Vladana BotlíkováJeli jsme se studenty na lyže do Francie a přišlo jaro… Když se první jarní den opravdu povede, tak vykoukne sluníčko nejen u nás v Čechách, ale i ve vysokých horách.
Takže nasadit lyže, trochu se obléknout a vyrážíme… dneska je ovšem takové vedro, že lyžovat se dá jenom bez bot:)
Ty nové testovací lyže zatáčejí úplně parádně, vázání je ale třeba trochu utáhnout, noha v něm totiž sedí trochu navolno.
Sníh je po ránu trochu tvrdší, po vroubkách to sviští dost svižně. Řezavý zvuk hran na namrzlé ploše se rozléhá do stran a stéká z kopce až dolů do údolí.
Po dotažení se už lyžuje i přibržďuje už dobře…
Nebe je dneska úplně bez mráčku, výška na dvě Sněžky trochu unavuje, ale převáží to radost z pohybu.
Výuka jde skvěle, studenti jsou vnímaví. Teplo a jaro uvolňuje zábrany, na svazích projíždí dost šílenců na snowboardu, je třeba myslet i na vlastní bezpečnost …
Takže helmu přece jen nasadit, dobře utáhnout, aby seděla.
Ještěže nezůstala doma, zezadu najednou náraz, rána, pád na sníh… a hlava i nohy zůstaly díky helmě celé. A snowboarďák mizí bez omluvy dole.
Je třeba se trochu vzpamatovat. Pomůže malá pauzička, je čas oklepat se a podívat i po okolí… Z údolí stoupá pomalu mlha, ale až na svah nedosáhne.
Do konce dne zbývá ještě mnoho oblouků, několik dialogů s domorodci, skvělý koláč a čaj na terase s výhledem na les 2 Alpes, středisko na druhé straně údolí.
Další den pak závody studentů s francouzskými profesionály, no ještě letos nevyhráli, ale uvidíme za rok:)
Po lyžování je určitě fajn dobře regenerovat, a to hlavně nohy, když tak dobře držely stopu! A jak?
Běhání na sněhu už jsme tu měli, pomáhá výborně, ale teď nohy celý den i lyžovaly.
A na to je úplně nejlepší vitalizační masáž nohou. Uvolní unavené svaly chodidel a nabudí na další, už poslední den na lyžích. Více o ní píšu v článku Co lidi vždycky překvapí na mém semináři?
Vyzkoušejte ji po celodenním sportování i vy, a nemusí to být jenom na lyžích, vždyť sezóna už skoro končí… A pokud se vám tahle masáž líbí, můžete mi napsat, sdílejte ji i s přáteli a užívejte si to.
Tak všude se na nohy doporučuje procházka naboso v ranní rose.
Co všechno si o tom přečtete:
- Prý je to dobré proti pocení nohou (aby ne, když se vám totiž nohy v ranní skoro jinovatce příjemně ochladí až lehoučce namrznou, tak je hned po pocení).
- Prý je to dobré na nervy (jasně, člověk se při dotyku s ledovou trávou tak vybudí, že návrat do tepla je pak balzám pro nervy i pro nohy).
- Prý to dodá pocit svěžesti a probudí na celý den (no jistě, když šlápnete poprvé na tisíc ledových jehliček – to by v tom byl Číňan, aby tahle přírodní akupunktura člověka nepovzbudila).
- Prý to má omlazující efekt (tak určitě, když se vám obličej vypne v neřízeně udiveném výrazu, je to lepší než deset jogínských cviků na obličejové svaly… a navíc autentické).
- Prý to taky omlazuje nohy (že by tím, jak se tlapy dospěláka v ledovém sevření automaticky stáhnou na dětskou nožku velikosti 20?).
Ale vážně, tenhle rituál „bosé nohy v trávě“ má vždycky velký úspěch.
Jezdívám na červnové týdenní kurzy do přírody na jihu Čech s absolventy Univerzity 3. věku, s „Masters“ – tedy s mistry pohybu.
Každé ráno mají na programu také výběh naboso. Tím ránem myslíme v půl sedmé. Jak říká kolega běžec a jak sami Masters přiznávají, stejně už jsou vzhůru, nemohou ani dospat…
Když vyběhnou bez bot do ranní rosy, zaručeně to vzbudí i ty polospící. Další cvičení, někteří už i v botkách (to když je ráno „frišno“, až skoro jinovatka), si pak užívají s nohama prokrvenýma pěkně v teple ponožek či bot.
A všichni to dobrovolně chtějí!
Někteří úplně milují pocit prasknutí chladné krůpěje pod chodidly, ledové bodnutí jako jehličkou, zchlazení tlapek a následné teploučko v ponožkách.
Výskají jako kdysi na pionýráku, smějí se jak puberťáci a kdykoli na kurz vzpomínají, nostalgicky se jim lesknou oči. Tak asi na tom omlazení přece jen něco bude…
Ostatně, vyzkoušejte sami.
Další, co děláváme někdy večer po návratu z výletu, je koupel a masáž unavených nohou. Před tím bývá každý sice unavený, ale sotva se nohy smočí do chladné Vltavy a dostanou porci exkluzivní ruční péče, jako zázrakem všichni obživnou… A večer se může pořádně rozjet, třeba i v kvapíkovém tempu.
V e-booku Probuďte své nohy najdete videoukázku takové vitalizační masáže. Kompletní blahodárná masáž je v programu Cviky pro nohy. To vše pro případ, že přes léto nemáte třeba denně poblíž orosenou louku anebo v zimním období zase třeba zasněžené pláně…
Tak je tu doba dovolených! Krásné mořské pláže z plakátů zvou na výlety bosou nohou.
Možná už listujete katalogy „last minute“, možná už máte tu svou pláž dávno vybranou. A těšíte se, že se zase volně nadýchnete… Bydlení bude blízko, pláž je téměř na došlap, tak jen ty „crocsy“ ještě najít, jinak tam zase nedojdete…
Vždyť vzpomeňte jako to bylo loni: zchoulostivělé nohy nebyly schopné se postavit na kamínky bez nepříjemných pocitů. Kdo by to chtěl znovu zažít?
