Jak boty mění rovnováhu v nohou, v těle i v životě (4. díl)

Chodím naboso. Velmi často, vlastně skoro pořád. V přírodě i ve městě.

Někdy je ale ve městě trochu problém. Tak jsem přemýšlela, jak to navléknout, aby si bosonohého člověka ve městě neprohlíželi ostatní tak nějak podezřívavě…

Aby se při každém vstupu do úřadu, tramvaje, obchodu či  restaurace nezdvihla v údivu nebo až s nevolí mnohá obočí…

Ne že by mi to tedy nějak vadilo, naopak. Dneska už dokonce často vidím spíše ono usměvavé pokyvování namísto divných pohledů. Ale za zkoušku všímavosti mi to stálo.

Na internetu je k bosobotkám také dobrá inspirace.

Já to vymyslela takhle: vyřeší to dobře zvolený model bosobotek. Prostě ostatním jednoduše ošálíte smysly! Jejich  mozek zpracuje informaci, že VIDÍ  letní botky a je to.

A že jsou to boty pouze seshora, nad tím se už dál nikdo nezamýšlí. Všichni jsou spokojeni, vy si můžete užívat divadlo, kino, nákup či jednání v klidu a ostatní to také neruší…

Jak na to? Tak to vezmete háček a uháčkujete si dlouhý řetízek. Máte-li doma jakékoli korálky, můžete je do něj taky zapracovat.

A nebo třeba zužitkujete staré náramky, nenošené náušnice, korále, co se už k ničemu nehodí, ozdobné sponky či barevné kroužky…

A když opravdu hodně spěcháte a chcete opět nový model, prostě vezmete třeba točenou šňůrku a párkrát obtočíte okolo nohy. Stačí jen dobře měřit, než pak střihnete a dokončíte malým očkem pro miniknoflík na zapnutí vašeho nového modelu bosolodiček…

Když je to nutné, stihnete vyrobit nové boty za půlhodinku, a když chcete propracovanější model, tak klidně dvě hodiny ruční práce… to pak ale máte originální kousek!

Dneska se mi první tři modely vejdou do malého sáčku na svačinku!

Takže botník vlastně nepotřebuji… třeba až do podzimu. Užijte si i vy objevování města v bosobotách…

A budete-li chtít, aby do bosobotek vaše nohy nejen dobře vypadaly, ale aby byly i zdravé a v dobré formě i „zevnitř“, zkuste je vylepšit krátkým denním cvičením. Zabere vám to určitě méně než výroba jednoho páru bot.

A pak už v novém modelu vykročte přes práh ...

V těchto teplých dnech se  i ti, kdo obvykle neholdují chození naboso, rádi vyzouvají a dopřávají svým nohám a chodidlům doma nebo na zahradě aspoň trochu volného pohybu. Zkrátka, vypouštějí svých deset po zimě notně zkrotlých a neohebných koníků zase ven…

I já se letos už od časného jara občas projdu bez bot. Po loňské zcela bosé sezóně a po zimním „spánku“ v bosobotách však nastaly velké změny. Uvědomila jsem si to náhodně v souvislosti se smutnou společenskou akcí, na kterou se opravdu v žádném případě neslušelo přijít naboso ani v sandálech. Bylo třeba najít v botníku vhodnou obuv z dřívějšího období.

A na problém bylo zaděláno… ani jedny boty se už nedaly obout!

Nohy se prostě odmítly nasoukat do malého stísněného prostoru, kde se nedá ani nadechnout. Nakonec jsem našla náhradní řešení, ale  přimělo mne to zamyslet se nad novými souvislostmi péče o nohy. Začala jsem tedy důkladnou probírkou botníku. A přitom vyvstala otázka: co tedy obout místo odkládaných modelů v případě, že to naboso nejde?

A tak jsme si na léto společně vyrobili nové boty. 

Volné a vzdušné sandály mohou být řešením pro ty, kdo už nechce zažívat nepříjemné pocity v sevřených botách. A takoví se sešli na semináři Zdravé nohy III. Postup výroby jsme se naučili od hostujících lektorů ze „šťastných nohou„. A pak jsme už jen rozcvičovali prsty, rozhýbávali nohy a ladili jejich správné nastavení pro vznosnou a lehkou chůzi.

Výroba sandálů je dnes už docela jednoduchá. Učí se na seminářích, na workshopech či na různých venkovních akcích – můžete si je osobně udělat za hodinku třeba na festivalu nebo i sami doma.

A pokud chcete podobné sandálky hned a bez práce, jsou běžně k mání třeba v naboso nebo v dalších specializovaných obchodech s bosobotkami.

U mých klientů a i na mém vlastním příkladu se zřetelně ukázalo, jak se nohy, opečovávané masáží, cvičením a třeba i chozením v bosobotách (nebo i zcela bez bot) mění!

Ta změna jde ve dvou úrovních.

Na té vnitřní jde především o vnímání nohou a celého těla. Celkem brzy po osvobození z pomyslné „ohrady“ začnete totiž své nohy vnímat jinak, a někdo vůbec vnímat. První, čeho si všimnete, je živější a ohebnější ploska i prsty nohou, ochotnější i k různým pohybům navíc. Když toho využijete a naučíte své nohy novým kouskům, které si budou moci ve volných chvílích už provádět samy, jejich šikovnost ohromně stoupne.

Další vnitřní efekt osvobození z pevných bot je, že se  na nohou vstoje budete cítit mnohem jistěji. Všechny prstce nohou vás dobře stabilizují při stání a bezpečně ponesou při chůzi i proto, že se budou moci roztáhnout víc do stran. Ovšem budou také potřebovat mnohem víc prostoru!

Jsou jako ti zmínění divocí koně… jakmile budou jednou venku, už se nebudou chtít nechat zavírat do ohrady!

Dobrá stabilizace je navíc  vynikající prevencí upadnutí. A jestli nic jiného, tak tohle je zvláště pro starší lidi vážně skvělý bonus, vždyť nejvíce úrazů u lidí staršího věku je právě následkem pádů!!

Počítejte také s tím, že zlepšíte-li pohybový režim svých nohou, začnou procházet i fyzickou proměnou. A to vás nejspíš bude něco stát:)

Ty vnější změny jsou totiž opravdu viditelné, někdy až dramaticky, třeba až do jiného čísla vašich bot. Nejen vlastní prstce nohou, ale taky nárt i ploska nohy tím rozmanitým a volným pohybem zesílí. Více „osvalené“ chodidlo i silnější prstce nohou se zvětší a lehce rozloží do všech směrů, bude tedy potřebovat více místa nejen do šířky, ale i do délky a výšky. Pokud se změny budou odehrávat v létě, o tolik nejde, obujete sandály, které jste si třeba právě vyrobili (ovšem nejspíš o číslo větší než dříve).

Ale běda, pokud byste si museli tak jako já obout společenské upnuté boty či dokonce lodičky s úzkou špičkou!

Osvobozené a rozhýbané nohy se tomu budou velmi bránit a nebudou již chtít nechat se omezovat a stlačit do nevyhovujícího tvaru. Budou vás tlačit a začnou bolet.

Nejspíše si budete muset pořídit jiné, větší boty se širokou špičkou a jen malým (nebo žádným) podpatkem. A to je vlastně dobře, protože tak vám nohy dávají skvělou zpětnou vazbu, že jste je dobře rozcvičili.

Můžete to využít i jako impuls k probírce vašich bot. Já ten úklid v botníku vzala po dlouhé době z gruntu: při zásadní obměně ubylo velmi mnoho „starých“ modelů a protože už je zas teplo na volné chození, přibylo jen velmi málo nových. A ty mají společný rys, chybí jim podpatek a mají tenkou podrážku.

Možná si už ani vy nebudete chtít pořídit ty okouzlující botičky na vysokém podpatku tak krásně modelující nožku, které jsou podle obecných kritérií prostě neodolatelné…  Jistě dobře víte, že byste tak vlastně zahodili všechen ten čas, který jste do té doby investovali do vyléčení svých nohou… třeba masáží, vitalizační automasáží či cvičením.

Na trhu je totiž množství jiných vhodných bot, lepšího a zdravějšího tvaru, které mají jen malý podpatek a i ta podrážka je rozumně tenká, aby se přes ni dalo „přečíst“, kudy a po čem vlastně chodí.

A možná, že u vás již nazrál čas k větší změně ve filozofii obouvání a k vyzkoušení nové generace „bosých“ bot.

Nebuďte však zaskočeni, pokud vám napoprvé boty bez podpatku a s tenoučkou podrážkou pocitově nesednou, ne každá noha je na to hned připravená, ne pro každého jsou v tu chvíli vhodné. Všechno chce svůj čas a nedá se to uspěchat.

Ale jak budete postupně přidávat na aktivizaci nohou a chodidel, budou schopné snést větší zátěž a postupně to začnou zvládat i bez pasivní podpory vložkami nebo bez umělého odpružení v tlusté vyměkčené podrážce.  I selský rozum velí, že je třeba to ladit, pomalu a postupně: co uberete na jedné, přidáte na druhé misce vah. Zkuste se tedy nejprve občas a na chvíli projít i bez vnitřní opory ortopedických vložek do bot. A jindy zas na chvíli vyměnit obvyklé boty třeba za ty nové sandálky s tenkou podrážkou. A nebo naboso. A sledujte, co se bude dít. Vždycky se přece můžete vrátit do běžných bot…

Prostě to teď během léta vyzkoušejte.

Pro začátek zvolte bezpečný a měkký terén, zujte boty a projděte se jen tak naboso. A vnímejte. Nechte na svá chodidla působit různé povrchy a luštěte signály odspodu. Máte na to totiž stovky a stovky speciálních čidel v chodidle, které nohám dopřejí netušené zážitky.

Hrajte si: sledujte třeba rozdíl mezi teplotou povrchu na kraji cestičky vyhřátém od slunce a druhé straně ponořené ve stínu…

Anebo rozdíl mezi strukturou travnaté louky a svahem porostlým vřesem, mezi pěšinou s poházenými kamínky od cestářů a krajem lesa s jehličím a větvičkami, zanořte se i do mechové výplně lesní prohlubně či tůňky…

Pokud vaše nohy ještě nejsou na bosé chození připravené, tak můžete stejně otestovat i letní botky: Jak vnímáte povrch pod nohama přes různě tlusté podrážky svých bot či sandálů? A co schody, můžete si osahat jejich hranu skrze botu nebo to nejde?

Jak se chová špička nohy zavřená v botě, natáhne se pro krok nebo prsty leniví a jen tak se povalují v botě a veškerý dotyk i odraz pak za ně odpracují bříška pod prsty? A jak to jde poté, když si zujete boty, změnilo se něco?

A co velikost, máte v botách dost místa pro svých „deset divokých koní“? Můžete jim dopřát aspoň o něco prostornější ohradu, když už je někdy musíte zavřít? Přemýšlejte, vnímejte a zkoušejte…

A pokud se vám svobodný pohyb zalíbí natolik, že byste nejraději celou „ohradu“ pro nohy zbořili, podívejte se na další elegantní řešení vašeho obutí. Je jako z pohádky o princezně Koloběžce, která chodila obutá – neobutá…

Hrajte si a trénujte. A pokud nevíte jak, inspirujte se u mne. Za zkoušku i za případnou změnu to právě teď na prahu léta jistě stojí.

Jak vybrat správné bosoboty a trénovat naboso

Co tě ve škole o nohách nenaučí, doučí tě sám život

Už v mateřské školce jsme nosili bačkůrky a z botníku s obrázky jsme si brali botičky na ven. Jen v létě jsme se někdy mohli zout a proběhnout po trávě naboso. A pak to šlo už celý život ve vyjetých kolejích… s botami na nohou.

Při koupi těch nových se řešila vždy jen barva a módnost, tedy tvar různě zkosené špičky. Při zkoušení pak, to, aby tlačily jen v rozumné míře a aby se na podpatku ještě dalo „jakž-takž“ chodit. Hlavně ať to dobře vypadá. Jak se v tom cítíme, bylo vedlejší.

Vše podporovaly hlášky typu: „Vklouzla do toho jako do nových bot!“ „Ten se do práce ale umí obout!“ Nebo ty negativní: „No, pěkně se z problému vyzul!“ Boty byly civilizační standard a nezbytnost.  Jediná svoboda pro dětské nožky byla o prázdninách u babičky na venkově nebo s rodiči na dovolené.

V dospělosti pak možná na pláži u moře… A právě tam jsem si začala už před lety, ještě dávno před módou naboso, všímat bosých nohou. Někteří lidé i na pláž nosili balerínky a do vody zavřené boty, ti odvážnější až tady odkryli své křivé prsty a zahnuté palce. A když jsem se jich ptala, proč chodí po písku tak opatrně, vyslechla jsem mnoho příběhů o dlouhodobé, roky trvající bolesti nohou.

A pak přišel zlomový moment – v roce 2009 vydání bible všech běžců od Chrise McDougalla: Zrozeni k běhu. Chris odhodil běžecké boty a s nimi i četná zranění a problémy s nohama. Odstartoval tak novou vlnu, „nakažení“ lidé se začali vyzouvat z pevných bot s podpatky a vracet k přirozenému pohybu, k chůzi i k běhu v tenkých sandálech nebo zcela naboso.

Odstraněním tlusté podrážky padla bariéra mezi zemí a obrovským množstvím receptorů pro polohu i pohyb v plosce každé nohy. Nohy se osvobodily z útlaku botami a začaly zase „vidět a slyšet“.

