Jeli jsme se studenty na lyže do Francie a přišlo jaro… Když se první jarní den opravdu povede, tak vykoukne sluníčko nejen u nás v Čechách, ale i ve vysokých horách.

Takže nasadit lyže, trochu se obléknout a vyrážíme… dneska je ovšem takové vedro, že lyžovat se dá jenom bez bot:)

Ty nové testovací lyže zatáčejí úplně parádně, vázání je ale třeba trochu utáhnout, noha v něm totiž sedí trochu navolno.

Sníh je po ránu trochu tvrdší, po vroubkách to sviští dost svižně. Řezavý zvuk hran na namrzlé ploše se rozléhá do stran a stéká z kopce až dolů do údolí.

Po dotažení se už lyžuje i přibržďuje už dobře…

Nebe je dneska úplně bez mráčku, výška na dvě Sněžky trochu unavuje, ale převáží to radost z pohybu.

Výuka jde skvěle, studenti jsou vnímaví. Teplo a jaro uvolňuje zábrany, na svazích projíždí dost šílenců na snowboardu, je třeba myslet i na vlastní bezpečnost …

Takže helmu přece jen nasadit, dobře utáhnout, aby seděla.

Ještěže nezůstala doma, zezadu najednou náraz, rána, pád na sníh… a hlava i nohy zůstaly díky helmě celé. A snowboarďák mizí bez omluvy dole.

Je třeba se trochu vzpamatovat. Pomůže malá pauzička, je čas oklepat se a podívat i po okolí… Z údolí stoupá pomalu mlha, ale až na svah nedosáhne.

Do konce dne zbývá ještě mnoho oblouků, několik dialogů s domorodci, skvělý koláč a čaj na terase s výhledem na les 2 Alpes, středisko na druhé straně údolí.

Další den pak závody studentů s francouzskými profesionály, no ještě letos nevyhráli, ale uvidíme za rok:)

Po lyžování je určitě fajn dobře regenerovat, a to hlavně nohy, když tak dobře držely stopu! A jak?

Běhání na sněhu už jsme tu měli, pomáhá výborně, ale teď nohy celý den i lyžovaly.

A na to je úplně nejlepší vitalizační masáž nohou. Uvolní unavené svaly chodidel a nabudí na další, už poslední den na lyžích. Více o ní píšu v článku Co lidi vždycky překvapí na mém semináři?

Vyzkoušejte ji po celodenním sportování i vy, a nemusí to být jenom na lyžích, vždyť sezóna už skoro končí… A pokud se vám tahle masáž líbí, můžete mi napsat, sdílejte ji i s přáteli a užívejte si to.

Když takhle v zimě napadne i v Praze sníh, to je panečku příležitost!

Při tréninku na nohy „plážové modelky“ vyzkoušíme něco nového. Protože běhání v rose je pro nohy teď slabý čajíček, jdeme drsně do sněhu!

Nejdřív rychle z ponožek a zkusmo našlápnout, nohy se nebrání, tak jdeme na stopy na chodníčku i v trávě… Pak chůze, přešlapování, poskakování, běh a nakonec i koulovačka…

Pro druhé kolo ještě jednou na trávník, okolo domu a ještě dál do parku, veliký zážitek pro nohy… A nakonec třetí kolo pro „uklidnění“, skoro jako při hodině cvičení – ale všechno sotva vteřinové – rovnováha vstoje, vsedě si protáhnout nohy a v jogínské poloze trochu prodýchnout, stihnem to asi tak jednou.

Znáte z lázní Kneippovy džbery?

Pan Kneipp žil v Bavorsku v  19. století. Byl to kněz a současně léčitel, zabýval se přírodní vodoléčbou, propagoval také léčení bylinami, zdravou stravou a pohybem venku.

Originální Kneippovy džbery jsou dvě velká vědra, ve kterých jsou na dně vsypány různě velké oblázky a kameny, pokud možno ne hranaté a špičaté, spíše ohlazené jako od moře.

V jednom džberu je pak voda studená, aspoň po kotníky nebo víc, ve druhém voda teplá – tak 40-50 stupňů. V každém vědru se šlape aspoň minutu až dvě po kamenech (v teplé vodě vždy o něco déle).

Nohy zažijí tepelný šok, krásně se prokrví, mají i hmatový zážitek a masáž v jednom. Celý krevní oběh se dobře rozproudí a ještě se podpoří otužování.

 Napadlý sníh, kyblík s teplou vodou a pak kamna a horký čaj

Tahle improvizace funguje na stejném principu. Tak jdeme ven se zahřátýma nohama v teplých ponožkách, a pokud jsme blízko domova, tak ještě v ruce kýbl s vodou. Sníh a tlusté ponožky, ba dokonce teplá voda mezi jednotlivými kolečky udělají s nohama divy – jsou dokonale prokrvené, osvěžené a celkově vnímavější, jakoby ve střehu. A navíc máme skvělý pocit, že jsme to dali!

A co můžeme pro nohy ještě udělat dál? Až roztaje sníh, už to nepůjde. Teď je ale skvělá příležitost se o nich dovědět víc. Na zasněženém chodníčku to třeba trochu studí, ale chodidla se krásně obtisknou!

A je taky na první pohled dobře vidět, alespoň orientačně, jestli jsou otisky našich nohou v pořádku.

Až sníh roztaje, tak si to můžete vyzkoušet v teple a v klidu doma. Stačí se podívat do e-booku Je vaše šlapka zdravá? Všechny testy na nohy jsou tam pěkně pohromadě. V létě pak místo sněhu funguje stejně skvěle i orosený trávník!

Tak všude se na nohy doporučuje procházka naboso v ranní rose.

Co všechno si o tom přečtete:

• Prý je to dobré proti pocení nohou (aby ne, když se vám totiž nohy v ranní skoro jinovatce příjemně ochladí až lehoučce namrznou, tak je hned po pocení).
• Prý je to dobré na nervy (jasně, člověk se při dotyku s ledovou trávou tak vybudí, že návrat do tepla je pak balzám pro nervy i pro nohy).
• Prý to dodá pocit svěžesti a probudí na celý den (no jistě, když šlápnete poprvé na tisíc ledových jehliček – to by v tom byl Číňan, aby tahle přírodní akupunktura člověka nepovzbudila).
• Prý to má omlazující efekt (tak určitě, když se vám obličej vypne v neřízeně udiveném výrazu, je to lepší než deset jogínských cviků na obličejové svaly… a navíc autentické).
• Prý to taky omlazuje nohy (že by tím, jak se tlapy dospěláka v ledovém sevření automaticky stáhnou na dětskou nožku velikosti 20?).

Ale vážně, tenhle rituál „bosé nohy v trávě“ má vždycky velký úspěch.

Jezdívám na červnové týdenní kurzy do přírody na jihu Čech s absolventy Univerzity 3. věku, s „Masters“ – tedy s mistry pohybu.

Každé ráno mají na programu také výběh naboso. Tím ránem myslíme v půl sedmé. Jak říká kolega běžec a jak sami Masters přiznávají, stejně už jsou vzhůru, nemohou ani dospat…

Když vyběhnou bez bot do ranní rosy, zaručeně to vzbudí i ty polospící. Další cvičení, někteří už i v botkách (to když je ráno „frišno“, až skoro jinovatka), si pak užívají s nohama prokrvenýma pěkně v teple ponožek či bot.