Takže přece jen se vyplatí najít ty zatoulané botky na pláž!
Nohy jsou přes zimu hodně dlouho zavřené celé dny ve vysokých botách, u dívek či dam často i na podpatcích. Anebo stojí a běhají na vyměkčených a odpružených podrážkách sportovních bot…
A pak, když se v teplém dni třeba na chatě zujete, tak si nedokážou poradit s běžným povrchem. Jako je třeba tuhá tráva, natož malé kamínky či dokonce větvičky, jehličí, nedej bože škvára či šotolina! Představa ostrého kamení na pláži pak vyvolá až úšklebek…
Nebo by to šlo i jinak? A jak??
Ploska nohy je opravdu učenlivá! Když se začne včas a postupně, dá se krásně vytrénovat. A začít se může klidně i u těch úplně nejzchoulostivělejších nožek!
Jeden můj student se kdysi na sraz turistického víkendu dostavil bosý.
Hodně jsme se podivovali, ale bylo léto, teplo … po chvíli jsme zapomněli, že nemá boty.
Až když jsme vyrazili na výlet, někteří kamarádi se chtěli vytáhnout a taky zuli boty, že se k té bosé chůzi přidají. Ale hned na prvním přechodu přes cestu posypanou štěrkem a následnou kamenitou pěšinou do skal se zarazili a pokorně šli zpátky do pohorek.
Ptali jsme se jej, jak to dělá, že mu to nevadí? Pověděl nám to. Byl na tom nejdřív dost podobně jako většina, ale pomalu, po chvilkách až chvílích se zouval, chodil, odolával víc a víc, přecházel na bosý režim na trávě, písku, kamínkách…
A pořád si přidával, měl to postupně i jako svou osobní výzvu, co ještě zvládne, jak daleko dojde, až zvládl celý den ve skalnatých horách bez bot.
Ráno běhal v mokré trávě a i večer po chůzi dělal něco navíc: skočil do ledového potoka, promasíroval si nohy, procvičil chodidla, pečoval o kůži na ploskách nohou. Drsnou masáží i cvičením nohy na zátěž zvykal …a po „práci“ je jemným hlazením a olejem konejšil… A mořský břeh? Tak ten zvládal naprosto v pohodě!
Inspiroval mě tehdy hodně. Vyzkoušela jsem hned chůzi v lese a nebylo to vůbec tak zlé… A pokračuji s otužováním nohou doteď.
Čím dál víc praktikantů bosých nohou mě přesvědčuje, že už je tu čas, kdy to začíná být stylové a módní… konečně zdravý trend!
Trénujte i vy na měkké našlápnutí u moře – vhodný čas začít je právě teď.
Moc ráda předávám i své zkušenosti s opravováním „pokažených“ a různě bolavých nohou (nejen) ze stylových bot. Shrnula jsem je v nejnovějším online videokurzu, nejspíše prvním u nás, v kurzu Cviky pro nohy.
Je věnován těm, kdo si chtějí úplně uzdravit své nohy.
Online program Cviky pro nohy je od května 2016 vypuštěn do světa, po letech lektorské praxe, cvičení s klienty, po dlouhých přípravách i práci, která mě moc bavila.
A těším se, že pomůže mnoha lidem opět se postavit dobře na nohy a užít si i tu bosou chůzi, třeba na mořském břehu plném ostrých oblázků.
Aby se nemuseli vozit až do moře na koni… nebo dokonce autem…
Aby nemuseli trávit celý den s nohama zavřenýma v umělohmotných botách, ale mohli se projít po pláži volně, prostě naboso:) Zkuste to i vy!
Když se na jaře už vyčasilo, sundala jsem boty.
Zkouším jako napořád, nejen na pět minut (tedy, uvidíme v zimě…). Nějakou dobu jsem s tou myšlenkou už koketovala, a intenzivní dokončování online kurzu Cviky pro nohy mne trochu zdrželo od pobytu venku: přece jen jsem hodně času trávila doma u počítače.
Ale pak, když bylo hotovo, zas se do hlavy vkradla ta touha: shodit boty a úplně svobodně a nevázaně vykročit.
Jenže hned přišly pochyby: je to dobře, opravdu vyrazit jen tak naboso na pražský chodník? Nebyla jsem si přece jen jistá, jestli je to dost bezpečné…
A pak jsem se prostě rozhodla: jednou to zkusím a uvidí se. A začaly se dít divy. Představte si teď vaši obvyklou cestu do nejbližšího obchodu, kam chodíte skoro každý den.
Třeba když nemáte vše potřebné, i když jste předtím byli na velkém nákupu. Nejspíše popoběhnete za roh do obchůdku, abyste se hned zas hned vrátili a mohli pokračovat ve vaření. Chodník vůbec nevnímáte, počasí taky neřešíte, vždyť za chvíli jste zpátky.
Ale teď boty zůstaly poprvé doma. Už jen to je revoluce, sejít důvěrně známé domovní schody úplně naboso. A pak začíná dobrodružství: první vykročení na ulici bez bot je opravdu převratné!
Nene, není to záchrana kratičkým prcháním naboso v lijáku domů, kdepak! Teď je to opravdu záměr, možná dosud ještě nikdy nebyly nohy na chodníku bez bot…
Známá ulička před domem je náhle úplně nová, nohy jako by měly oči i na chodidlech! Obyčejný asfalt má najednou nezvykle mnoho škvír, prohlubní i hrbolů, dlažba chodníku je neuvěřitelně tvarově pestrá…
Taky se úplně jinak chodí: kroky jsou kratší, kotník je při nášlapu rozevřenější, noha dobře „přilne“ a pružněji se odrazí, prsty mají víc chuti zapojit se do tohoto koncertu pohybů, který každá noha předvádí s velkou radostí.
A vlastně je s podivem, odkud pramenily všechny ty obavy a strachy ze zranění, když chodník je vlastně docela bezpečný… a zvláště po dešti navíc i úplně čistý!
Každý nový den se nohy nyní velice těší, co nového zase během pobytu venku zažijí, jaké pohledy i rozhovory budeme s ostatními vést, čeho všeho si „osvobozené“ nohy všimnou, co dříve zcela ignorovaly.