První výrobci vytvářeli své „bosoboty“ neboli „barefoot“ modely už před více jak dvaceti lety. V novém tisíciletí se však tomuto trendu trh s botami ve světě rychle přizpůsobil a vznikaly další nové značky a prodejny pro tyto nadšence.

Zhruba okolo roku 2014 dorazila vlna i k nám. Otvíraly se obchody s botami na sport i běžné nošení a všechny měly velmi tenkou podrážku. (Tu už léta předtím, ovšem včetně podpatku, využívali v tanečních botách profi-tanečníci, kteří potřebují při tanci maximálně vnímat svá chodidla.)

Lidé si chtějí opatřit tyto novinky, ale protože nejsou úplně levné, shánějí o nich více informací. Ti zdraví se přezují zcela bez problémů, ti s bolavýma nohama chtějí vědět o jejich účinku na různé problémy nohou.

Obracejí se pak na mne nejen mí klienti, ale i neznámí lidé z internetu a ptají se: „Mám plochou nohu, vbočený palec… atd.  Mám si pořídit barefooty? Pomohou mi?“ A ti, co si botky už koupili, nevědí, zda si v nich mohou troufnout chodit denně. Jsou i tací, kdo to zpočátku přehnali a teď se cítí hůř.

Jak člověku bosoboty pomohou, je velmi individuální. Někdy (ale celkem zřídka) i zdravým nohám nemusí sednout, a naopak: i lidem s velmi problematickýma nohama mohou velmi zlepšit jejich současný stav. Ve dvou dílech článku k bosobotám vám dávám náměty a doporučení, co se osvědčilo mně a mým klientům a co by mohlo fungovat i vám. Máte-li chuť se „přezout“ nebo úplně vyzout, prostě to zkuste!

Než cokoli doporučím, vždycky nejdřív vyzkouším vše sama.

A tak již několik let chodím povětšině v bosobotách a občas, zvláště v letním období, i naboso. V roce 2016 jsem žila půl roku striktně, všude a pořád zcela bez bot, poté v různých kombinacích: podle počasí, terénu i nálady buď naboso nebo povětšinou v sandálech či lehkých bosobotkách. Podotýkám, že v zásadě nemám s nohama zdravotní problémy.

Shrnu-li své bosé začátky, tak je to především v hlavě. Totiž že navzdory od dětství vtloukaným představám a nařízením prostě je možné i vyjít úplně kamkoli bez bot – a když se zujete, otevře se vám pod nohama nový svět, plný netušených zážitků.

Krásně to vyjádřil bosochodec Petr Válek:

 „Chození bosky v přírodě je pro mě čirou euforií. Nejde o to, že od té doby, co jsem vyzul boty, nevím co je nachlazení, přestala mě bolet záda a na puchýře jsem dávno zapomněl. To fascinující je, že jsem se ocitl úplně v jiném světě, ve světě zázraků. Vždycky jsem trajdal po lesích, ale bez bot to dostalo novou dimenzi.

Jsem součástí místa, kudy procházím, cítím to propojení, vnímám a skrz chodidla zažívám úchvatná dobrodružství. Nohy samy mě vedou a ochutnávají různé povrchy. Každá bosá procházka je prožívání čistého štěstí. Nechápu, jak jsem mohl tolik let vydržet uvězněný v botách.“

Mám to stejně jako Petr, ale chození úplně naboso si teď užívám především v přírodě. Pro každodenní chození po městě mám už celkem slušnou sbírku pohodlných bot, především těch barefootových.

Od ručně háčkovaných pseudobotiček přes sandály „huarache“ vlastní výroby, barefootové boty na jaro i na zimu různých tvarů a od různých výrobců, dvoje pětiprsťáky až po pár zbylých klasických bot s vhodným tvarem a dostatečným prostorem pro přednoží a prsty, které mi ještě nejsou malé.

Ty původní boty (speciálně všechny ty se špičatým tvarem „špičky“) už nenosím, jsou mi velice nepohodlné, všude mě tlačí a tak jsem je vyhodila, zatím do sklepa. Přechod na jiné než klasické boty byl vesměs příjemný, protože jsem vlastně šla opačnou cestou: po půlroce života bez bot byly barefooty vlastně jedinou pohodlnou volbou.

A jak to bude u vás? Začít trénink hned vyzutím a chůzí naboso je jedna z možností, jak si nohy na bosoboty natrénovat. Hodí se to hlavně před létem, kdy je mnohem snadnější chození bez bot „ochutnat“. Zkusit to může téměř každý, ať má zdravé nohy, nebo ne, jen to rozhodně nedoporučuji těm, kdo trpí neuropatií, „diabetickou nohou“ (více si přečtěte v e-booku Nejčastější problémy nohou).

Chůze naboso totiž skvěle probudí nohy a připraví je na nové bosoboty. Až si je poté obujete, nastartovaná chodidla budou i přes toto obutí schopná využít všech výhod bosobot, tedy skrze tenkou podrážku ucítí povrch, díky její ohebnosti jej obejmou a projdou se mnohem vnímavěji než bez této přípravy.

Jak na trénink chůze naboso

Chcete-li, načtěte si zkušenosti s chůzí naboso, třeba i v článcích na mém blogu. Naboso chodí už pátým rokem například  bosoběžec Lukáš. Tak co, jdete se taky zouvat?

Pro začátek bosochození najděte namísto městského terénu rozmanitý a přitom bezpečný přírodní povrch. Máte-li měkoučká a přecitlivělá chodidla, nejprve toho moc nezvládnou, tak si na bosý trénink vezměte s sebou i boty: buď své obvyklé polokecky nebo už ty nové, barefootové. Nezvládnete zpočátku naboso ani malé kamínky?

Pak vyjděte na písek: na dovolené na pláž, do písečných dun, a u nás třeba na pískoviště (nebo doskočiště na stadionu, hřiště na beach-volejbal, určitě sami najdete vhodné místo): zabořte do písku nohy až po nárty; prohmatejte prsty celou vrstvu do hloubky, nabírejte písek prsty nohou, užívejte si nové vjemy.

Dál určitě zkuste naboso travnatý povrch, a raději posekaný, bez včel. Najděte si i bosý chodníček ve vašem okolí, stále vznikají nové.

Nechcete snad ven? Trénovat můžete i v bytě: nasypte do misky s plochým dnem dvě kila čočky nebo hrachu a šlapejte…

Je však třeba také pozměnit způsob chůze. Zdravé nohy to umějí úplně intuitivně, protože po uvolnění prstů a plosek ze sevření začnou konečně naplno hlásit všechny receptory a v mozku naskočí automaticky jiný, vhodnější „pohybový program“.

Nejde-li to samo, pomožte jej zapnout: zpomalte kroky, nedupejte po trávě přes paty, ale choďte jemněji, našlapujte celou ploskou a více přes prsty. Úplně stejně to totiž budete potřebovat i pro chození v barefoot botách!

Jak dlouho bez bot? Stačí, když zpočátku ujdete naboso pár minut, další den o chvíli déle… Prostě „nepřepalte“ začátek. A až budete mít chuť vyjít i na procházku v lese, možná je čas vybavit se na ni pro střídání s chůzí zcela naboso taky „bosými“ botami s tenkou podrážkou, abyste i přes ni mohli začít vnímat svými chodidly. Jaké tedy vybrat?

Možnosti výběru z bosých bot – pro začátečníky „fivefingers“ 

Pětiprsty (fivefingers) vypadají jako prstové rukavice, mají oddělené prostory pro každý prst nohy. I obvykle sevřená noha se v nich přirozeně roztáhne, začnou pracovat jednotlivé prsty i celé přednoží a hodně se zvýší stabilita a rovnováha – nejen nohou, ale i celého těla.

Kvalitní „vibramová“ podrážka není úplně papírově tenká, takže pro nohu, zatím nezvyklou na mnoho vjemů, je tak akorát. Navíc tahle podrážka vydrží věky – i po pěti letech celkem častého používání jsou moje botky skoro jako nové. A jsou skladné, skoro do kapsy.

Pro první kroky jsou vhodné takové, které se vám budou dobře nazouvat, tedy raději balerínového střihu než uzavřený střih se šněrováním, vypadající jako polokecky. Budete se totiž muset naučit rovnat si prsty do jednotlivých oddělení.  A to jde mnohem líp, když si díky vykrojení svršku boty rukama dosáhnete až na prsty nohou.

Fivefingers mají proti běžným barefootům ještě  jednu výhodu: pokud vám sednou, pak chůze v nich slouží i jako léčebně-terapeutická lekce. Ovšem ne když jsou první tréninky po chodníku ve městě! Jak tedy působí, když v nich jdete dostatečně pestrým terénem?

Kromě toho, že stimulujete a tím posilujete svaly tvořící klenbu nohy, tak zcela mimoděk „léčíte“ vbočené palce a pokřivené prsty. Boty tak vlastně užíváte místo prstových korektorů. Jenže zatímco s korektory se obvykle nedá chodit a celá „léčba“ tak probíhá jen pasivně, během spánku nebo vsedě u televize, v těchto botách se prsty nohou při pohybu nohy roztahují aktivně a naprosto přirozeně.

Před koupí je dobře vyzkoušejte, doporučuji napoprvé zajít raději do kamenného obchodu, je v Praze i v každém větším městě. Ale co když někomu fivefingers nepadnou a s oddělenými prsty se necítí dobře?

Možnosti výběru z bosých bot – „barefoot“ boty

„Barefoot“ bot (nepřesně „bosobot“), tedy takových, ve kterých se nohy cítí jako naboso, existuje velké množství. Všechny mají velmi tenkou a ohebnou podrážku, která se dá ohnout nejen směrem nahoru, ale oproti běžným botám dovolí ohyb i směrem dolů, k zemi. Tloušťka podrážky je minimální – zhruba od 1,2 do 5 až 6 milimetrů. Barefoot boty také nemají nikde podrážku vyzdviženou od země, jsou úplně rovné. Tedy jim zcela chybí tvarované vyvýšeniny pro umělou podporu klenby, nemají žádný podpatek ani zdviženou špičku boty.

A další podstatný rozdíl proti klasickým botám – v přednoží je velký prostor pro všech pět prstů. Jednotlivé modely bosobot se mírně liší tvarem boty, ale ve všech budou chodidla díky těmto výhodám velmi dobře vnímat, na jakém povrchu se pohybují.

Různý může být materiál svršku boty (síťovina, polyesterové mikrovlákno, lněné či bavlněné plátno, kůže atd.), stejně tak jako materiál podrážky (různě tvarovaná a profilovaná guma, kůže, i třeba recyklovaná motocyklová pneumatika…). Zvolte vhodnou kombinaci podle toho, kam v botách budete vyrážet a co v nich zamýšlíte dělat.

Věnujte pozornost i správné velikosti bot. V kamenném obchodě to je hračka, zajít můžete třeba do obchodu s největším výběrem bosobot v ČR naBOSo, do obchodů značek leguano nebo vivobarefoot… a mnoho dalších.

Pokud nezkoušíte přímo v obchodě, pak pro nákup na internetu je třeba dobře chodidla změřit, a to raději obě. Někdy bývá totiž jedna noha větší než druhá, může se lišit až o číslo! Obkreslete si zatíženou bosou nohu (tedy stojíte na ní), tužku mějte téměř kolmo, jedete těsně okolo prstů. Přeměřte nejdelší a nejširší místo na obrysu (některý prodejce přímo navádí, které míry máte do objednávky uvést i jak je změřit).

Podívejte se i na střih bot v oblasti nártu, zvlášť pokud máte nárty „nestandardní“. Odhadněte, zda jsou v této oblasti boty pružné anebo zde mají možnost rozšíření či zmenšení, např. šněrovadlem, aby vás tam boty ani netlačily, ani vám naopak nepadaly.

Na první výlety do přírody pro trénink vnímání terénu ploskou nohy, budou jako dělané různé ty vycházkové botky a balerínky a mokasíny s tenčí podrážkou, co ochrání měkkou kůži chodidla před štěrkem, hrubými kameny, tvrdými rozevřenými šiškami či ostrými větvemi. A přitom umožní je dobře rozeznat. Do města pak volte podle zdatnosti chodidel a síly klenby nejdříve spíše trochu tlustší podrážku a teprve později tu tenčí.

Začátečníci si mohou rovnou v obchodě obvykle pošlapat i po různě tvarovaném povrchu, aby zjistili, jak moc tenkou podrážku jejich chodidla pro tuto chvíli snesou. Bude to to ovšem měnit, tak jak se postupně nohy otuží a opět vycvičí ke správnému fungování. Posílením svalů lýtka, plosky, nártu i jednotlivých prstů nohou se celá chodidla nejen opticky, ale i opravdu zvětší a také proto se nebudete moci vejít do původních bot.

Je to ovšem skvělá zpráva! Tak by totiž zdravé nohy měly vypadat – být a silné, pružné a odolné, a ne slaboučké, skoro až „rachitické“ nožičky, co člověka skoro neunesou! Nejspíš tedy později s jedněmi botami pro všechny situace nevystačíte, přesně jako u běžných bot, ale zatím nepředbíhejme.

Vybrali jste si tedy své možná první bosoboty. Ve druhém dílu: „Doporučení a tipy pro chodce v bosobotách“ budeme pokračovat podněty a zkušenostmi pro bezproblémový přechod  z „klasických“ bot do bosobot, upozorněním na možné problémy a radami od fyzioterapeutky.

Doporučení a tipy pro chodce v bosobotách

Jak si na bosoboty zvyknout?