A všichni to dobrovolně chtějí!

Někteří úplně milují pocit prasknutí chladné krůpěje pod chodidly, ledové bodnutí jako jehličkou, zchlazení tlapek a následné teploučko v ponožkách.

Výskají jako kdysi na pionýráku, smějí se jak puberťáci a kdykoli na kurz vzpomínají, nostalgicky se jim lesknou oči. Tak asi na tom omlazení přece jen něco bude…

 Ostatně, vyzkoušejte sami.

Další, co děláváme někdy večer po návratu z výletu, je koupel a masáž unavených nohou. Před tím bývá každý sice unavený, ale sotva se nohy smočí do chladné Vltavy a dostanou porci exkluzivní ruční péče, jako zázrakem všichni obživnou… A večer se může pořádně rozjet, třeba i v kvapíkovém tempu.

V e-booku Probuďte své nohy najdete videoukázku takové vitalizační masáže. Kompletní blahodárná masáž je v programu Cviky pro nohy. To vše pro případ, že přes léto nemáte třeba denně poblíž orosenou louku anebo v zimním období zase třeba zasněžené pláně…

Sněhová verze Vitalizační masáže

Taková kupa sněhu, co se vysypala na Česko! Vydrží nám aspoň chvíli? Na pár dní leží dokonce i ve městech, a co teprve venku v přírodě…

Tohle „nadělení“ je opravdu skvělý dárek.  Pomůže nám vklouznout aspoň na chvíli zpátky do dětského světa…

Co napadne dítě při pohledu na neporušenou a jiskřivou bílou pláň? No přece vyběhnout!

Zabořit se do té měkké peřinky a vyzkoušet ji všemi smysly! Ochutnat, jak se rozpouští na jazyku. Poslechnout, jak to křupne pod nohama, když se ve sněhu proboří. Uplácat kouli a ucítit, jak chlad zalézá pod nehty zčervenalých prstů.

Nadýchnout se svěžího vzduchu, co v nose šimrá až zamrazí. A třeba dokonce prohmatat tu bílou masu nohama až na zem…

Je pošmourné zasněžené víkendové ráno, takové nijaké, bez lesku. Ale jsme venku z města, okolo je ticho a klid. A vtom protrhne mraky pár slunečních paprsků, rozsvítí sníh a ukáže zřetelně všechny ty rozběhnuté stopy zvěře. A v mysli zažehne jiskru nápad: ještě tam chybějí ty naše!

Vypadá to, že ani zvěř se neobouvala…

Tak co kdybychom i my dospělí na chvíli odhodili všechny zábrany, které nás sešněrovávají, svazují a brání nám v rozletu?

První kroky naboso zní až velebně, pod nohama jemně praská lehoučká krusta, zrána namrzlá.

Míjím rychlé stopy srnečky, pár ťapek zbloudilých zajíců, malé ptačí „větvičky“ i dírky po spadaných žaludech z dubu.

Tak pojďte taky na kratičkou zimní procházku. 

Sníh zní líp a líp a rozezvučí uvnitř v těle celý orchestr vjemů! Ze středu se každým tepem rozbíhá do všech zákoutí těla mocný život nesoucí proud, který prohřívá celé nohy. Až do … no, konečky prstů trošku stávkují. Lehce vylekaná čidla na chodidlech registrují velké změny a nevědí: zdá se jim to jen… nezdá …

Nohy sice přehřátím netrpí, ale zima ještě rozhodně není.

Kotníky hbitě pomáhají a udělat kouli je už pak hračka. Všechny prsty se snaží, hraje si i celé chodidlo: poválet, promačkat… Vzpomínám přitom na efektní a vždy účinnou vitalizační masáž, dneska ale pokračuje jinak, sněhem.

Pak na chvíli dovnitř na horký čaj s medem a nohy na kamna.

A nakonec ještě jednou ven: do prosluněné jiskřivé plochy ještě vtiskneme tvar sněhové vločky. Takhle lehce vzniká.

Sníh zvučí teď už jinak, hloubka a propady postupně mizí, vítězí jistá stopa a linie jsou stále pevnější.

A teď rychle do tepla!

Z venkovských kamen sálá žár, praskající dřevo navodí lenošivou sobotní náladu.

Do chodidel se vrací vnitřní teplo, všechny kanály se rozšiřují a blahodárné prokrvení tepe až do konečků prstů. Předchozí rozruch střídá klid. Ťapky odpočívají v teple, dokonale promasírované, cítí se jako po hodince luxusní thajské masáže nohou.

Popíjím horký čaj. V celém těle se rozlévá nádherný pocit uvolnění. Za oknem se třpytí ve sněhu vyšlapaná vločka. Ještě si tak pustit krásnou hudbu a snít…

Vzpomínám na kamarádku Evu Suchánkovou a její drobné něžné klavírní skladby, které s láskou skládá ve chvílích inspirace… jako takové bonbónky pro radost, pro chvíle pohody.

Ano, přesně pro takovou chvíli, jako je dnes. A tak ji teď s Eviným dovolením přivolám do paměti nejen sobě, ale i vám.

Zaposlouchejte se do zvuků klavírní skladby Píseň sněhové vločky, kterou pro vás složila.

A když se vám bude líbit, můžete se nechat unášet do svých snů i dál.

Najdete tu i další krásné Eviny kousky k poslechu.

Když budete někdy stát v úžasu před nekonečně bílou a neporušenou sněhovou plání, nemusíte hned zouvat boty a vyběhnout.

Jen si vzpomeňte a přivolejte ten zvědavý pocit: Jaké to asi je, pomalu našlápnout a zabořit celé chodidlo do sněhu…? A třeba si vaše nohy samy řeknou, že to taky chtějí na chvilku zkusit, vykročit dál už bez bot, lehce, jen na chvilku…

A na závěr pár faktů, proč vlastně… abyste neřekli, že nevíte.

Skotské střiky, Priessnitzovy léčebné kúry, Kneippovy lázně, to vše je dlouhodobě vyzkoušená a uznávaná léčba, využívaná desítky let ve wellness centrech i v lázních. A třeba lázně ve městě Jeseník se tím i proslavily ve světě a zdejší rodák Vincenc Priessnitz již v 19. století takto léčil nejen prosté spoluobčany, ale i urozené panstvo. Jen si vzpomeňte na studený „Priessnitzův“ obklad na bolavé koleno či kotník.

Principem je tepelný šok, tedy rychlé střídání horké a ledové vody. Nebo sněhu a tepla. Hlavní efekt je pak v našem případě dokonalé prokrvení nohou. A nejen to, sněhová masáž působí skvěle na celý cévní systém. Postupným otužováním se zlepšuje také imunita.

A uvedu ještě další, opravdu hodně dobrý účinek této studené masáže: pomáhá totiž tlumit bolesti v pohybovém systému, především bolesti svalů a dalších měkkých tkání. Tedy namožené nohy, unavené plosky, bolavé kotníky, už jsme doma? Nohy jsou pak báječně osvěžené, plné energie, prostě jako nové.

A tak nám to střídání krátkých výběhů do sněhové nadílky a následného prohřívání nohou na kamnech při popíjení čaje připraví namísto skotského střiku takový náš český, venkovský:)

Tak a máte to: pokušení už odteď potrvá…

P.S.  Eva Suchánková nechodí profesionálně ve sněhu (tedy prozatím), ale je klavíristka.