Vyzkoušejte to někdy, možná i Vy se stanete příznivci bosého chození, tak jako já. A kdo si na to netroufá, tak je to také v pořádku. Třeba ta chuť přijde později. Zatím vás čeká úplná smršť zážitků pro nohy v online programu Cviky pro nohy.
Je naplněný pohybem a cvičením zaměřeným na úplné uzdravení během života různě nezdravých nohou.
Bosonohý krátký fotovýlet najdete u mne na facebooku:) Za vyzkoušení nic nedáte, že? Jen pak stačí umýt nohy…
Chodím naboso. Velmi často, vlastně skoro pořád. V přírodě i ve městě.
Někdy je ale ve městě trochu problém. Tak jsem přemýšlela, jak to navléknout, aby si bosonohého člověka ve městě neprohlíželi ostatní tak nějak podezřívavě…
Aby se při každém vstupu do úřadu, tramvaje, obchodu či restaurace nezdvihla v údivu nebo až s nevolí mnohá obočí…
Ne že by mi to tedy nějak vadilo, naopak. Dneska už dokonce často vidím spíše ono usměvavé pokyvování namísto divných pohledů. Ale za zkoušku všímavosti mi to stálo.
Na internetu je k bosobotkám také dobrá inspirace.
Já to vymyslela takhle: vyřeší to dobře zvolený model bosobotek. Prostě ostatním jednoduše ošálíte smysly! Jejich mozek zpracuje informaci, že VIDÍ letní botky a je to.
A že jsou to boty pouze seshora, nad tím se už dál nikdo nezamýšlí. Všichni jsou spokojeni, vy si můžete užívat divadlo, kino, nákup či jednání v klidu a ostatní to také neruší…
Jak na to? Tak to vezmete háček a uháčkujete si dlouhý řetízek. Máte-li doma jakékoli korálky, můžete je do něj taky zapracovat.
A nebo třeba zužitkujete staré náramky, nenošené náušnice, korále, co se už k ničemu nehodí, ozdobné sponky či barevné kroužky…
A když opravdu hodně spěcháte a chcete opět nový model, prostě vezmete třeba točenou šňůrku a párkrát obtočíte okolo nohy. Stačí jen dobře měřit, než pak střihnete a dokončíte malým očkem pro miniknoflík na zapnutí vašeho nového modelu bosolodiček…
Když je to nutné, stihnete vyrobit nové boty za půlhodinku, a když chcete propracovanější model, tak klidně dvě hodiny ruční práce… to pak ale máte originální kousek!
Dneska se mi první tři modely vejdou do malého sáčku na svačinku!
Takže botník vlastně nepotřebuji… třeba až do podzimu. Užijte si i vy objevování města v bosobotách…
A budete-li chtít, aby do bosobotek vaše nohy nejen dobře vypadaly, ale aby byly i zdravé a v dobré formě i „zevnitř“, zkuste je vylepšit krátkým denním cvičením. Zabere vám to určitě méně než výroba jednoho páru bot.
A pak už v novém modelu vykročte přes práh ...
Cesta na Pravčickou bránu je pro bosonožce rájem zážitků.
Výletujeme nejen na tu „Velkou Pravčickou“, obdivovanou letními davy turistů, ale i na nenápadnou, v lese ukrytou a mnohem méně navštěvovanou „Malou“ bránu.
Gabrielina stezka začíná na Mezní louce a je na chození bez bot pro bosochodce – začátečníky téměř ideální! Vine se stinnými lesy zakořeněnými v nekonečném pískovišti. Procházíme se studenty pod skalami, ze kterých se tisíce let drolí jemný písek.
Nohy se s radostí zaboří do pískoviště, noří se do malých čistých louží či vlhkého listí. a vzpomínají: kde tohle naposledy zažily? Nejspíš někde nedávno na mořské pláži… Anebo to bylo mnohem dřív, při hrách na písčitém potoce či u říčky? Nebo opravdu hodně dávno, ještě na dětském pískovišti?
Možná snad až tehdy, kdy neposedné obuté nožky ještě často slýchaly: Nešlapej do té louže! Nechoď do toho bláta! Budeš zmazaný jako uličník!
A teď tedy všechny nahé nohy rebelují. Jdou do každé lesní kaluže ve spadaném jehličí, sklouznou do úzkého blátivého úvozu, boří se do kupek starého zetlelého listí, vybíhají pískové stupy, našlapují v měkoučkém mechu a hned pak zase rozkošnicky ťapají v hluboké louži plné šťavnatého bláta, nechají jej protékat mezi prsty…
A každý další úsek je plný nových zážitků: stoupání po kovových žebřících za rozhledy končí na železném mřížoví s výhledem nejen daleko, ale i hluboko pod sebe.
Vběhnutí do tmavé tůňky skrývá překvapení: spoustu malých šišek, spadaných z modřínů… Krátká travička uchycená na kraji stezky posypané náhle štěrkem je vítanou záchranou před kapitulací do bot… a tak pořád dál a dál.
Nikdo teď nohám nenakazuje, co mají a nemají dělat, jdou volně přírodou a zažívají neopakovatelné. A vše si náramně užívají!
A pak jdeme i skrze jednu soutěsku říčky Kamenice, kde se nemusíme vozit na lodičce, ale dá se projít i pěšky, vodou.
Za Dolským mlýnem se noříme do vody, nejprve jen po kolena, postupně po stehna, až pod pas, PO PÁS, až NAD pas… Voda studí, zebe, ale zážitky jsou silné!
Pod nohama vodní tráva, dlouhé plující husté „vlasy“ se vlní pod hladinou a změkčují došlap na ostřejší hrany kamení, ohlazené oblázky jsou příjemné na dotek i na došlap.
Výlet se chýlí ke konci.
Blátivá špína z nohou je dávno omytá a odplavená v Kamenici, a chodidla už měkce našlapují po chodníčku z jehličí, aby se nakonec vynořila z lesa na nudný, tvrdý a nezáživný asfalt.
Takový výlet určitě nahradí nejméně jedno domácí cvičení pro chodidla ze zimního období, kdy je venku nevlídno.