Tak. možná už máte nové boty, sednou vám jako ulité, třeba jste už stihli probudit nohy bez bot a trochu potrénovat naboso (viz 1. díl). Své první kroky v bosobotkách namiřte tam, kde to důvěrně znáte, tedy do okolí svého bydliště, a během prvních krátkých vycházek je prozkoumejte trochu jinak než dosud. Možná si poprvé všimnete, že „známý“ terén je vlastně dost hrbolatý, místy s dírami, a že třeba denně používaný chodník není vůbec jednotvárný a nyní na něm skrze podrážku rozeznáte i několik různých povrchů.

Ale pak rozhodně do přírody!

Je to mnohem podnětnější, vhodnější a zajímavější terén než městský tvrdý a obvykle rovný podklad. Ať už vyrazíte do parku, do lesa, nebo na louky, vždycky tam bude terén měkčí, s vyrovnanější teplotou (vzpomeňte na letní rozpálené městské chodníky či silnice) a pestřejším sklonem ve srovnání s tím ve městě.

Tato větší náročnost se hodí právě třeba pro trénink kotníků, kdy se nohy musí přizpůsobit různým nerovnostem či šikmým svahům tím, že se v kotnících všemožně naklápšjí a stále mají co dělat. Na vhodném místě, třeba na lesní pěšině protkané mechem a sypaná měkkým jehličím, se vyzujte a zkuste jít chvíli třeba i naboso. A když to nepůjde nebo až toho budou mít nohy dost, pokračujte v barefootech nebo pětiprstech.

Jak dlouho v bosobotách?

To je zásadní informace, protože právě v dávkování se často dělají velké chyby! Berte chůzi (nebo časem i běh) v barefootech stejně jako trénink ve fitku nebo cvičební lekci: taky neposilujete na strojích celý den, ale třeba třikrát týdně na hodinku!

Tedy opravdu platí, že méně je více, tak si přidávejte barefootovou zátěž zvolna, nejdřív jen pár stovek metrů denně – zvlášť vy, kdo jste slabší chodci a nesportujete. Ne každý totiž zvládne hned od prvního dne nosit barefooty ve městě celý den!

A pokud vaše nožky nejsou zcela fit, určitě si neplánujte na první víkend v barefootech mnohakilometrový výlet! Přesně tohle netrpělivci totiž dělají. Námaha pro nohy, chodící v nových botách ještě „postaru“, přes paty, pro ně může (a to nejen na tvrdém městském povrchu) být často tak velká, že se objeví nepříjemné pocity až bolesti. A vlastně zbytečně.

Uberte taky na rychlosti chůze a zvolněte, ať si stíháte všímat a užívat toho, co vám nové bosoboty umožňují – terénu pod chodidly. Zpomalení taky umožní zkrátit krok – i to vám pomůže ke změně chůze. Našlapujte jakoby celou ploskou, pružně, jako číhající kočka. I když se pata dotkne země jako první, neznamená to, že má o zem bouchnout, v bosobotách to dost bolí!

Naučte se tedy poslouchat své tělo. Pozorujte, co s vámi nová situace dělá, jak se nohy cítí, zda vás nebolí. A pokud jsou unavené, lehněte si po návratu v obýváku na zem a šup s nohama nahoru, na židli nebo opřít o stěnu.

Když některý den nebudou nohy „ve své kůži“ a na bosoboty se prostě ten den nebudou cítit, klidně se ještě přezujte do svých původních bot! Nohy si odpočinou a další den třeba zase budou ochotněji zkoumat svět skrze bosoboty. Není totiž žádné pravidlo, že přezutím do bosobot už nelze jinak, protože nyní jste již provždy na nové cestě. I nohy se mohou „špatně vyspat“ nebo přetrénovat. Tak si postupně zvyknete, vše půjde dobře a nenastane žádný problém, a to ani po pár letech.

Vám, kdo jste dosud nosili klasické boty, přeji, aby chození v bosobotách pro vás bylo podobně euforické jako je třeba pro bosochodce pohyb naboso. Anebo stejné, jak to zažívá jeden z mých spokojených klientů Ing. Mirek Vokřínek. 

V nových barefootech si vykračuje už několik let. Start měl „ostrý“: po dvojité zlomenině kotníku si na doporučení terapeutky z lázní Jáchymov koupil ve svých sedmdesáti letech vycházkové bosoboty, a to hned jen s 1,2 mm podrážkou.

A od začátku to byla láska na první dotek! Po mém semináři Zdravé nohy načerpal inspiraci pro cvičení, z obchodu naboso pak vyšel s dalšími modely a od té doby barefooty nesundal. A cítí se v nich stále velmi dobře.

Sám říká: „Nosím je prakticky po celý rok a pozoruji výrazné zlepšení rovnováhy. Cítím se mnohem stabilnější, boty mi totiž umožní roztáhnout prsty do větší plochy a nesvírají je k sobě. Koho zatím prsty neposlouchají, může si nohy jednoduchými cviky skvěle připravit a vytrénovat. Tak jako já.“ 

Sbírku bosobot už má pozoruhodnou, plánuje ji rozšířit i o pětiprsty, „klasické“ boty už vyřadil. K tomu hodně chodí, pravidelně své nohy procvičuje a cítí se vlastně líp než před operací. Radost poslouchat!

Jak ovlivňují bosoboty funkci nohou

Pojďme si shrnout, jak chůze v barefootech působí na fungování nohou jaksi zevnitř, co se tam děje? A čemu a jak mohou pomoci? U pětiprstů jsme se už zmínili o pozitivním efektu roztažení prstů a s tím spojené lepší stabilitě.

Barefootové boty sice nenutí tak silně k odtažení prstů od sebe a jejich natažení do dálky. Trochu chybějí „donucovací“ prostředky, ty úzké „nohavičky“ na míru pro jednotlivé prsty, nutící je zůstat v rovném protaženém postavení včetně (případně uhýbajícího) palce.

Ovšem díky velkému prostoru ve špičce všechny typy barefootů umožňují efektivní roztažení prstů do vějíře a „uchopení“ terénu. Některé typy bosobot mají dokonce palec oddělený od ostatních prstů. Proto všechny typy barefootů umožní krásnou práci chodidel a posílení svalů přednoží a prstů.

Díky tenké a ohebné podrážce může také téměř naplno proudit velké množství podnětů z plosky a prstů až do centrály, do mozku. Ten pak vše vyhodnotí a zadá příkaz na spuštění vhodného pohybového programu.  Není to sice úplně dokonalé, tak jako kdyby nohy byly bosé, ale proti tlusté, tvrdé a nepoddajné podrážce klasické pevné boty získá mozek díky té tenké, barefootové, nesrovnatelně bohatší informace.

Další výhodou nošení barefoot bot, ať již balerín, vycházkových bot nebo lehkých sandálů je naprosto přirozené posílení kotníků. Toho se cvičením docílí obtížněji – těžko vybrat jen jedno konkrétní, které by bylo stejně efektivní jako chůze v pestrém terénu. Bosoboty totiž obvykle nefixují kotník v pevném zašněrování (kromě snad některých zimních modelů, které jsou vyšší) ani nenabízejí pevné upnutí paty. Nohy tedy musí vyhledávat oporu a stabilitu ne zvenku, s pomocí bot, ale zevnitř. A využívají vlastních sil – vazů okolo kotníku a kolena i svalů chodidla, lýtka i těch ještě výše, které v každém kroku stabilizují plosku, kotník i koleno.

K tomu přidám i osobní zkušenost.

Své dvoje fivefingers mám už dlouho a velmi se mi osvědčily místo lehkých pohorek do horského terénu, a to i do Alp. Přestavujete si tamní prudké stráně s kopečky brusinčí či vřesu? V teplých dnech bez deště je chůze v pětiprsťácích i po kamenech či keřících borůvčí celkem bezpečná. Současně je to skvělý trénink pro kotníky, které jinak při chůzi v uzavřených a pevných vysokých pohorkách zcela zlenivějí. Mé kdysi nepevné kotníky, velmi náchylné k častému podvrtnutí, se mi tím zásadně zlepšily a posílily. Co je nosím, už jsem si kotníky ani jednou nezranila. Na výlety do přírody mám s sebou pětiprsťáky vlastně pořád. Buď v kapse batohu, když mám chuť jít bez bot, nebo na nohou, když se terén změní nebo jsou už nohy unavené.

A co běhání?

Mně běh moc neříká, raději se venku projdu. Pokud vy ale rádi běháte, už jste zvládli přizpůsobit novým botám i svůj krok a vše je v pohodě, vyběhněte. Barefooty (a konkrétně pětiprsté boty) na běh doporučuje i maratónský běžec a známý propagátor běhu Miloš Škorpil, který v nich sám také trénuje. Ve své nové knížce „Běž a nepřestávej“ i on tvrdí, že pokud nechcete nebo nemůžete běhat naboso, pak jsou velmi vhodné právě tyto boty.

Názory fyzioterapeutů a ortopedů

Bosoboty tedy zcela přirozeně podpoří dokonalé fungování u zdravých nohou. Těm je dokonce úplně jedno, po jakém povrchu chodí, zda po tvrdé dlažbě či v mechu, vše zvládnou bez problémů. Polemika a diskuze mezi ortopedy, fyzioterapeuty a dalšími odborníky o tom, zda barefooty klientům doporučit nebo ne, se vede především v těch případech, kdy nohy jejich pacientů zdravé nejsou.

Celkem oprávněná námitka se týká právě způsobu chození. Fyzioterapeuti většinou zastávají názor, že barefooty umožňují větší vůli, lepší pohyb, svobodu pro nohy a nejraději by své pacienty nechali, ať mají šanci vše zažít. Barefooty jim obvykle spíše doporučují a pak jim bývají průvodci při změně, pomohou jim pořešit drobné bolístky třeba pomocí kinezio-tejpování, posílit oslabené nohy cvičením a doladit žádoucí změny ve způsobu chůze.

Naproti tomu ortopedi obvykle spíše vidí nevýhody bosobot – všechny ty volné kotníky, padající dovnitř nebo ven, spadlé klenby, dopadající tvrdě na zem, nárazy do pat bez ochrany zvýšených podpatků tlumících nárazy při dopadu chodidla na zem. Nejraději by takové nohy obuli do pevných opatků, zespodu vypodložili a zevnitř vyvložkovali. A někteří by namísto konzervativní léčby a cvičení drobné i větší změny nohou raději operovali.

Jak to vidím já?

Nemluvíme tedy o zdravých nohou, ty si obvykle s novou situací chůze v barefootech hravě poradí – jen přizpůsobí svůj krok a změnu si užívají. Jde opět hlavně o nohy problematické a o to, jakým způsobem, jak dlouho a také po jakém terénu v bosobotách půjdou.

Pokud se vaše nohy se hlásí bolestmi už po krátkém nošení barefootů, není to v pořádku! Zřejmě u vás nestačilo „jen“ přezout se do bosobot a spoléhat na to, že tím jste vyléčeni. Přemýšlejte, co se děje a proč se to děje: zkoumejte dál jako v detektivce, co je příčinou a kde se nejspíše stala chyba.

Možná příčina č. 1 – příliš rychlá chůze a nevhodný terén

Rovný a pevný městský povrch (typu asfalt, beton apod.) nenutí barefootového začátečníka  ke zpomalení a k ostražitosti… a brzy zapomene i na to, že bosoboty mají tenkou podrážku. Jde tedy poměrně rychle, delšími kroky, léty naučeným způsobem přes patu, jako by tam byl ten malý podpatek a celkem silná tlumící vrstva podrážky.

Nepříjemné nárazy do paty se obvykle dlouho potichu sčítají a problémy se mohou vyjevit klidně až po mnoha týdnech používání bot. Tak jako to bylo u mé klientky, která si přišla stěžovat až po půlroce nošení barefootů.

Všechny benefity velkého prostoru v přednoží, měkkosti svršku boty a jejího ohybu do všech směrů a třeba i dolů k zemi, možnosti uchopení terénu pomocí přednoží atd., které by se mohly projevit při pomalejší, vědomé chůzi na zajímavém a opravdu členitém terénu, tedy nejlépe někde v přírodě, tak vlastně nevyužijí.

Zůstanou jen ty nevýhody: obouchané paty, rozpláclé plosky nebo naopak přetížené vysoké nárty a upevnění zlozvyků v kotnících a kolenou (vbočení či vybočení kotníků, nohy do X nebo do O) při kladení nohou. Při rychlé chůzi totiž navíc nohy mají tendenci v měkkých a poddajných, jaksi „neohraničených“ botách vklouznout do obvyklých zlozvyků. Stejných, jako v těch vychozených botách, tedy různé typy „šmajdání“, vtáčení kotníků, krčení prstů a podobně.

Možná příčina č. 2 – příliš dlouhá doba chůze

Několik mých klientů se mě ptalo, co dělají špatně, když je po pár procházkách po městě v nových bosobotách chytají křeče do lýtek, bolí paty… průvodních jevů bylo víc, zkrátka se cítili velmi nepohodlně. Někdo po pár dnech, jiní po pár týdnech. Když jsme to spolu rozebrali, došli jsme pokaždé ke stejnému závěru: asi to zpočátku prostě přehnali. Procházkami totiž bylo celodenní nošení!

Není divu: zatímco celý dosavadní život chodili v klasických botách, které mívají podpatek, najednou jsou paty úplně jinak postavené, lýtka nestíhají přizpůsobit se změně délky… Obvykle stačí jen trénink zvolnit a alespoň na začátku se raději pohybovat po měkčím povrchu. V barefootech se také musí chodit jinak, vlastně stejně jako naboso.