Její největší životní vášní, profesí i potěšením je hraní na klavír. Věnuje se výuce dětí i dospělých a záleží jí na tom, aby se všichni žáci naučili dobře hrát a zároveň je to bavilo. Podívejte se k ní na web.

Eva tady má v zásobě připravené mnohé poklady.

První duben je příhodný den pro představení zimních sportů v jarní odlehčené verzi. Při jarní obměně se sportuje nalehko, tedy bez bot.

Budeme se věnovat pěti nejčastějším zimním aktivitám: jízdě na bobech, chůzi na sněžnicích, jízdě na snowboardu, na běžkách a na sjezdovkách, vše naboso. Některé ze sportů jsem vyzkoušela v českých Krušných horách, jiné při jarním lyžování ve francouzském středisku La Plagne.

Pokud máte ve vaší nebo v širší rodině malé děti, tak s nimi určitě jdete někdy bobovat.

Bobování bez bot: jde to?

Pro nohy, zpocené po zimě ze sněhulí, obvykle dobře vypolstrovaných teplou kožešinkou, doporučuji odlehčenou variantu.

Francouzská maminka nám jedny boby půjčila… a když jsme je po chvíli ježdění vraceli, její malý potomek si hned málem rozšněrovával botičky. V plném slunci a za teplého dne vlastně ani není divu:)

Chodíte rádi pěšky na výlety i zasněženou krajinou? Když je na horách i na jaře ještě slušná sněhová vrstva, každý krok se dost boří.

A pak se skvěle hodí sněžnice.

Výlet na sněžnicích naboso: jde to?

Půjčila jsme si je hned několikrát na vyzkoušení na menší túrku nad francouzské – savojské středisko La Plagne Bellecote… a v jarním firnu to šlo krásně!

Sníh nestudí, nohy větrají a nádherné výhledy nejen na místní středisko s bazénem, ale i na okolní skalnaté vršky si užívám s lehkou hlavou.

A co takhle si odpočinout od hutných snowboardových bot?

Snowboarding bez bot: jde to?

Za slunného jarního dne to přímo zve k lehké bosé projížďce … Dobře upnuté kotníky pevně drží a navíc obě nohy mají konečně prostor.

Jarní vlhký firn odletuje od hran, už jen udržet po dlouhé době balanc … a jízda je jedna velká show!

Když v lednu napadl v Krušných horách sníh, byla to výzva i na lyže. Jak si poradit v půlmetru prašanu, když sněžnice nejsou právě po ruce?

V tu chvíli se jeví jako naprosto nezbytné běžky.

Běžkování bez bot: jde to?

Bez opory lyží nelze vůbec jít dál, probořím se každým krokem nejméně po kolena …i víc. Vypadá to na dost hluboký zážitek, asi to vzdám? Klouzání po pláni jen na běžkách, bez bot, jde to vůbec?

Ovšem jakmile se nohy zaklesnou za běžeckou špičku, už lyže lehce plují nad mořem sněhu.

Hladký skluz a dlouhý krok dovolí užívat si tichou zasypanou krajinu. Kolik takových kroků se asi dá zvládnout…

Zpátky ve francouzském jarním lyžařském centru jdu ještě vyzkoušet největší výzvu: sjezdové lyže.

 

Sjezd na lyžích bez bot: jde to?

Kolik oblouků se vejde do jedné bosé jízdy? Většina lyžařů má po týdnu sjíždění ve tvrdých a těžkých lyžákách odřené holeně a místo měkkých chodidel a hravých prstů nohou má dole neohebná kopýtka.

A tak  protentokrát zůstanou navlhlé lyžařské boty už v koutě u topení. Venku se nášlapem zdvihnou brzdičky … a už jedem! Vlnovka za lyžemi je sice jen mírná, ale je…

První aprílový den je u konce.

 

A teď kvízová otázka pro vás:

————————————————————————————————————–

Kolik ujdeš nebo ujedeš v zimě naboso?

—————————————————————————————————————

Na čem a jak nejlíp překonat výzvu:

V zimě alespoň 100 metrů bez bot?

Jak asi odpověděli ostatní ? A co vy? Napište svoje odpovědi.

Nezdá se to někdy, ale možná není jen jedno řešení:)

Až budete mít dost zimních sportů v upnutých botách a budete se chtít opět dostat s nohama zpátky od tuhých a nepohyblivých „kopýtek“ do skvělé formy před létem, promasírujte si nohy a zacvičte si trochu.

Třeba vám přijde vhod naučit se něco víc o svých prstech, chodidlech či funkci celé nohy naživo na semináři. A nebo v online kurzu, rovnou v pohodlí svého domova.

Děkuji Jirkovi Hladíkovi za některé fotky v tomto článku a za dotazník.

 

A teď hurá do sněžnic a vyrazit na výlet!

Podívejte se také na facebook na novinky.

 

Líbil se vám článek?

Sdílejte a sejte semínka pochybností dál…

Lukáš Findeis (32 let) žije v Praze a pracuje v obchodě naBOSo. Sportovec, skoro vegetarián, Pirát a komunální zastupitel na Praze 12. Celoročně chodí nalehko v tričku a kraťasech.

V roce 2013 začal chodit v barefoot botách, od roku 2014 chodí a běhá bos. Hned první rok si zaběhl pár maratonů a pak našel zálibu v ultramaratonech. Na podporu charity (projekt Terribear) loni během sedmi dní uběhl více než 330 km a letos za pět dní 275 km.

Loni se účastnil zimního závodu  Lipno Ice Marathon v extrémním terénu v okolí Lipenské přehrady, a to mimo cesty ve sněhu a blátě. Také zcela bos. Vyznává lehce alternativní zdravý způsob života.

Lukáši, jak působil přechod na bosou chůzi na tvé zdraví?  Pomohlo ti to ke zlepšení imunity natolik, že nenastydneš ani ve velké zimě? Kdy jsi třeba byl naposledy nemocný?

A mělo odložení bot ještě nějaké další  zdravotní plusy či mínusy?

Rok jsem chodil do práce v bosých botách a nebylo moc možností se zout. Nejen nohy se během té doby na barefooty adaptovaly.

Na podzim jsem si vzal na měsíc volno a během kampaně do komunálních voleb jsem boty neobul. Zvláštní, i přesto jsem se na radnici dostal…

Barefoot boty jsem opustil koncem ledna 2014, zrovna k datu podané výpovědi v práci. V Praze bylo kolem -5 °C a přežil jsem to ve zdraví.

Pamatuji si, že první den jsem vydržel venku pět minut, druhý den deset minut a třetí den čtvrt hodiny, a to včetně pěti minut, kdy jsem jen stál na místě a čekal na autobus. Chodidla se adaptovala velmi rychle. Imunitu jsem ale měl dobrou i předtím. V krátkém tričku jsem i v mrazu chodil už dlouhá léta.

Naposled jsem byl nemocný loni po františkolázeňské charitativní dvacetičtyřhodinovce (běh k oslavě 17. listopadu a na podporu mobilního hospicu). Konala se za teplot kolem nuly, tělo bylo po takovém výkonu oslabené a dostavila se rýma s kašlem.