A je to také ta nejbáječnější masáž pro nohy – sice ne tak precizní a komplexní, jako je Vitalizační masáž nohou, ale zato je naprosto bio, eko, zkrátka dočista přírodní.
Vždycky do hor balím dvoje boty.
Pohorky a ještě druhé boty, co kdyby pršelo?
Určitě tam taky budou skály, pichlavé keříky borůvčí, ostrá tráva, spousta kamení na cestách, větve a šišky v lese, zkrátka horský terén.
I letos zase balím, odjezd do Jeseníků se blíží. Jenže jak to vyřešit, když teď chodím už nějakou dobu naboso?
Přece jen mám zodpovědnost za celý kurz… pohorky tedy beru, ale schovávám až na dno batohu.
A nově přibaluji taky botky pětiprsťáky a jedny tenké sandály. Uvidíme, jak to všechno půjde, zatím nasedám jako vždy bez bot.
Další den je „zelený“ výlet, běží chvíli po „borůvkové“ hranici a pak do kraje nad Starým městem, přívětivě travnatého a s krásnými výhledy.
Nohy vůbec nemají problém. První zvědavci také sundají na chvíli boty a užívají si měkké svahy. Výlet okolo bunkrů a dál do naší vsi vede téměř pořád po trávě, celkem dobře přes dvacet kilometrů.
Zato s výletem na hlavní hřeben, na Šerák, Keprník a na Vozku to asi bude horší… A tak do batohu putují preventivně fivefingersky.
Borůvky pomohly nabrat sílu, potok v japonské zahrádce ochladit chodidla… Ostatní se zouvají a zatímco řeší zapomenuté ručníky, zalepené puchýře, projdu se potokem.
Ostatní hledají místo na sezení, pomalu se obouvají, a zatímco řeší navlhlé ponožky a mokré náplasti, jdu hned dál.
Chodit naboso je fakt skvělá vychytávka, šetří energii i čas!
Vrchol Keprníku bude ale velká výzva: ve vzpomínkách je pěšina samé kamení, rula a svor budou určitě všude…
Průchod cestou je sice pomalejší, ale ostrůvky trávy, kořeny a mech dělají divy, cesta je docela příjemná. Tedy až na sestup! Štěrk a drobné kamení na konci je opravdová tortura.
Ale přece to nevzdáme před cílem… Občerstvení na chatě Jiřího je pak opravdu za odměnu!
Další dny jsou pak už v podobném, pohodovém duchu. Někdy je na cestě kamení, ale dá se obejít.
Vřes je vlastně poddajný, jehličí pěkně hřeje, šišky jsou pružné a měkkoučké, větve se dají lehce sešlápnout,..
A navíc máme i cizí následovníky: při výletu z Dlouhých Strání na Praděd a dál potkáváme celou bosou rodinku.
Odpočinek v lázních Jeseník je další den zasloužený: průchod celým hřebenem Jeseníků se podařil.
Přes osmdesát kilometrů #naboso, spousta zážitků, žádné zranění, žádné otlaky ani puchýře. Boty zůstaly po naprostou většinu času na tůře bezpečně na dně batohu. A večer po výletu?
Společné okouknutí bosých „podrážek“, pečlivé promazání olejem a masáž plosek byl pro ostatní členy kurzu milý bonus. I na cvičení došlo, některé části online kurzu Cviky pro nohy jsme si dopřáli rovnou v přírodní „tělocvičně“.
A navíc se několik dalších následovníků odvážilo na výletech taky sundat boty. A nejen to, oni si to i užili. Tipy pro zdravé nohy najdete u mne na facebooku. I na horách se mohou nohy usmívat:)
Poslední týden srpna jsem ve skalách Adršpachu. A jako tohle celé léto, samozřejmě naboso.
Kurz se studenty probíhá naprosto v pohodě, je to skvělá parta. A postupně se ukazuje, že někteří mají odvahu prozkoumat tuhle pestrou krajinu, plnou překvapení, pěkně do hloubky.
Kontrast vody, skal i mechu je totiž lákavý. Úplně to zve ke skopnutí bot a k vykročení. A tak se postupně zouvají boty a hurá bosky do kraje.
Nohy ochutnávají borůvčí, jehličí i pevnou skálu v bludišti a na vyhlídkách Ostaše, i v úzkých štěrbinách a průrvách spletitého Kočičího hradu.
A ohmatávají i pevné skalní stupy v divoké Pískové roklině Broumovských stěn.
Stromové lávky pohozené v rokli, řetězy, skalní hrnce na umytí nohou i měkké strouhy v lese spouštějí z nohou další páry bot.
Na průhledy do krajiny z pískových vyhlídek nad Broumovskou zemičkou už šplhají bosky.
Hřeben Jestřebích hor je plný kvetoucího vřesu i cestiček sypaných jehličím. Dál se táhnou travnaté kopce, tak příjemné na dotek, až se nakonec zaboříme do temných mechových roklí Teplických skal. A tam už to jde úplně naměkko…
Jde o to, vyzkoušet nové chutě naplno. Nohy se naboso diví, někdy trpí, většinou se ale radují. Vyzkoušelo to celkem asi deset studentů, a všichni po prvním shození bot je už zpátky nenazuli! Dokonce i takoví, co to předtím nikdy ani nezkusili: jako třeba moje studentka Katka. A co říkala po svém prvním týdnu bez bot, a hned v občas docela těžkém terénu?
„Hned první den jsem podle Vladčina vzoru sundala boty a capkala bosá. To mi na jednu stranu zaručilo, že jsem se za pochodu nikdy nenudila (bylo třeba dávat pozor, kam kladu chodidla), ale na druhou stranu stačila chvilková nepozornost a hned bylo ukopnutí všelijakých částí nechráněné, botami zhýčkané nohy. Ve výsledku co den, to malé zranění. Ale chodit bosa mi to nezabránilo, tím spíš, že jsem už kvůli občasné bolesti nemohla nosit uzavřené boty (a chodit celý den v sandálech je pro nohu ještě horší než chodit bosa:). Z devíti desetin bych sundala boty znovu! Celý týden chození jako bosonožka byl kouzelný!“
Výhoda? Na patách se nedělají z bot puchýře! Nevýhoda? Do chodidel se zapichují větvičky!