Možná příčina č. 3 – velmi oslabené nohy a velké zdravotní problémy

Projevy mohou být nejrůznější, barefootoví začátečníci uváděli například: oteklé kotníky, úporné bolesti celé plosky, trvale přetažená lýtka, všechny příznaky bolestivé patní ostruhy atd. Mám i klientku, která přišla poté, co bolestí sotva chodila: po přezutí z celoživotně nošených bot na podpatku do barefootů se jí během krátké chvíle propadla klenba nohy.

Po rozhovoru s nimi jsem zjistila, že tito lidé ovšem už před koupí bot měli velké a často také dlouhotrvající zdravotní problémy i bolesti nohou a zad, samotné nohy pak byly ve velmi špatném stavu. Namátkou uvádím velmi vbočené palce, silné plochonoží a kladívkovité prsty téměř u všech. To se jako mávnutím proutku prostou výměnou bot neztratí. Je třeba nejprve začít léčit stávající stav a vycvičit velmi oslabené nohy zpět do funkce. Teprve pak k podpoře nově nastartovaných a již probíhajících změn k normálu je možné uvažovat o barefootech.

A detektivka v hledání dalších příčin může pokračovat…

Jak to vidí fyzioterapeutka?

Potvrzuje to i dlouhodobá osobní zkušenost fyzioterapeutky Kateřiny Hlavové. A pozor, své vyjádření mi poslala až poté, kdy byl celý tento článek dokončen!

„Můj přechod na barefooty byl úplně špatně. Své první bosobotky jsem si ihned tak zamilovala, že jsem nechodila v ničem jiném. A výsledek se brzy dostavil: začaly mne bolet kolena a postupně i kyčle.

Zkrátka jsem byla nedočkavá a nejspíš jsem si i trochu chtěla dokázat, že já to přece zvládnu bez problémů. Co vše jsem v barefootech podnikala: denně chůze po dlažbě a asfaltu do práce a z práce (cca 1,5 km dvakrát denně), v práci celý den převážně vstoje, a ještě aspoň dvakrát týdně běhat…

Už vím, kde se stala chyba: zátěž byla zkrátka nepřiměřená, bylo toho už na moje nohy příliš. Zapomněla jsem taky vnímat tělo jako celek, samotné plosky byly sice spokojené, každý den jsem je uvolňovala a cvičila s nimi, ale to nestačilo, navyklou chůzi jsem v bosobotách nezměnila a dopadala příliš na paty, takže se vše přenášelo ke kolenům a kyčlím. Bolest mne donutila se zamyslet – a upravit si vše přesně na míru.

 Bosoboty nyní nosím hlavně do přírody a na procházky se psem – chodíme do parků. V opravdové přírodě chodím co nejvíc bosá a bosoboty mám po ruce. Pokud to počasí dovolí, tak každé léto běhám týden na táboře bosá, prolézám potoky, chodím v jehličí… a pak je skoro utrpení spoutat nohu ponožkou a botou, takže bosoboty jsou záchrana. Ve městě v létě nejraději střídám žabky se sandály, miluju volné prsty a v letních botkách je nic nesvazuje.

 Takže když to shrnu: dávkujte si pohyb v bosobotách přiměřeně, určitě v nich nespěchejte ráno do práce, protože tyhle boty staré návyky neodpouštějí. A vytrvejte!

Má zkušenost po pár letech nošení barefootů: kolena už mě nebolí a plosky také ne, dokonce už se mi nezvrtávají ani kotníky! Těšte se, je opravdu radost mít probuzené plosky a cítit se ve spojení se zemí.“

Pět vyzkoušených tipů na závěr

Pokud vám přezutí do bosobot zatím nedělá dobře, nečekejte, až se „to“ nějak samo zlepší, ale udělejte hned drobné či větší změny a aktivně situaci napravujte. Inspirujte se, co vám může při přechodu k bosobotám ještě pomoci, abyste se na každé vykročení těšili a chodili v nich s radostí.

1. Promasírujte nohy

První pomoc při vzniklém stavu nepohody je postarat se okamžitě o nohy zevnitř, aby si na zcela jiné zatížení mohly lépe zvyknout. Tedy nohy a chodidla promasírovat a tím řádně prokrvit, uvolnit zatuhlá místa ve všech skloubeních a prohřát svaly plosky i úpony lýtkových svalů.

Skvěle může zafungovat například Vitalizační automasáž nohou. Kdy? Nejlíp před dalším obutím, ale i po návratu to bude fajn. I když to odložíte až na víkend, i tak „se to počítá“.

2. Změňte terén

Nejspíše spadlá klenba nohy potřebuje něco jiného než rychlou bezmyšlenkovitou chůzi po dlažbě chodníku. Zkuste využívat všechny výše popsané výhody barefootů jinde než na rovném tvrdém povrchu – a vědomě si novou svobodu vychutnávejte. Pestřejší přírodní povrch a obtížnější terén chůzi automaticky zpomalí, díky tenké podrážce a tím i většímu množství podnětů zespodu z plosky zareaguje správně i řídící centrum a jako odpověď „naskočí“ vhodnější způsob chůze, na který navíc nebudete muset myslet.

3. Přidejte cvičení

Když ani to nepomůže, je třeba u oslabených nohou zkvalitnit také vlastní přípravu na zátěž. Tedy přidat jednoduché, ale účinné cvičení nohou, které pomůže napravit konkrétní problémy: třeba získat zpět sílu ke zdvižení klenby, pružnost v kotnících ke zlepšení odrazu, kloubní vůli ke srovnání pokřivených palců či prstů… atd.

Na rozpohybování vašich nohou stačí opravdu malá chvilka. Doporučuji deset minut denně, nejlépe ráno nebo před vycházkou. Inspiraci i podrobný postup najdete v kompletním online kurzu Cviky pro nohy. Množství námětů, jak si pomoci (nejen) cvičením získáte také na semináři Zdravé nohy.

 4. Přidejte další nápady

Do denního života můžete taky občas zařadit ještě „retro-prvky“ naboso.

To jsem dělávala se svými klienty nebo studenty na letních pobytech či turistických kurzech už dobře před dvaceti lety a pořád na tom něco je:

Na pláži jsme se zájemci chodili naboso na dlouhé procházky po kotníky ve vodě podél pobřeží, na horách se studenty pak zase na dobrodružné průchody skrze tatranské potoky bez bot. Dnes se tomu říká „Priessnitz walking“, a je z toho dokonce placená léčebná procedura v lázních.

A vzpomenete si na dětskou zálibu chodit v loužích a v bahýnku? Co kdybyste se vrátili v čase zpět a vyzkoušeli to?

5. Užívejte si to

Ať už jdete v jakýchkoli nových bosobotkách, je to krásná změna stereotypu. Rozjeli jste akci, vykročili jste k novému přemýšlení o sobě, k hýčkání svých nohou, jste na cestě ke změně a už to je skvělé!

Pochvalte se a radujte se ze sebe.

I já vám gratuluji, přeju vám hodně nových pěkných zážitků a budu se těšit z vašich drobných i větších změn k lepšímu. Budete-li je chtít se mnou sdílet nebo se poradit, napište mi.

A podívejte se na 3. díl, týkající se zimní verze bosobot.

Co místo pohor a „kanad“, když chci i zimní svět hmatat?

Když se zazelená tráva a slunce zahřeje louky či meze, láká to mnoho z nás: vyzout se ze zimních, leckdy těžkých bot a vyběhnout konečně jen tak, naboso. Anebo se alespoň přezout do lehkých jarních botek, třeba i do boso-bot s tenkou a ohebnou podrážkou.

Ale co teď v zimě? Jak nenechat usnout své nohy, co se konečně v létě probudily k životu a nechtějí přijít o vše, co jim tak dlouho scházelo?

Koupili jste si lehké boty na jaro a podzim, v létě jste dokonce přešli i na ručně vyrobené sandále, jen abyste dopřáli svým nohám svobodu a ničím neomezený pohyb. A najednou napadl sníh a venku mrzne! Co teď?

Musíte zase všechno, co se nohy naučily, zapomenout a vnořit je do pevných pohorek nebo zimních kozaček?

Člověk se přece nemůže ve sněhu brodit naboso nebo v nějakých botkách s tenkou podrážkou, vždyť by mu ty nohy omrzly… říkáte si možná.

Dlouhá léta jsem si to taky myslela. Ve své zimní výbavě mám ještě někde ve sklepě kozačky na platformě, boty na vyšších podpatcích a se silnou gumovou podrážkou, tlusté neforemné sněhule a mnohé další modely.

Do velkých hor na zimu mám jedny kožené pohorky s „traktorem“ – pevným vzorem na bytelné podrážce. Když jsou opravdu velké mrazy nebo plískanice, tak tyhle si občas obuju i teď (třeba při zimních výletech na lyže do Francie, kde bývá fakt hodně sněhu i hodně mrazů, je mívám přibalené).

Ale když je měkký, čerstvě napadlý sníh, teplota lehce pod nulou a příroda přímo zve na procházku, je opravdu škoda zavřít nohy do pohorkového vězení.

Nikdy v nich neucítíte to jemné našlápnutí a lehké proboření, nepoznáte pocit lehoučké chůze, jako když přeběhne zajíc či srna po čerstvě zapadané pláni či v lese a zůstanou po nich na povrchu jen drobné stopy.

Protože pevné boty dělají humpolácké kroky, projdou vším jako buldozer a až do hloubky to rozboří. Můžete sice rychle a rozhodně rázovat krajinou, ale mnohé další smyslové zážitky pro vás zůstanou nedostupné.

Tak se pojďme podívat na to, jak taky můžete vyrazit ven.

Bosé nohy ve sněhu, to opravdu není pro každého.  Jak to máte vy? Láká vás ta představa a chtěli byste to přece jen vyzkoušet?

Pak se inspirujte tady.

Víte však, že v boso-botách můžete zvládnout i větší zimu, a o ty hmatatelné vjemy ani v mrazu nepřijdete?

Před pár lety jsem si pořídila jeden Vivobarefoot vyšší zimní model „Gobi“, pěkně nad kotníky, aby mi bylo teplo, navíc se mi skvěle hodily k mým modrým kalhotám :).

V hnědé verzi je spokojeně nosí ještě o rok déle Andrea z naboso. A ano, mají stejnou ohebnou podrážku jako u těch jarních, všechny benefity boso-bot jsou zachované.

Tedy hodně místa pro prstíky, žádný podpatek, chodidla vědí, po čem jdou, bota se ohne, jak noha potřebuje, a taky skoro nic neváží… A vnitřek je navíc vystlaný beránkem, a tak když jdu, nohám je i odspodu teplo.

A navíc, když je opravdu krutá zima (třeba i mínus deset a víc), dají se dovnitř přibrat termoizolační zimní  vložky. Nejsou tvarované (ortopedické), je to opravdu jen tenký plátek navíc, takže o zážitky ze zážitkové „barefoot chůze“ nepřijdete. A přitom  jsou výborně izolující a nohy zůstanou odspodu chráněné před velkým mrazem.

Vtip je totiž v tom, udržet nohy stále v pohybu!

Tehdy se nohy krásně prokrvují, dokonce mnohem lépe než v pevných botách, protože nohy v botách dělají sice drobné, ale mnohem různorodější pohyby. Třeba tyhle:

Na rozdíl od pohorek nohy obuté v boso-botách mohou krásně osahat hranu schodu nebo obejmout celou plochou chodidla navrch vystouplé kořeny či větve.

Taky kotníky se v poddajných a měkkých botách mohou při chůzi po šikmém svažitém povrchu naklopit. Reagují tak mnohem lépe i třeba na námrazek, který rychleji poznají hmatem a rychleji taky mohou reagovat, abyste neupadli.

A když teď o víkendu napadl všude (dokonce i v Praze) sníh,  tak i skrze podrážku můžete pozorovat všechny ty drobné změny. Čerstvý sníh totiž „chutná“ takto obutýma nohama jinak než ten rozbředlý, a když namrzne, všechno je zase trochu jinak… Nohy se prostě mnohem méně nudí, než když se chodí zimním městem bez sněhu.

Chodidla v měkkých botách přesně „kopírují“ terén. Například i tak, že když se projdete napříč přes dvě hluboké šlápoty, tak neporušená „hradba“ přemrzlého sněhu mezi nimi dá zespodu chodidlům jemný signál a střed chodidel se zdvihne do oblouku – tedy vyklene se…

Takových nejrůznějších momentů je v boso-botách během vycházky po rozšlapaném městském sněhu nepřeberně! Přesně to je i přání každého fyzioterapeuta: aby nohy dostávaly zespodu co nejvíce podnětů, a navíc zcela přirozeně. A právě tohle se prostě v pohorkách nebo v „kanadách“ nezařídí ani omylem!

Svoje Gobi botky mám už dobře přes dva roky osobně odzkoušené a nedám na ně dopustit, navíc jsou skvělé na hory i do města. Ale dám vám ještě pár dalších tipů.

Na velké hory mě zaujaly tyhle pánské zimní boty Kuuva, takové napohled bytelné, ale přitom lehké, kožené a voděodolné, co se na sněhu hned tak nerozmočí. Skoukla jsem je letos během lyžovacího zájezdu do Alp a jak dobře vypadají, tak takové opravdu i jsou.

Jenže člověk je na velkých horách v zimě obvykle maximálně týden, dva, a jinak běhá po městě, někdy v mrazu, jindy ve sněhu nebo teď i v břečce. Jaké si tedy pořídit na běžné chození?