Další zdravotní plus: bez zvýšených pat se mi narovnalo držení těla. Díky tomu se mi jen chůzí a stáním znatelně zpevnil také střed těla. Posílil jsem si hlubší břišní svalstvo, drobné svaly držící páteřní obratle ve správném tvaru i celé nohy, od hýždí až po lýtka.

Kapitola sama pro sebe je pak část nohou od kotníků dolů. Kotníky se mi velmi rychle zpevnily a už si je nejspíš nikdy nezvrtnu. Protáhly se achillovky, chodidla se osvalila a zmohutněla, zpevnily a zvedly se mi obě klenby nohou.

Zlepšení držení těla a posílení středu těla pomáhá obzvlášť proti bolestem zad. A chodidla jsou tvárná v jakémkoliv věku, takže na zdraví a funkčnosti svých nohou může stejně úspěšně pracovat mladík i důchodce.

Takže vlastně samé plusy… Vím, že jsi hodně otužilý, kromě chození bez bot taky celoročně nosíš jen krátký rukáv a krátké nohavice. Kdy jsi k zutí bot ubral i vrstvy oblečení? Nebo to bylo opačně? Nejspíš se i v zimě koupeš?

Mnohem dřív, než jsem zul boty, jsem začal chodit nalehko oblečený. Začalo to leností už kdysi dávno na střední. Nechtělo se mi ráno chodit do školy v mikině, když jsem věděl, že cestou domů bude vedro a budu ji s sebou muset tahat.

Od té doby jsem se tepleji oblékal, až když jsem to opravdu potřeboval. A po pár letech jsem zjistil, že mi není zima, ani když venku mrzne.

Nikdy jsem se cíleně neotužoval ani jsem neměl rád studenou vodu.

Krásu koupání v zimní Vltavě jsem objevil až vloni po absolvování kurzu Wim Hofovy metody.

Byl jsi vyšetřen ortopedem a shledal tvé nohy zcela zdravými. Chválil tě, že jsi zvolil postupný přechod z bot přes barefooty na naboso. Co by podle tebe udělalo s nohama vyskočení z „běžných“ bot rovnou do stavu naboso? V čem je tedy podle tebe výhoda bosobot při tomto přechodu?

To je naprosto individuální. Někdo se zuje z klasických bot, hned bez problémů chodí bos i na tvrdých městských površích, zatímco jiný má problém i s přechodem na barefooty s vložkami. Hlavní je řídit se pocitem, nepřehnat to a nejít přes bolest.

Já jsem zpočátku chodil v barefootech proto, že to kvůli práci jinak nešlo. A hlavně proto, že mě tenkrát vůbec nenapadlo, že bych mohl venku chodit bos. Tenkrát ještě člověk na ulici podobné blázny nepotkával. Ani v Praze.

Když jsem pak zul boty, tak mám zkušenost s tím, že po celodenním intenzivním chození po Praze jsem měl první týden otlačená chodidla. To ale přestalo, když na chodidlech zesílila kůže a zvětšila se vrstva svalů, která má i tlumící funkci. Při chůzi po studených či rozpálených površích navíc pomůže i vzniklá tuková vrstva, která má izolační a tlumivý efekt.

Jak řešíš příchod domů ze špinavých pražských ulic, kdy ostatní se zouvají, aby nenanesli domů nečistoty?

Vydrhnu si nohy kartáčem pod tekoucí vodou.

Jak pečuješ o nohy při běhu, zvláště dlouhém (třeba po maratonu)? Čím je mažeš před výkonem a jak o ně pečuješ po skončení doma? Jaký krém se ti osvědčil? Někteří používají k čištění „černých“ chodidel pemzu na chodidla, slyšela jsem i o takových, co berou na chodidla „šmirglpapír“…  

Před závodem a po něm nemám potřebu pečovat o chodidla. Nezdá se to, ale jsou odolná a vydrží neuvěřitelné věci. Jednou za čas si je namažu Renapurem (impregnační a ochranný balzám na kůži, obsahující směs včelího vosku, karnaubského vosku a jojobového oleje).

Bosého běžce by nikdy nenapadlo brousit si kůži, díky které zvládne přeběhnout i po štěrku. Když člověk nenosí boty, tak nemá na chodidlech silnou ztvrdlou kůži, jak ji někteří znají. Kůže je sice silná, ale zůstává ohebná a funkční.

Když silničáři začnou v Praze solit, tak si chodidla ráno mažu Renapurem každý den, kvůli ochraně. Sůl kůži rozežírá, a pak to u prstů i pár dnů dost nepříjemně štípe až pálí. To se ti každou zimu stane maximálně jednou :)

V čem je jiná péče o nohy po extrémní akci na sněhu? Jak moc dostaly nohy zabrat během Lipno Ice Marathonu? Jak jsi na to trénoval, abys vydržel běžet zcela bez bot po ledu a sněhu? A jak konkrétně se staráš o nohy po takhle náročné akci?

Po každém běhu si oproti jiným běžcům musím protáhnout i malé svaly na chodidlech, aby se nezkrátily. Po dlouhých bězích v mrazech je potřeba nechat nohy velmi pomalu rozmrzat. Asi znáš ten pocit, když si dáš promrzlé ruce pod kohoutek s horkou vodou: hodně to štípe.

Na běh okolo Lipna jsem nijak netrénoval, pokud nepočítám každodenní zimní chození venku bez bot. Před během jsem nohy namazal Renapurem, aby se kůže nerozmočila a nezměkla. Vydrželo to asi do ¾ trasy. Pak jsem na pár místech o kůži na chodidlech přišel kvůli ostrým stéblům trávy.

Při prvním ročníku totiž po dlouhé době Lipno nezamrzlo a běželo se za teplot kolem nuly spíš blátem a vodou než sněhem.

A běželo se podél vody náročným terénem mimo cesty. Původně se mělo běžet po zamrzlé hladině.

Dva týdny jsem nosil boty, než se kůže obnovila na přijatelnou úroveň. Nebylo to moc příjemné. Každopádně to byla zajímavá zkušenost a mám díky tomu velmi dobrou představu o tom, co mé nohy vydrží ve vlhku. Příště už bych tuto trať za stejných blátivých podmínek bos neběžel.

Jsi téměř vegetarián, bosochodec a bosoběžec, Pirát, to vše zapadá do konceptu lehce alternativního způsobu života… Co ještě ti do toho „zapadá“?

Už pár let nepoužívám mýdlo a šampon, třídím šest druhů odpadu, jsem členem KPZ Modřany (komunitou podporované zemědělství –  odebíráme předplacený roční podíl bio zeleniny přímo od zemědělce).

Trvanlivé potraviny nakupuji v bezobalu, snažím se produkovat co nejméně odpadu, hodně oblečení a spoustu věcí v domácnosti mám z druhé ruky…

Je mi blízká filosofie zenu. Byl jsem na jedné zazenové meditaci a až budu mít více času, tak možná začnu zazen praktikovat. Mám za sebou pár očistných půstů a jednou jsem byl tři týdny jen o vodě.

Je tvůj způsob života přijímám ve tvé rodině s pochopením? Neměli námitky? „Nekecali“ ti  do života nalehko a naboso? Je i tvá partnerka podobně laděná, respektuje to, nebo se dokonce přidá?  