Ošetření a namasírování ulevuje, podrobná masáž chodidel zotavuje.
Nakonec ještě pohled na dvě nej: největší nohy, co se, byť na chvilku, zuly. Úctyhodná padesátka se těžko obouvá…možná někdy by už ze zoufalství raději zůstala i bez bot.
Zato šestatřicítka si najde obutí o dost snáze…i ta to ale na chvíli zkusila naboso.
A závěrečná bilance tohoto týdne? Dalších pěkných více než 80 kilometrů bosochození, žádná újma na chodidlech, noví bosí následovníci studující terén rovnou „naplosko“… A taky pěkné zážitky pro všechna dostupná čidla polohy a pocitů z chodidel. Vjemy putovaly nejen do odpovídajících částí mozku, ale hodně vytížené bylo i centrum „euforie a radosti“:)
Chodit bez bot v přírodě je zkrátka zábava, a nejen pro mne, zas je nás o pár víc.
A než se opět zavřeme do podzimního obutí a zbude nám pak aspoň výživné domácí cvičení, zkuste ještě rychle, dokud nám počasí přeje, někde na chvíli shodit boty. Aspoň na chvilku, třeba i na „tajňačku“ pod dlouhou sukní, co končí až na zemi…
Fotopříběh z Adršpachu najdete na facebooku a jestli se vám usmívají nejen koutky, ale i nohy, tak prosím, sdílejte dál.
Kdo budete mít cestu do Dejvic, tak jedna ochutnávka bude koncem září v naboso.
Jak to přijde, že se vydáte do evropských velehor naboso?
Určitě ne najednou, z ničeho nic. Celé léto tedy poctivě trénuju: žebříky,, brody a „pískoviště“ Českého Švýcarska a taky pískovce v Adršpachu, ruly a svory jesenického hřebene, lesní pěšiny a buližníkové skalky v okolí Prahy i pestrý, a to nejen kamenitý, podklad kdekoli jinde v přírodě v Čechách.
Pohyb naboso jsem si přes léto zamilovala.
Když se blížil náš pravidelný podzimní týden v rakouských Alpách, přemýšlela jsem o botách na výlety jen velmi krátce. A do batohu zabalila kromě pohor i pětiprsťáky a olej.
Výlety v Tauernských Alpách nepatří k těm nejdramatičtějším, hřebeny trochu připomínají Vysoké či nízké Tatry, jen trochu vyšší, tak nějak mezi 2000 až 2800 metrů.
Hned první výlet míří na nepojmenovaný hřeben, který velmi připomíná okrajové, méně skalnaté části Roháčů.
Cesta je posetá drobnými kamínky a místy vystrkuje skalnaté podloží svůj hřbet až na povrch hrubou cestou po skále, ale velmi často přechází cesta v pěšinku po příjemně oblém a většinou travnatém hřebeni.
Ale skalky jsou tu skryté a „číhají“ všude, skryté pod vřesem, borůvčím či mechem.
A pak je tu dlouhý sestup z hřebene v nepřehledném terénu, mezi pichlavým podkladem zakrslých keříků vřesu.
Takové skvělé posilování na zpevnění kotníků, to by nevymyslel ani nejlepší osobní trenér!
Totiž, on by zcela jistě nenabídl tak originální masážní podložky pro nohy, zahrnující měkké i tvrdé masážní ježky a míčky, kuličky, sujok válečky, ba dokonce pichlavé iplikátory od mistra Kuzněcova, balanční desky vestimed, umělohmotné i dřevěné torzní destičky i měkké houpavé bosu, tvrdé Pilates válce, a další a další pomůcky pro nohy #naboso…
Totiž tohle všechno, co obvykle používám na svých seminářích pro zdravé nohy, se tu povaluje rovnou na zemi, nachystané pro náhodného chodce.
A navíc na ploše mnoha a mnoha kilometrů čtverečních, v místech bez turistických značek a tedy zcela bez lidí a obvyklého ruchu na cestách.
Tak co tu máme?
Drobné i větší kamínky, rozeseté po pěšince, tvrdé větvičky miniaturních keříčků brusinek, na troud vyschlé mechy a lišejníky, tak pevné, až pod nohama praskají, ostré kameny, vyčnívající z borůvčí, ohlazené obří balvany i nepředvídatelně viklavé placáky, měkké mechoví skrytých tůněk a vrcholových močálků…
A jak tedy sestoupit bez úrazu v terénu se spoustou napohled neviditelných prohlubní, jamek a drobných propadů?
V pevné botě obvykle neřešíte skoro nic, prostě dupnete patou dolů, spoléháte na pevnou podrážku… a pak se může lehce stát, že se najednou válíte na zemi, kotník zkroucený a celý výlet se změní v záchrannou akci. (Naštěstí se našim obutým kamarádům nic podobného nestalo.)
Naboso však každý krok je už poměrně dost náročné cvičení samo o sobě: musíte si rozmyslet, kam přesně šlápnout, jak přitom naklopit kotník, jak moc musíte napnout špičku i jak hluboko je třeba osahat terén pod vašimi prsty.
Další dny střídáme kolo-výlety s pěšími túrami a výzvy jsou stále pěknější. Vrcholy něco nad dva tisíce metrů, pestrý terén nedá čas se ani na vteřinku nudit.
Přibývá možností pro vodní masáž: brouzdání v ledových potocích a říčkách a to nejlepší je vždycky až nahoře, nakonec: koupele v horských plesech.
Dno je málokdy bahnité, obvykle je vidět hluboko dolů. Mnoho času na osahávání kluzkých kamenů nám teplota vody nedává: buď rovnou plav anebo tam ani nelez, to je heslo dní.
Sbíhání po lesních cestách v jehličí je pak vyloženě příjemné, naštěstí drobné kamínky zpomalují a udržují při sbíhání stále bdělou pozornost chodidel.