Pokud je někdo fakt hodně zimomřivý, tak i do města se dá jít pěkně v teple, třeba v černých botách od Leguana.

Lehké botky od téhle německé firmy vlastním několikery a všechny miluju pro jejich podrážku. Ta zůstala a navíc vnitřek nového zimního modelu Kosmo „vytunili“ tak, že je v něm jako v pěkně zatepleném pokojíčku. A když se botky ušpiní, prostě se hodí „na třicítku“ do pračky…

A co děti, mají si v čem hrát?

Když jsem se taky rozhlížela, co se osvědčuje pro batolata a malé děti (třeba i právě pro malou vnučku), hodně dobrých referencí je na ručně šité, nepromokavé botky z Bulharska s teplou podšívkou z pravé ovčí vlny, prostě Yetti od ZeaZoo.

Maminka Bára z facebookového fóra k barefoot obouvání říká: „Ani při delším sáňkování nepromoknou, dokonce po namazání sádlem vydrží bez problémů na sněhu celý den!“

Jen na ukázku pár dalších recenzí: „Mám pro malého tyhle jen s filcem a jsou prostě skvělé, nejlepší zimní, jaké sem kdy měla pro děti (maminka Katka)“ Anebo: „My na ně taky nedáme dopustit! Naše malá je zmrzlina a nohy má věčně studené, tady ten problém nemáme – pravidelně impregnuji a zatím v pohodě zvládly i břečku“ (maminka Marie).

Jestli vidím i nějaké nevýhody?

Zimní boso-boty přejí a „sednou“ připraveným, ale nejsou úplně pro každého. Třeba všichni ti, kdo musí i ve velké zimě venku dlouze postávat na místě a nehýbají se, mohou po delší době promrznout. Myslím tím všechny různé stánkaře, od farmářů na víkendových trzích až třeba po prodejce kaprů, prostě všichni, kdo při práci venku celý den prostojí a nemůžou se sebrat a svižně se projít, aby se zase nohy zahřály a prokrvily.

Také ti, kdo jsou dlouhá léta zvyklí na „normální“ kozačky na podpatcích, tedy i na větší sklon chodidla. Po pořízení nových zimních boso-botek mohou nejdřív vnímat celkem nepříjemné změny, především v oblasti lýtek.

Paty jsou nových botách v jiné, často výrazně nižší poloze a lýtka více táhnou. Pokud byly už předtím tyto svaly zkrácené, může to při chůzi působit poměrně velké nepohodlí.

Zrovna tak nebudou z boso-bot zprvu nadšení ti, kdo mají zdravotní problémy s nohama či chodidly,  a to i kdyby bylo uvnitř bot místo beránků topení… Když je nohy bolí, ať už  třeba od spadlých kleneb, kvůli deformovaným prstům, bolavým patám a podobně, mohou vnímat tyhle boty jako pro ně nevhodné. A pro leckoho z nich opravdu nevhodné i jsou.

Já ale optimisticky říkám: ZATÍM nevhodné! Pokud si přesto chcete zimní boso-boty co nejdřív pořídit, je v  tom případě potřeba se to řádně připravit: procvičit chodidla, uvolnit prsty, protáhnout lýtka, posílit klenby a také přenastavit své zvyky, jak stojíte. A pak to může být všechno i jinak…

Tipy na ozdravení nohou a chodidel najdete tady.

Taky je potřeba zvykat nohy na nové botky postupně a zvolna. Vlastně se to přivykání na zimní boso-boty moc neliší od přechodu na jakékoli „barefoot“ boty.

A pokud se vaše nohy někdy necítí dobře a chtěly by více opory, není nijak „špatně“ si prostě vzít zase jednou i ty pevné boty s podpatkem nebo s třeba i s vložkou… Hodně těch, kdo se do zimních boso-bot „přezuli“, ale často říká, že už vlastně ty svoje původní boty na podpatku vůbec nepostrádají.

Můžete se inspirovat v prvních dvou dílech série článků:

Přezouváme se do boso-bot.  A pak se podívat na 4. díl, týkající se i domácí obuvi.

Přeji vám krásnou zimu a mnoho pestrých zážitků.

P.S. S Andreou, majitelkou obchodu naboso a jejími kolegy spolupracuji velmi ráda proto, že u nich prodávají kvalitní boty, věnují se vám poučení a proškolení asistenti/ky, pořádají zajímavé doprovodné aktivity (workshopy, lekce chůze, běhu, masáže, přednášky…) a snaží se vzdělávat veřejnost v oblasti zdravého obouvání i zdravého pohybu. A to je mi moc sympatické – přesně to je i mým dlouhodobým cílem:)

Trénink rovnováhy venku

Než vyjdu do města, zamyslím se, co mě ten den čeká, a zeptám se svých nohou, jak se cítí. Podle toho vybírám boty. Ke kalhotám volím šněrovací „vivoboty“, k sukni „leguánní“ baleríny. Když jdu do přírody, vezmu „pětiprsťáky“, a když je pěkně, často zuju i ty. Když vím, že toho po městě hodně nachodím, občas beru ještě na milost kožené mokasíny s malým podpatkem. U těch ale vím, že hned po prvních krocích bude něco divně. Chodím totiž v boso-botách nebo naboso dobře tři roky a většinu klasických bot jsem už vyřadila.

S odložením podpatků u mne došlo k mnohem hlubší proměně, i na dalších úrovních. Zatímco v botách jsem chodila „cestou necestou“ a bez vědomí toho, po čem šlapu, teď si terén vybírám podle toho, co je mi příjemné, protože to pohmatem hned poznám. Jdu tedy zcela vědomě, kvůli zajímavějšímu povrchu jsem ochotná si kousek, ba i velký kus zajít. A někdy přitom objevím úplně nová místa.

Taková chůze baví mě i moje nohy. A nejen mě, baví to i účastníky mých seminářů Zdravé nohy III. (info na stránce Služby zcela dole), které to naučím.

Když se někde zastavím (třeba čekám na tramvaj), automaticky mi naskočí hravý program „propojení“. Tím, jak jsou v boso-botách na zemi prsty i paty, můžu se odtlačit celými chodidly vzhůru od země a vytáhnout tak celé tělo: propojí se skrze nohy a páteř až do hlavy. Pak vnímám i sebemenší odchylku od osy vzpřímení, nohy hned mohou automaticky reagovat a lépe se nastavit: drobnými pohyby v chodidlech se dobře „ukotvit“ a poskládat všechny klouby pěkně nad sebe, přesně jako při stavění věže z kostek. Tělo i mysl jsou v rovnováze, jsem stabilnější, klidnější, daleko méně roztěkaná, vědomě nastavená na příjem: jednak zevnitř těla, jednak informací zvenčí.

Jak je to s těmi podpatky?

A proč se cítím ve starých botách jinak? Jde totiž kromě jiného taky o ten podpatek! V mokasínech nebo botách s podpatky (ty vpravo už jsou vyřazené ve sklepě) je stabilita najednou narušená, tělo je vzadu vyzdviženo a pohybuje se trochu jako na chůdách. Paty povlávají někde v prostoru a přestávají vnímat, kde přesně jsou, protože chybí ono ukotvení k zemi.

Pomyslná věž z kostek je stále na pokraji zřícení a přirozenou rovnováhu nahrazuje ta patologická, s různými nežádoucími náklony, prohýbáním či hrbením. Méně signálů odspodu s sebou přináší i menší celkovou pozornost, mizí propojení tady a teď, mysl se toulá, odpojuje od těla a utíká do svých světů. Chodidla na nakloněné ploše pevné podrážky s podpatky jen těžko hledají rovnováhu a také sebe-vědomí je rozpojené.

V dobách podpatků mě vlastně nenapadlo o rovnováze a symetrii příliš přemýšlet, protože podmínky tomu nenahrávaly. V boso-botách bez podpatku – a tím nemyslím ty vlevo, z titulního obrázku (i když jako vtípek dobré, že?), jsem si rychle zvykla na jiné zatížení nohou, jiný stoj i na jiný způsob chůze.

A nikdy dřív bych nevěřila, že mě bude hledání a nacházení rovnováhy bavit tak jako teď, kdy pro to mám konečně všechny předpoklady: úplně rovnou základnu, plnou pozornost a chuť k objevům a změně.

A jak to máte vy, bosonožci a barefoot chodci? Zaznamenali jste s výměnou obutí na sobě nějakou změnu? A jakou?

A ti z vás, kdo chodíte v běžných botách, nestálo by to aspoň za vyzkoušení, na chvíli se oprostit od „šikmé plochy“ a postavit se na své nohy opravdu a pořádně? Nebo začít malou změnou doma?

Odpočinek doma: obutí nebo naboso?

Stejně jako naše tělo potřebuje po pochůzkách venku odpočinek, zaslouží si ho i nohy. Když vcházím do bytu, obvykle se už těším, až si vyzuju boty. Nohy chvíli odpočívají jen v ponožkách nebo i naboso, a pak si samy řeknou, co by rády.

Někdy jsou po celodenním chození po pražské dlažbě v boso-botách tak unavené, že chtějí srovnat „do tvaru“. Tak vklouznu do super-pohodlných pantoflí „legwoodek“. Skvěle drží tvar klenby a nikde netlačí (tedy pokud nemáte zrovna vysokou klenbu, ale i pak se dají tepelně upravit a malinko roztáhnout).

Domácí boty Peter Leqwood

Nohy si v této pohodlné „vaničce pro chodidla“ bez zdvižené patní části boty krásně odpočinou a chodidla se tak mohou úplně uvolnit. Nemusejí totiž v tu chvíli nic moc aktivně řešit, protože paty se v nízkém, ale pevném opatku (tedy nejde o podpatek, ale o „obejmutí“ paty ze všech stran zvýšením okraje zadní části boty, jak je vidět z fotografie) samy srovnají do osy a také klenba je po celé délce lehce podepřená.

Navíc je vpředu spousta místa pro prstíky, a tak se k sobě nemačkají a mohou „dýchat“. Pro nohy je to stejné blaho, jako když si unavený člověk dá nohy na stůl a natáhne záda v polo-lehu na vytvarovanou opěrku zad u dobře nastavené ergonomické židle. Ta totiž podepře záda v přirozeném tvaru, který nebolí. Všimla jsem si, že tyhle botky mají v oblibě i zdravotníci a často je nosí v práci.

Jindy jdu ven v některých leguánních boso-botách, a tak už od prvního kroku dopřeju nohám díky speciální podrážce spoustu podnětů. Když se k tomu přidá přírodní, členitý a měkký povrch, kde se nohy drobnou námahou osvěží a procvičí, ale taky lehce popracují, už se pak těší, jak si doma odpočinou. To pak mají chuť pobýt naboso, úplně povolit a při každém kroku se „rozvalit“– no, jako na gauči. A když je zima a necítím se na boty, navleču pěti-prstové protiskluzové ponožky.

A ještě jindy, kdy chodím celý den po úplně rovném a tvrdém povrchu, ať už venku po asfaltu nebo uvnitř budov po kamenných dlouhých chodbách či po umělém povrchu v tělocvičnách, mají unuděné nohy chuť na nějaké novinky alespoň doma.

Pak vyndám z botníku „budík“ – tedy domácí pantofle s výstupky k probuzení všech zlenivělých čidel na chodidlech, aby zahlásily všechny ty zážitky přímo do mozku.

Pro hosty mám doma filcové ťapky, zdravotní pantofle se srdíčky pod bříšky prstů nebo klasické pevné domácí boty. Když si o to nohy řeknou, tak se tu a tam nasoukám i do některých z nich. Dokonce i v práci je z čeho vybírat: ve své kanceláři mám pod stolem nejméně dvoje pantofle a taky různé ponožky.

Když se s účastníky seminářů Zdravé nohy bavím o domácím obouvání, dost často mě zaskočí, že mají doma jen jedny pantofle, a třeba ještě sešmajdané, jako by doma už nebylo důležité, v čem chodí. Návrh vícero obutí (nebo i neobutí) na doma mnozí vnímají jako revoluci, protože je ta možnost zatím vůbec nenapadla.

Když se pak zeptám na obutí v práci, leckdo dotaz nechápe. Přece jsou „venku“ z domova, tedy mají boty na ven. Zvlášť ženy pracující v korporátních firmách oponují: přezouvat se z lodiček do pantoflí? Vyloučeno, dress-code to přímo zakazuje. Jenže jednání s klienty či šéfem obvykle neprobíhá po celou pracovní dobu, a pod pracovní stůl taky nemusí být vidět odevšud.

Pokud navíc nohy bolí, tak minimálně vyzout si na chvíli boty a nenápadně si procvičit kotníky a prsty, to nikoho neurazí. Může ale opravdu velmi pomoci. Nebojte se tedy přezutí do pohodlných bot! V mnoha profesích to může být nejen příjemnou změnou pro nohy, ale i cestou, jak díky úlevě od bolestí zlepšit pracovní výkon.

S nohama je to totiž jako s námi: někdy se cítíme skvěle, je nám do zpěvu, energie máme na rozdávání a taky chuť vyrazit ven nebo udělat kopec práce. A jindy je nálada pod psa, svět je šedivý, je to tak na vytahaný svetr, zalézt si pod deku, čaj a spát. I nohy mohou mít různou „náladu“: někdy jsou lehké a veselé až do skoku, napružené a pozorné, a jindy se plouží, těžké jak olovo, kotníky únavou klimbají a bortí se do stran.