Dříve se moje máma snažila, abych nevyčníval a moc na sebe neupozorňoval. Čímkoliv. Pak pochopila, že to nemá smysl, chvíli s tím bojovala a teď už pro mé zvláštní záliby má pochopení. Táta se toho bohužel nedožil.

S partnerkou jsme na stejné vlně, i když každý tak nějak po svém. Barefooty nosí o pár let déle než já a občas se i zuje, když je venku teplo. Dokonce i mýdlo zavrhla dávno přede mnou. Osvícená to žena!

Co společenské konvence, jak řešíš třeba oblečení na společenské události – typu svatba přátel, promoce, návštěva divadla, klasického koncertu, na úřadě? I tam chodíš nalehko a naboso? Nebo tam raději nejdeš vůbec? Anebo se přece jen oblečeš do „společenského“?

Přátelům na svatby chodím bos. Oni by to jinak ani nechtěli :)

V malých divadlech nemají problém s bosým a slušně oblečeným návštěvníkem a v Národním jsem ještě nebyl. Úředníkům je jedno, v čem občan přijde. A když budu mít pocit, že si to situace žádá, tak se obuji.

Mám už pár let jedny společenské barefootové boty, ale ještě jsem je nepoužil. I na zasedání zastupitelstva chodím bos. Zvykli si.

S bývalým předsedou Pirátů, Lukášem Černohorským.

A jak je to s dopravou a sporty: co třeba auto, řídíš naboso? A kolo, jezdíš naboso i na kole? A co sporty, kde jsou boty nutné: provozuješ je? Třeba jízdu na koni, běžky, sjezdovky, snowboard a jiné?

Nejlepší je řídit bez bot. Člověk má v bosých nohou mnohem větší cit než v pevných botách.

V některých státech to je bůhví proč zakázané, ale Česká republika mezi ně naštěstí nepatří.

Na kole už moc nejezdím, ale bez bot to jde, když na nich jsou „barefoot friendly“ šlapky. Zato si rád zajezdím na koních mé sestry, když se za ní občas zastavím. Boty k tomu nepotřebuju.

Chtěl bych se drápat na lezecké stěny.

Párkrát jsem to zkusil a baví mě to. Je to i dobré kompenzační cvičení pro běžce, ale bez bot tenhle sport klade obrovské nároky na sílu prstů na nohou.

Na běžky bych se zas rád někdy vydal, ale naposled jsem na nich byl dávno před oproštěním se od bot.

Hlavně nechápu kolečkové brusle. Do těch úzkých dlah bych vlézt nemohl. Jen profíci si mohou dovolit výrobu bruslí na míru.

Jaké jsou tvé největší „kousky“, týkající se života nalehko a naboso? Kde jsi překonal svou bariéru, cos vydržel a jakou bláznivinu jsi vymyslel…? Třeba při jaké nejnižší teplotě jsi strávil v zimě naboso nějaký čas venku? A jak dlouho jsi to vydržel?

Jednou jsem se byl v mrazu (bylo alespoň -5 °C) proběhnout v lese. Byli jsme u jednoho pražského Piráta (momentálně poslance) na chatě. Napadl čerstvý sníh a já běžel 45 minut hlubokým čerstvým prašanem, jen v tričku a kraťasech. To byl docela odvaz. Ve vyhřáté chalupě u krbu mě pak pořádně štípaly prsty :)

Jindy jsem byl v Praze otestovat své možnosti v asi desetistupňových mrazech. Vyšel jsem teple oblečený a hodinu jsem venku běhal jen ve švýcarských outdoorových ponožkách.

Skončilo to něčím mezi 1. a 2. stupněm omrzlin. Neklasifikoval bych to jako puchýře, ale kůže na prstech prostě ztvrdla a po pár týdnech odpadla. Nahradila ji čerstvá funkční kůže, které trvalo asi týden, než ztvrdla dost na to, aby zvládala větší zátěž při běhu po hrubém povrchu.

Jak poznamenal jeden tvůj kamarád: „Lukáši, ty už se neotužuj, už jsi otužilý dost! Pro tebe by byla největší výzva zalézt někam do tepla, to by byl hrdinný čin!“ Co ty na to?

To mi nedělá problém. Ta největší letní vedra v rozpálené Praze jsem snášel mnohem líp než ostatní, a když už se nedalo po rozžhaveném chodníku jít, tak jsem po něm běžel. I sauna je fajn. Co ale nesnáším, jsou přetopené místnosti a autobusy. Tam trpím.

Jaké jsou tvé další koníčky: cestuješ rád?

Rád plavu (i když to moc neumím) a chodím na výlety do přírody.

S kamarádem a s mou přítelkyní letos v létě plánujeme poznat přírodní krásy Kosova a Makedonie. Vykoupat se v krásných jezerech, vyběhnout si pár kopců… Jeden je asi o 1 000 metrů vyšší než Sněžka.

Rád pracuju se dřevem, mám velkou sbírku sci-fi a autorských komiksů, rád jím (mám pořád hlad) a velkým koníčkem mi je studium věcí kolem běhu a práce s tělem. I proto jsem si na podzim udělal trenérské zkoušky na rekreační a kondiční běh, kterým bych se chtěl na živnost od jara věnovat.

Porovnávání „běžeckých bot“ s Tomášem Zahálkou

Pracuješ v obchodě naBOSo. Na co se zákazníci nejčastěji ptají? V čem ti život naboso pomáhá, abys lidem mohl třeba lépe poradit?

Sice pracuju ve skladu a hlavně expeduju objednávky a spravuju e-shop, ale často se dostanu i na prodejnu, když kolegyně potřebuje vypomoct.

Obecně bych rozdělil zákazníky na ty, co si jdou pro první bosé boty, a na ty ostatní. Ti s předchozími zkušenostmi se ptají na všechno možné a začátečníci hlavně na obecné věci týkající se základní filosofie bosých bot.

Tedy co to je „barefoot obuv“ a proč by to měli nosit, pak se ptají na vliv těchto bot na zdraví a na své zdravotní problémy – často padají dotazy na zdravotní obuv a ortopedické vložky. Zajímá je i to, jak je to s chůzí po tvrdém městském povrchu, s běháním a nošením v zimě.

V naBOSo jsem od jeho otevření v roce 2015 prošel spoustou odborných školení, hodně času jsem věnoval samostudiu a absolvoval jsem soukromě i pár kurzů, takže zákazníkům dokážu snadno a srozumitelně vysvětlit i poměrně komplikovanou problematiku.

Barefootovým začátečníkům bych doporučil, aby si jako první boty pořídili takové, ve kterých tráví nejvíc času. Běžcům pak radím, že by si u nás neměli kupovat běžecké boty, dokud aspoň půl roku nebudou chodit v barefootech, aby se nohy zpevnily a zesílily.

Jak ti zapadá do barefoot konceptu a bosého chození cvičení nohou? Potřebují „nebosé konvenční“ až někdy i deformované nohy oproti bosým nohám cvičit?

Nositelé běžných bot mají slabé a často více či méně zdeformované nohy. Ti potřebují cvičit hlavně proto, aby nohy dostali do původního zdravého stavu. Samy od sebe se nohy opravují i po přechodu na barefooty a bosochodectví velmi pomalu a v omezeném rozsahu, a proto je potřeba jim pomoct.

Právě třeba i pomocí cvičení pro nohy podle tvého on-line kurzu.