A večer? Naprosto nutná je každodenní péče o chodidla, jinak by to další den nešlapalo tak dobře, možná vůbec. Každodenní pochodování po skále sice zpevňuje a otužuje kůži proti otlakům o kamení, větvičky, šišky či kompaktní skálu, ale současně kůži chodidel taky odírá a rozrušuje. Tvoří se puklinky, rýhy, oděrky a jiná mikrotraumata. Přes den osvěžuje koupel v ledové vodě potoků, prokrvuje a otužuje nejen nohy, ale celého turistu.
Večer pak pomáhá teplá koupel nohou s vydrhnutím, a pak určitě nezapomínáme ani na protažení nohou i zad. A především pořádná porce oleje nebo výživného krému na nohy, do pat a do všech záhybů a škvírek na kůži, aby stihly zvláčnět a do druhého dne se opět lehce zatáhnout a vyhladit. Když se to spojí s masáží chodidel, jste pak zase jako znovuzrození.
Jenže je pochopitelné, že většině lidí bude chození po horách naboso připadat jako hazardování a netroufnou si na to.
I tak se dá dělat pro své nohy mnoho dobrého, třeba v bezpečném prostředí v okolí bydliště. Návod, jak na to, i veškerou metodickou podporu mohou budoucí bosonožci získat na seminářích Zdravé nohy I. a Zdravé nohy II. A pokud nemáte čas dojet si nohy namasírovat na speciálních mechových „podložkách“ Alp či třeba Jeseníků, pak se můžete na seminářích naučit aspoň drobné denní cvičení.
Nohy, bolavé často z nečinnosti, můžete začít ozdravovat i přímo doma: a to v online kurzu Cviky pro nohy. A kdybyste neměli čas na nic jiného, vyzkoušejte alespoň Vitalizační masáž nohou. Nohy budou zase jako nové, plné života, skoro tak, jako když seběhnete z horského vrcholu Alp.
Zkušenosti z několikaměsíčního chození pouze naboso jsem po celé sezóně shrnula v nejnovějším článku „Co jsem se naučila, když boty zůstaly na dlouho doma?„
Zkušenosti z bosého chození ve městě i po horách.
V tomto článku shrnu své více jak půlroční každodenní zážitky z pobývání zcela bez bot. Budu se věnovat všemu: jak nástrahám, tak pozitivním efektům, které mi to do života přineslo. A na konci článku pak najdete mé celkové zhodnocení a doporučení.
Kdy a jak začít, když chcete vyzout boty?
Každý řekne, že v zimě začít s bosým chozením je blbost. Tak je dobré jaro? Ne, to přece ještě bývají i mrazíky. Podzimní plískanice, bláto a deštivé dny odradí i ty otužilé. Takže se obvykle všichni shodnou: ta nejvhodnější doba je přece léto!
A vidíte, mě to ven vystrčilo už kolikrát v minulých letech, i letos v únoru, když Prahu znenadání pokryl bělostný sníh: puzení vyzkoušet ten ledový pocit na zahřátých chodidlech z domova. A taky zvědavost: zjistit, jak dlouho to potrvá, než se dostaví chlad i do těla. Na dlouhé chození ve sněhu sice ještě nejsem „odborník“, ale potvrzuji, že je to možné a dokonce příjemné.
Jak vidno, dobrý čas pro vyzkoušení bosého chození je tedy kdykoli. Neomezuje vás vlastně vůbec nic než zažité programy v hlavě a konvence, co tomu řeknou ostatní. A popravdě: neřeknou skoro nic!
Trochu se podiví, okomentují to poprvé, možná pak ještě párkrát, a pak už to nebudou řešit – každý má svůj život a své výzvy a starosti. Navíc dnes už to není taková rarita jako ještě před pár lety.
Jak nabrat zkušenosti s chozením v zimě a nenastydnout?
Proběhnout se můžete kdekoli ve městě, třeba na trávě v parku, když zrovna nasněží, nebo při zimním výletu na hory, třeba i při lyžování v Alpách.
Pro začátek doporučuji drobné experimenty, klidně jen pár minut, aby to na nemoc bylo opravdu krátké, a ani by nestihla zaťukat. A hlavně nestát! Buďte pořád v akci: běhejte a přešlapujte, skákejte a koulujte se… a stačí. Pak se vraťte do tepla, a třeba i do huňatých ponožek či měkkých domácích trepek – vnímejte a užívejte si ty zajímavé pocity v překvapivě prokrvených nohách.
Pokud i pak nohy zebou, rukama si pořádně promasírujte všechny prsty nohou a ponořte je na chvíli do teplé (ne horké) vody. Uvařte si zázvorový čaj a nechte nohy na chvíli u teplých kamen či na radiátoru topení.
A co naboso na jaře, v létě či na podzim?
Delší zkušenost naboso v brzké jaro na mě ještě čeká příští rok. Letos na jaře, hned po dokončení velkého online projektu Cviky pro nohy to přišlo najednou: rozhodnutí žít naboso. Předcházelo tomu však pár let intenzivního cvičení nohou a poměrně dost letmých bosých zkušeností.
V půli května jsem zula boty a do podzimu jsem se už neobula. Všude po Praze tedy výhradně naboso: do práce, do divadla, do tramvaje i do Kauflandu, do vlaku, na schůze, na sport i do lesa, na dovolenou v Česku… i do ciziny. Prostě vše, co denní program nachystal, se obešlo bez bot.
Celkem bez povšimnutí to po městě procházelo i díky bosým botkám, které jsem postupně vyrobila. Ale vlastně je opravdu jedno, co si kdo myslí. Zpočátku vás totiž naprosto zaměstnají nové vjemy a nečekané poznatky:
Praha (a troufám si tvrdit, že asi každé město) je velice pestré místo k chození naboso. Prý chodníky jsou špinavé, asfalt příliš rovný a hladký a všude jen samý nudný beton, střepy a špína… tak to se ukázalo docela jinak. Asi by člověk neměl předem soudit, dokud to sám nevyzkouší.
Totiž dokud se nevyzujete, nikdy nezažijete ta překvapení: jak křivý je každý kamenný chodník, kolik záplat, spár a puklin má asfaltová silnice, kterou denně přecházíte, kolik drobných trávníčků či zelených ploch můžete najednou využít při zkracování své cesty i jak čisté jsou všechny chodníky po dešti.