Milí přátelé, když vás nohy celé dny tak dobře nosí, zaslouží si i doma trochu hýčkání a péče, že? Dejte jim pak také na výběr aspoň pár možností, do čeho mohou vklouznout. Ať je jim i v práci nebo doma dobře.

Rozhovor o dětských botičkách a obouvání se třemi majiteli obchodů s barefoot obuví

Když jsem před více než dvěma lety začala chystat on-line kurz Cviky pro dětské nohy, byla jsem od začátku v kontaktu s rodinami svých klientů nebo bývalých studentů, kde mají malé děti (ty moje už dávno odrostly). Sledovala jsem, jaké mají pohybové návyky v rodinách, jakým výzvám čelí a které zdravotní či jiné problémy s nohama řeší. Mezitím už máme malého „chodce“ i doma, a je radostné pozorovat dětský vývoj opět v přímém přenosu.

Své nápady, poznatky i zkušenosti jsem moc ráda průběžně sdílela s několika výbornými fyzioterapeutkami, zaměřenými právě na děti. V minulém článku jsme se společně se dvěma z nich věnovaly jejich praktickým zkušenostem (nejen) s problémy dětských nožek. A narazily jsme i na téma botičky a obouvání.

Protože také dlouhodobě sleduji různá fóra věnovaná zdravému životnímu stylu, vím, že téma obouvání dětí zde maminky hodně řeší. A tak jsem se tam (některá fóra mají i více než 50 000 členů) zeptala, co by rodiče nejvíce zajímalo. Velmi časté byly otázky na barefoot obouvání.

Pro názor na ně jsem si zašla nejen k fyzioterapeutkám, ale o kvalitní odpovědi na vaše velmi praktické otázky jsem požádala ty nejpovolanější – majitele obchodů s barefoot obuví. Právě oni botky pečlivě vybírají a nakupují i podle přání zákazníků, a proto mají jednak velký rozhled na poli barefoot obouvání co se týká jednotlivých výrobců botiček, jednak vědí, které jsou ty nejvíce preferované a osvědčené značky.

A hlavně se denně setkávají s mnoha a mnoha dětskými klienty, znají jejich chování,viděli všemožné typy dětských nožek a chodidel a vyzkoušeli jim nejrůznější typy botiček. A tak dobře vědí, které botky kterému typu nožky nejlépe sednou. Oslovila jsem tři majitele a prodejce – pro bližší seznámení si níže rozklikněte profil každého z nich.

Právě jim jsem tedy položila vaše praktické dotazy. Dozvíte se konkrétní tipy a informace, a to nejen o barefoot botkách. Tak pojďme na to.

Vybíráme dětské botičky. Jaká jsou podle vás nejdůležitější kritéria, aby botičky dobře seděly?

Klára – Smartbarefoot: Základem je správná velikost (bota dostatečně dlouhá a široká) a dále správný střih (tvar) boty. Do délky kupujeme nové boty s nadměrkem 8–12 mm, pro menší děti 8–10 mm, pro větší těch 8–12 mm.

Na šířku bychom měli počítat s nadměrkem 1–2 mm na každou stranu. Bota musí dobře sedět v patě, na nártu a v kotníku. Tedy sledujeme, zda má dítě spíše užší patu, nízký, nebo naopak vysoký nárt a silnější, či spíše drobnější kotník. Bota by také měla odpovídat tvaru nohy. Nohu posuzujeme v zatížení, ideálně i při chůzi.

Petr – Soulad: Stejná kritéria jako u dospělých, rozlišení dle tvaru chodidla na tři typy: úzký, střední, široký v přední či zadní části, a především zajištění klasických barefoot aspektů: asymetricky široká špička s rovným palcem, ohebnost do vrtulky a ruličky na obě strany ve všech místech, bez podpatku a zvednuté paty.

Magda – naBOSo: Správné dětské barefoot boty by měly být dítěti hlavně pohodlné, noha by se v botě měla chovat přirozeně a simulovat chůzi naboso.

Tady je několik základních kritérií pro výběr barefoot botky:

• podrážka musí být ohebná, tj. lze ji ohnout podélně (stočit do ruličky), příčně a do spirály (nestačí ohebnost jen v oblasti prstních kloubů, jak to má většina běžných bot);
• podrážka musí být měkká a flexibilní: dětská noha nemá sílu ohnout (ušlápnout) tvrdší podrážku boty a zbytečně se tím namáhá;
• podrážka musí být plochá a hlavně bez podpatku (ten vede k narušení chůze a změně těžiště těla, nutí též nohu nevhodně dopadat na patu); nežádoucí je také zdvižená špička (nutí chodidlo k nežádoucímu zhoupnutí);
• v botě musí být dostatečný prostor pro prsty jak na délku, tak i na šířku, aby se mohly při chůzi pohybovat a mít možnost se „rozplácnout“;
• boty musejí být lehké a ze zdravotně nezávadných materiálů;
• boty nemají mít podporu klenby ve stélce (jinak je noha v botě s klenbou jako v sádře, nemůže reagovat na terén a stává se pasivní). Svaly klenby nelze vytvarovat podpěrami, ale cvičením!

Jak správně měřit nožky, aby maminka věděla, jakou velikost dítě potřebuje?

Klára – Smartbarefoot: Na měření délky doporučuji rodičům pořídit si měřidlo Plus 12, jímž změří nejen nohu, ale i vnitřní prostor v botě. Mohou tedy kontrolovat, zda má dítě ještě vyhovující velikost bot. S měřením šířky je to složitější, neboť do toho, jak sedne bota na šířku, vstupuje i výška nártu. Nejpřesnější měření šířky je nejspíš posuvným měřítkem (šuplerou), nicméně vyžaduje spolupracující dítě. Pokud nemáme měřidla, měříme v krabici nebo přiložením nohy ke stěně.

Na délku měříme nohu od středu paty po nejdelší prst. Na šířku měříme v oblasti prstních kloubů – tam se měří i šířka bot. Nicméně pokud dítě roztahuje prstíky hodně do vějířku, musíme s tím počítat a vybírat tvarově vhodnou obuv, to znamená takovou, která se ve špici ještě více rozšiřuje.

Petr – Soulad: podle mě bez žádných přístrojů a klasicky po staru obout botku, plně zatížit chodidlo a nahmatat cca 1 cm volného prostoru před nejdelším prstem či kompromisně alespoň vyndat stélky (pokud to lze) a postavit se na ně.

Magda – naBOSo: Ideální je dětskou nohu změřit speciálním měřidlem přímo v prodejně barefoot obuvi. Měříme-li doma, je důležité měřit skutečnou délku nohy krejčovským metrem nebo pravítkem (tedy neobkreslovat nohu, je to nepřesné).

Jak? Opřeme patu bosé a zatížené nohy (dítě na ní stojí plnou vahou) zezadu o svislou zarážku. Například o stěnu. Od ní měříme délku až k nejdelšímu prstu (nemusí to být vždy palec), šířku chodidla měříme v jeho nejširším místě. Některé děti nemají rády měřidlo, tak nám pomůže i obkreslená noha.

Co na doma: jsou bačkůrky nutné, nebo ne? A co protiskluzové ponožky – nejsou lepší? A co nosit, když je doma tvrdá podlaha (plovoucí atd.), a ne koberce?

Klára – Smartbarefoot: Osobně si myslím, že doma jsou bačkůrky zbytečné. Pokud z důvodu chladu nebo klouzavosti podlahy rodiče něco na nohy vyžadují, vystačí si děti s protiskluzovými ponožkami anebo s textilními capáčky.

Důležité je vybírat i dostatečně široké ponožky. Jednotvárnou podlahu můžeme ozvláštnit senzomotorickými koberečky různého druhu anebo alespoň moc často neuklízet hračky. Děti si s oblibou stoupají na cokoli, co na zemi najdou. 

Petr – Soulad: Aby si děti správně osvojily maximálně přirozený a šetrný pohyb, je paradoxně nejlepší být úplně naboso na úplně tvrdém a rovném povrchu. Tělo samo získá nejpřesnější cit, jakou ránu došlapu si může dovolit, a jakou už ne. Občasná bolest je zde ten nejlepší učitel, který nelže, na rozdíl od měkkého umělého koberce či tlustých bačkor.

Magda – naBOSo: V zimě ve vytopeném bytě jsou pro nohy dostačující ponožky. Ať už normální, prstové nebo protiskluzové. Je důležité dbát na to, aby měly ponožky správnou velikost: když jsou příliš malé (těsné), i případné barefoot boty ztrácejí smysl.

Na chladné podlahy nebo ve školkách a jiných zařízeních doporučujeme barefoot bačkory nebo stačí tzv. capáčky. Je důležité nechat nohu cítit se jakoby naboso, ale zároveň ji chránit.

V dětském kolektivu, kde nosí ostatní děti různé boty i uvnitř, jsou nohy jen v ponožkách nebo naboso snadno zranitelné a mohly by přijít k úrazu. V létě, obzvláště venku, je nejlepší nechat děti chodit naboso co nejvíc.

Barefoot (=BF) v zimě: co když hladká podrážka na ledu klouže? Dokážou tomu nějaké materiály podrážky zabránit? Klouže vzorovaná podrážka méně než hladká? Hladká je ale zase obvykle tlustší i uvnitř – neztrácí se pak efekt BF chůze?

Klára – Smartbarefoot: Klouzavost či neklouzavost je spíše o přilnavosti k povrchu než o vysokém vzorku. Pokud někdo hledá botu s vysokým vzorkem, tak se BF opravdu vzdálí. Na ledu každopádně klouže všechno. Ale – v BF nohy pracují lépe a dokážou tedy na klouzavý povrch reagovat.

Petr – Soulad: Ano zimní bota má mít hlouběji „vyreliéfovaný“ vzorek proti klouzání v měkkém povrchu, jako je například sníh, měkká hlína či tráva. Samozřejmě na hladkém ledu uklouzne kdykoliv vše, ať je to BF nebo obyčejná botka, jedno jestli hladká nebo vzorovaná – a více než o řešení té nejdokonalejší obuvi tu jde opět hlavně o zvládnutí vhodného pohybu citlivého na nevhodný povrch. Raději tedy vertikální vzpřímené malé kroky než dlouhé, protažené horizontálně a způsobující uklouznutí.

Co je lepší volba – merino vložka do zimní boty, nebo raději tlusté ponožky, aby dítku nebyla zima?

Klára – Smartbarefoot: Z mého pohledu udělá obojí stejnou službu, ale pouze za předpokladu, že v botě i potom zůstane dostatek místa pro pohyb nohy. Nedoporučuji vrstvení (punčocháče a na to ponožky), a hlavně se musí dávat pozor, aby se tlustou ponožkou neucpal veškerý vnitřní prostor v botě. Noha se pak nemůže hýbat a prochladne.

Petr – Soulad: Je to naprosto individuální, oboje je skvělé řešení, samozřejmě je pak třeba myslet na větší nadměrek u zimních bot.

Magda – naBOSo:  Záleží na „zimomřivosti“ vašeho dítěte. Teď na podzim, pokud není velká zima, stačí do boty teplá vložka proti chladu od země. Postupně se pak dá přidávat: do větší zimy ještě teplé ponožky. Obecně je nejteplejší variantou zateplená celá bota s kožíškem.

Noha, která má v botě dostatečný prostor a není utlačovaná, se v botě hýbe, je prokrvená a není jí zima. Proto pozor při přidávání teplých vrstev do boty: je důležité dbát na to, aby byl v botě stále dostatečný nadměrek.

Jaký nadměrek má být pro zimní botky, když se do nich počítá s tlustými ponožkami? Kupovat raději „celoročky“, nebo letní/zimní?

Klára – Smartbarefoot: Nadměrek má být stále stejný, tj. 8–12 mm. Pokud dítě opravdu nosí silné ponožky, které mohou zabrat i 4 mm, potom častěji měnit velikost bot.

Pokud bych totiž dala dítěti na nošení boty, které budou mít nadměrek např. 1,5 cm, s tím, že ho vyplním ponožkou, tak si musím uvědomit, že to je stejné, jako bych si já obula botu o 3 cm větší. V tom se prostě nechodí dobře. Dítě to sice může „zvládat, chodit v tom hezky“, ale je to samozřejmě za cenu přizpůsobení pohybu velikosti boty. A vzhledem k tomu, že nám jde o přirozený pohyb, velký nadměrek nedoporučuji.

Petr – Soulad: Vždy před nejdelším prstem musí být cca 1 cm pro tzv „wiggle room“, tedy místo pro třepotání prstů, jak to bylo historicky při vzniku značení EU obuvi v minulých stoletích.

Magda – naBOSo:  Délka nadměrku je individuální a záleží na pokročilosti malého chodce. Je důležité brát v úvahu také typ nohy. Užší noha snese menší nadměrek než širší. Letní sandálky by měly mít menší nadměrek než „celoročky“ či zimní boty. Obecně lze doporučit tyto pravidla:

• začínající chodec: celoročky – max. 1 cm, zimní boty – max. 1,2 cm
• zkušený chodec: ideálně 1,2 cm, zimní boty – max. 1,5 cm

Dělají se botky v různých šířkách pro stejné číslo a značku? (tedy pro různě tvarované nožky – někdo je má úzké, jiné dítě široké přednoží a prsty…). Nebo je třeba značka spojena s tím, že má tvar pro „úzkou“ nožku, zatímco jiná značka pro „širokou“? A jaké značky jsou pro jaké nožky, pokud to tak je?