Cvičit s nohama by pak měli i sportovci, kteří je hodně zatěžují. Ti mají cvičit hlavně proto, aby jim nohy zdravé zůstaly.

Co bys vzkázal lidem, kteří chtějí začít naboso a nalehko?

Nebojte se dělat to, co chcete, ať už jde o cokoliv.

Nebývá lehké vystoupit ze své komfortní zóny a čelit kritice a nepochopení okolí, ale čím častěji to budete dělat, tím snazší a přirozenější to bude.

A když přestanete dělat to, co chtějí ostatní, tak budete i šťastnější a spokojenější sami se sebou.

Lukáši, děkuji ti za rozhovor a přeji ti mnoho pěkných bosých zážitků!

Vařím se v „kotli“ Máte slovo s Michaelou Jílkovou: jak to začalo

Zrovna jsem se vrátila z dovolené v Rakousku, kde jsem se pravidelně koupávala v jezerech a horských říčkách. A vtom mi zazvonil mobil a ozval se pán s dotazem, zda bych šla do ČT přidat nějaké své nápady, jak se otužovat a zahřát v nadcházející zimě. Jako kdyby mě tam snad viděl…?

Měla jsem za to, že půjde o nějaký vzdělávací pořad, kde budou chtít osobní zkušenosti a informace pro veřejnost, jak ještě před zimou polehoučku a citlivě začít.

Ale brzy se ukázalo, jak jsem se mýlila. Kdepak, jde o „Máte slovo“, ten varný „kotel“ s moderátorkou Michaelou Jílkovou, říkal pan dramaturg pořadu. A že stačí stručně odpovědět na pár otázek, o kterých se bude diskutovat. Debata prý bude velmi nepolitická, neboť je před volbami. A taky prý bude zcela nekonfrontační, protože jde o nekontroverzní téma.

Tak dobře, uvidíme. Poslala jsem odpovědi na deset položených otázek, s dramaturgem i s paní Jílkovou domluvila všechny podrobnosti.

A jak si pan dramaturg přál, pozvala jsem i tři cvičební kolegyně, které mají dlouholetou výbornou zkušenost s pohybem pro utužení zdraví. Jednak aby na sobě demonstrovaly, jak jim pohyb prospívá, jednak aby mi dělaly podporu a případně zodpověděly všetečné otázky.

A čekala jsem na čtvrtek 15. září, na kolegyně i na objednaný taxík od ČT na osmou večerní. Hned po příjezdu mé kamarádky usadili do předsálí a mě do maskérny.

Slečna maskérka měla po delší době v péči jako hlavní hosty pořadu nejen muže jako obvykle, ale také dvě ženy. A tak se na kolegyni enviromentalistce i na mně „vyřádila“.

Tolik štětečků a barviček pohromadě jsem ještě neviděla, a to byl prý jen slabý odvar toho, co bylo ve skříni za mnou a co obvykle s sebou mívají na výjezdech mimo Kavčí hory. Hodně jsem si to se slečnou maskérkou užila, vidět její přepečlivou práci zblízka bylo fascinující.

Ve studiu pak odpočítávání jako na startu světového poháru v lyžování… a tři minuty před spuštěním kamer vplouvá paní Jílková ve večerní róbě. A začínáme! No trochu, dost se to zvrhlo… Ty předem poslané otázky skoro nepadly, diskuze se točila okolo jiných témat, a původně pry nekontroverzní téma se stávalo víc a víc horkým, „občan z lidu“ získal neobyčejný prostor… však posuďte sami.

Kde pořad najdete

Znalci televizního prostředí mě předem varovali, ať vůbec nepočítám s tím, že by snad nějaké předem poslané téma mělo opravdu zaznít. Že v tomhle pořadu se to prý obvykle posune nečekanými směry.

A to taky nastalo. A tak všechno, co jsem připravila pro vysílání a co se tam nezdařilo říct, k vám posílám skrze tento článek. Tady naštěstí „mám slovo“ já a nejspíš mě nikdo nepřeruší.

Pořad si lehce dohledáte zde: 18 a méně stupňů v bytě z 15.9. 2022

(Okolo 28:30 až 33:30 minuty a chvilku i ve 38:30 minutě tam mluvím i já:)

Jak v zimě přežít v bytě 18 stupňů ve zdraví?

Je to výzva, abychom začali uvažovat o svých běžných návycích a některé možná změnili. Pak to jde.

Změny se mohou týkat nejprve toho, co je nejlevnější a nepotřebuje velké finanční zásahy a také k čemu můžeme okamžitě přikročit a rychle to změnit: stravovacích návyků (jíst potraviny, které neochladí, ale zahřejí), způsobů větrání (větrat intenzivně ráno, a pak před spaním), volby oblečení, ale i pohybu v bytě i na pracovišti během dne (využít drobné přestávky v práci i doma pro rychlé procvičení těla na zahřátí, dát si prostor pro pohyb i ve volném čase).

Jde chlad vyřešit jen svetry a ponožkami?

Pokud se spojí s dalšími změnami, pak může vhodné teplejší oblečení pomoci k pocitu tepla. Ne každý si například uvědomí, že taky dost záleží na materiálu a střihu oblečení i na způsobu vrstvení na sebe. Třeba umělé materiály jsou méně vhodné, protože často spíše ochladí, zatímco bavlna, vlna (i merino vlákno) či hedvábí lépe hřeje. Je lepší více tenčích vrstev než jedna tlustá.

Také není moc vhodné mít oblečení přímo na tělo, těsně obepínající. Třeba těsné legíny, pevné stahující ponožky, vypasované tričko a podobně. Proč? Tyto úzké střihy příliš stahují kůži a podkoží a tak se v těch místech tělo nemůže dobře prokrvit a zahřát.

I když tedy máte volnější oblečení z vhodného materiálu, ani tak to nemusí stačit a může se do vás dát zima.

Je třeba se taky hýbat. Například chodidla, která strkáte do ponožek, je dobré mít pěkně prokrvená, jinak budou i v teplých ponožkách mrznout. To dobře znají lidé, kteří trpí na „studené nohy“. Zvláště prsty na nohou jsou na to citlivé, a proto je předtím dobře pasivně i aktivně rozhýbejte: promněte si je svými prsty na rukou, poválejte je mezi dlaněmi, zahřejte je třením, a teprve pak je vložte do vyhřátých ponožek. (Mluvím o tom v čase cca 29-33 min.) 

A když nemáte zrovna rozpálená kamna nebo teplé radiátory, abyste si mohli ponožky pěkně nahřát, tak si je „předehřejte“ třeba přímo na kůži: zastrčte je na chvíli pod triko na břicho, střed těla je totiž obvykle nejteplejší.

Co ještě může pomoci k pocitu tepelného komfortu?

Důležitá je taky teplá strava a teplé nápoje, to vše sníží pocit chladu. Leckdy si člověk nemusí uvědomit, že pokud přijde zvenčí do vychladlého domova, není dobrý nápad napít se studené vody nebo vychlazeného moštu.

Líp uděláte, když si půjdete uvařit horký čaj (nejlépe s čerstvě nastrouhaným nebo na kousky nekrájeným kouskem zázvoru). Anebo jiný nápoj, a o teplý hrnek si navíc můžete zahřát promrzlé ruce. Nejšťastnější volbou není ani snídat po ránu v prochladlém bytě třeba tropické ovoce… Raději si uvařte ovesnou nebo jinou výživnou kaši s rozinkami.