Teprve opravdu naboso vnímáte teplo ze sluncem zalité půli cesty, oceníte chladné dlaždice podchodu v parném dni anebo se bez otravného zouvání hned ochladíte ve fontáně či městském potůčku.
Najednou je tu velká svoboda – můžete jít, kudy chcete, klidně se za deště projdete středem louže a vůbec neřešíte mokré boty, nemusíte se vyhýbat trávou zarostlému pruhu a spěchat až na asfaltový přechod… Často si najdete mnohem zábavnější cestu, kudy byste obutí nikdy nešli.
Chůze mimo město je ještě pestřejší, mně to vycházelo náhodou tak, že nejprve jsem měla před sebou výlety a pobyty v lehčích terénech a teprve koncem léta přišly velké výzvy. Nohy si tak mohly postupně přivykat: pobyty na chatě u Prahy v důvěrně známém prostředí travnatého a lesního terénu, jednodenní výšlap na skalnatější Trosky, kratší výlet v Krkonoších na štěrkové cestě i v jehličí…
A pak i týdenní pobyt na Šumavě s delšími a náročnějšími výlety do travnatých kopců okolo Lipna, týdenní kurzy v prostředí pískovců Českého Švýcarska, Adršpachu nebo kamenitějších Jeseníků… a tak dál až po Alpy naboso.
I tam to šlo stále zcela naboso, jen v nejtěžším vysokohorském terénu se štěrkem, skálou a ostrými kameny pak pětiprsté vibram botky bránily chodidla před zraněním a velkými oděry.
Od půli října pak pokračuju zcela naboso už jen omezeně, jen za teplých dní a jen na chvíli. Jinak to řeší minimalistické (říkají jim i „barefoot“) boty s tenkou podrážkou, skrze kterou se dobře vnímá terén.
Tak to jsou ty vnější změny, závislé na tom, kudy a po čem nohy chodily.
Další změny se pak odehrávají už uvnitř nohou: mění se totiž způsob, jak chodidla vnímají terén pod sebou i jak na něj reagují, a to zásadně.
Tak, jak chodidlům přichází mnohem více podnětů, mění se i způsob chůze. Nejvíce se přizpůsobují prsty, naučí se celkem rychle více „osahávat“ terén a hlásit změny. Našlapování (a nebo i běh v terénu, jak vidno z videa) tedy je více celou plochou chodidla, podle sklonu a druhu terénu někdy dokonce i špičkou nohy, rozhodně významně ubývá nášlapů přes patu.
Odpružení i přes prsty je nutné, zvláště v těžkém horském terénu, jinak by nohy velmi trpěly, nárazy do pat prostě tělo zbytečně trestají a bolí. Chozením přes celé chodidlo se taky o dost méně odírá kůže na patách.
Změny ve způsobu chůze v přírodě se pak přenášejí i do chození na městském povrchu. Nohy si hledají cestu celou plochou chodidel, která jsou nyní probuzená a tedy schopná a připravená k lepšímu využití. Přizpůsobují se mnohem lépe také tvaru terénu.
Další změny jsou i ve způsobu odrazu, který končí až na prstech a je přitom jakoby silnější, krok tak není „ošizený“ o pěkný odraz z celé přední části chodidla.
Prsty si tak říkají o větší zapojení samy, chtějí se více prosadit. Navíc jsou teď silnější, získaly i na objemu, svalové síle a jsou šikovnější. Potřebují proto nyní i více místa než dříve, už se nechtějí ani náhodou spokojit s pevně přiděleným stísněným prostorem.
Další změny tedy nastaly i v obutí. Když jsem teď před zimou zkoušela některé své staré boty (a to vůbec nemluvím o lodičkách, těm jsem neholdovala nikdy), vůbec to už nešlo se do nich vejít.
Putovaly tedy do sklepa a nejspíše už se do botníku nikdy nevrátí. Pro emancipované nohy jsem pořídila nové obutí: stačí jedny polobotky s tenkou podrážkou a jedny minimalistické (říkají jim „barefoot“) boty se zimní výstelkou, do práce a do tělocvičny pak střídavě i pětiprsté ponožky s protiskluzovou úpravou, to už je jako být úplně #naboso.
Nejobvyklejší dotazy či námitky?
Tak především střepy!
Já jsem ovšem za celou dobu chození naboso nešlápla ani na jeden. Při chůzi naboso si však vypěstujete periferní vidění, naučíte se rychle přejet zrakem a prozkoumat chodník před vámi a vyhnete se jim. To stejné platí i pro psí hovínka: ano, jsou, ale jen tu a tam. Kupodivu jsem si nyní více všímala, jak je lidé spíše uklízejí nežli zanechávají…
Špína?
Ano, je všude, tak jako je i na každé klice od dveří, kterou stisknete, na drobných mincích, které berete denně mnohokrát do ruky…a také si ihned neběžíte umývat ruce.
Na špínu jsem byla navíc dobře vyzbrojená: do kabelky šel s sebou vždy kartáček, malé mýdlo, pemza a ponožky. Po příchodu kamkoli, kde bylo třeba se přezout, jsem si nejprve hned umyla nohy. A když to výjimečně nešlo, navlékla jsem si na tu chvíli obyčejné ponožky.
Zranění, ukopnuté prsty či palce?
To taky bylo, jednou jsem si odřela palec zespodu v hůře přístupném místě o hranu chodníku. Okopnuté místo stačí vydezinfikovat, promazat a přes den pečlivě přelepit náplastí – léčivý „Janův olej“ (s vylouhovaným květem z třezalky tečkované) to vyřešil za zhruba čtyři dny.
S tím souvisí i délka sukní a nohavic. Abyste s nepřišlápli sukni či nohavice a neukopli palce, je třeba počítat s ohrnutím nohavic anebo zahrnutím dlouhé sukně v pase§ Protože délka nohavic z obutého období rozhodně neodpovídá délce bosé nohy, která NEMÁ podpatek!
Bodnutí vosou, včelou?
Ano, i to se jednou stalo. Během podzimního česání se kolem popadaných jablíček na trávníku živilo i spousta vos, až bylo s podivem, že jsem šlápla jen na jednu jedinou. Ocet a ledová voda to naštěstí za chvíli vyhojily. Pokud trávník, kde se často pohybujete bosí (a třeba i vaše děti), pravidelně sekáte, obvykle nestihne vykvést dost krmení ani pro včely.
Zničená kůže?
Večer po návratu je pravidlem pečlivé vydrhnutí nohou a poté krém na nohy, když došel, tak klidně olej, hlavně ten třezalkový a pro pořádné vpravení do kůže vždycky hned i krátká masáž plosek a pat: je to veskrze příjemná záležitost. Když jsem ale potřebovala mít chodidla opravdu čistá (třeba před návštěvou lékaře), bylo třeba mnohem více času na přijatelné vyčištění.
A stejně, teprve až na konci období zcela naboso, kdy jsem už nosila minimalistické boty s velice tenkou podrážkou a bez podpatku („barefooty“), se podařilo dokonale vydrhnout všechny drobné nečistoty, do kůže opravdu zažrané několikaměsíčním chozením bez bot, cestou a leckdy schválně i necestou.
Shrnutí různých „nebezpečí“:
Po celou dobu bez bot tedy žádné velké zranění kůže. Pokud tedy nepočítám několik dní pečlivě zalepený palec, aby se dalo pokračovat stále naboso.
Jedno žihadlo od vosy, žádný střep v noze, ani jedno došlápnutí na sklo či psí výkaly. Zato spousta šlapání v přírodní „špíně“: v bahně i v loužích. Ani jeden otlak, mozol či puchýř! (Nemívám puchýře ani z bot, natožpak naboso:)
Hodně ošlapané paty, hlavně opravdu drsná kůže s hlubšími rýhami a záhyby, zvlášť po chůzi na skále. Právě to mě naučilo nejvíc začít chodit jinak, dávám si teď pozor na pravidelné zatížení plosek po celých plochách.
Na konci byly nohy schopné projít i prudce spadajícím nebo stoupajícím terénem plným ostrých šutrů, tvrdých a ostrých větviček ze suchého vřesovníku, klacků z nízké kleče na hřebenech i velmi pichlavých keříků přeschlého borůvčí. Na nohách nezůstal ani drobný šrám. Nohy ale šly venku vědomě, rozhodně pomaleji než v botách, a vyhledávací práci před každým došlapem řídily hlavně prsty.
Jak tedy můžete začít vy, pokud si to chcete také vyzkoušet?
Pokud jste ještě nikdy naboso nechodili, postupujte tak, že méně je více. Dbejte dost na to, aby si chodidla zvykala opravdu postupně, od lehčích a měkčích terénů až po ty ostré, tvrdé až skalnaté. Takže ochutnávejte. Je to jako s neznámou vodou, taky se tam nevrhnete po hlavě. Zkuste si taky vybrat vhodný čas, kdy se budete poprvé bez bot cítit dobře.
Pro někoho může být výzvou podzimní vlhký les plný měkkého spadaného listí, pro jiného i ten zimní sníh, další si raději počká na teplejší jarní dny Nebo na pěkné letní ráno, až bude třeba padat rosa…
Bezpečné prostředí na vlastní zahradě či v nejbližším okolí, les, kam chodíte na procházky, bosá stezka, která je dnes už na mnoha místech, to jsou dobré terény na první ochutnávky. Ostatně, takový bosý chodníček si lehce můžete udělat i sami.
A jak si nové „jídlo“ postupně zamilujete, můžete si přidávat. Délku, obtížnost i sklon. Až se budete chtít inspirovat, podívejte se třeba na výlet do Adršpachu, možná máte podobné měkké mechoviště k vyzkoušení zrovna kousek za domovem.
Ne každý je však venkovní nadšenec.
A tak jedna zpráva taky pro domácí fanoušky, i tam se dají s nohama udělat divy. Vlastně i já sama jsem si postupně drobnými změnami a jednoduchými tipy „na doma“ léčila nohy a pokračuju v tom doteď.
I proto, že mí žáci vidí výsledky a ptali se, jak na to, vznikl celý ten nápad s online kurzem, kam jsem zahrnula vše, co nejlíp fungovalo pro mě i mé studenty.
A protože vždycky je nejlepší osobní kontakt a taky že skupinová energie dodá všemu teprve tu pravou ˇšťávu“, vznikly i první semináře naživo, kde vše ozkoušené učím dál.
Akorát ty povrchy, které nabízí přírodní prostředí, nemůžu tak úplně nahradit. Tak aspoň mám pro zvídavé k osobnímu vyzkoušení opravdu velké množství zajímavých pomůcek včetně toho nejnovějšího, co je na trhu k vidění.
Proč jsem to celé půlroční experimentování podstoupila a jak to mám nyní?
Když jsem slýchala, že někdo chodí pořád naboso, nějak jsem tomu nevěřila, že to je možné, ani jsem netoužila se zouvat. Pak jsem se seznámila s lidmi, kteří tak žijí mnoho let, i naživo. Inspirovali mě k rozhodnutí, že vše nejprve sama vyzkouším, abych to neodsoudila bez osobního poznání. A nakonec jsem došla k závěru, že pro mne osobně to byl překvapivě zajímavý a podnětný půlrok. Mnoha lidem občasná chůze bez bot může rozšířit možnosti, jak ozdravit své nohy.
Ovšem vždy je dobré znát míru a hlavně zpočátku to nepřehnat. Mít na paměti, že chůze naboso je svým způsobem velké a celkem náročné posilování (nejen) pro nohy, a je tedy dobré „dávkovat“ si trénink a přidávat postupně, po malých krocích. A současně též pozorně sledovat, co to s vaším tělem dělá a jak to působí i na psychiku.
Také to nemohu bez výhrad doporučit všem, ne pro každého je to vhodné, bosé chození má i své kontraindikace. Vše vysvětluji na svých seminářích Zdravé nohy a v osobních konzultacích. Za sebe mohu shrnout, že mi to do života přineslo nové velmi neotřelé zážitky, zbourání některých zažitých bariér, a také více lehkosti a uvolnění i v myšlení.
Přeji všem zdravé nohy a lehký krok.