Klára – Smartbarefoot: Nedělají, každý výrobce má svá kopyta, na kterých vyrábí, a neznám žádného, který by používal vícero druhů kopyt tak, aby pokryl více tvarů nohou. Některé značky, zejména německé, používají odlišení šířky podle standardizovaného systému WMS (např. Filii, Ricosta), proto v jejich nabídce nalezneme boty s označením M (užší) a W (širší).

Nicméně tvarově je to stejná bota na stejné podešvi, liší se jen velikostí svršku. Ten je u W prostornější, tedy je taková bota vhodnější na vyšší nárt anebo tzv. „pustí“ trochu více do šířky, ale je to rozdíl pár milimetrů, rozhodně to nejsou o 1 centimetr širší boty.

Druhá část otázky: Ano, je to tak, různé značky jsou vhodné pro různé nohy.

Úzké, podlouhlé nožky – Filii (M pro drobné nožky, W zvládnou i vyšší nárt), Ricosta Pepino (ne všechny, v BF obchodech najdete většinou jen vyhovující modely, v klasických obuvích mohou být k dostání i jiné, nevyhovující modely), Bundgaard Petit, Froddo Prewalkers;

Ploutvičky – úzká pata, široké v prstech – Fare Bare, Baby Bare Shoes, Sole Runner, Camper (Peu Cami), Zeazoo (Yeti a Leo), Jonap (bare řada);

Širší nohy – Beda, Protetika (bare modely), zimní Stonz, Little Blue Lamb (baby řada), Jack&Lily.

Modely pro ploutvičky a pro širší nohy se mohou překrývat, hodně tam záleží i na kotníku, výšce nártu, tvaru nohy.

Petr – Soulad: Nedá se plošně a jasně říci, poněvadž se to stále mění. Dnes jedna značka vyrábí tak, zítra bude jinak, jedny modely má všechny takové, za měsíc vydá například nový jiný.

Chce to vždy se podívat na tvar nožičky dítěte i nohy dospělého a na tvar vybírané obuvi, milimetry netřeba řešit, chodidlo je živé a proměnlivé, takže stačí selským rozumem rozdělit na vyložené úzkou, střední či vyloženě širokou nohu i botu.

Magda – naBOSo:  Ano, existují značky, například Filii, které dělají řadu M pro nižší nárt a W pro vyšší nárt. Dále jsou pak značky, které se vyznačují užším nebo širším typem bot, ale nedá se tím řídit úplně na sto procent.

Model od modelu to záleží též na konkrétní značce. I ta, která vyrábí boty pro užší nožky, může mít v sortimentu model pro nohu širší a naopak. Vždy je nejlepší přijít pro radu přímo do prodejny. Nebo na e-shopu sledovat velikostní tabulky. Pod každým modelem jsou vždy velikostní tabulky včetně délky a šířky boty.

Jaké materiály jsou voděodolné, například pro dítě do sychravého počasí s deštěm? Vyhrají nakonec klasické holínky, nebo existuje jiné materiálové řešení, a ještě třeba i BF?

Klára – Smartbarefoot: Kvalitně naimpregnovaná kožená bota zvládne hodně, samozřejmě holina to není, holiny ale považuji za boty na krátkodobé nošení (v největším lijáku, brodění v kalužích). Existují už i BF boty s membránou, výrobci používají TEX membrány zejména u zimních modelů.

Petr – Soulad: Rozhodně doporučuji pravou tříslo-činěnou kůži, ideálně dvouvrstvou, i podšívku, která je přirozeně voděodolná. Tedy ne průmyslová chemie či umělé goretexy, membrány a veganské umělé kůže z polyesteru, tudíž z plastových peletek, a tedy ze surové ropy. To totiž skrze svou kůži absorbujeme do těla a zaděláváme si tak na vážnější vnitřní zdravotní problémy.

Dále tyto materiály při nošení způsobují kvůli neprodyšnosti obuvi její smrádnutí (včetně chodidla) i menší životnost a další problémy. Cokoliv Poly – tedy polyester, -amid, -uretan, -nylon, -silon – je podle mne dnes největší a nejhorší problém. Měli bychom se řídit tím, jak to ve špatném počasí dělali naši předci, kteří výdobytky civilizačního průmyslu neměli, stejně tak jako civilizační nemoci.

Magda – naBOSo:  Stoprocentně voděodolné jsou pouze holínky, tedy pokud do nich nenateče zeshora :)

Na zimu volíme boty buď kožené nebo z voděodolného materiálu, které jsou často veganské. O boty je nutné se starat a pravidelně je impregnovat. Na hladkou kůži je nejlepší používat přípravky s včelím voskem.

BF botičky nejsou zrovna levné. U kterých značek cena opravdu odpovídá vysoké kvalitě zpracování? Boty se tedy nerozlepují, drží zapínání atd. Kvůli čemu se obvykle reklamují?

Klára – Smartbarefoot: Nejčastějším problém BF bot všeobecně je lepení. Je to logické, pružný spoj je náročnější na slepení než pevný spoj. Ze své zkušenosti ale musím říci, že ač to tak z internetových diskusí nevypadá, procento reklamací je nízké.

Petr – Soulad: Rozlepky jsou 80–90 % všech reklamací, vybírejte tedy jen ideálně z boku, či alespoň shora prošitou obuv, ideálně opět s přirozeným zapínáním na tkaničky, či sedlářské knoflíky a přezky, kompromisně suché zipy, které jsou umělé, ale nedotýkají se naštěstí kůže.

Magda – naBOSo:  V naBOSo prodáváme pouze značky bot, které jsou prověřené a kvalitní. V poslední době se vynořilo mnoho nových českých výrobců, kteří nabízejí boty, jejichž kvalita zpracování je na hraně.

Pokud výrobce nemá technologicky vyspělou výrobu a boty jsou například pouze lepené, musíme být opatrní. Reklamace bot konkrétního výrobce pak vrhá negativní světlo na celý obchod.

Jak nahlížíte na nošení botek „po někom“? Jste pro výměny botiček „zděděných“ po cizím dítěti, které na FB skupinách probíhají mezi maminkami? Nebo doporučujete raději vždy pouze nové?

Klára – Smartbarefoot: Pokud boty nosilo dítě, kterému dobře seděly, nevidím důvod, proč by je nemohlo nosit další dítě.

Petr – Soulad: Ano, určitě jsem pro výměny. Dnes už jsou zdravotní studie, které dokladují, že čím používanější obuv, tím zdravější pro přirozenější pohyb. Je to stejné, jako že dobře zajetý automobil pojede lépe než nikdy nenastartovaný. Chce si to opět dobře vybrat kus od kusu.

Magda – naBOSo: To je velmi individuální. Můžete narazit na bazárkové barefoot boty, které jsou minimálně nošené a zároveň za dobrou cenu. Na druhou stranu se na barefoot bazaru prodává spoustu obnošených a prošlapaných bot za nepřiměřenou cenu.

Je důležité vždy konkrétně posoudit stav bot (zda mají sešlapanou patu, jak vypadají boty uvnitř apod.). Problém vzniká, pokud jsou boty obnošené dítětem, které má nějaký zdravotní nedostatek.

Co je ještě důležité při výběru botek pro dítě? Platí například i pro děti tip chodit kupovat botky k večeru, a ne ráno jako u dospělých?

Klára – Smartbarefoot: Já doporučuji chodit nakupovat boty tehdy, kdy jsou děti odpočaté a pokud možno v dobrém rozmaru. S nespolupracujícím dítětem je těžké pořízení a myslím, že pokud se člověk zrovna trefí do „nenálady“, je lepší nechat nákup na jindy, než odejít s nevyhovujícími botami.

Petr – Soulad: Je to naprosto individuální, řiďte se prosím zdravým selským rozumem a vše bude v pořádku. Ovšem barefoot boty a cvičení (je-li třeba) je pro děti rozhodně lepší volbou než ortopedická obuv.

Magda – naBOSo:  Nejlepší je s dětmi chodit nakupovat boty tehdy, když mají dobrou náladu a chuť si boty zkoušet.

Na co se rodiče ptají v obchodě nejčastěji?

Klára – Smartbarefoot: Nejčastěji chtějí rodiče vědět, zda bota dobře padne. Snažím se jim ukázat, jak si nohu v botě osahat, a nabádat je k tomu, aby se dívali, jak dítě v botě chodí. Chůze by měla být co nejpodobnější chůzi naboso. Samozřejmě, že každá bota do určité míry nohu omezuje, ale snažíme se to omezení minimalizovat.

Dost často  se setkáváme i s dotazy na vpadlé kotníky, vtáčení špiček a podobně – odkazujeme na fyzioterapii. V některých případech už totiž nestačí pouze barefoot obutí. Je třeba cvičit, cvičit, cvičit. A když to jde, tak i běhat doma či venku a hrát si klidně i naboso.

Dostáváme také klasické dotazy, zda je BF vhodné i ve městě a zda jsou nutné pevné opatky. Odpovídám: BF ve městě ano, jsem přesvědčená o tom, že lidské tělo dokáže chodit bez problémů po pevném povrchu, ale musí se správně „používat“! Laicky – pokud budu bouchat pěstí o zeď, bude mě bolet ruka. Pokud budu bouchat nohama o beton, budou mě bolet nohy.

Děti se zcela přirozeně pohybují správně, takže si dobrovolně nohy o beton neomlátí. Zato dospělí mají bohužel většinou úplně jiný než přirozený stereotyp pohybu – na jeho změně je třeba pracovat. Je velmi nepohodlné chodit po městě ve velmi tenkých podrážkách ve městě a přitom dupat. Právě díky tomu by BF obuv mohla být pro dospělého motivací ke změně stylu chůze.

 

Magda – naBOSo: V obchodě řešíme délku a šířku chodidla a společně měříme. Dále se rodiče ptají na tvar chodidla. Řešíme i vhodné materiály na konkrétní činnosti. Poté rodiče řeší dysbalance jako valgózní kotníky apod. V této oblasti spolupracujeme s fyzioterapeuty, kteří doporučí další řešení.

 

O kterých problémech by měli rodiče vědět, protože se vyskytují často?

Klára – Smartbarefoot: Myslím, že nejčastějším problémem jsou špatně padnoucí boty, ale to se v BF neděje, to vidím spíš tam, kde rodiče obouvají klasickou obuv.

Petr – Soulad: Rád bych upozornil na přílišné řešení věcí za dítě – i když nemusíme rozumět či souhlasit s tím, co naše dítě chce, nemusíme mu vnucovat své pravdy. Zkusme raději více naslouchat a respektovat to, co si vybere dítě, a to třeba i nelogicky. Vždyť děti jsou “čerstvá” a nádherná, civilizací nezmanipulovaná stvoření!

Magda – naBOSo: Nedávno jsem četla výzkum, že 70 % dětí ve školkách má malé botičky a nožička tak není schopná se přirozeně vyvíjet. Na to bych si dala opravdu pozor.

Tak, a jsme na konci! Praktické byly otázky a také odpovědi byly z dennodenní zažité praxe.

A co vám k tomuto tématu vzkazuji já?

Hodně z vás se stresuje při výběru botek: zda se trefí, zda to bude sedět, zda dítěti volbou právě těchto botiček neuškodí. Po zkušenostech z nejbližšího okolí je nejdůležitější tento můj vzkaz: pravidelně kontrolujte, zda dětské už nožky nevyrostly z botek, které jste jim koupili! Nošením malých botek si dítě „zadělává“ na pozdější velké problémy (ba až deformity) nohou.

Shoduji se v tom i s fyzioterapeutkou Drahomírou Tichou z minulého rozhovoru: i méně šikovně vybrané botky naštěstí nepořizujete navěky, ale vydrží jen omezenou dobu, po kterou se dětské nožky rozhodně nestačí „zkazit“… A poté už zase musíte vybrat boty větší! Mnohem více zla a pozdějších zdravotních problémů způsobí, když dítě nosí malé boty ještě dlouho poté, co z nich prokazatelně vyrostlo! A že se to děje velmi často, říkají i čerstvé odborné studie, třeba zrovna v odborném časopise Umění fyzioterapie v čísle Dětská noha, věnovaném nápravě porušené funkce nožek i právě obouvání.

Dobré je, když doma dítě může aspoň na chvíli botky úplně odložit a pobíhat po koberci naboso, a třeba si i nožkama trochu pohrát, aby se mohly „nadýchnout“.Tip ZDARMA pro vás – stáhněte si a vyzkoušejte s dětmi:

Hry pro nožky.

Názory se různí i na nošení bot po jiném dítěti: důležité je, zda měl předchozí nositel podobný tvar nožky – třeba v rodině to tak bývá. Pokud nemá sourozenec nějaký velký zlozvyk a nešmajdá, tak nošení zděděných, i lehce ochozených botek není problém. Shoduji se v tom s našim předním podiatrem MUDr. Miroslavem Havrdou,  kterého jsem před časem též zpovídala. Pokud je ale tvar nožek zcela rozdílný a přidají-li se k tomu ještě různé pohybové zlozvyky a navíc nekvalitní materiál botek – bude pak lepší volbou koupit svému dítku botičky nové.

A protože dětské botky (barefoot, ale nejen ty) nejsou úplně nejlevnější, to pak stojí za to se zamyslet:

Kde tráví vaše dítě nejvíc času, a kolik hodin to je?

Je to ve školce (ve škole)? Nebo venku? Naše vnučka třeba chodí do zahradní školky – v tyto dny je doma minimum času a dobré venkovní botky využije naplno, je v nich prakticky celý den, i v zimě (má od dcery ručně ušité barefoot botky a proti prochladnutí má uvnitř vložku z ovčího rouna). Jiné dítě však může být většinu týdne v uzavřené místnosti (škola, školka, umělecké kroužky): botky na ven skoro nepotřebuje, zato vhodnou domácí obuv určitě ocení.

