcenit všechny ty dřívější signály může způsobit rozvrat až fatální konec. Z oken bez tmelu se nakonec ve větru vysype celé sklo, upadlou částí fasády začíná plíživá destrukce stěn, špatný elektrorozvod může zažehnout nepatřičnou jiskru u prohnilého trámku, místo kouření do obýváku jednou spojovací roura vypadne do vnitřní příčky… a následný požár by pak způsobil velké škody, třeba i na okolí.
Začít znovu – a postavit lépe!
Nikdy však není pozdě na to, začít znovu – a lépe! Tak jak to nakonec dopadlo u retro-chatičky – když už nešlo dál přehlížet časté závady, bylo rozhodnuto: co nejdřív půjde do rekonstrukce!
Zažili jsme mnohá překvapení, humorná i tristní. Co mohlo být odbyté, chybějící či pokažené, to také po odkryvu bylo: vazníky střechy sbité hřebíky místo šrouby, příčky „ukotvené“ jen tenkou lištičkou, základové trámy někde prohnilé až na prach či chybějící izolační vycpávky… To pak zjištění, že vnitřní příčky jsou vyplněné novinami a prázdnými obaly od vajec, už mě jen rozesmálo.
A tak je v nové střeše šroubů na kila, příčky jsou nové, bytelně postavené, ukotvené pěkně od základů a vyplněné kvalitní hmotou. Nová jsou okna, nová bude elektroinstalace, rozvody vody, těsnění i topení…
Výměna starého za nové vůbec není jednoduchá, a navíc zabere nejen hodně financí, ale především času! Výsledek ale bude stát za to. A zatímco stará, víc jak padesátiletá chatička by už možná v tuto dobu definitivně dosloužila, ta nová tu pro nás bude ve skvělé kondici několik dalších desetiletí.
Mohla jsem si však leccos z toho ušetřit!
Pokud se totiž pravidelně staráte o svou nemovitost, pak rekonstrukce nemusíte řešit. Vždyť jste každý rok dělali revizi komína, natírali dřevo proti hnilobě i plísním, větrali, opravovali závady ihned po zjištění, průběžně vše vylepšovali a vyměňovali…
Čím starší nemovitost, tím víc péče, oprav i průběžného starání potřebuje. A tím déle taky vydrží dobře fungovat a sloužit i bez velkých rekonstrukcí.
I naše tělo je „opravitelné“. Ale čím starší, tím víc péče potřebuje!
Po roce oprav si ostře uvědomuji souvislost mezi stavbou a reálným životem: stejné je to totiž i s naším tělem! Pro začátek si uvědomme stejné základní pravidlo: čím jsme starší, tím víc péče potřebujeme.
A nepůjde jen o povrchní „šolíchání“: už nestačí ráno jen prohrábnout vlasy, vyčistit zuby a jít, jak to dělají teenageři, a třeba ještě i třicátníci, po čtyřicítce už to chce víc: hýbat se rychle a efektivně, a přitom intenzivně zaměstnat svaly, dechový i oběhový systém. Třeba v posilovně, na kole či při ranním výběhu. A jak se věk přehoupne přes padesát a blíží k šedesátce, tak i vhodná každodenní péče se mění.
Rozpohybování těla trvá déle: jednak už tolik nespěcháme, a hlavně, naše tělo už ví, co mu dělá dobře. Také ví, že pomalejší pohyby se dají lépe ohlídat a že kvalita cvičení je důležitější než množství. A víc než výkony v konkrétním sportu nás třeba bude zajímat zdravotně zaměřené protahovací a kondiční zpevňovací cvičení.
Ano, i já samozřejmě umím péči o držení těla a o jeho dobrou kondici „vypnout“, vymluvit se na nechuť a dopřát si „pohodlí“, ale taky vím, že mé tělo i duše se tak vůbec necítí dobře a že mi to i fyzicky škodí. Říkám si vždycky, že každý den našeho života je velmi cenný a je škoda jej žít jen napůl. A tuhle vizi šířím i do svého okolí. Vitální a zdravý člověk totiž zvládne ohromné výzvy, cítí se ve svém těle dobře, je spokojený a šíří dobrou náladu i okolo sebe.
Ne všichni lidé však mají své zdraví jako prioritu (tedy do té doby, než se něco velmi, velmi pokazí) . Znám mnohé, kteří nade vše milují své auto a pečují o ně skoro jako o miminko. Každých několik let si koupí nové, a pokaždé je cídí tak, jako by jim mělo vydržet až do konce života. Jiní se s láskou věnují úklidu svého designově vyladěného příbytku, opravují každý drobný šrám a neustále luxují. Ale když se na ně zadívám, všímám si, že často je to stojí obrovské úsilí. Jsou vyčerpaní, leckdy jedou přes bolest, ale na sebe si už nestíhají udělat čas.
A tak se ptám, a co vy? Jak se každý den cítíte? Jste plní elánu a sil, anebo jen přežíváte, někdy jste bez nálady a třeba i s různými omezeními, protože vás leckde bolí? Nedostávají náhodou vaše hmotné statky (ať už je to auto, byt či něco jiného) víc péče než vy sami, nejcennější z cenných?
Možná jste pravidelnou péči o sebe léta zanedbávali, tak jako to zažila má zděděná chatička? Další tělo nám už bohužel nikdo nenadělí, ale vždycky je tu možnost znovu začít a opečovat se. A tak aby to neskončilo fatálně, třeba by i vám prospěla úprava priorit a vašemu tělu „rekonstrukce“.
Jak probíhá „rekonstrukce těla“?
Co tedy dělám s klienty, kteří po létech nicnedělání ke mně přijdou „na opravu“?
- Zprvu opatrně, ale zato neustále protahujeme, zpružňujeme a uvolňujeme svalstvo i klouby,
- nově usazujeme (nejen) páteřní klouby pěkně do „lajny“ nad sebe, aby to nikde nedrhlo,
- vracíme sílu těm svalům, co se zátěži dlouhodobě vyhýbaly a odlehčíme těm přetíženým,
- uvedeme do rovnováhy i síly a tahy ve vazech, šlachách a fasciích, aby nás neomezovaly,
- mírnou zátěží pravidelně proháníme tepající krevní proudy skrze lépe pohyblivé cévy,
- učíme se efektivněji dýchat, aby se všechny tkáně kvalitně okysličily a lépe pracovaly,
- využíváme chůzi pro zvýšení vitální kapacity plic, pro posílení srdeční činnosti i nohou,
- vracíme citlivost všem čidlům v kůži a svalech, aby se zlepšila stabilita i rovnováha,
- proměňujeme všechny běžné denní pohybové činnosti na efektivní terapeutický pohyb,
- doporučím i změnu stravy, aby se trávicí ústrojí nemuselo tak namáhat,
- a mnoho dalšího.
Jaké prostředky ke zlepšení využívám naživo?
Mnoho inspirace načerpají lidé na pravidelném cvičení Zdravá záda, kde také mnohé i natrénujeme. Koná se každý týden, scházíme se po dvanáct cvičebních lekcí. Kromě cviků na protažení a zpevnění si pohrajeme také s jemným přenastavením držení těla. To obvykle bývá po letech spočívání v poloze „povolený hrbáč“ poněkud zborcené. Že bolest, kvůli které přišli cvičit, už povolila a že se cítí mnohem lépe, mi říkají noví účastníci už po několika lekcích.
Jen toto však nestačí, je fajn to vzít pěkně od podlahy, tedy od našich základů, od nohou. Tak jak to dělám třeba na živých seminářích Zdravé nohy I. a Zdravé nohy II.
A dál? Kdo zrovna nebydlíte v Praze, je pro vás pravidelné cvičení či seminář trochu mimo, i na to mám však řešení.
Jaké možnosti zlepšení máte rovnou z pohodlí domova?
V době covidu vzniklo hned několik drobnějších online kurzů, kde se propojíme z mého obýváku rovnou k vám. Vše vám vysvětlím, ukážu a naučím přímo u vás doma, a navíc v čase, který vyhovuje vám, stačí si mne „zapnout“.
Třeba zrovna opravení nevhodného držení těla spolu dobře zvládneme díky online kurzu Naslouchejte tělu od nohou, tak jako již stovky klientů před vámi. Je to jemná a krásná práce, kdy po malých krocích a mini-chvilečkách ladíme tělo, jako by bylo hudebním nástrojem.
A když se podaří trochu pohnout s navyklým držením směrem ke zdravější verzi, můžeme pokračovat dál. Na výběr je hned několik možností, kudy se vydat.
Kdo hodně sedíte a práce u počítače už vadí nejen vám, ale i vašim zádům, rukám a nohám, mám tu minikurz Práce u počítače zdravě, plný drobných tipů a cvičení, která ihned pomohou. A cvičí se rovnou vsedě u počítače, přesně v situacích, které vás „obtěžují“, ani nemusíte vstávat.
Také pro vaše oči, trpící pálením či rozostřováním během dlouhého dívání na monitor, mám podporu a pomoc! Velká novinka, online kurz Cviky pro oči, už je těsně před dokončením.
Radostnou každodenní pohybovou činnost představuje propracovaný online kurz Záda v pohodě. Jeho použití je obrovsky variabilní! Cvičíte vsedě nebo i vestoje, s běžnými věcmi, které máte doma. Můžete z něj načerpat maximum, inspirovat se celé měsíce a každý den přitom může být trochu jiný.
Můžete si zacvičit celou hodinovou lekci, a takových je tam dvanáct a jedna bonusová navíc. Nebo si kurz rozdělit na malé kousky, anebo vybrat jen specialitu, kterou vaše tělo právě potřebuje. Protáhnout se, rozdýchat sevřený hrudník, zpevnit pár cviky nohy či záda. Anebo se pobavit rovnovážným tipem či koordinačním cvičením… Ještě nikdo ze stovek absolventů, kdo jej odcvičili, se nenudil, naopak se k němu dlouhodobě vracejí!
Kdo máte problém s rovnováhou či přímo s chodidly, i na to tu mám online průvodce – můj nejfrekventovanější kurz se stovkami absolventů Cviky pro nohy.
Nevím, jak jinak jej popsat, než jako přelomový. Pro 
mnoho z klientů takový opravdu byl, a jejich problémy vymizely. A pokud se „jen“ velmi zmírnily, tak obvykle jen proto (jak sami klienti s uzarděním přiznali), že po ústupu bolestí ustoupily i dobré denní cvičební návyky.
Ti, co mají ranní nastartování od chodidel již jako zaběhlý každodenní rituál, pak říkají, že je kurz doslova znovu postavil na nohy!
Přesný postup „rekonstrukce“ spolu vyladíme
Jak se i starší člověk znovu dostane do dobré kondice, jak si připomene své dobré časy a jak „zrekonstruuje“ svůj tělesný „chrám“, to vše spolu můžeme zkonzultovat: osobně nebo i online. Napište mi a domluvíme si společný čas. Pak budete přesně vědět, jaký postup zvolit, abyste dotáhli svou „rekonstrukci“ až do zdárného konce, byli jste opět spokojení a sami se sebou se cítili skvěle jako zamlada!
Chatička bude v příštím roce dokončená, ale já mám už teď z rekonstrukce radost a jsem ráda, že jsem se do toho pustila. Novými okny pohlédne celá stavba do lepší budoucnosti.
A co vy, taky si dopřejete ještě lepší péči a pustíte se do akce? Ode mne můžete čekat celoroční podporu – a nyní navíc s krásnou vánoční nabídkou, která je jen jednou za rok. A to právě nyní nastává: od 15. 12. do 22. 12. 2023
jsou všechny mé kurzy o 20% levnější.
Tou největší odměnou si však budete vy sami: dobře se cítící, aktivní rodiče, nebo babičky a dědové!
A nejen vy, i vaše děti a vnoučata velmi ocení, když s nimi budete moci dovádět a užívat si společný čas co nejdéle, s radostí a v plném zdraví.
Tak jako absolventky posledního z praktických seminářů: po skončení vznosně odcházely jako ztepilé bohyně, plné energie, mladistvého elánu a chuti se stále zlepšovat.
Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