V poledne si dejte místo zeleninových salátů horkou polévku s kořenovou zeleninou nebo silný bujón – a ze zevnitř ohřátého žaludku se vám pak do celého těla rozlije teplo.

Ve chvíli, kdy se do vás dá zima, je také dobré se trochu rozhýbat. A stačí málo, ale častěji.

Inspirovat se můžete třeba drobným cvičením na videích v článku Pohyb je potřeba, radost i lék! Anebo uceleným pohybovým programem pro zvýšení tělesné zdatnosti v online kurzu Záda v pohodě.

Když si totiž navyknete na cílený pohyb pravidelně, tato každodenní, byť drobná, ale postupně se zvyšující zátěž začne přinášet pozoruhodné výsledky a zlepší se celková tělesná kondice.Zjistíte to třeba tak, že namísto pomalého, obtížného vystoupání po schodech k domovu vyběhnete po měsíci či dvou ty stejné schody s lehkostí, jako nic! A taky se přitom méně zadýcháte.

Přesně tak, jako to poznaly moje cvičební kolegyně během pravidelného cvičení doma v loňském covidovém období.

Zpevněné a posílené tělo je také mnohem odolnější vůči „bacilům, a také chlad lépe ustojí i více vydrží.

A pozor, zlepšovat se lze v každém věku!

Proč se u nás tak rozšířilo přetápění? Jsou Češi zhýčkaní?

Nevidím jako příčinu zhýčkanost, ale dvě jiné. První je nedostatek pohybu: v dnešní době stále více lidí pracuje vsedě a potom doma vysedává u televize nebo u počítače. A při nehybném posedávání je více stupňů příjemných.

Druhou příčinou je pak méně viditelné propojení mezi teplotou v bytě a cenou, kterou za to platíme. Ve starých anglických filmech je například vidět, že když si chtěli přitopit, museli vhodit do plynoměru minci.

I u nás by bylo možné se trochu uskromnit, přemoci se a změnit mnohdy letité návyky, a to i ve vytápění (třeba na 24 stupňů a více, a to ve všech místnostech, i tam, kde se přes den téměř nepobývá). Víme, že změny se dělají těžko, ale jde to, zvláště když je stimul. A finanční stimul je velký motor.

Je však třeba brát v úvahu, že ne všichni se s chladem vypořádají bez zdravotních následků, a tak zvláště starší lidé se na to musí předem připravit a tělo trochu otužit a potrénovat. Pár skupin to však nezvládne: nemocní či staří lidé, kteří se nemohou pohybovat, a také velmi malé děti a miminka, tam už to otužování ani pohyb nezachrání, a o zhýčkanost nejde. Pro miminka a staré lidi je třeba mít doma teplotu vyšší.

Hrozí doma při méně stupních více vlhkost a plísně?

Obecně při nižší teplotě plísně více „prospívají“ A to nechcete, že? Tak alespoň je třeba, aby vzduch uvnitř domova co nejvíc cirkuloval, tedy umožněte i vzduchu pohyb pravidelným, rychlým větráním. A také nezapomeňte, že při vaření se tvoří páry a zvyšuje se tak vlhkost vzduchu. Je třeba opět dobře vyvětrat.

Komu otužování prospívá a koho ohrožuje?

Prospívá všem běžně zdravým lidem, je to prevence nemocí, trénink kardiovaskulárního systému a podpora správného dýchání. Otužování upevňuje sebe-dispiplínu, je to výborný začátek pro změny i dalších denních návyků, je to forma prevence nemocí i seberozvoje.

Učí tělo rychle reagovat na výkyvy teplot, tedy prospívá k trénování oběhového systému. Jak konkrétně? Například hodně napomáhá zlepšování funkce cév, tedy jejich roztahování a stahování, a také snižuje vysoký krevní tlak. Otužování má i další benefity – povzbuzuje metabolismus a zlepšuje soustředění, dokonce i omlazuje pokožku tím, že ji tonizuje (=zvyšuje napětí), tedy lehce vypíná i pleť. Také prospívá nervovému systému a pro leckoho je úplně blahodárné – po výstupu ze studené vody se totiž vyplaví do těla endorfiny a navodí tělesnou i duševní pohodu.

Co při otužování nepomáhá, je pití alkoholu. Rozšiřuje cévy a tělo se tak rychleji ochlazuje, protože teplo rychleji uchází ven. (Občan ze Šumperska, který v pořadu zmínil svůj tip, se tedy popíjením slivovičky ve svém chladném bytě moc nezahřeje.)

Také u lidí s onemocněním srdce, ledvin, s vysokým krevním tlakem je třeba s otužováním postupovat velmi jemně a opatrně. Netrénovaného, nemocného člověka ohrožuje nikoli otužování jako takové, ale prudká změna teplot oběma směry (například hned po ledové koupeli ve vodě si dát horkou sprchu). To je pro srdce velmi namáhavé a může dojít až k selhání oběhového systému, k zástavě srdce, křečím a podobně. Ovšem i u takto oslabených lidí je postupné a opatrné otužování naopak zdraví přínosné.

Celoroční otužování však přece jen nemusí být pro všechny. Pro některé lidi je spojeno s nepříjemnými pocity a to pak oslabuje efekt otužování a nepřinese jim dlouhodobě pozitivní účinky. Je třeba si vždy říct, PROČ to dělám, nebát se nemoci, ale soustředit se na zdraví, a pak vytrvat.

Inspirujte se v článku z rubriky STOP rutině ve 2. dílu: Podpora imunity a zvýšení odolnosti, kde najdete velmi citlivý postup, jak můžete pasivním způsobem otužit tělo proti chladu – a to i pro ty, kdo ledovou sprchu opravdu nemusí.

Jak může pohyb pomoci žít v 18 stupních?

Pohyb zahřeje – a to i takový pohyb, jako je prohloubené dýchání. Už jen tímto pravidelným stlačováním a roztahováním orgánů v břišní dutině (díky pohybu bránice nahoru a dolů) dochází k jejich masáži, okysličení a lepšímu prokrvení, hluboké dýchání pomůže lépe rozhýbat střevo, podpoří peristaltiku (= rytmický pohyb stěn ve střevech jedním směrem, sloužící k posunu potravy), zlepší trávení a využití živin z potravin.

Větší rozsah pohybu a intenzivnější tělesné cvičení pak lépe prokrví i svaly a další tkáně celého těla. To vše pomůže k lepší elasticitě kloubů, ke svalové i šlachové pružnosti a je to skvělá prevence před pády, zvláště v zimním období.

Při pocitu nepohody je tedy třeba zahřát se pohybem, jednak u běžné denní činnosti (vaření, úklid), jednak krátkým procvičením celého těla. Začne-li vám být zima, vstaňte a zakružte si rameny, pažemi, protáhněte se, udělejte pár výponů, projděte se do kuchyňky nebo domácí kuchyně a udělejte si teplý nápoj (čaj, kafe). Nebo si zacvičte jednu sestavu na protažení/zpevnění, stačí pět minut intenzivního pohybu a bude vám líp.

Co vše lze léčit pohybem?

Kdo mě sledujete, už to dobře znáte, že? Ale diváci u paní Jílkové nejspíš nikoli… Vyléčit či zlepšit lze například tyto stavy: bolesti pohybového systému, zvláště kloubů, bolesti páteře, migrény, dechové obtíže, problémy oběhového systému, gastrointestinální potíže (špatné trávení) i psychické problémy.

Však si srovnejte děti a staré lidi, kteří se přestali hýbat: jak ubývá pohybu, přibývá nemocí. Tkáně bez pohybu se zanášejí a mění svoji konzistenci – některé tvrdnou nebo tuhnou, příp. křehnou (cévy, šlachy, vazy), jiné řídnou (kosti), a celkově jsou méně ohebné.

Zlepšení díky cílenému pohybu je cítit i vidět například na všech kloubech. Pohybem se každý kloub krásně „promaže“, kloubní maz se roznese do všech kloubních zákoutí. Pro správné fungování je důležité také správné nastavení kloubů, aby měly možnost plného rozsahu pohybu a nikde nebyly „uskřípnuté“, aby se pravidelným stlačováním a uvolněním vyživovaly také chrupavky a všechny měkké tkáně v kloubu a jeho okolí. Vnesení pohybu i do skloubení jednotlivých obratlů páteře vyživí i meziobratlové ploténky, a celá dříve ztuhlá a bolavá záda se kvalitním pohybem uvolní a znovu rozhýbou.

Také svalům pohyb skvěle prospívá, a to speciálně pravidelné natahování v celé přirozené délce díky kvalitnímu protahovacímu cvičení. A také maximální zkracování a uvolňování během dobře vybraného posilovacího cvičení – to vše svaly udržuje v dobré kondici.

Už jsme zmínili, jaké dobro může přinést pohyb do středu těla: rozhýbáním hrudního koše se prokrví plíce a připraví se na větší výkony, a leckdy se tak uvolní i blokády i na páteři. A co teprve všechny orgány, uložené v dutině břišní… I na psychiku je pohyb skvělým lékem.

V Japonsku je dokonce oficiálně schválena terapie „šinrin-joku“, tedy terapeutické procházky pod stromy v parcích i v přírodě, chůze do kopců, podél potůčků a jezírek, poslech ptačího zpěvu a vnímání vůně kvetoucích rostlin, to vše balhodárně působí pro snižování hladiny stresu a pro uvolnění mysli.

Jak má vypadat stálá péče o tělo, aby zůstalo zdravé?

Začít můžete ranním otužováním: krátkým ranním cvičením třeba u otevřeného okna, výběhem ven nebo rychlou procházkou ve vhodné obuvi ještě před snídaní, anebo . vlažnou či studenou sprchou podle toho, co komu vyhovuje. Vše závisí na založení a preferencí každého člověka.

Neméně důležitá je i kvalitní strava, tedy žádný „fast food“ nebo pizza, ale dobré, nejlépe doma připravené jídlo, alespoň jednou denně i teplé. Pomohou i dobré pracovní návyky i čas pro kompenzaci nevhodných pracovních poloh, tedy pravidelné přestávky v práci pro protažení a regeneraci nehybné pozice při práci, a to zvláště pro pracující vsedě u počítače.

Důležitý je i čas pro relaxaci a koníčky, každodenní byť jen krátký pobyt na čerstvém vzduchu i péče o dobré vztahy doma i v práci. Pomůže i večerní zklidnění, poté rychlé, ale důkladné vyvětrání, které navodí kvalitní, rozumně dlouhý spánek. Když přidáte víkendový pohyb v přírodě, ať už pěšky, během, na kole, nebo třeba i na motorce (hlavně však chůzi), lepší celková tělesná i psychická kondice se brzy dostaví! A pomůže zvýšit odolnost nejen vůči nemocem, ale dokáže pomoci i se zvládáním dalších nestandardních situací, třeba i vyrovnat se s chladem.

Čím začít, aby to moc „nebolelo“ a přitom pomohlo?

Málokdo má chuť měnit své denní návyky, vždyť je to taaak nepohodlné! Když ale začnete velmi zvolna, můžete postupně získat motivaci i chuť i k větším změnám. Jak na to?

• Ráno v koupelně si místo na zem stoupněte na tvarovanou podložku pod nohy a svou ranní hygienu včetně čištění zubů si ty své 2-3 minuty provádějte na ní postávejte a přešlapujte na podložce, až se vám zahřejí a prokrví studená chodidla. Až z podložky sejdete, hned pocítíte rozdíl ‒ vstoje i v chůzi budete stabilnější.
• Dobře se najezte – volte vhodné „zahřívající“ jídlo a pití. V zimním období a speciálně pro zahřátí pomůže takové, které současně neochlazuje.
• Zaveďte si novou rutinu do pracovního dne: 1x za hodinu si udělejte čaj, otevřete okno a krátce vyvětrejte, protáhněte se, zacvičte si ‒ a stačí třeba jen pár výponů nebo zakroužení rameny.
• Po práci ujděte nad svůj obvyklý denní rytmus navíc cca 5 minut rychlou chůzí. Když ve městě vystoupíte o jednu autobusovou zastávku dříve, když dojdete o jeden až dva bloky domů navíc, nebo na vesnici projdete domů menší oklikou namísto běžnou nejkratší cestou, máte svých pět minut splněno. (A přidávat pak můžete kdykoli…)
• Večer, už v posteli, si pro lepší usnutí dopřejte 2 minuty jednoduchého dechového cvičení (postupně se prohlubující nádech a výdech, se soustředěnám na uvolnění na konci výdechu, a s pomalým prodlužováním fáze klidu PO úplném výdechu). A po chvíli praktikování… se probudíte až ráno.
• Buďte dobré mysli, nepodléhejte předem panice a nebojte se už předem něčeho, co třeba vůbec nenastane.

Tipy najdete v článcích o pohybu v seriálu STOP rutině.

V „coronavirové době“ vznikl seriál o péči o své zdraví v domácích podmínkách: Jak nestárnout a žít.

A mnoho cvičebních nápadů na zvýšení kondice najdete v online kurzech v této době: jednak v kurzu Záda v pohodě, ale i v dalších ZDE.

Co a koho jste v pořadu ještě neslyšeli?

Vedu cvičební lekce a semináře celý život, pro studenty, přes dospělé po aktivní seniory, z nichž někteří mají už přes sedmdesátku. Ti všichni si cíleným pohybem zlepšují kondici. A někteří se mnou už v televizi byli dříve, kdysi v pořadu Aby záda nebolela (byl to patnáctidílný cvičební seriál zaměřený na prevenci problémů se zády).

Také teď jsem své věrné cvičenky pozvala, aby mě jako „živé svědectví“ doprovázely. Ve studiu v pořadu Máte slovo je uvidíte hned za mnou ‒ několik mých cvičenek a kolegyň, které opravdu na svůj věk nevypadají. Je to tím, že o sebe celý život pečují, pravidelně cvičí a mají pestrý, zdravý životní styl.

Sice v Máte slovo to své slovo nedostaly, ale samy vědí, že nejdůležitější je to, co pro sebe opravdu dělají, ne o čem jen tak mluví. A tak právě teď zase začnou chodit do pravidelných cvičebních lekcí pro udržení kondice, nabrání dobré nálady, pro inspiraci na domácí cvičení i pro radost z pohybu

A jak to máte vy?

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!