Vím, že mnozí z vás jako čtenáři mých blogů řeší kondici nožek i obouvání svých dětí (či vnoučat) a že není jim jedno, jak a v čem chodí.

A tak jsem pro ozdravování nožek malých dětí také něco podnikla: u všech tří výše „zpovídaných“ obchodníků s barefoot obuví jsem vyjednala slevu 5 % na všechny typy botiček.

Tento fajn bonus najdete v mém novém online kurzu 

A platnost tohoto bonusu pro děti jsem rozšířila i na nákup „dospěláckých“ barefoot botek pro vás, milí rodiče!

Celý on-line kurz, tedy oba díly včetně všech bonusů, pořídíte zhruba za cenu levé dospělácké a pravé dětské balerínky. Tenhle nepár by ale nebyl k užitku Vám ani Vašemu dítku, zatímco z on-line kurzu získáte spoustu užitečného oba. A právě teď ještě platí skoro-zaváděcí ceny.

 Nemám co na sebe, nemám co obout!

Asi to dobře znáte, zvlášť dívky a dámy: je běžný pracovní den, stojíte před skříní, nevíte, co si vzít a mudrujete: “Mám dnes chuť na sukni s halenkou? Nebo raději na šaty? Anebo úplně jednoduše: kalhoty a triko?“

Boty obvykle nejsou až takový problém: u běžné populace lodičky nebo sandály podle barvy sukně a nebo nějaký typ mokasínů ke kalhotám. A kdo má raději „bosoboty“, volí balerínky k sukni nebo zavřené či šněrovací barefoot botky ke kalhotům. A bosonožci, ti jdou prostě bez bot…

A jak vybavit nohy na prázdninové výlety?

Jak to však vyřešit o dovolených, kdy ujedete rádi z města a vyrážíte na delší výlety do lesa, nebo na túry do kopců či na horské vrcholy? Obvykle se lidé už předem jaksi zaleknou různorodého terénu a raději zvolí na nohy něco bytelného, nejlépe pohorky nebo aspoň polokecky.

Na možná přírodní „nebezpečí“ podvědomě myslí už při nákupu bot ještě v prodejně, pevnější boty pak vyberou i doma při balení na dovolenou, a tuhle volbu opakují také každé ráno při výběru bot na nadcházející prázdninový den.

Představa nepohodlí pro nohy – tedy skalnatý hřeben, ostré kamení, špičaté polámané větve, pichlavé jehličí a šišky, prudké stráně, vlhko, chlad a možný déšť spustí obranné reflexy a většina lidí instinktivně volí něco odolného, pevného, teplého, prostě dobrou ochranu nohou. Tedy nejraději pohorky. A je to automatické, podvědomé rozhodnutí, dokonce i když se čeká teplý den.

Pojďme si zopakovat, jaká je vlastně funkce bot?

U někoho vyhrává na prvním místě hledisko estetické: boty se musí líbit, být „trendy“ a vyhovovat módnímu proudu.

Další berou v potaz hlavně hledisko zdravotní: boty pro ně jsou spíše ortopedickou pomůckou a slouží hlavně k úlevě od bolestí.

Ale asi nejdůležitější je pro mnohé z vás u bot jejich funkce ochranná. Tedy že boty mají chránit: a to jak před přílišným chladem (sníh, led či sychravé ranní mrholení…), tak před velkým horkem (třeba před rozpáleným asfaltem nebo žhavým pískem na pláži).

Ale také před nebezpečným povrchem (rozbité sklo, ostrý plech…) nebo před různými živočichy (včely a vosy, hadi, brouci).

Zastavme se na chvíli u této ochranné funkce. Tak jak může uškodit velmi malá ochrana například zcela bosých nohou, nezvyklých na drsnější terén, stejně tak je škodlivá i příliš velká ochrana nohou, uvězněných po celé dny v pevných botách či pohorkách. A navíc i během dovolené, kdy by měla nejen mysl, ale i celé tělo regenerovat!

Jak nohy při pobytu v přírodě chránit a přitom jim neškodit?

Nikdo přece nechceme, aby se pak z té nadměrné ochrany musely léčit, že? Sama jsem prošla všemi fázemi běžného uživatele bot do přírody i do hor a jako odpovědný pedagog jsem pak studentům na kurzech horské turistiky seriózně doporučovala bytelné pohorky. Kdo měl lehké polokecky nebo sandály, už byl mimo doporučený rámec.

Dokonce jsme s mým kolegou nutili takové studenty k přezutí do pohorek, abychom měli jistotu, že se „nám“ (!) v horách nezraní. Nevěděli jsme ještě, že volné nohy a nízká ochrana jsou u trénovaných „horalů“ v pořádku, nic z toho nás tehdy na vysoké škole neučili. Obecné povědomí i lékařské doporučení za mého studijního mládí bylo jasné: obuví je třeba hlavně zpevnit kotníky, a to je možné pouze ve vysokých botách „pohorkového“ typu.

No nevěřte tomu, když vám to říkal erudovaný odborník a lékař – a někdy se to dozvíte ještě i nyní.

Dnes se na ochranu nohou dívám o mnoho smířlivěji: nevadí mi už extrémy „malé“ ochrany. Při mých pobytech v horách potkávám mnoho turistů s různým obutím: od všemožných i podomácku vyrobených „kristusek“ a páskových bot přes nejrůznější druhy polokecek až po lehčí až těžké pohory. A lidé si obvykle vezmou „odlehčenou“ formu obutí jen tehdy, když na to jejich nohy už „mají“.

Ti, kdo jsou zvyklí i po prudkých svazích chodit či běhat v lehkých botách nebo dokonce i naboso, mají totiž kotníky vytrénované, s pevným vazivem a silným svalstvem a tak obava ze zvrtnutí a výronu je u nich zcela lichá.

Nakonec i já sama to mám v horách mnohokrát vyzkoušené: když se při sestupu z některého alpského hřebínku naskytne svah plný borůvčí, měkkých kopečků trávy a téměř neznatelných cestiček od zvěře, které tvoří malé schůdky v prudkých stráních, tak tam velmi ráda sestupuji naboso.

A pokud jsem předtím v horším terénu byla do něčeho obutá, zouvám se. Navíc směrem dolů na stráních obvykle přibývají drobné strouhy a potůčky – dokonalé osvěžovny unavených nohou a chodidel.

A pokud jsou kotníky trénované, tak i tuto zátěž dobře udrží. Pro korektnost dodávám: nejen kotníky, taky trekové hole! Bez nich by takové prudké sestupy neznámým mikro-terénem, plným nečekaných propadů, děr, kamínků a větviček v napohled lákavých polštářích brusinčí a borůvek, byly pro bosochodce-začátečníky (anebo pro starší turisty jako já:) přece jen hazardem.

Jaká ochrana nohou je tedy ta správná?

Zatímco dřív jsem nosila pohory (a někdy trpěla po výronu), dnes se spíše podivuji nad ochranou přílišnou. Doporučují to i fyzioterapeuti: když nohám znemožníme trénink zašňěrováním ve zvýšené botě, přestává se hýbat kotník a chodidlo, a nohy vůbec nepracují tak, jak byly „navrženy“. 

Platí tu základní fyzioterapeutické pravidlo: Fungováním se tvoří i posiluje orgán! Kde není dost aktivity, tedy toho správně prováděného pohybu, tam chátrá celý orgán, v našem případě nohy! Kotníky přestávají využívat celý rozsah pohybu, nohy slábnou, klenby se bortí a …bolí!  A ruce lomí i podiatři a kožní lékaři: zapařená kůže velmi trpí a mohou se rozvinout i nejrůznější mykózy. Tak jak z toho ven?

Řešení je nasnadě: vzpomeňte si, jak si připravujete do batohu věci „na tělo“. Určitě si nezapomenete vzít něco proti dešti a zimě, ale obvykle si přibalíte i tílko nebo i triko s krátkým rukávem, kšiltovku proti slunci a kraťasy, nebo rovnou oblečete kalhoty s odepínacími nohavicemi. Zkrátka jste „pro tělo“ variabilně vybaveni: na teplo i chlad.

Ale nohy, ty u těch úzkostlivějších turistů zůstávají po celý, třeba i velmi horký a slunečný den, zavřené a „udušené“ v pevné temnotě –  jsou chráněné až přespříliš!

Tak co kdybyste část prostoru v batohu rezervovali také pro náhradní obutí? Ti, kdo vyjdou v pohorách, si přibalí i lehčí polokecky. A polokecky nebo lehčí pohorky si zabalí i ti, kdo s odlehčováním nohou právě začínají: třeba si pořídili páskové horské sandály nebo bosoboty do přírody, ale ještě se necítí na celodenní chození v nich (více k tomu najdete v seriálu Přezouváme se do bosobot – 1. a 2. díl).

I když pak vyjdete v sandálech a necháte své nohy potrénovat, touhle případnou možností přezutí ukolébáte svou ostražitou mysl! Ta získá pocit jistoty a nebude se bouřit proti experimentům.

Já takhle už léta nosím v batohu záložní pětiprsťáky nebo ručně vyrobené „kristusky“, pokud vyjdu naboso. Anebo lehčí polokecky, když má být víc nevlídno. Vyzkoušejte to: vždyť na tu dovolenou se vám ke všem těm oblečkům jedny či dvoje tenké botky do kufru určitě ještě vejdou!

A co vás „za odměnu“ čeká? Revoluce v přemýšlení!

Můžete si totiž dopřát luxus jiného náhledu na celou situaci. Když se ráno rozhodnete, že dneska je ten den, kdy konečně vyzkoušíte ty otevřené páskové botky i v kopcovitém nebo horském terénu (tak jak to běžně dělá váš potomek, vaše přítelkyně turistka a pochvalují si to i mnozí další), tak si je opravdu i obujte!

Vždyť v batohu máte v igelitové tašce ty pohorky připravené! Zabalili jste si účelně, i ostatních věcí máte jen tolik, aby tam na pevné botky zbylo dost místa, a tak jste volní pro experimenty!

A nezapomeňte si přichystat i trekové hůlky – jsou tedy především pro ochranu kolen při sestupech, ale pohyb v prudkém terénu je s nimi bezpečnější a jsou fajn i pro lepší rovnováhu. (Jak se s nimi pohybovat a proč jsou trekové hole dobré, najdete tady.)

Mysl, která by vám jinak našeptávala, že ale se jde přece na hory, že tam určitě budou píchavé keříky seschlého borůvčí, drsné skály a zkrátka nebezpečný terén, ukonejší ta možnost návratu do vyzkoušených bot!

Úzkostlivá mysl totiž vždy raději trošku přehání, aby byl důvod ke stejné, už vyzkoušené volbě a křičí: jen prosím hlavně žádná změna! Takhle vybavení nakonec můžete revoluci i dokonat: na pěkném, travnatém hřebínku, na mechové stráni nebo měkké lesní stezce shodit i ty páskové botky a jít dočista naboso. Má to i mnohé další výhody: tak třeba zatímco kamarádi se při přechodu potoků a horských bystřin musejí pracně zouvat a znovu obouvat, nebo balancovat na kluzkých kamenech, vy projdete s hůlkami potokem jako nic, a pak jdete hned dál.

Páskové boty za chvilku uschnou, a pokud jste úplně naboso, ještě si průběžně osvěžujete nohy. Stačí to jedinkrát vyzkoušet… a už se nebudete chtít vracet do těžkých bot.

Navíc začnete zcela nenásilně posilovat své kotníky, lýtka a celé nohy, bude stále přibývat situací, kdy ustojíte i dřívější jasný pád nebo zvrtnutí nohy. Tohle všechno se může začít měnit, a to jen díky změně obutí!

A když budou nohy po celodenním chození při návratu už notně unavené, na závěrečné kamenité cestě se ty polokecky z batohu přece jen chvíli hodí!

Nakonec nemusíte chodit rovnou ve velehorách, i malý kopec za chatou je fajn, a dokonce i trávník před domkem u moře, písčitá pláž a pak třeba i kamení… Trénovat odolnost nohou je fajn kdekoliv a kdykoliv (jedno omezení tu ale je: „stopku“ mají diabetici s neuropatií). A pozor, ani výmluva na to, že už jste starší, tu neplatí: již brzy představím, že to jde v jakémkoli věku!

Pokud si myslíte, že se na své nohy ještě nemůžete spolehnout,potrénujte je trochu, buď sami, anebo je připravte do formy třeba i s mou pomocí. A pak už bez obav vyražte naostro! Postupně se rozchodíte třeba až na výlety v krkonoších či Alpách a budete si je užívat. A nejspíš brzy zjistíte, že to je lepší než droga…

A kdyby snad náhodou mysl přece jen trošku protestovala, umlčíte ji polokeckami v batohu! Takhle „úlitba“ je místo jednoho tlustého svetru, protože ten už prokrvené a živé nohy nebudou potřebovat – zvýšenou aktivitou se totiž zahřejí samy! Léto je před námi, tak vám všem přeji originální a krásné zážitky.

Líbil se vám tento článek?

Sdílejte jej nebo členům rodiny a známým na něj pošlete odkaz.

Zajímá vás toto téma, líbil se vám článek a chcete vědět až napíšu další?

Zanechte mi svůj e-mail a kdykoliv vyjde nový článek, dám vám vědět. 

Odebírat novinky

Name: Email: Comment: